Zdravim,
vyfotil jsem si ptáče které mě zaujalo a zajímalo by mě co je to zač. Poradíte někdo?
Já si zase myslím, že se ještě vybarví, než dospěje. Mě zaujalo spíš to nádherně nodré očko, je to asi také tím, že je to mládě, dospělci mají oči tmavé.
Hlavně, aby ji nepopadla nějaká kočka či jiný nepřítel. Jsem pokaždé celá nešťastná při cestování, když vídám na silnicích přejeté ježky. A že jich je dost. Jaga.
0x
Pohádka o sojčím pírku (možná sem nepatří, ale je pěkná, hodná případného následování)
Byla dívčina jako šípkový květ. Emilka jí říkali. V létě pásla cizí husy a v zimě vyhazovala leckde u sousedů kozí hnůj anebo sbírala po lese roští. Jednou, to už bylo jaro, a kůlna svítila po tuhé zimě prázdnotou, musela zase Emilka do hory na dříví. Bosé nožky si srdnatě razily cestu ostrými kaménky a tvrdá dlaň hladově tiskla suchou kůrčičku od snídaně. Sotva si však dívenka ulomila první sousto, ozval se jí nad hlavou zoufalý skřek. Vzhlédla. A vidí, jak velký orel unáší v drápech krásnou mladou sojku. Dívčina nelenila, uchopila hroudu a namířila, aby orla zahnala. A měla štěstí. Orel pustil kořist a ztratil se kdesi nad lesem. Sojka se snesla k Emilčiným nohám. Měla poraněné křídlo a těžce dýchala. Emilka jí omyla ránu vodou z nedaleké studánky a i do zobáčku jí vody nakapala. Radostně se usmála, když zraněné ptáče otevřelo oči. Hladila je po hlavičce a nastavila paži k slunci. Sojka pochopila. Vznesla se zvolna na nejbližší strom a otočila se ještě naposled k své zachránkyni, která jí mávala vyhublou ručkou, a "šťastnou cestu ..." Vtom - hle! K Emilčiným nohám se sneslo malé, modré pírko. Současně se ozval z bílé mlhy tichý hlas:
"Až ti bude nejhůře, tři pírko v dlani!"
Emilka se lekla, ale potom pírko rychle zvedla a zavázala je do kapesníčku. A večer po práci je vložila do modlitebních knížek, které měla po mamince.
Čas plynul jako ta voda v potůčku pod lesem. Emilka vyrostla a vstoupila do služby k bohaté mlynářce. Ale ta mlynářka byla zlá a lakomá, a tuze Emilce ubližovala. Dokonce ji obvinila, že odsypává v noci sedlákům obilí a bůhvíkde je prodává. Emilka se nadarmo bránila a ospravedlňovala. Mlynářka jí stále víc a více vyhrožovala. Tak byla zlá.
A tu se stalo, že když se Emilka chtěla pomodlit před spánkem z maminčiných knížek, vypadlo z nich na zem sojčí pírko. Dívčince zasvitlo v očích a dlouze pírko pohladila. Zachvěl se měsíční paprsek na vysokém okně setmělé komůrky a z pásu bílého světla se ozval tichý, tajemný hlas:
"Co žádáš ode mne?"
"Nic víc, jen aby pravda vyšla najevo!" zvolala prosebně dívčina a sepjala ruce.
Stalo se. Ještě téže noci bylo nalezeno ve mlýně tajné sklepení, v němž ukládala mlynářka nakradené obilí. Rozhněvaní sedláci ji vhodili pro její zlé srdce do rozvodněné strouhy, a Emilka se stala mlynářkou.
Byla krásná a čistá jako šípkový květ - a srdce měla ze zlata.
Podle: Pohádky z dětské zahrádky, napsala: Klema Ptáčková - Pilátová, Brno 1943
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.