Jak vychovávat děti?

Jsem rád, že mám děti již dospělé a lituji dnešní a budoucí rodiče, kteří budou vychovávat děti v tomto moderním duchu.

Minimálně na papíře, je tomu bohužel tak. V období po sametové revoluci, jsme přijali několik mezinárodních, závazně právních dokumentů, které je možné společně se sociálním posunem ve společnosti interpretovat tak, pravda s trochou nadsázky, že "děti vládnou světem". Naše civilizace je nepoučitelná a má tendenci místo evoluce přecházet v postoje revoluční. Jednou za čas něco, nikoliv rehabilitujeme ale otočíme o 180°.

Když dítě zlobí, je třeba ho ztřískat.

Strašně mne štve, že některé normy výchovy převzali rodiče v ČR za své. Když mého syna mlátí druhé dítě a učitelka ho nemůže vlastně ani řádně napomenout, případně maminka toho dítěte obhajuje agresivitu svého syna, že je to v pořádku - bude prý průbojnější v tomto světě..

Hnus velebnosti - já udělal průšvih - dostal jsem přes prdel či pár facek - napořád jsem si pamatoval, že se to dělat nemá.

Na druhou stranu čím dál více lidí v mém okolí je názoru podle reklamy - než někoho zrodit do dnešního světa, raději potrat. Jsem z toho v šoku a děsí mne, jak bude svět vypadat za 10-20 let.

Vzpomněl jsem si na jednu političku tuším VV - strašně bojovala proti "domácímu násilí" - prý by facku dítěti nedala. Po pár měsících byla rozvedená a její děti byly v BLESKu nafocené při nějakých výtržnostech.

A úplně nejvíc mne naštve, když o výchově mluví nějaká 40ti letá svobodná bezdětná aktivistka... asi ji málo (nebo naopak moc) v mládí vychovávali...

Já si myslím, že vychovávat začínáme ihned, když přijedeme z porodnice. Dítě nasává, den po dni klid, hluk, řvaní, uklidňující hlas, konejšivý nebo výhružný. Učí se rozlišovat slova podle tónu. Časem přiřazuje a chápe k tónu a gestům význam slov. Velmi dobře začíná chápat, kde je hranice, kam až může, kdo ho má rádo a komu je ukradené. Čas od času vyzkouší, jestli to funguje a jak jsme odolní. Je zajímavé, že přesně ví, co si ke komu může dovolit. Co mu projde, u koho získá a u koho nčeho nedocílí. Na mamku vříská, ale taťkovi stačí, aby se podíval a je klid. Ten, kdo si myslí, že na výchovu je dítě malé, že začne, až dítě bude mít rozum, hluboce se mýlí. Tam je totiž podstata. Laskavě, ale důsledně, od první chvíle. Na videu je otec, který je s dítětem velmi málo a je synovou reakcí zmaten. Jednou mě někdo odvážel ze zaměstnání a já jsem musela před svou školkou chvíli sedět v zavřeném autě a pozorovat "své" děti a jejich rodiče. Musím vám říci, že i po tolika letech nevěřícně kroutím hlavou, co všechno, moje hodné, zlaté děti, prováděly rodičům. Včetně kopance do holeně táty, skoku rovnýma nohama do kaluže, hysterického řvaní. A také reakce nebo ignorace rodičů. Tohle jsem vůbec nikdy u těchto dětí neviděla. A to jsem je znala polovinu jejich života! Byla jsem s nimi denodenně cca 9, 10 hodin. A měla jsem jich 35, za komančů a po sametu 25.

Ukázkovým produktem norské výchovy je Anders Breivik.

Případ "logopedka" je zase ukázkou našich médií a jimi ovládaných prosťáčků. Všechno je totiž jinak.

Můj názor je ten, že děti nevládnou světem. Ale stát, který dělá zákony proti rodině. Nárokují si řídit rodiče, jak mají vychovávat děti. Nesmíte je uhodit, zvýšit hlas, zřizují se Linky bezpečí, OSPOD, sociálky, které nezasahují včas tam, kde mají. A když zasáhnou, tak je po nich spáleniště. Tyto různé organizace jen učí děti, jak se pomstít, znepříjemnit život rodičům. Děti si třeba ani neuvědomují, že se mohou dostat do horšího problému, než je pohlavek od rodičů. Mají zbran, proti rodičům ! Stačí zavolat na linku bezpečí, zajít si na sociálku atd a rodiče mají průser. Jen proto, že třeba dostlo přes hubu nebo nedostalo to co chtělo.

Jasně, když třeba učitelka, lékařka vidí, že dítě má šlince na zádech, nohou, tak at jedná ! Nebo dítě chodí do školy špinavé, bez svačiny, oběda, nemá vypracované úkoly, je zanedbané? Tak at jedná! Nechodí do školy, má mnoho neomluvených hodin? At jedná ! V takových případech většinou sociálka zaspí,ale zde třeba dítě zrovna trpí.

Klidně at sociálka funguje, ale at zasahuje tam, kde je to opravdu potřeba. A né prudit tam, kde dítě třeba dostane pohlavek a někdo to nahlásí. Tím, že děti strčí do děcáku nebo náhradní rodině, nařknou rodiče, tahají je po soudech, kde se pak zjistí, že není důvod děti odebrat. Udělá více zla, než dobra ! Nejednají v zájmu dítěte ! Ale ve svém zájmu, zda je to, či ono oprávněněné nebo né, to neřeší. Hlavně, že si v papírech odškrtnou další případ.

Také chci jednou mít děti, ale chci si je vychovávat sám s manželkou. Né, co mi nařídí stát nebo nějaká sociálka. Chci se s dítětem pomazlit. Lehnou si s ním do postele, přečíst mu pohádku. Vykoupat dítě, utřít mu zadeček na WC, dělat hlouposti. Ale nechci se bát, že mi dítě odeberou a já budu něčím obviněn.

Tady úsměvné video na toto téma facebook.com/...

a ještě příhoda, popsaná v jiné diskuzi. Už bych řekla, že se z ní stává spíš urban legend, ale je pěkná.

Cestovala jsem hromadnou dopravou a naproti mně usedla maminka s malou holčičkou. Ta neměla na práci nic lepšího, než okopávat svýma špinavýma botičkama moje světlé kalhoty. Chvíli jsem se snažila odradit ji od této zábavy zlými pohledy, když to nezabralo, zeptala jsem se maminky, zda by ji nemohla napomenout. Ta mi odpověděla stručně a jasně: "To nejde, u nás máme volnou výchovu!".

Nad námi stál, zavěšen na tyči, pankáč. Celou scénku pozoroval a přitom žvýkal žvýkačku. Když na další zastávce vystupoval, vzal žvejku z pusy a vmasíroval ji té mamince do vlasů se slovy: "Já jsem měl taky volnou výchovu!"

Mě výchova v Čechách připadá poněkud podivná. Všude vidím samé řvaní po dětech, nervní rodiče, facky. Stačí si zajít odpoledne na koupaliště. Nikdo si s dětmi nehraje, každý je buzeruje. Nevím, kde všichni vidíte tu "volnou výchovu", o které se pořád mluví. Také nevidím, že by země kde jsou zakázané fyzické tresty byly plné nevychovaných spratků a výtržníků. Podle mě násilí plodí jen násilí a ještě si pamatuji svá školní léta docela dobře. Ty děti, které nejvíce šikanovaly ostatní a fyzicky je napadaly byly zároveň nejvíc šikanované doma (ony se to totiž někde musely naučit). Člověk si musí víc všímat věcí okolo sebe než číst články o výchově. Nemyslím si, že respekt se získává fackami, ale spíš příkladem a důsledností.

Já bych to nebrala tak tragicky, sama si pamatuji, jak jsem si takhle na ulici někdy ve 3-4 letech lehla a vztekala se, že mi rodiče nechtějí koupit plyšáka.. A myslím, že jsem z toho docela vyrostla..