Nezvládám odchod od rodičů

Od: Datum: 28.05.12 01:12 odpovědí: 4 změna: 28.05.12 11:15

Je mi 19 let. Před necelými 2 měsíci jsem se odstěhovala do ČR sama (před třema lety jsme se odstěhovali s rodiči do Anglie). Asi před týdnem na mě začali doléhat zvláštní pocity. Takové že pokaždé když si vzpomenu na mámu tak mi vhrknout slzy do očí. Stává se to několikrát denně. Někdy se rozbrečím úplně a nezáleží na tom kde jsem, ať už doma, v práci, v obchodě. prostě pokaždé jak si vzpomenu. Nevím jestli je toto normální. V žádných diskuzích sem se s tímhle nesetkala takže mě donutilo abych založila svou vlastní. Vím, že jsem citlivá ale že až tak? V kostce vám vysvětlím můj vztah s mámou. V mých 15 sem byla rok v Dětském domově a tam sem neměla takovépocity. Samozřejmě že jsem brečela, že mi máma chybí ale prostě tohle je jinačí. Poté jsem se odstěhovali a máma se stala pro mě nejlepší kamarádka. Řešila jsem s ní naprosto všechno atd.

Tady v ČR mám práci, mám přítele, mám psa, mám peníze, prostě nemůžu si stěžovat. Ale nic z toho nepomáha se zbavit toho strašného pocitu a už mě to nebaví. Depá mě to. Sem zmatená a smutná. Prostě bych jen potřebovala aby byla u mě, a ne až za oceánem. Ale vrátit se do Anglie prozatím nechci, když tu mám přítele a on určitě by nejel semnou. A pro mámu je to lepší zůstat tam ( z nějakých důvodu, které nebudu zveřejnovat.) Nevím jestli to třeba není na nějakou návštěvu doktora nebo já fakt nevím. Nejspíš to přejde ale kdy? Byla bych ráda za nějaku radu a nebo někoho kdo prošel něčím stejným.


avatar
Upozornění
Tato otázka je 5 let bez odpovědi a proto byla uzavřena.
Máte-li podobnou otázku, a nenašli jste vhodnou odpověď, založte novou otázku.
Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: askmenow*
Datum: 28.05.12 02:37
 

Je to těžké, protože maminka je pro tebe, jak sama píšeš, nejen maminkou, ale i kamarádkou. Tentokrát máš pocit, že jsi opustila ty jí, možná si v duchu nejsi jistá, jestli je to správně, nebo si to malililinkovyčítáš. A to se přidává ke stesku.

Nejspíš to přejde, sama uvidíš, jestli se to bude zlepšovat. Určitě buď s maminkou hodně v kontaktu, pokud máte obě webkamery a skype, můžete prokecat klidně hodinu denně :) Povídáš si s ní o tom, jak se tady máš? Možná ti chybí její názor, humor, začleň ji pořádně do svého života, i když je daleko.

Jinak, chybí ti jen maminka, nebo i váš život v Anglii?

Pomoc lékaře vyhledat můžeš, na tom není nic pšatného. Určitě se tady za chvíli někdo začne ohánět tím, jak je kravina běhat se všim k psychologovi atd. Nevěř jim. Není to kravina. Tohle je to, od čeho tu jsou. Procházíš obdobím změn a rozhovor s odborníkem ti jen pomůže vyznat se sama v sobě. Návštěva psychologa neznamená, že bys byla nemocná, ale že podstupuješ prevenci, aby sis naopak duševní zdraví uchránila V rámci pojištění ho můžeš navštívit i zdarma.

Od: kori*
Datum: 28.05.12 03:24
 

S mámou sem vlastně v kontaktu pořád přes skype každý den, ale zrovna sem se přestěhovala do nového bytu tak týden jsem bez internetu, a vlastně tak týden nějak to přetrvává. takže je možné že proto. Ale přece není možné abych nevydržela bez mámy aspon týden bez smutnění.. Psala jsem jí tak možná to mi také pomůže že už to v sobě nedusíím a ekla jsem jí že mi strašně chybí. No a to jsem nezveřejnovala ale přemýšlím i nad životem v Anglii a vlastně i to mi chybí :( Chybí mi jak lidi mluví anglicky kolem mě :D

A ano toho lékaře jse chtěla navštívit právě kvůli prevenci. Bojím se že třeba to bude horší a potom co.. Děkuji vám moc za vaši odpověd a názor :)

Od: skye®
Datum: 28.05.12 07:36
 

Dobrý den, určitě Vám tu návštěvu psychologa doporučuji a hovořím z vlastní zkušenosti. Nebylo to sice pouze z důvodu osamostatnění se, ale mě se díky tomu projevila v pořádné síle OCD (Obsedantně-kompulzivní porucha) a to Vám tedy nepřeji zažít. Určitě za to tedy nic nedáte. Na jednu stranu to normální je, že se člověku stýská, na druhou ale ne, protože většina mladých se těší, ať od rodičů "vypadne"

Datum: 28.05.12 11:15
 
avatar

kori, jste obdivuhodná, že jste se dokázala, v tak mladém věku, postavit na vlastní nohy a jít. Máte můj obdiv a fandím vám. *jasne* Ten, kdo odejde z domu, to nemá chvíli snadné. A ten, kdo odejde do jiné země, do jiné kultury, už vůbec ne. Nejen jiné kutury, ale také bez možnosti navštívit svou rodinu, vlastně kdykoliv. Nemusí, ale ta možnost tady chybí. *jasne*Navíc si myslím, že se nikde a nikdy nebudete cítit doma. Když budete v Anglii, budete vědět, jak jsou Čechy krásné a když budete v Čechách, bude vám Anglie chybět. *placni* Já osobně jsem se stěhovala mnohokrát, jen v ČR, ale v každém novém bydlišti jsem se necítila dlouho doma, ale jako na hotelu, před cestou domů. Dokud jsem na novém domově nepopracovala, nezapotila se, neudělala jsem si to podle svého. A pak, dokud jsem se nezačala zdravit se sousedy, dokud jsem tváře nezačala přiřazovat k bytu. V bytě, ve kterém žiji teď, jsem se cítila dobře poměrně rychle, ale nemohla jsem tady jíst. Řešila jsem to procházkou se psem a girosem nebo hranolky z hladového okýnka v ruce na cestě. Chvíli to trvalo, ale pak jsem si našla svoje místo nejen v bytě, ale i mezi sousedy a při večerním venčení.*uf* To, že si s maminkou popovídáte, to je nesmírně důležité. Telefon také nešetřete a když už nic jiného, sms to také pomohou řešit i během dne. Dospívání, osamostatňování se, uvědomění si zodpovědnosti za sebe, za svá rozhodnutí bez "pupeční šňůry", to je bolestnivý proces. A je potřeba mít pár dobrých kamarádů a pár dobrých známých. Bez nich to nejde. Nejsme pouštní tvorové. *palec*Přeji vám hodně štěstí *slunce*

 

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.