Bordelářka uklízí až moc - je to normální?

A jaký je ten její přítel? Aby tomu nebylo náhodou tak, že on je maniak na pořádek, puntičkář až do morku kostí, a ona skáče, jak on píská... Jinak - normální je to asi pro ni, pro druhé to vypadá na kompulzivně-obsedantní poruchu. Ale kamarádka ještě asi nemá děti, ty by jí byt zaneřádily hned. U nás se neustále povalují hračky, nejen dítěte, ale i psa. Každý má totiž svoje a já nestíhám pořád to uklízet, to bych z toho zblbla. Pořádek mám ráda, ale ne za každou cenu.

jsou v daném směru 2 typy lidí:

Jedni doma museli uklízet a zvykli si - takže další jejich život je o pořádku a čistotě.

Druzí doma museli uklízet a mají k tomu odpor. Konečně žijí sami a můžou si dovolit žít jako na smetišti. Pokud takový člověk potká sobě rovného, chudáci děti.. Pokud potká čistotného partnera, napraví se nebo se rozejdou a bude na svém smetišti ještě více bordelařit a zůstane sám a sám...

Asi je dost čistotná a k tomu se nudí a nudu zahání uklízením. Až bude mít děti tak jí to zase přejde

Ono je rozdíl bydlet s rodiči a nebo ve svém bytě. U rodičů má člověk pocit, že nemusí nic dělat, protože když to neudělá, stejně to udělají rodiče a pokud to musí dělat, tak je proto, že to rodiče chtějí. Ale ve svém bytě si můžeš nastavit svoje vlastní pravidla a víš, že pokud něco neuděláš nikdo jiný to za tebe neudělá. To že má svůj systém na ukládání věcí apod. a je přehnaně hygienická mi přijde, že buď je to jen kvůli estetickému vzhledu, aby to doma měla pěkné a nebo to může být úzkostná porucha.

Me to prijde v pohode, protoze jsem kdysi byla podobna.Teda ne, ze bych jak jsem bydlela jeste s rodici byla takovy bordelar jak pisete o sve kamosce, ale reakce jsem mela podobne jako ona..Doma s rodici a s 2 sourozenci jsem to nikdy prilis neresila, protoze moji 2 brachove prave ti bordelari byli a ja jsem to vzdala a naucila se tak zit, ale pak jsem se kolem 20 osamostatnila a ve svem novem domove, kde jsem byla panem ja, tak jsem jsem mela velkej poradek, kde mi nikdo nerusil ten muj krasny pocit poradku v kazde mistnosti.V dusi jsem si dohanela co mi vzdy chybelo,ale doma s bracham to neslo.Pak jsem poznala manzela, ted mame 2 deti a ma snaha o uklid pokracuje,ale marne, takze to opet vzdavam a jen se snazim o jakysi takysi poradek s nasema 2 malema detma,morcatama a ted i novym psem, protoze vsichni kolem me jsou bordelari, takze jsem sama proti vse.Nevim co k tomu vede vasi kamosku a jeji duvody.Mozna v tom hraje roli jeji pritel.Mam treba kamosku, kterou ten jeji chlap porad buzeruje, ze chce, aby vse zehlila atd..To ja pri nasich detech uz zehlim jen minimalne a max kosile manzelovi do prace aj a co jde, tak poctive skladam at to vypada jako vyzehlena a ta ma kamoska co porad zehli vzdycky rika, ze to moje nezehlene vypada jako jeji zehlene po 5 minutach noseni.Proc si pridavat prace ,kdyz to jde snadno..

Každý jsme nějaký, co je normální, vám to vadí? A co alkoholici, kuřáci ...?

jó některé byba láska a vlastní domácnost změní, ale většina na nějaké uklízení kašle, ne-li ...

Vaše kamarádka trpí OCD, měla by navštívit psychiatra.

Ono to bude tím, že dřív jí na tom jestli si uklidí nezáleželo, protože to nebylo úplně její a když to neuklidila, tak jí někdo seřval a donutil jí nebo to za ní uklidil sám...Já jsem taky hrozná bordelářka, nedávám věci na svoje místo atd. Ale jednou, co si pamatuju, byli rodiče mimo domov a já jsem si po večeři dala sama za cíl, že uklidim kuchyň, byl to na chvíli můj rajón :D A mohla jsem se předřít, aby všechno blyštělo...jsem zvědavá, jak to bude vypadat, až budu mít vlastní domácnost, jestli nedopadnu stejně jako vaše kamarádka.

No.. když to vezmu ze svýho úhlu pohledu, tak mám vlastně doma, ve své půlce pokoje, krom terárek zřejmě kupu bordela. Oblečení, batoh, věci, co ten den nutně potřebuju, kosmetiku, věci do práce (u nás totiž neexistují poličky, krom té na knihy, takže je všechno tak nějak srovnané k sobě, vedle sebe, pod sebe a do sebe

U přítele musím mít ale naklizeno, jinak jsem v nervu, protože mě ten jeho brajg vytáčí, zvlášť, když si není tři týdny schopný uklidit stůl. Pasta musí být zásadně kolečkem nahoru a neexistuje, aby větší kniha stála v knihovničce (mé, protože přítel nečte), větší až za menší. Jsem pak strašně nervózní .

Asi nejsem normální.

Já jsem asi hodně divná. Mám na mysli, co nechceš sám, nedělej druhému. Kdyby moje kamarádka komentovala to, jak uklízím, asi by mou kamarádkou dlouho nebyla. V životě bych nekontrolovala, jak někdo uklízí. Oxano, co je vám po tom, jak vaše kamarádká ulízí? Vás to nějak omezuje, ubližuje vám to? Co je vám, kruci, do toho?!

Zase ahoj.

Tak jsem se kůli vám, byl podívat v koupelně, na tu tubu s pastou. Leží tam na velkým uzávěru, co je dole a mimo skleničku s kartáčkama. Mě to připadne normální. Taky máte doma takové to sportovní hejbátko? Co se nepoužívá a kdyby nesloužilo jako ,,němý sluha,, tak je na nic? Snad každý, koho znám a něco podobného doma má, tak to má na věšení oblečení.

Připomíná mi to jednu mladou ženu, říkejme jí třeba Milada. Trpěla úpornou nutkavou uklízecí mánii. Celý den nedělala nic jiného. Chodila spát kolem druhé hodiny ráno a před šestou zase vstávala, aby to všechno stačila. Manžela milovala, ale vítala ho s nelibostí jako zdroj nepořádku v domácnosti. Když si šel do mrazáku pro nějaké jídlo, aby si něco uvařil, neboť ani to Milada nestihla pro samé uklízení, volala za ním, aby jí tam hlavně nic nepřehodil.

Dlouho se léčba nehýbala z místa, až jednou nastal průlom a Milada začala vzpomínat na otřesný zážitek, jak se vracela jednou v noci z vystoupení svého tanečního kroužku a když strčila klíče do zámku, přitiskl se na ní zezadu neznámý muž, který ji zatáhl do sklepa a znásilnil. Milada popisovala barvitě pocity špíny a hnusu, které ji potom pronásledovaly a které se snažila marně ze sebe smýt pod sprchou. Donekonečna prala svůj taneční kostým, který tehdy držela na ramínku přes ruku a připadal jí pořád špinavý. Tehdy s násilníkem dokonce otěhotněla. Její psychika na ten fakt bouřlivě reagovala dalšími vlnami fyzického odporu sama k sobě, takže plod ve 3. měsíci spontánně potratila. O svém zážitku nebyla schopna promluvit ani s rodiči, tak provinile se cítila.

Promluvte s kamarádkou, kdy začala takhle uklízet, kolik času tomu věnuje, jestli uklízí stále delší a delší dobu, nějak ji to neomezuje, a hlavně kdy a proč s tím začala, ale netvařte se u toho jako vyšetřovatel a jako by šlo o nějaký vážný problém, pochvalte jí domácnost a zeptejte se jí, co je příčinou takové změny a od kdy začala takhle uklízet. Možná, že to souvisí jen s její novou rolí v životě a uspokojuje ji, že začala s čistým stolem, na rozdíl od dob, kdy nebylo nic urovnáno a uklidňuje jí to, ale možná, že se za tím skrývá nějaký psychický problém. Ne každý, kdo uklízí, musí mít nutkavou neurózu, obsese, OCD či úzkostnou poruchu.

Věřím, že když ji znáte, poznáte, jestli se cítí v pohodě, uvolněná, jestli není otrokem nějakých nutkání, je nervózní, napjatá ap. Možná, že si prostě jen užívá hezké nové domácnosti a pocitu novomanželky a uklidňuje ji a těší ji, že to má kontrolou, možná jen zahání nudu ap. Je mnoho hospodyněk, které na úklidu tzv. ujíždí a vypracují se až do podob, kdy každý banán oplachují lysolem a vyškrabují i špínu z dírek po hřebících ve stěně a byly doby, kdy dokonce pořádaly soutěže.

Pamatuji, jak mi o tom vyprávěla tchyně, že četla nějaký časopis, jak soupeřily za první republiky manželky v čistotě a pořádku v domácnosti, chodila komise, která to hodnotila a jedna, co měla vždy navařeno, napečeno, kdyby někdo přišel a mohlo se jíst z podlahy, získala druhé místo jen proto, že měla trošku zašlou rukojeť u smetáku. Dnes už si takové uklízecí šílení nedovedeme představit a tehdy, když ženy měly na starosti jen domácnost, bylo nejen normální, ale dokonce se předpokládalo.

Pamatuji ještě na příběh, který mi vykládala prababička, že jedna žena si ukládala malé odstřižky látek do vázy a chodil se jí dvořit nějaký důstojník, což byla tehdy žádaná partie. A jednou, když šla pro čaj do kuchyně, nahlédl i do té vázy a ty odstřižky byly důvodem, proč zrušil zasnoubení. Asi se tam hodně našmejdil, než na něco přišel.

Prostě, doby se mění. Takže vždy to chce posuzovat citlivě. Kamarádka se změnila a vám to dělá starost, jestli je v pořádku a něco ji třeba netrápí, promluvte s ní o tom a jestli budete mít pocit, že je to OK, hoďte to za hlavu a choďte se k ní kochat pořádkem, ono je na to pěkný pohled.

Má stará teta má taky naklizený dům a když jsem se jí ptala, proč tak uklízí, když je doma sama, že je to moc pěkné, ale musí to být velice pracné, takto udržovat velký dům, usmála se a řekla, že jí to dodává pocit sebevědomí a pořádek pro ni značí i čisto v duši.