Dobrý den, mám takový dotaz. Mám od února voříška, je mu půl roku. Je nesmírně učenlivý, to co umí se naučil v podstatě hned. Umí sedni, lehni, přines, pac, přivolání a odložení máme perfektní. Vzhledem k tomu jak učenlivý je, mi přijde škoda jeho talentu nevyužít. Chci ho taky jako myslivec do lesa, ale to je něco jiného. Nějak mi chybí inspirace co ho ještě učit na zahradě. Díky za případné náměty.
1x
Pokud chcete něco pro zábavu, tak doporučuji různé triky z dogdancingu, je jich plný internet, můžete vybírat. 
Naše umí válet sudy, skákat mi na záda, když si dřepnu, nebo proskočit kruhem, který vytvořím z rukou, když se předkloním (je maličká, pro větší psy se kruh vytváří třeba po boku psovoda), slalom mezi nohama za chůze paničky (tím každého dostaneme do kolen). 
Držím palce a spoustu zábavy při tréninku přeji!
0x
Štěkat! 
Voříšci bývají velmi chytří pejsci, souhlasím s tím, ho učit cokoli nového, při dobrém přístupu to Vás i pejska bude bavit!
Moje ovčanda uměla základní povely i na povel ruky, štěknout, na povel "chcípni" sebou "praštila" o zem a s vyplazeným jazykem vypadala opravdu jako mrtvá. Některé povely byly užitečné a praktické, jiné pouze pro pobavení publika, ale sama pesinka z toho měla radost, bavilo ji to. A pejsek se nesmí moc nudit, jinak si najde svoji zábavu, která nám třeba nebude moc po chuti. Určitě se někdo přidá s dalšími náměty na cvičení, držím vám oběma palce!
Nějakou inspiraci najdete i ve vyhledávači pod "agility"...
Podobně jako na jiné povely, prostě zavelet a jemně pejska fyzicky "upravit" do patřičné polohy, pak pochválit. Žádná věda, pejsek určitě pochopí, že je to částečně hra a bude spolupracovat!
doplněno 21.04.12 11:03: Menšího pejska lze naučit i výskok do náruče stojícího člověka, to jsem se svoji ovčandou raději netrénoval...
0x
Můj pes (nedávno zemřel) když mi ráno zazvonil budík do školy tak hned vylezl z pelechu a přinesl postupně pantofle a hned mazal k WC tam čekal. Pak hned lehl ke koupelně a když jsem se umyl, už si sám přinesl vodítko a mazal s nim ke dveřím. Ví že jdu s ním ven na procházku. Pokaždé si beru staré botasky, ale když jsem sáhnul po jiných, tak začal štěkat a knučet. Myslel si, že nepůjde ven. To byl takový náš každodenní rituál ráno. Když jsem přišel ze školy hned seděl u dveří s vodítkem. Také když viděl, že třeba připravuji kolo a přidělávám ke kolu vozík, hned vědě, že jedeme dál. Hned si přinesl košík, vodítko a lehl si ke kolu a čekal, nebo semnou lítal z pokoje ke kolu. Pak si hupnul do vozíku na spacák, stan, já ho připoutal a jelo se ke kamarádům kde jsme měli sraz.. Byl náš parták. Nebo, když se jelo vlakem, položili jsme bágly na zem a stačilo říci hlídej! a my mohly jít koupit jízdenky, nehnul se od našich věcí. Nevím, nijak jsem ho to neučil, jen to hlídání naších věcí. Ostatní bylo přirozeně, tak jak to věděl, že bude následovat po sobě. Moc mi chybí
Chápu, Jumbo, jak Ti je. Také jsem přišla před časem o svého miláčka, jiného si zatím nemohu dovolit a je mi po něm moc smutno. Když jdu občas po městě a potkám někoho s pejskem, poprosím ho, zda si ho mohu pohladit. Většinou mi vyhoví. Ten kontakt s psí srstí je pro mě jako droga, moc mi chybí.
Přeji všem chovatelům pejsků mnoho radosti s jejich kamarády. Je to mnohdy větší přátelství, než mezi lidmi. Co bych dala za jakéhokoliv pejska. Ale vím, že to prozatím opravdu nejde. Jednou si ale chlupatého kamaráda zase pořídím. Jaga.
Děkuji. Ale já už nechci žádného. Pořád si myslím, že bych ho zradil. Nevím, mám takový i divný pocit , když u kamaráda pohladím jeho psa. Musím si jít hned umýt ruce. Říkám si, že by to asi cítil, kdybych pak přišel k jeho hrobečku. Je mi po něm strašně smutno, ale nahradit ho jiným nedokážu. A přitom bych psa chtěl. Ale,bojím se, že bych nového nedokázal mít tak rád.Rodiče ho koupili, když mi bylo 3. A od té doby byli spolu. Ani k bráchovi, nebyl tak připoutaný, jako ke mně. Když už byl nemocný, tak od nikoho se nenechal ošetřit a nenechal se nikým vodit ven na zahradu, (byl už slepý, hluchý) jen čekal, až mě ucítí a pak si nechal všechno udělat. Tak nevím, jak ten pocit, že bych ho zradil, dostat ze sebe.
Jumbo, myslím že Tvůj bývalý pejsek si s Tebou užil krásný život. Bohužel se pejci nedožijou takového věku jako lidé, proto je většinou úděl člověka, aby prožil smrt svého chlupatého přítele. Měl jsem několik psích kamarádů a kamarádek, většinou se ke mně dostali jako starší, buď na ně páníček neměl čas nebo to byli nalezenci, to by bylo na delší vyprávění. A kdybych měl na pejska čas, určitě bych si nějakého dalšího pořídil.
Myslím, že kdyby na Tebe ten Tvůj čeníšek mohl z toho psího nebíčka štěknout, vzkázal by Ti asi tohle: Nesmutni už po mně, mne už nic nebolí a je mi tady dobře. Radši si pořiď nějakého mého vzdáleného potomka, ať se máš o koho starat - je spousta pejsků, kteří by takového páníčka chtěli a potřebovali! 
Hop, děkuji. Já se už jednou jel do města podívat do utulku. Vezl jsem tam granule, které jsem měl ještě doma a nějaké pamlsky. Nechtěl jsem to vyhodit. Paní co utulek vede se mě ptala, jestli nechci nějakého psa. Ale nemohl jsem se jít ani podívat. Žádný už takový nebude a nechci psa, kterého bych neměl tak rád. Možná, že třeba měl, ale zatím to tak necítím. Když mi tenkrát umíral, tak ještě ráno mi stahoval peřinu, pak jsem jít s ním ven. Najednou na chodbě se skácel a nemohl se postavit. Tak jsem seděl na zemi a jeho hlavu jsem si dal na klín. Věděl jsem, že je konec, ale stejně jsem volal veterináře a já na té chodbě s ním seděl, řval a hladil. Ještě mi packou, jako chtěl pohladit a už jsem viděl, jak mu odchází moč a kakání. Veterinář pak říkal, že by stejně už nic nemohl udělat.
Jumbo, buď rád, že pejsek dlouho netrpěl a že jsi byl v té jeho poslední chvilce s ním. Daleko horší je, když je pejsek nemocný a trápí se, a je jen na páníčkovi, aby udělal to velké a těžké rozhodnutí a odvezl svého vlastního psa na tu poslední injekci.
Žádný pes nebude takový, jako byl ten Tvůj původní, každý pes je jiný. Ale jestli si nějakého pořídíš, určitě to bude Tvůj další dobrý kamarád, budeš ho mít také moc rád. Casem budes vzpominat na vsechny sve minule pejsky a budes porovnavat: tenhle byl hravejsi, tenhle pritulnejsi...
0x
My jsme ještě naučili pesjka přines a dej do ruky( tahle hra ho hrozně baví, už je na tom uplne zavisly :D) Také hop ( to se hodí vždycky :D). Nevím jak to máte Vy, ale když jsme pejska učili hop tak jsme meli problémy a to protoze jsme az tak v roce zjistili, že se pes bojí výšek. Tak možná to zkusit také, abyste ho pripravovali hned od malicka na vsudy přítomné výšky. Jinak si můžete koupit nejakou knížku, já jsem jednu koupila před internet i s poštovným za 65 Kč a z toho jsem ho dost učila. A pak jsem ho učila takové ty trochu cirkusácké kousky (ale kdyz to psa bavilo) jako couvej, otoč se, atd.
0x
Náš jezevčík Denisek uměl spávat v posteli, krást tenisové míčky hráčům na kurtu a poslouchal na slovo když šlo o žrádlo, šeltie Niček ten uměl hlídat na chalupě králíky ve výběhu, zahnat slepice do kurníku, přišel okamžitě na zavolání, na vycházce šel spořádaně (košík si podal sám když šel ven) a když se mu řeklo jdi se pod stromeček vykakat tak šel. Oba kluci se uměli mazlit a chovat u televize na klíně. Víc jsme po nich ani nechtěli, byli to členové rodiny a ti nejlepší kamarádi.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.