Pořád brečím radostí

Dobrý den, ano, není to normální. Najděte si nějakou aktivitu, která Vás zabaví a přivede na jiné myšlenky nebo skončíte špatně. Já jsem ani tuto osobu dosud neznal, tak doufám, že nyní nezačnu také plakat. Zdravím!

P.S. Doufám, že jste ještě dítě a ne zralá ženská s rodinou.

vem sebou kameru a všechno si to natoč, klidně u toho natoč i sebe.. aspoň takhle si něco z toho zachováš teoreticky navždy

Pořádně si to užij, vždyť je to hezké takhle na plné pecky něco cítit.

Kamarádka byla v mládí zamilovaná do tehdy módního příšerného zpěváka a bubeníka Víti Vávry. My, ostatní holky, jsme z ní dost šílely, protože Vávra byl tehdy absolutní úpadek, mainstream, ale bylo to jak do hluchých uší, Veronika sbírala jeho plakáty a pořád o něm mlela. Už to vypadalo na neléčitelnou mladickou demenci a neléčitelný stav.

Jednou šla na jeho koncert a chtěla od něj autogram. Stála tam s ostatními fanynkami v šatně a čekaly na něj hodně dlouho. Pak Mistr vyšel ze šatny, minul je jak krajinu, neodpověděl na pozdrav ani prosby o autogram a jen se otočil hlavou přes rameno a arogantně k nim vypustil: "Tsssss!" Zašklebil se odešel. A bylo po lásce a idolu.

Tak ať tě nepotká něco podobného. Někdy je o těch idolech lépe vědět co nejméně a jen vnímat jejich tvorbu.

Myslím, že tohle nebude můj případ, viděla jsem dokonce i sestřih z celého koncertu, kde fanynka natáčela i když jí dávala autogram a fotila se s ní a nikdy bych nečekala, že někdo, kdo musí být unavenej z koncertu může být tak strašně usměvavej a milej na fanoušky. Zrovna objíždí celý svět, a z těch videí z její koncertů to na ní ani není vidět, prostě má strašně moc energie a je pořád veselá. A stejně nemám šanci na autogram, protože to bude mít opravdu strašně málo lidí, který si to nějak zaplatili předem

Jak můžeš být závislá na ženský? Snad na chlapovi, né? A máš kluka? Víš co máš zapotřebí? Lásku.

Já jsem se před mnoha lety moc těšila na úvodní koncert Pražského jara, na který se mi po několika letech snah podařilo sehnat lístky (měla jsem z nich velkou radost, ale "radostí jsem nebrečela").

A co čert nechtěl, odpoledne před koncertem jsem dostala horečku – skoro 40°, motala se mi hlava, téměř jsem se neudržela na nohách ...

Musela jsem si jít lehnout, koncert jsem si "pro změnu" pustila v televizi a prospala jsem jej. Ráno bylo po horečce ...

Zajímavé na tom je, že jsem takovou horečku měla jenom jednou, tehdy odpoledne/večer, jinak vždycky maximálně něco málo nad 37° ...

Od té doby si říkám, že i těšit by se člověk měl s mírou.

Katy Perry mám taky ráda. Ale nepřehánějí to s tou propagací její osoby? Krásná je, to jo, hezky zpívá, to bez debat. Ale kdo není krásný a neumí zpívat? Miluješ to, co je přehnaně nadhodnocené. Má dobrou reklamu, propagaci. Jsi z ní "hotová" jako před 40 lety fanoušci z Presleyho nebo Beatles. Je jasné, že po koncertu budeš smutná. Ona je pro tebe modla, bohyně. Ten pocit asi neznám. Taky už jsem starší. V mládí bych to asi měla podobné. Ale v mém mládí jsem na koncerty nechodila a mé oblíbené skupiny sem nejezdily. Doufám, že se do mě zas nebude někdo navážet kvůli jednomu slovu nebo větě! Každý máme právo na svůj názor.