Pro chlapy, jak jste se cítili u a po porodu?

Od: Datum: 28.05.12 07:11 odpovědí: 12 změna: 29.05.12 09:14

Je to už dvanáct hodin co je ze mě táta a pořád to nemůžu vydýchat. Byl jsem se svojí přítelkyní u porodu a připadal jsem si tam jako malí kluk. Cítil jsem jen bezmoc a lítost, že svojí partnerku vidím takhle hrozně trpět. Když se dcera narodila tak jsem se úplně rozbrečel, jak blázen. A pak jsem šel domů a jen ležel a pořád jsem přemýšlel jak se mi teď změnil život. Kámoši mi volali ať to jdu s nimi dnes zapít a já nemám chuť (a to jsem jim to slíbil) Prostě mi to přijde divný zapíjet porod. Už se nemůžu dočkat až za holkama pojedu na návštěvu. Nějak se nepoznávam. A jak jste to brali vy? Jak jste prožili první noc poté co se vám narodilo dítě? A jak porod? Na pivo normálně chodím, teď ale na něj nemám chuť . Jsem normální?


avatar
Upozornění
Tato otázka je 5 let bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: ttttt*
Datum: 28.05.12 07:48
 

Jste otec! Gratuluju! Dochází vám to, co vám ještě nedošlo, najednou se objevil někdo koho milujete více než cokoli jiného, snad možná stejně jako svou partnerku. Za toho, koho milujete byste bojoval vždy, takže tam bude ta zodpovědnost, která náhle přišla. Taky, i když jste samozřejmě věděl, že ten okamžik příjde, když se z vás stane otec, je to něco nového, působí to na vaše emoce, musíte se srovnat s tím, že jste otec (tedy ne zcela vědomě), ten příval radosti..

Já nejsem otec, dokonce bych ani být nemohl, to by bylo trochu brzy, ale studuji a v hodině ZSV, kde probíráme psychologii jsme už emoce dělali a tohle mi příjde naprosto normální.. Vaše dcera způsobila výkyv emocí a vy je teď musíte stabiliovat, na něco jste se těšil a najednou to přišlo.. Je to jako, když Vám přijde poštou nový telefon, taky máte podobný pocit, ale s dítětem je to ve velkém :) -Nechci srovnávat dítě s telefonem, to nikdy, ale je to na podobném principu..

Není to odborné, nejsem psycholog, ale pokud tento stav nebude trvat extrémně dlouho, je vše v pořádku (ale to platí o každém stavu)

A to co teď cítíte a děláte JE v pořádku! Přeji Vám i dcerce s partnerkou mnoho krásných chvil a okamžiků :)

Od: krkovicka*
Datum: 28.05.12 07:48
 
Je krásné jak muž dokáže vyjádřit své pocity.Mimochodem gratuluji k dceři;)
Datum: 28.05.12 08:18
 
avatar

Odpověď ponechám na pánech, kterým je otázka určena. Jen Vám pogratulovat tatínku a celé rodince přeji jen to nejlepší.*pivo*

Datum: 28.05.12 08:58
 
avatar

Gratuluji tatínku, buďte všichni zdrávi a ať Vám holčička dělá jen samou radost. Jaképak jméno jste jí vybrali? Nechcete jí říkat Jaga - po mně? *smich*

Jinak, rodila jsem v letech 1977 a 1979, to ještě taťkové k porodu nechodili, klepali se doma a lítali do krámu k telefonu. U nás na malé vsi byl telefon totiž jen v krámě a na MNV. První byla v roce 1977 dcerka. Pak jsem čekala druhé /1979/ a právě umřela stařičká babička sousedovům. Měla pohřeb do hrobu přímo u nás na vsi a já měla právě ten den termín. Říkala jsem si: Jen to holka vydrž, ať můžeš ještě jít babičce Havlíčkové na funus. Jenže, co si člověk přeje, zpravidla nevyjde. Brzy ráno v den pohřbu mě chytily prudké bolesti, manžel mě odvezl a za hodinu byl pěkný čtyřkilový kluk, hezky do páru. Manžel musel jít na pohřeb sám, vzal s sebou tehdy dvouletou dcerku. Mezitím se už po vsi rozkřiklo, že máme kluka a tak mu přímo na hřbitově plno známých podávalo ruce a gratulovalo. Ostatní účastníci pohřbu to viděli, mysleli si, že patří do příbuzenstva zesnulé a tak mu chodili kondolovat. Ten den tedy manžel přijal spoustu gratulací k synovi a současně i řadu kondolencí k sousedovic babičce. Je to už skoro 33 let a dodnes na to občas vzpomínáme. Jaga.

Datum: 28.05.12 09:15
 

Bezmocně a víceméně zbytečně...

Je sice pravda, že jsem manželku podpíral cestou na WC či do sprchy, případně vyřídil pár věcí lékaři či asistentkám. Na druhou stranu na mě byla žena naštvaná, že jsem ji nutil dodržovat to co po ní chtěl lékař (a ona kvůli bolestem odmítala). A jak už jsem psal nejvíc frustrující asi byla ta bezmoc, že nemohu trpící manželce nijak pomoci.

Po nějakých 7 hodinách bezmoci nakonec manželku odvezli na sál, kde porodila císařským řezem (pro nepostupující porod), takže jsem u toho nakonec ani nebyl. Nejemotivnějším zážitkem dne pak bylo, když mi ukázali dceru a ta na mě upřela ta svá obrovitá kukadla, když jsem ji oslovil. Nebylo to sice nic ve stylu že by se zatřásla země, nebo zřítilo nebe, na slzy taky nedošlo, ale pouto, které tehdy vzniklo se stále prohlubuje. Pohladil jsem malou po tváři, popřál dobrou noc (narodila se večer) a vyrazil domů (manželka byla stejně po narkóze ještě v limbu). Ještě v areálu nemocnice jsem stihl zavolat oběma novopečeným babičkám a poslat SMS několika nejbližším přátelům a zbytku rodiny.

K porodu jsem původně nechtěl, podvolil jsem se nátlaku ze strany manželky. A jestli bych šel k porodu podruhé? Upřímně řečeno nevím... opravdu jsem si tam připadal docela zbytečně.

Od: bmbx®
Datum: 28.05.12 09:50
 

Od nepaměti i když žena rodila doma, tak porodní bába chlapa vyhnala. Poslala jej pro teplou vodu nebo jinou pomoc, ale na vlastní porod měl vstup zakázán. Je to jen taková módní záležitost. Stejně ta trpící ženská v těchto těžkých chvilkách toho svého proklíná za to co jí způsobil za bolest. Sám vidíš, že tě ten zážitek rozhodil. Já u porodu nebyl a i kdybych chtěl tak by to nešlo, protože nebyl úplně hladký a nemyslím si ,že bych o něco přišel, dceři je dnes 19 let a je to pořád moje veliké zlatíčko a jsem na ní hrdý protože je chytrá, pilná, inteligentní *ua*

Jinak samozřejmě blahopřeji rodičům a přeju "čerstvoňovi" hodně zdraví, ať roste jako z vody...

P.S. Kdo neví co to je "čerstvoň" tak to je čerstě narozené miminko.

Datum: 28.05.12 10:01
 

Jo, jsi normální. Já to zažil před třema měsícema. Ono se sice samotným porodem vůbec nic nemění, přitom se ale změní strašně moc :D

.

Jo a samozřejmě gratuluju *placni*

Datum: 28.05.12 10:47
 
avatar

tomzp, gratuluji a ať dcerka roste do zdraví a do krásy. A taky do lepšího světa :) Myslím si, že to vůbec není pravda, že jste tam byl zbytečný a bezmocný. Vůbec! Já jsem rodila 2x ( r. 1968 a 1974)a pokaždé, ikdyž to bylo velmi rychlé, jsem se cítila velice osaměle, opuštěně, bolavě a divně. Tak, jako by to, co se děje nebylo mou věcí. Všichni na mě řvali jako blázni, tvářili se komisně a jen silným hlasem přikazovali. A to jsem byla u obou děvčátek na přípravně i sále nějakých 20, 30 minut, takže jsem nikomu život ani nekomplikovala. Fofr jako blázen. Pak mi dítě sebrali, ukázali mi ho z dálky a 24 hodin jsem ho nesměla vidět! U té mladší jsem začala hysterčit, tak mezi dveřma mi sestra k posteli ukázala uzlíček. Šílené! Co bych za to dala, kdyby se ke mně někdo choval hezky, pohladil mě, držel mě za ruku a řekl mi, že to bude dobrý. Tak strašilvě osaměle a opuštěně jsem se už nikdy v životě, pánbuzaplať, necítila. *modla* Navíc, získal jste ke své dceři vztah. Viděl jste, jak přichází na svět a tím pohledem se z vás stával táta. Táta, který bude mít velmi silné pouto ke svému dítěti po celý život. Přeji vám, ať ten život je krásný a hlavně, v celé rodině.

Od: krkovicka*
Datum: 29.05.12 09:14
 
Ne jen takhle.Teta rodila v 86, syna jí neukazali vůbec až 3.den taky jen z dálky a když jsme jí přišly navštívit brečela z okna jak želva.Za prvé nikdo se s ní kloudně nebavil a porod měla těžký a zadruhé být porodnikem je poslání.Ne zaměstnání.Chovali se k ní jako ke zvířeti.
Od: krkovicka*
Datum: 29.05.12 09:14
 
Ne jen takhle.Teta rodila v 96, syna jí neukazali vůbec až 3.den taky jen z dálky a když jsme jí přišly navštívit brečela z okna jak želva.Za prvé nikdo se s ní kloudně nebavil a porod měla těžký a zadruhé být porodnikem je poslání.Ne zaměstnání.Chovali se k ní jako ke zvířeti.
Datum: 29.05.12 08:51
 
avatar

Nechtěl jsem být u porodu, pač jsem na tohle citlivka a čekal, že to se mnou sekne. ale bylo to dobrý, semlelo se to tak nějak rychle, že nebyl čas odejít a nelituju. Vážně zážitek a doporučuju i zarytým odpůrcům - je to v pohodě :) Nevolil bych jinak.

Od: krkovicka*
Datum: 29.05.12 09:01
 
Nevím.Ale rodit podruhé tak tam toho tátu nechci.V tom okamžiku narození je mi stejně jedno kdo tam je.Záleží jak se kdo k tomu postaví.Pamatuji si partnera jak byl zelený když šel semnou do sprchy,když ze mě valila krev.
Nechtěla jsem být sama.Bála jsem se. Podruhé ho tam opravdu nechci.

 

 

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.