Dobry den,
cetl jsem tady moc dobrych rad. Fakt, hodne mi pomahate, cizi lide, dekuji. Ale - nejsem schopen se zvednout od zidle a jit neco udelat, proste jit, cokoliv udelat, at uz vzit kamen a hodit ho nekomu do okna (obrazne, neco zleho), nebo zvednout se a jit se zeptat na praci. Maximalne, kdyz mne hlad donuti, zajdu do potravin,
penizky pomalu ubyvaji, stanu se bezdomovcem, pak mne hlad donuti k cinum. Uz mi moc nezbyva, pratelum jsem se priznal se svymi depresemi, zustali opareni, byli u mne zvykli na neco jineho. Ted se uz neozvou, zustal jsem v tom sam. Vim, ze kdyz nastoupim do prace, 6 tydnu penize neuvidim, a presto prekrocim tuhle hranici a pak uz nebude z ceho zit, a tedy ani za co jit do prace a fungovat do prvni almuzny.
Schvalne mluvim o almuzne, z posledni firmy jsem dostal polovinu toho, co jsem mel dostat... Majitel mi dal jasne najevo, at to ani nezkousim zadnou cestou vymoci, je to "mocny muz". Premyslim, jak z platu, i kdybych mel trvale zamestnani, zaplatim hypoteku? Obdivuji lidi, kteri to dokazou, stale na to neumim prijit, jak to delaji? Ja ze svych 15.000 prumerne...? Vubec netusim. Nekourim, nepiju, holku nemam, alimenty neplatim, krouzky si neplatim, presto...
Nejvic mne stve, ze do te prazdne hlavy nemuzu dostat cizi jazyk (24h stres), i kdyz da se rict denne mi jde z repraku par hodin vyuka. Utesuji se, ze snad alespon v podvedomi par slovicek uvizlo. Kdyz uz houmlesak, tak v zahranici, sedivim z pomysleni mrznout pres zimu nekde v Cechach. A snad, doufam, se zadari najit si neco tam. Ztracim nadeji, budu jen chodit sem a tam nekde u pobrezi a marne chytat ryby.
Jakykoliv UP a davky, ci financni minimum jsou vazany na bydliste, ze ktereho ale urcite odejdu, vsichni znami uz se odstehovali a i u rodiny a neznamych nestojim o posmesne pohledy. No a pak, cesta zpatky neni, propoceneho smradocha zadny kamion nevezme a stejne, jednou ten termin nestihnu, protoze jednou mne proste nekdo neveme napriklad kvuli tomu, ze budu 2 dny zaprseny stat u cesty s nachlazenim.
Vim, co musim, a to presne neumim, neumim se prodat, at uz holce, nebo zakaznikovi - zbozi, samozrejme. Zkousim cely zivot, zas a znova. I kdyz s prestavkama, priznavam. Oslovit holku nemam problem, ale citi ten smutek, a hodi to do autu. Prvni, co vas napadne, jdi prece k doktorovi, kdepak. Vesnice, a psychiatr? No nic, stejne se budu "stehovat" 
. Ale stejne tam nepujdu.
Vite nejak poradit, jak to "rozhybat"? Uz jsem parkrat byl i pryc na kole, ale nevidim v tom smysl, delat vsechno sam. Clovek je stadove zvire. Budu muset nekde v zahranici hledat charitu, nebo co. Jak uz by bylo ubytovani, snad se nekde uchytim.
Nejaky klub osamelych kdyby byl , tak se nas tam sejde hromada. Oslovovat lidi nahodne nema vubec smysl. Inzeruji uz dlouhou dobu, hledam holku, jazykarku, na cestu stopem a brigadovani po Evrope, ale nic. Holky uz jsou dneska zvykle na jine veci, nez nekde makat na cizim poli. A zase jsme pri perspektive.
0x
Věci co píšete (malý plat, osamocenost, deprese, atd.) s tím se občas snad setká každý. Důležité je se zvednou a jít dál. Udělejte si rekapitulaci co jste dokázal za posledních např. 5 let a kde by jste chtěl být za dalších 5 let. Srovnejte si to např. se svými vrstevníky, např. se spolužáky. Hlavně nepodléhejte "kultu dokonalosti", který je nám podsouván z médií.
Hlavně trochu pozitivního myšlení. Vezměte si, kolik lidí žije např. s nějakým zdravotním problémem a jsou schopni se integrovat do společnosti.
0x
Víš jak se já zbavuji stresu? Běhám nebo chodím. Často mi bývá smutno. Pracuji sama ve své kanceláři. Slovíčka můžeš do své hlavy dosta pomocí MP4 při chůzi. Každý den a pořád. Jinak moje zkušenost nejlepší je být v cizím zahraničním prostředí a jde to samo.
Tuhle radu podepisuji. Kýžené endorfiny dobré nálady vyprodukuje také erobik, jízda na kole, běh - nebo jen tak svižná procházka. Filmy - jenom veselohry, třeba ty staré, válečné s Maarvanem, Mandlovou, Novým, Golovou...
Lecim se komediema, ale to funguje tak hodinku pote. Prakticky nic jinyho nekoukam, jeste i kriminalku koukam Monk, a smeju se na tech jeho cislech. Na normalni kriminalku bych se asi uz ani nedival. Pak, kdyz si vzpomenu napriklad ve meste na nejakou scenku (od kohokoliv), musim se smat, lidi na mne koukaji, jak na blazna. Musim jim to vysvetlovat . "Aaale, vzpomnel jsem si na Mensika", a tak. Pak uz se chapave usmivaji, jasne, Mensik. Ale ten trapas vzdycky...
Ty endorfiny se mi nejak sportem nevyplavuji, asi mam hormonalni poruchu, nebo co. Nevim si vzpomenout, ze by se mi to nekdy stalo. Kdyz jsem porazil spoupere, to byl dobry pocit, ale z te techniky, ne z toho, ze jsem byl zpocenej z treninku "dneska jsem si super zaboxoval". To ne. Sel jsem domu, jak zkopanej pes. A ze sme tam neco nabehali...
Asi je to navazano jenom na ty penize, jak je lovek zdravy, na nic jineho nemysli. Jen ty penize aby byly. Clovek, to jsou jeho penize. Bez nich je zviretem. Jak ziskat zakazniky, co jim nabidnout? Vsichni vsechno maji, akurat penize nemaji. Tak se jen marne skrabu za uchem, co bych jim prodal. Programovani mi nejde, o to by zajem byl, ale topim se v tom. Na kreslici tablet nemam. Ornamenty a drevorezby nikdo nechce, visi to tam na webu mesice. Kdyz chci nekoho zastupovat, da mi takove ceny, ze v Tescu to koupim o polovinu levnejc. Jak z toho ven? Fakt mi chybi tak mesic, a muzu jit zrat travu...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.