Vim, ze tato otazka nema odpoved. Kazdy to ma jinak. Jsme v podstate zvirata, takze smyslem je mit mlade, ochranit je, vychovat atd. ale co dal? Jak to vidite?
0x
Já myslím, bez nějakých depresí, že naprosto nic.. 
Kdysi se shluklo pár atomů, vytvořily planety, náhodou se na některé objevily podmínky pro život, chvíli to prosperuje, pak zase zanikne a vytvoří se to vše znovu jinde..
Asi jsem to špatně pochopila a vzala trošku obecně - života vesmíru a vůbec..
Jaká je vševědoucnost Boží?
Je mnohem, mnohem větší, než si člověk vůbec dokáže představit. Neboť my lidé jsme vůči svému Tvůrci tak nesmírně nepatrní, a to i ve svém chápání, že ani ta naše nejvyšší představa o jeho všemohoucnosti nemůže ani jen zdaleka vystihnout velikost skutečné reality. Člověk je totiž pouze člověk, avšak Bůh je Bůh! Člověk je jen tvor, je jen dílem rukou Stvořitele, avšak Stvořitel je Tvůrcem všeho. Je Zdrojem a udržovatelem života a z tohoto důvodu je rozdíl mezi námi a naším Stvořitelem obrovský.
A proto musí být i každá naše snaha o pochopení jakýchkoli pojmů, souvisejících se Stvořitelem absolutně nedostatečnou. Proto je i nedostatečné, ba dokonce až malicherné i naše chápání jeho všemohoucnosti.
Představujeme si ji třeba tak, že Tvůrce má schopnost znát i ty nejtajnější lidské myšlenky. Že je prostě schopen poznat celkem osobním způsobem nitro každého člověka a nahlížet do něj. Že je v tomto směru vševědoucím, vševidoucí a poznajíci i to nejdůvěrnější lidské myšlení.
Nicméně vševědoucnost Nejvyššího je mnohem, mnohem větší! Je mnohem dalekosáhlejší a souvisí s prozřetelností. S prozřetelným zformováním chodu univerza takovým způsobem, že dokonalé Boží Zákony do něj vložené přinášejí každému člověku přesně takové důsledky, jaké si způsobem svého, byť i toho nejtajnějšího a nejskrytějšími myšlení zaslouží.
Tuto vševědoucí a prozřetelnou spravedlnost naplňuje dokonalý Zákon zpětného účinku, který každému z nás vrátí přesně to, co myslel, cítil a čím se vnitřně zabýval. Ať už to bylo dobré nebo špatné. Co kdo do stvoření zasel, to musí nakonec i sklidit! Stvořitel proto nepotřebuje vůbec znát nejniternější cítění a myšlení lidí, protože lidé samotní se v rámci jeho dokonalých Zákonů právě prostřednictvím svého cítění a myšlení odměňují nebo trestají. Pokud totiž uvažují a cítí pouze čestně, dobře, spravedlivě a ušlechtile, obdrží zaslouženou odměnu v podobě dobra, míru a štěstí.
Pokud ale uvažují a cítí nečestně, nedobře, nespravedlivě a neušlechtilé, obdrží zasloužený trest v podobě zla, neštěstí a utrpení.
Chápeme tedy v čem spočívá prozřetelnost a vševědoucnost? V prozřetelným a vševědoucí zformování právě takových univerzálních Zákonů, v nichž byla už dopředu předznamenána dokonalá Spravedlnost v tom, že se člověk sám odměňuje a trestá. Naše konkrétní myšlení a cítění nepotřebuje Stvořitel proto vůbec znát, protože jeho dokonalým Zákonem neunikne ani to nejtajnější skryté vnitřní citové či myšlenkové hnutí.
Ať proto člověk myslí a cítí jakkoli chce, všechno to již bylo předem předvídané tak, že absolutně nic z toho nemůže uniknout účinkům dokonalé Spravedlnosti Boží.
Jsou to tedy dokonalé Zákony Boží, v nichž je zahrnuta vševědoucnost a prozřetelnost Nejvyššího. Velikost jeho prozřetelnosti a vševědoucnosti tedy spočívá v tom, že už dopředu předvídal absolutně všechny myšlenky a city, jako i všechno chování každého jednotlivého člověka, přičemž absolutně nic z tohoto nemůže uniknout jeho Spravedlnosti. Spravedlnosti Boží, která zde byla od věků a dávno před tím, než vůbec vznikl člověka a která je vševědoucí a prozřetelně zformována tak, že v jejích účincích se musí každý z nás sám spravedlivě odměňovat nebo trestat.
V tomto spočívá velikost Boží, přesahující jakékoliv lidské chápání. Spočívá v tom, že Stvořitel už dopředu všechno věděl a to dokonce i v zohlednění svobodné vůle člověka. Neboť Nejvyšší znal lidský druh ještě dříve, než vznikl a než první člověk vůbec zformoval svůj první cit, myšlenku a čin. A ty dokázal Stvořitel již předem zahrnout svým vševědoucím a prozřetelným způsobem do absolutně dokonalým způsobem spravedlivých účinků působení svých Zákonů.
0x
Já už mám něco odžito, děti z domu, určitě mi zbývá méně času, než kolik mám za sebou, a smysl života (tedy to, že se cítím šťastná a spokojená) vidím v tom, že jsem někomu užitečná. I proto jsem na Poraďte, cítím se líp, když moje odpověď někomu pomohla. Teď teprve pomalu začínám chápat svoji maminku, která pro mě neustále chce něco dělat (upéct buchtu, uvařit polívku). Nemyslím to ve stylu obětovat se pro někoho, to by nebyl můj život, ale jeho. Jen prostě být (občas) někým, koho někdo jiný potřebuje
Všechny instinkty k tomu vedou. Hlavně ten první: přežít, zachovat, zachrániot si život.
0x
1.Pomáhat ostatním bytostem -na duchovní ,duševní, a materiální-hmotné -ůrovni.Toto je to nejcennější.Snižovat jakkékoli utrpení ostatních bytostí, a všimněte si, že nepíši jen lidem, ale všem bytostem, tzn. i zvířátkům,květinkám,stromům,a dalším. 2.Co nejvíce se rozvinout na duchovní ůrovni - plno lidí se neustále štve za penězi, život jim uteče a půjdou s prázdnýma rukama,ale ti, což hromadili duchovní bohatství,půjdou s plným pohárem.3.Pořádně si to tady vyžrat za všechno zlo a utrpení, co jsme způsobili ostatním v tomto a v minulých existencích .Teprve až dosáhneme očištění, tak se již sem na tuto planetu a do ostatních pekelných dimenzí plných utrpení rodit nemusíme.
0x
Myslím, že každý se nad touto otázkou v životě zamyslí, je to zvláštní, každý chce poznat smysl svého života. Na rozdíl od zvířete, které si sebe neuvědomuje, jen člověk říká "já", nebo "já jsem" atd. Náš život stojí za to, abychom se nad ním zamysleli. Člověk hledá a chce zaplnit nějaký prostor, který hmotné věci nezaplní. Hmota nemůže vytvořit to, co v ní není osažené. I když bude mít člověk vše po čem touží, je důležitý vnitřní pokoj a radost. Máme vnoučátka, která jsou pro nás vším, kterým věnujeme čas a hodně si vyprávíme, aby znali svou rodinu, své kořeny, svou historii, aby věděli, kam patří. Věkem přicházejí nemoci a omezení, kdy se člověk třeba nedostane tolik mezi lidi a tak se dá využít nová technologie, jako je počítač a navázat tak kontakt s lidmi, kdy dojde i na přátelství, na společné setkání, nebo si přečíst a dozvědět se spoustu věcí. - pt
doplněno 26.01.15 12:56:Lidé z žádné podstaty nejsou zvířata. Zvířata nechápou "pojmy" a také si nekladou otázku o "smyslu života".
0x
Myslím, že hlavním smyslem života je jeho zachování. Je to smysl včech živých bytostí , aby jejich existence pokračovala v potomstvu. Z pohledu člověka však nemá každý to štěstí mít vlastní potomky. Jsme však vybaveni od přírody myšlením , pocity a soucítěním. A tak můžeme zachovávat život i tím, že svým dílem přispějeme k příjemnému žití tady a nyní těm, kteří mohou život a genetické informace předávat . Je jedno, jestli to bude život rostlin, zvířat, přírody a nebo ten náš lidský. Nejlepší je nepřemýšlet o smyslu života, ale život žít naplno.
0x
Štěstí je různého typu... lidi jsou různí...
Podle mne je smyslem života udělat vše pro to, aby byli šťastní lidi kolem. Moc se mi líbí to kýčovité: Když ses narodil, tak ty jediný jsi plakal a všichni se smáli. Žij tak, až jednou budeš umírat, aby všichni plakali a ty ses smál. (ale nemělo by to být kvůli tomu, že jsi zpronevěřil jejich vklady... ale protože jsou smutní, že ztrácí dobrého kamaráda)
0x
Smysl života podle mne není žádnej, jenom žít a umřít.
Záleží ale na každém jednotlivci, čím si život vyplní a v čem smysl života najde - nějak ten život musí prožít každej a každej se snaží, aby ho život alespoň trochu bavil, anebo, aby byl někomu prospěšnej - nebo jak Vy si smysl svého života představujete? - a co chcete aby bylo dál? - dál pak umřete.
Pokud jste věřící, tak smysl života najdete ve víře a v životě posmrtném, pokud jste třeba umělec - najdete ho v umění, pokud jste podnikatel, najdete ho v hromadění majetku, pokud jste pijan, najdete ho v pití, atd... Ale nakonec stejně umřete ! - takže, jaký smysl podle Vás život má?
Sama za sebe mohu říct, že by mi vůbec nevadilo, kdybych se nenarodila, naopak tzv. "dar života" považuju spíše za nespravedlnost, pokud jsem si nemohla vybrat, jestli se narodit chci. Takže, jestli nevidíte smysl života v tom mít děti, tak je nemějte !
doplněno 23.01.15 14:41:- smyslem života některých zvířat je, aby byla "sežrána" - takovej smysl ale asi nehledáte, že?
Docela souhlasím - smyslem života je to, aby si člověk vytvořil život takový, o jakým sní.. .. Pak ustupuje a ustupuje .. a smiřuje se, přetvařuje... ale s těmi zvířátkami máte pravdu, jsou to nějací hlodavci, někde uprostřed amazonie a nemají naprosto žádný pud sebezáchovy a prý se pořád cítí štastní, i když je zrovna žere krokodýl.. :/
0x
To je od Vás hezké, že nás podporujete v odepisování, ale co jste si z toho vzal k srdci?
A moje odpověď zní. Nejsme žádná zvířata, ale lidi. A v tom to všechno vězí. Zvíře si neklade otázku, co je smyslem jeho bytí a většinou o své existenci na tomto světě ani samo nerozhoduje, bohužel. Ale Vy jste člověk, tedy Homo a sapiens moudrý, neboli mající schopnost přemýšlet. Takže je na každém z nás najít svůj smysl života. A je tomu tak dobře, protože třeba zrovna já bych si do svého života nikým kecat nedala a v čem nacházím jeho smysl, je taktéž mou soukromou záležitostí. A i kdybych Vám to tady vyzradila, tak by Vám to bylo prd..js platné, protože byste to stejně na Váš život aplikovat nemohl. Ale jsem si jista, že smysl Vašeho života najdete během jeho prožívání. Tomu se nevyne nikdo. Jen to má samozřejmě každý jinak. Záleží na osobních ambicích.
0x
Jasně, že je to subjektivní a nepřenositelné a odpovědi nás ostatních mohou sloužit pouze jako inspirace.
Každý to může cítit jinak.
Mně se zdá, že smyslem života by mohlo být Umět být šťastný a zároveň být slušný člověk.
A to štěstí, to může každý vidět jinde. Jednou jsem někde četla, že být šťastný je vařit doma ve svém domě svým dětem večeři a nemít dluhy. Líbilo se mi to, ta věta, je v tom mnoho - například to, že máte děti, a že je máte u sebe; a vaříte jim večeři, asi jsou tedy jakž takž zdravé, když v klidu užíváte večera a vaříte, taky je v tom to, že máte z čeho vařit, kde, a není tam ten meč dluhů nad hlavou. Líbila se mi ta věta. Neříkám, že jsem ji adoptovala, ale pamatuju si ji.
Neco na tom bude. Ja tu vetu splnuju bezezbytku, akorat s bytem, ha ha. Problem tedy asi bude spis s dostatecnou seberealizaci - nalezenim toho spravneho smeru, coz je taky vlastne smyslem zivota, takze jsem na zacatku. Jeste me napada okridlene umeni radovat se z malickosti.
Ano, "umět se radovat z maličkostí". Ale není to vůbec okřídlené rčení. Je pravdivé a je to vlastnost. A když ji člověk má, prožívá mnohem víc radostí v životě, než ten komu tato vlastnost chybí. Mohla bych vyprávět, ale nechci se zamotat do líčení situací, protože nechci ze svého života odhalovat víc, než musím. Ale jak jste tu větu napsal, evokovala ve mně jednu dávnou vzpomínku. Člověk, se kterým jsem tenkrát žila, se jednou vrátil z daleké služební cesty. Měl ve zvyku kupovat drahé dárky, a tenkrát mi mimo jiné přivezl i krabici obyčejných nití. Byla to taková souprava všech barev. Ani mi je tenkrát nedal, zapomněl, že je koupil. Když jsem potom vybalovala jeho zavazadla, tak jsem je objevila. Měla jsem z té soupravy nití obrovskou radost. Přihlížel mému nadšení z nití s velkým překvapením a prohlásil, že ještě neviděl člověka, který by se dovedl radovat z takové blbosti, jako je několik špulek obyčejných nití. Od té doby uběhlo 36 let, on už dávno nežije a já mám tuto vzpomínku stále v mysli. On nepochopil, že já ten dárek vnímala úplně jinak. Dary on nosil běžně a byly hodně drahé, jenomže byly jaksi neosobní. Ale ty nitě, to bylo pro mne tenkrát něco jiného. Byl to chlap a obchodník, težko by šel do galanterie. Bylo to tak, že prostě procházel v nějakém velkém obchodním domě mezi regály, uviděl ty nitě a vzpoměl si, že ráda šiju. A to bylo pro mne důležité. Byl to dar "šitý" na míru. Ostatní dary v podobě drahých parfémů a různých jiných věcí, mohl dát komukoliv, ale ty nitě ne. Byl to dar výjimečný, jenom pro mne.
Noste chvilku tuhle větu v hlavě. Přemýšlejte o ní. Je silnější, než jak na první pohled, vypadá.
0x
Byli jsme Bohem stvořeni k věčnému životu, první člověk však na lidstvo uvedl dědičný hřích; smyslem našeho života je uvěřit v Kristovu smrt za naše hříchy a dosáhnout tak věčného života.
Jojo... tu pohádku znám..
a co když bylo to PRAVÉ náboženství starověkého Egypta, nebo Mayanů?.. Také na to miliony lidí věřilo, a zemřelo...Křesťanství je proti tomu taaak mladé náboženství...
A těch náboženství bylo, je a bude ještě mraky...
0x
Já vím, že můj názor možná zní trochu tvrdohlavě, ale já si myslím, že smyslem života je se rozmnožit, toť vše... I když na druhou stranu souhlasím s tím, že každý má život jen jeden a že je pouze a jedině na něm jak s ním naloží...
A právě kdo nemůže mít něco, tak to třeba nahradí něčím i hodnotnějším. není dneska dost opuštěných dětí o který by se měl někdo starat?
Ježiš néé, tak jsem to nemyslel... 
Omlouvám se... Je to jen můj názor, ale urazit, nebo se vás nějak dotknout nechtěl... To opravdu ne...
0x
Mynameis: Moje odpověď je Vaše otázka. Vše ostatní jsou jen vlastnosti lidí.,,Vim, ze tato otazka nema odpoved. Kazdy to ma jinak. Jsme v podstate zvirata, takze smyslem je mit mlade, ochranit je, vychovat atd. ale co dal? Jak to vidite?"
doplněno 25.01.15 10:52:mp Když se jakýkoli živočišný druh přestane rozmnožovat tak vyhyne.Chtít mít největší moc,majetek,život bez problému... tak to už je vlastnost .
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.