ahojky všem, je mi 40let a jsem stále sama. Pro mou ošklivost si mě nikdo nevzal, mám oční vadu a dost velikou a to byl ten hlavní důvod o tom jsem přesvědčená. Nemám ani žádné kamarády a kamarádky. Bydlím v malém městečku. Ráda sportuji,bohužel opět sama, chodím na brusle, kolo ale nemám s kým. Jak si najít přátelé? Každý už někoho má a o mou společnost nikdo nestojí. Přečetla jsem plno knížek z psychologie, nezdá se mi že bych byla jiná než ostatní, jsem společenská teda bývala jsem ale...Mám 11letou dcerku kterou otec viděl před 10lety víc nic. nemám ani nikoho z rodiny protože máma se mě zřekla ve 2letech a nechala mě své matce, pro kterou jsem byla jen přítěží. Mám už jen babičku jinak nikoho a to jsem si přála vždycky velkou rodinu o kterou se budu moci opřít. Dcerka má své zájmy a kamarádky mě už si moc nevšímá.Dokud byla malá, byly to mé nejkrásnější dny, ale to už skončilo,já zestárla a zůstal úplně sama v malém bytě...
0x
0x
Dobrý den,
mrzí mne, že se cítíte tak, jak se cítíte.
Věřím, že s jakýmkoli vyditelným handicapem je náročnější najít si přátele, natož partnera. Na druhou stranu znám i lidi, kteří jsou vyloženě zohyždění, ať už po nehodách, nebo vrozenou vadou, a mají velice bohatý společenský život, i partnery.
těžko říct, kde to vázne... neberte to prosím osobně, není přecijen možné, že se tolik bojíte odmítnutí, nebo nemilých pohledů okolí, že na lidi, ačkoli nechtíc, působíte odtažitě, tak, že vy nestojíte o ně?
Jinak píšete, že ráda sportujete. Co s epřihlásit do nějakého kurzu, kde bude více žen ve vašem věku? Můžete dělat posilovací cvičení pro ženy, zumbu, břišní tance, chodit na spining... třeba se tam s někým seznámíte! Často takto vzniknou přátelství, že si ženy po lekci zajdou společně na kafčo, seznamí se a je to...
Také mne napadají kurzy ručních prací. U nás je zaštiťuje za rozumné ceny dům dětí a mládeže. Ano, i ty pro dospělé 
Dthání, vyšívání, ale i atraktivnější techniky jako keramika, mozaiky, všechno možné. Mrkněte, co je ve vašem okolí.
Dále mne napadlo dobrovolničení. Seznámíte se s lidmi, kterým budete pomáhat, ale i s ostatními dobrovolníky. Velmi pravděpodobně tito lidé nebudou na vaši vadu brát ohled - už z povahy místa, kde se s nimy potkáte, je zřejmé, že jsou to lidé, kteří oceňují jiné hodnoty. Můžete pomághat v domově důchodců, s ochranou přírody, se všim možným.
Píšete, že jste přečetla dost knih z psychologie... co zkusit nějaký dálkový studijní program v rámci univerzit třetího věku? Je to zase skvělá příležitost nejen pro osobní rozvoj, ale i poznat lidi.
Jinak jsem kdysi na netu narazila na web, který organizoval skupinové akce, třeba výlety, pro lidi, co hledali přátele. Jestli najdu, doplním odkaz. také by to mohlo být fajn.
Jinak se, prosím nelitujte. choďťe po světě světě s úsměvem. S veselými lidmi se každý začne bavit raději 
Pokud máte s dcerou hezký vztah, je možné, že teď pár let vám bude vzdálenější, to víte, puberta, ale pak k vám zase přijde blíž - a budete nejen máma s dcerou, ale i kamarádky.
něco na tom bude, ty pohledy cizích lidí jsou opravdu strašné,raději skloním hlavu.Nejhorší jsou děti a mládež. Nejlépe je mi v létě když mám černé brýle.Kurzy v našem městě nejsou žádné, zde není vůbec nic,ani dětské hřiště, náš starosta nestojí za nic. Musela bych dojíždět do nejbližšího města, ale i zde je problém, mám 80letou babičku, která mě vychovala a nyní pomáhám já jí, je nemocná, po bytě ještě mobilní, ale jinak nedojde nikam.Zažádala jsem si o péči o ní a čekám nyní na odpověď, ale asi to zamítnou, jelikož po bytě se pohybovat může, sama se nají, učeše...Od února jsem bez práce, přivydělávám si bokem,jinak bych to nezvládla vůbec.Jinak co se týče ručních prací, já vidím jen na jedno oko to druhé je tupozraké a při větší námaze očí mě bolí hlava a vidím rozmazaně.Dálkový studijní program nepřipadá v úvahu, nemám tolik financí.Vypadá to skoro jako výmluvy ale je to bohužel tak. Svůj stres jsem zaháněla jídlem a nyní jsem obézní, mám vysoký tlak a cholesterol, nohy a ruce mám hubené a k tomu obrovské břicho, každý si myslí, že budu rodit, proto sportuji, ale sport mě vždy bavil. U nás za barákem je lesní cesta asi 3km, skoro rovina a tak skoro každý den chodím, někdy si vezmu hole, někdy se bojím je to přeci jen v lese.Proto chodit ve dvou by bylo super.Jenže s kým?Dcerku sport vůbec nezajímá.Škoda
To, že bydlíte na malém ěstě určitě všechno komplikuje, to je jasné. Obzvlášť pokud tam nejsou žádné kurzy atd.
Samozřejmě neznám přesný zdravotní stav vaší babičky, ale nemyslíte, že by přecijen šlo pravidelně jednou týdně jezdit někam mimo vaše město? I kdyby v té době nemohla být doma sama, mohla byst požádat dceru. Je už velká, spoustu věcí by babičce zvládla obstarat a kdyby se stalo něco neočekávaného, zvládla by přivolat pomoc.
Jinak co se týče kurzů na vysokých školách, možná jsou to mnohem nižší částky, než si myslíte. Pokud se nepletu, na některých fakulrách Karlovy Univerzity stojí jeden kurz na jeden semesr v rámci univerzit třetího věku 150 Kč. Víc byste určitě hravě zjistila na netu, i o jiných univrzitách. Chápu, že to třeba není to, o co stojíte, chtěla jsem jen vyvrátit doměnku, že je to něco cenově nedostupného
Zdá se, že ve vašem případě by bylo nejlepší najít si přátele po internetu.
Přeju hodně šěstí A nevěšte hlavu.
0x
1/ Nejste sama, máte přece dceru a tak máte pro koho žít. Navoďte si s ní pěkný holčičí vztah a uvidíte, že z vás budou kamarádky.
2/ S tou Vaší ošklivostí to nebude tak zlé. Když si Vás vybral partner a měli jste spolu dítě, jistě své kouzlo máte. Spíš bude na vině nízké sebevědomí. Znám paní, žádná velká krasavice a navíc v mládí přišla o oko. Protézu nesnášela a tak nezbylo, než černá páska. Paní si časem našla partnera, vdala se, měla 2 syny, dneska už je v důchodu. Prožila hezký život a jistě si také myslela, že nebude nic. Přeju jí to.
Když jsem byla mladá a někdo se mi vzhledem nelíbil, říkávala jsem: Proboha, jak si tuhle ženskou /toho chlapa/, někdo mohl vzít. A moje starší a zkušenější kolegyně z práce mi říkávala: Nesuď tak rychle, třeba to hezké má schované.
A měla pravdu. I člověk, který se třeba lidem nelíbí, může mít v sobě něco milého, příjemného, co u krasavce nenajdete. A navíc - krása je relativní pojem. Kdo se jednomu nelíbí, druhému se může zdát krásný.
A tak je to i s Vámi. Neházejte flintu do žita, ale zároveň netlačte na pilu a nesnažte se seznámit stůj co stůj. Můžete sportovat dál, na kolo si najít partu, bývají i různé oddíly. Stejně tak pěší turistika, cesta je dlouhá a turisté si rádi popovídají, líp to utíká. A uvidíte, že časem někoho poznáte, s kým Vám bude dobře. A kdyby náhodou ne, máte svůj čas na koníčky, na sport, máte svoje dítě, nikdy už nebudete sama. Je to bohatství, co by za to mnohé ženy daly. Tak hodně štěstí. 
Jaga.
Vaší dceři je 11 let, začíná puberta. Bude mít jiný vkus, názory, než Vy. Nebudete si mnoho rozumět, někdy nastanou šarvátky. Vím to, prožívala jsem něco podobného s dcerou. Měla pocit, že jí nerozumím, já byla naštvaná, že nechápe mé zkušenosti a rady. Všechno odnesl čas. Dneska, když je mi 57 a dceři 34, jsou z nás bezvadné kamarádky. Chce to jen tomu dát čas a všechno se změní k lepšímu.
0x
Úplně vás chápu, je to začarované kolo, ale jak z toho ven, chtěla bych vám dát nějakou smysluplnou radu jak dál. Takové to najděte si kamarády komunikujte, je sice rada dobrá, ale vlastně nepomůže. Jděte se bavit, jedte na dovolenou to samé, nejsou finance, a možnosti. Je spousta lidí, kteří nemají žádný handicap, a žijí stejně jako vy, bez přátel, sami. Na to se to nedá svalovat, i když věřím, že někdo má k těmto lidem jiný přístup takové ostýchavosti... Litování se, proč to nejde to také neberu, protože z vlastní zkušenosti vím, že všechno jde když se chce.! Máte dítě, co pro začátek se zapojit do školních aktivit, jít občas do školy, nabídnout se jako pomoc při čemkoliv, každá ruka dobrá. Jsou různé besídky dětí i soutěže, nebát se toho jak vypadáte, každý jsme nějaký a časem si lidé na vás zvyknou a budete pro ně přístupnější. Nemluvím o tom, že když budete pomáhat škole i v maličkostech tak to bude mít + i pro vaší dceru. Že máte nadváhu a dioptrie, prosím vás, řekněte mi kdo to dneska nemá. Neschovávat se, nebát se, dokud žijete můžete být pro jiné přínosem, věřte, že jsou na tom lidé daleko hůř než vy! Už dnes a zítra a pak každý den jděte do boje s myšlenkou už se nebudu nikoho bát, nemám důvod, každému mohu být přínosem. Jsem s vámi, přeji vám vše dobré.
0x
Ošklivost je relativní pojem, není mustr, každý to chápe jinak. Vidím dost těch dle mne nepěkných žen a zajímavé, vedle sebe mají chlapy, kterým se divím co si to narazili (pokud nebyli uloveni a nemají na to se vymanit). Asi je to v něčem jiném. Spíše chybí sebedůvěra, vystupování (podívejte se jaký jsem chudáček...), sedět doma. Ale to přece platí i opačně. Nedívat se na média, která preferují "krásu" ale v životě je to jinak. Je to na každém, jak ho svět vidí.
0x
Pořiďte si psa, raději fenku. Štěně od pořádnýho hafana. Nejlépe s rodokmenem a zapojte se do kolektivu pejskařů. Tam mají všichni oči jen pro ty svý miláčky a vaše ošklivost se stane bezvýznamnou. Rázem budete mít co na práci a jestli se ještě časem rozhodnete chovat, tak vás tahle krize středního věku totálně mine.
To je otázka preferencí. Já bych zase oželel počítač internet a teplé večeře, ale bez psa bych si život představit neuměl...
Pro Tesyka: Škoda, že nejde dát bod, spousta bodů. Pes je často lepší než člověk. Miluje Vás takového, taký jste. Třeba tlustý, nemocný, kulhavý... Přesto jste pro svého psa ten nej nej nej...Nikdy na VÁs nešije boudu, neintrikuje proti Vám.
Proto s Tesykem na 100 % souhklasím a přidávám: ČÍM VÍC POZNÁVÁM LIDI, TÍM VÍC MULUJI PSY. 
Jaga.
já nikomu neříkám jaký jsem chudák, to je poprvé co jsem o tom napsala. Taky by mě nebavila kamarádka, která by si pořád stěžovala, jednu takovou jsem měla a z dálky jsem se jí vyhýbala, pořád jsem poslouchala jedno a to samé dokola a to se fakt nedá. 4lověk nemůže být jen vypravěčem, ale musí umět i naslouchat, což u ní neexistovalo a být za hlupáka, kterej pořád jen kýve hlavou jako osel tak to ne...Jednou jsem jí řekla na ní svůj názor a bylo po kamarádství. Asi bych potřebovala vedle sebe nějského tahouna to je ono...
pořízením pejska by se sice moje psychika zlepšila nakonec mám s nimi zkušenost jelikož jsme od dětství pejsky měli, protože můj děd byl myslivec.Ale to byla úplně jiná situace, měli jsme velikou zahradu.Podle mě pes do bytu nepatří, natož do gassonky v které bydlím já!Navíc je to závazek min.na 10let. Já mám s dcerou 1000kč na živobytí a nikdy nevýjdu to se prostě nedá, proto si musím přivydělávat domácí prací ale i tak je to málo.A co když pejsek onemocní? Veterinář není zrovna nejlevnější, prostě když jsem spočítala pro a proti nemohu si ho dovolit, práce je zde jen směnnová a dcera má dost kroužků a pes by byl celý den sám doma, to by mi ho bylo líto.Nejsem jako někteří z nás že si bezmyšlenkovitě pořídí zvířátko, pak zjistí, že to z nějakého důvodu nejde a tak ho vyhodí, odvezou do lesa, zabijou,prostě snaží se ho zbavit a to bych nedokázala.
0x
Všechno je otázkou přístupu, už jenom otázka "proč zrovna já?" vypovídá o tom, že svým přístupem si to všechno sama přitahujete.
Jednoduše řečeno - každé zboží má svého kupce, na každého někde někdo čeká, chce to jen malinko pozitivnější přístup
to nevím jestli si to přitahuju, vím jak to myslíte, ale já jsem na lidi milá, usměvavá a není mi to nic platné a to, že jsem napsala proč právě já chtěla jsem napsat něco stručného do předmětu. Já se nelituji, ale seběvědomí nemám žádné to je pravda. Také kde jsem ho měla sebrat? Od dětství jen výčitky a ponižování, ve škole posměch..Neříkám, že jsem nebyla oblíbená ve třídě, spíš jsem byla za komika, asi jsem se takto snažila na sebe upoutat pozornost.Nu což nějak se s tím budu muset poprat pořád je cesta jak toto vše ukončit, ale mám tu dceru, byla by to ode mně zbabělost...
0x
Jako jak jste ošklivá? Máte nad díru do hlavy či co? Proč se tak hrozně podceňujete? Proč máte tak malé sebevědomí? Zkuste nenadávat na život, ale vzít ho do vlastních rukou a trošku se s ním poprat. Chcete se asi s někým seznámit, že. Asi s mužem. Je spousta mužů, která by vás určitě chtěla. Nebo možná aspoň někde je jeden, který by o vás měl zájem. Jen ho najít. Jestliže chodíte na brusle, jste sportovně zdatná. Je vám teprve čtyřicet let, ještě máte velkou šanci si najít partnera pro sebe a dokonce i nějaké to dítko s ním mít. Nejste zestárlá, jen jste unavená tím, že se vám, dle vašeho úsudku, příliš nedaří. Kdybych já měla takové negativní myšlení, tak bych taky asi zůstala celý život sama jen se se svým prvním dítkem. Ale nevzdala jsem to, jsem opět vdaná a opět na rodičovské dovolené s malým miminkem - jo abyste si nemyslela, že jsem bůhvíjak mladá, čtyřicet mi bylo už dost dávno. Nezkoušela jste nějaké internetové seznamky? Nebo na těch bruslích či kole? Nemáte ten dojem, že bruslí i kolaří opuštění mužové? Já ten dojem mám, všichni muži určitě nejsou zadaní. Takže odhoďte takové poraženecké řeči, že jste zestárlá. Nejste, jste mladá a veliký kus života máte ještě před sebou.
0x
40 let není moc, máte ještě dost příležitostí. Každopádně ten pejsek není špatný nápad. Stačí zajít do útulu a tam si nějakého voříška vybrat. Bude Vám neskutečně vděčný a až torchu povyroste, nebudete se muset bát chodit do lesa. Nízké sebevědomí je opravdu velký problém, ale není tak těžké začít si sama sebe vážit a mít radost ze svých úspěchů. Třeba k tomu sportu přidejte i zravější stravování. věřte mi, že když váha ukáže o kilo míň, je to nádherný pocit. Hlavně nezůstávejte pořád doma. Vyrážejte co nejvíc mezi lidi, jak už tu bylo řečeno (různé kroužky..atd.). Chat je určitě skvělá věc, ale stále budete sama v malém bytě...né vždy to výjde.
Držím Vám palce, aˇse s tím poperete a hlavu vzhůru
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.