Paralýza činů

Dobry den,

cetl jsem tady moc dobrych rad. Fakt, hodne mi pomahate, cizi lide, dekuji. Ale - nejsem schopen se zvednout od zidle a jit neco udelat, proste jit, cokoliv udelat, at uz vzit kamen a hodit ho nekomu do okna (obrazne, neco zleho), nebo zvednout se a jit se zeptat na praci. Maximalne, kdyz mne hlad donuti, zajdu do potravin,

penizky pomalu ubyvaji, stanu se bezdomovcem, pak mne hlad donuti k cinum. Uz mi moc nezbyva, pratelum jsem se priznal se svymi depresemi, zustali opareni, byli u mne zvykli na neco jineho. Ted se uz neozvou, zustal jsem v tom sam. Vim, ze kdyz nastoupim do prace, 6 tydnu penize neuvidim, a presto prekrocim tuhle hranici a pak uz nebude z ceho zit, a tedy ani za co jit do prace a fungovat do prvni almuzny.

Schvalne mluvim o almuzne, z posledni firmy jsem dostal polovinu toho, co jsem mel dostat... Majitel mi dal jasne najevo, at to ani nezkousim zadnou cestou vymoci, je to "mocny muz". Premyslim, jak z platu, i kdybych mel trvale zamestnani, zaplatim hypoteku? Obdivuji lidi, kteri to dokazou, stale na to neumim prijit, jak to delaji? Ja ze svych 15.000 prumerne...? Vubec netusim. Nekourim, nepiju, holku nemam, alimenty neplatim, krouzky si neplatim, presto...

Nejvic mne stve, ze do te prazdne hlavy nemuzu dostat cizi jazyk (24h stres), i kdyz da se rict denne mi jde z repraku par hodin vyuka. Utesuji se, ze snad alespon v podvedomi par slovicek uvizlo. Kdyz uz houmlesak, tak v zahranici, sedivim z pomysleni mrznout pres zimu nekde v Cechach. A snad, doufam, se zadari najit si neco tam. Ztracim nadeji, budu jen chodit sem a tam nekde u pobrezi a marne chytat ryby.

Jakykoliv UP a davky, ci financni minimum jsou vazany na bydliste, ze ktereho ale urcite odejdu, vsichni znami uz se odstehovali a i u rodiny a neznamych nestojim o posmesne pohledy. No a pak, cesta zpatky neni, propoceneho smradocha zadny kamion nevezme a stejne, jednou ten termin nestihnu, protoze jednou mne proste nekdo neveme napriklad kvuli tomu, ze budu 2 dny zaprseny stat u cesty s nachlazenim.

Vim, co musim, a to presne neumim, neumim se prodat, at uz holce, nebo zakaznikovi - zbozi, samozrejme. Zkousim cely zivot, zas a znova. I kdyz s prestavkama, priznavam. Oslovit holku nemam problem, ale citi ten smutek, a hodi to do autu. Prvni, co vas napadne, jdi prece k doktorovi, kdepak. Vesnice, a psychiatr? No nic, stejne se budu "stehovat" . Ale stejne tam nepujdu.

Vite nejak poradit, jak to "rozhybat"? Uz jsem parkrat byl i pryc na kole, ale nevidim v tom smysl, delat vsechno sam. Clovek je stadove zvire. Budu muset nekde v zahranici hledat charitu, nebo co. Jak uz by bylo ubytovani, snad se nekde uchytim.

Nejaky klub osamelych kdyby byl , tak se nas tam sejde hromada. Oslovovat lidi nahodne nema vubec smysl. Inzeruji uz dlouhou dobu, hledam holku, jazykarku, na cestu stopem a brigadovani po Evrope, ale nic. Holky uz jsou dneska zvykle na jine veci, nez nekde makat na cizim poli. A zase jsme pri perspektive.