Poškozené x zdravé

zalezi jak poskozene, ale jsem pro abortion v pripade, ze to jeste jde, protoze napr starat se o vecne dite, 40 a vice let kazdy nezvladne, ikdyz si to casto matka plna materskych hormonu mysli, a pak je konfrontovana s realitou, take v praxi jak vidno, matka driv nebo pozdeji zustane s tim ditetem sama, protoze to otec zkratka nezvladne... take pak casto prichazi mnohem horsi rozhodnuti: "Dat sve vlastni dite do ustavu?". Zkratka tato predikce je v moderni medicine prinosem, ktery podle me chrani dustojny zivot ditete, at to zni jakkoli.

No jo já to zase schytám. Zdravotní péče je dnes na trochu vyšší úrovni než kdysi, nebyl ultrazvuk, inkubátor a nevím co všechno ještě, byl přirozený výběr a neduživá novorozeňata prostě zemřela. Děti s nějakou závažnou vývojovou vadou rovněž umírala velmi malá, malo které se dožilo dospělosti. Pokud dnes vím, že dítě (plod) vykazuje nějaké anomálie, zlobte se na mě jak chcete ale já jsem rozhodnutá. Přivést na svět vědomě, človíčka třeba bez končetin, nebo natolik mentálně zaostalého, že to bude trápení nejen pro něj (on si to možná ani neuvědomuje) ale bude to celoživotní trápení pro mě a zbytek rodiny. Zrovna tak se dívám na to, když spolu mají děti dva slepí, hluší... a dobře ví po všech genetických testech, že jejich potomek bude tuto vývojovou vadu mít rovněž, já vím, že lékař většinou neříká je to na 100% ale mě by 90% stačilo. Ekonomický důvod zde jistě je rovněž ale u mě hraje největší roli ten citový, ne nepřála bych nikomu prožít svůj život tak, že je závislý na druhé osobě, že se možná i usmívá ale neví sám čemu a proč a jestli vám někdo říká, že s protézou nebo na vozíku, vůbec s nějakým přístrojem se žije super, tak lže sobě i vám.

Závěr: Já bych postižené dítě na svět nikdy nepřivedla a to i za cenu, že bych žádné děti neměla. Stačí ta postižení co lékařská věda neodhalí ale tam už nezbývá, než se s tím smířit a tomu postiženému život zpříjemnit.