Nejste přihlášen/a.
Ahoj, pokusím se založit básnické vlákno
Choroba zlá na Faitnoncemore sedla,
mysl jí pomátla dočista.
Či snad to houbička jen jednou jedlá?
Nic snadného na Vás nechystá.
Vzmuž cimrmanovskou buňku v sobě,
ať již jsi stařena či pouhé robě,
toto vlákno je běžné ve všem,
smí se však přispět pouze veršem.
Kdo zvládne sonet, bude tu hvězda,
šťastlivci v ústech verše rostou.
Komu se sonet tak nějak nezdá,
přidej, tak jako já, říkanku prostou.
Zdá se, že máš vysokou horečku
přidej si Paralen, bobečku
veršovat v době nemoci
Tobě fakt není pomoci...
Z "Poraďte" přejeme brzké uzdravení
čajem a slivovicí, nic na tom není
za chvíli budeš skákat jak éro
a také tu radit o sto péro !
Hodně zdraví a pěkný den
bez viróz a bacilů přeji vám FŠEM
Díky, Pohanko, šak se taky snažím !
doplněno 05.02.15 19:04:Řízky u toho smažím,
Rychle jsem je obrátila
a k PC se zas vrátila.
Ale jenom na chvílU,
aby nedošlo k omylu...
Verše skládat předem, zadem
nelze, když rodina řve hladem!
Jsem schopen něco přidat.:
Balada o hromádce.
Dědeček dívá se na babku,
jak v háji dřepí si v houští.
Zdá se,že bude v pořádku
to,co tam do trávy pouští.
Až o tu kouřící hromádku
zakopne myslivec v trávě,
odnese sobě na památku
domů na botě kus právě.
Co všechno vidět lze v lese,
z toho poučení plyne jisté.
Kmet z toho smíchy se třese.
Ne každému vše zdá se čisté.
Tam uvnitř hlavy,
hluboko v duši,
malé semínko klíčí,
srdce buší.
Čeká na slunce,
květy sněženek,
poupata listů,
mláďata zvěře.
Přírodo, vstaň a odhal své krásy,
ach, jak mi chybíš,
kde jsou ty časy.
Cítit vítr ve vlasech,
slyšet šumění stromů,
ptačí zpěv,
a špetku té lásky k tomu.
Perseidy
Večer zkus vydržet dlouho bdělá,
pod sešeřelou noční oblohou.
Bude to podívaná vzkutku skvělá,
což jindy hvězdy dělat nemohou,
když každá je tak dlouho osamělá.
Padající hvězda ti splní přání
i kdybys jich měla na tisíce.
Ze sametu nebe zablýskání
mohou ti splnit přání více,
dát pocit silnější než milování.
JB
Skvělý toť nápad založit vlákno rýmů
a nezabřednout do světa stínů
Ne každý si ho však všim
aby vymyslet mohl nějaký rým
Já to vobjevil teprva nyní
a tak píšu tak, jak Faith míní
Co ještě tak říct, aby to mělo smysl
a aby do rána tu člověk nezkysl
Snad napíši jen to, že teď jsem v práci
blbostmi takovými čas se rychleji ztrácí ...
Zrovna jsem říkala Do prkýnka,
kde je ten Junkers, žádná zmínka,
někde chlastá a nemává z letadýlka.
Chlastám si tu čaj s citrónkem
ten zpříjemní mi každý pracovní den
Kolegové to bez kávy nedají
ale já zase moc sladím potají ...
Jó šichta dlouhá předlouhá
nad chodem strojů budu bdít do rána
Pak zase supr volno budu mít
nějaké suroviny musím nakoupit
upeču ňamku si nějakou
pak to budu žrát před telkou ...
není to, co to kdysi bylo
přes metrák mám už deset kilo.
To, jak váhu přiznáte, to je také fajné,
zato moje číslo, to je přísně tajné.
Ještě nás unese gauč a křeslo,
však letadlo - to by nás neuneslo.
Určitě trochu dobrot by se sneslo
jistě se vejdeme do našich slušných šatů
myslíte, že by nás neuneslo
3 x 9 válců 1500 kW?
Jste taktní a vtipný a jistě dobrák od kosti.
Jenže mně došly fyzikální znalosti.
Půjdu se poradit s internetem
a podumám ještě nad tím letem.
Anebo založím vlákno s dotazem
(ne,nespadla jsem hlavou až na zem):
Kolikpak asi tlustých lidí
unese 3 x 9 válců 1500 kiloWattů
za podomínky, že oba vidí
a budou narváni do slušných šatů?
Tak já jsem dva zranění!
Nabídka se nemění?
Dobrou noc, milý člověče,
ať Ti to do rána uteče!
Vyšetření mého střeva,
prozradilo drsný fakt,
že je básní prosté zcela,
co nadělám, je to tak...
Teď mám strach, že průzkum hlavy,
prozradí věc nemilou,
a že stejně jako ze střev,
sračky se z ní polinou.
Smíchy tady učurávám.
Věnovat se práci?
To nedávám.
Pro mě právě padla teď,
s jasným okem hledím vpřed.
Lehkým krokem kráčím domů,
a hned zase k pracovnímu stolu.
Ne však k práci, milí zlatí,
poradna mě zase schvátí.
Po práci rovnou čarou domů?
Nevcucla žádná Vás hospoda?
Hospodský pláče: přeškoda,
jste statečný, máte sílu stromů.
Nečeká Vás však zábava podřadná,
nýbrž však výborná webová poradna.
Domů jsem já přikvačila,
muži krmi připravila,
jeden , druhý, třetí chod,
i moučníček přišel vhod.
Muže v bar já vyhostila,
u poradny zakotvila.
Za to vše já poránu, kavčo v lože dostanu.
Jsouce starší česká žena,
jsem životem poučena.
Po letech vášeň polevuje,
žaludek však stále tu je.
Tato taktika se milí, zlatí
jistě v dobrém ke mě vrátí.
Ač brouzdám netem, pátý rok,
je to tady pro mě šok.
že já nikdy netušila,
jaká parta v poradně žila.
Dnes jsem se tu posmála,
na psychiatra se nasrala.
Proč mi AD předepsal
neposlat mi odkaz dál
na tuhle skvělou zábavu
lidiček schovaných v dálavu.
Proč by jinde štěstí hledal,
těžké břímě s mladší zvedal.
Pohodlí co chlapi mají,
už si dnes vzít nenechají.
Jako se psy,stejný sen:
dej mi nažrat,pusť mě ven
Svatou pravdu, zajdo díš,
jak ses strefil, to nevíš.
Můj miláček dneska však,
narozenin se dočkal-dobře tak.
Po dobré krmi jsem ho ven pustila,
synkem ho však zajistila.
Ó jak moudrá slova v pravdě ženo díš,
na zítra knedlí zdělej plnou díž,
k tomu zelo kyslé
a mladou hus,
tvuj mužík už má jisté,
co v loži večer mus.
Nejsem dívče v rozpuku,
pár křížků už mám na buku.
Zkouknu v telce Robocopa
pak usnu jako opuštěná rota.
Mužíček má.nakázáno,chodit tiše -
běda jestli přijde ráno.
Tak hezké sny ať se ti zdají,
dvoje nožky pod peřinu se porovnají,
ráno kávička sladká zavoní
a ten pošťák rošťák nezvoní.
Proč by zvonil, vždyť je sobota!
Dnes už není robota!
Že láska žaludkem prochází,
oporu v Poradně nachází.
Něco na tom ale smrdí,
po zelí se hodně prdí.
Změň chlapovi jídla druh,
zachovej si čistý vzduch.
Po salátu s rajčetem
do lože ho klidně vem
Mě i ten salát by přišel vhod.
doplněno 06.02.15 22:35:Také končím, žádná fikce,
nutí mne pravidelná mikce.
Už jest tu den, krásná rána,
sama sobě, vařím kafe,
nejsem Nána?
Miláček si v loži hoví,čtvrtý veršík
se mu v hlavince honí.
Jdu hledat nůž a prkýnko, bych připravila,
snídani- jen malinko.
V mysl se mi tlačí myšlenka tragická,
zda prkno a nůž není zbraň strategická.
Můj bývalý manžel byl vcelku bystrý muž.
Říkal: Nedráždi ženu, když má v ruce nůž.
Váš milený byl však znevýhodněn spánkem,
přežil to? setkal se s bílým ránkem?
mám tady pár básniček ale ujíždí mi řádeček kdo mi pomůže toho označím za kníže. čekám na radu,doufám že neusnu na nudu...
doplněno 07.02.15 20:49:už to mám
něco napíši
Ráda bych byla kněžna,
však nejsem žena něžná.
Z rána já měla myšlenky vražedné
když milený se z baru vrátil po šesté.
A cože se to vlasně stalo,
že na muže myslíš jako na ,,bývávalo"?
Když krájelas velkým dranžírákem-
nevběh ti do cesty s velkým ptákem?
Můj milený mi po obědě,
jsa vědom svého provinění,
myl všechno nádobí,
do naprostého vysílení.
Bílá- sníh to není,není to peří,je to láska co bolí,drtí
stopy na mém těle z čokolády rozpuštěné. Na příliv čekají
touhu slibují a ruka tvá hladí doteky mazlivými,když láska
prochází skrze nás.
Nad touto básní se musím zkrátka rdít,
ale přesto Plavest za ni vřelý dík.
Od srdce jsem se zasmála
až jsem se z toho .. ne, to ne co si to myslíte!
Taky všechno zbaštíte!
Mě taktéž včera lehounce,
sjel vlažný proud do prádla- tenouce.
A to v tom okamžení,
když se faith dala do vážení
Bo chtěla letět letadlem,
jenž uveze jen deset těl.
Junkers asi ještě dobrý oběd vaří,
dnes nás nenavštívil tu,
snad se mu u sporáku všechno zdaří
a nepřipálil polévku.
Sedí nejspíš na gauči a do hlavy jídlo tlačí.
Buďto mu dneska nejde net, nebo se přežral- pacholek.
Ji, ji, chvíli tady večer byl,
na nás ale zapoměl,
nastartoval letadélko
a jako správný všudybyl
do Krkonoš odletěl.
Asi lyžovat.
Vloni jsem kamarádovi složil básničku k jeho padesátinám:
V padesáti,to už známe,pomalu se chleba láme.
Síly už máš jenom půl,při chůzi je třeba hůl.
Každý den doktora čekáš,pak recept v lékárně necháš.
Po prášcích se lépe cítíš,zase vidíš,opět slyšíš.
Čas na předváděčky máš,deky,hrnce,však to znáš.
Ráno se jdeš k vodě projít,holubům tam chleba drobit.
Po obědě stát na cestě,o pár drobných loudit v městě.
K večeři si pivo vzít,po zprávách do hajan jít.
Mladí v busu skouknou věk,semhle dědo,volnej flek.
Básnící tu duše poetické,
čísti vás, zdá se nepolitické.
Na Té Vé se už roky nedívám, ta je pro mě passé.
Radost a poučení, na poraďte, včera a zítra zase.
Hlavička má, i když velikosti slona,
říká, kdys strašila mě jedna televize, skoro nová.
Ač už dávno nejsem malinká, vtip váš všech, je pro mě pralinka.
Kdysi dávno mě tohle napadlo při průjezdu městem a pohledu na stojící dvojici se Strážnými věžmi.
Astalavista,já chci být jehovista,
býval jsem traktorista,
životní pesimista,
teď už jsem optimista,
však bohužel bez místa.
Píšu teď z windovs vista,
že spasení je věc jistá.
Pro ty co jen neleží
a hledí do strážných věží,
to je o co tu běží,
moudrý to chápe stěží.
Odevzej nám všechny statky,
vezmeme si to na splátky,
už není cesty zpátky,
nebudeš mít nedostatky,
na nás je zákon krátký.
Tak jak se v knihách praví,
jen-MY- jsme ti praví,
tak připijme na zdraví ať slouží ať nám tráví.
Jen-MY-dojdeme spasení,
cožpak to není znamení?
Slova ze srdce pramení,
lžu-li tak ať hned zkamením.
Až budu mít svou Jehovu,
budu stát s věžmi na rohu,
tak berte,čtěte o bohu,
víc pomoci Vám nemohu.
Budu pak chodit po domech
kázat o božích zákonech.
Tak otevři a pusť mě dál,
vždyť přichází k vám poslů král.
Už dlouho jsem tu v dešti stál.
Pak ti budu vyprávět,
jak špatný,zhnilý je náš svět,
přidej se k nám a to teď hned!
jsi spasen a na to vem jed.
Když neuvěříš hošánku,
Tvá duše má na kahánku.
My staneme se anděli
a vy budete v ..háji.
Však nevím budou-li mě chtít,
vždyž umím smilnit,klít i pít.
Tak víte co...nechte mě být.
Způsob této zimy zdá se
být nějak v nerovnováze
snížek za oknem se třpytí
do toho sluníčko svítí
dnes nezůstanu u svých her
musím jet 40 km na sever
věřím, že mě v Lounském kraji
mé Barumky nezklamají ..
Zimní gumy v zimě, to se necení,
ale jezdit na letních, to je umění.
Na zimních to v zimě umí každý vůl,
ale jezdit na letních to je pravé cool.
Ahoj Junkers, tak co Lounsko?
Sněhové jazyky, dopravy stav?
Brzy nás o tom podrobně zprav,
na zimu bylo lepší loňsko.
Já taky dnes trochu řídila,
sněhu na silnicích fůra,
leč sluníčko fajné, žádná chmůra,
pak jsem se grogu napila.
Už jsem zpátky, jen jsem vezl dceru
nejel jsem zrovna stovkou, věru
Protože zpaměti znám trasu
dosáhl jsem obvyklého času
doma víno jsem objevil
svařák na plotně uvařil.
Dumám celé odpoledne,
co mi tady chybělo,
teď čtu slovo,,svařáček"
už si ťukám na čelo.
Valím hnedka do kuchyně,
stavím kastrol na plotnu,
hřebíček a skořici
do vínečka přepošlu.
To jméno Fainemóre,
je na mě moc dlouhé,
a co zdraví, už je lépe?
Srdíčko už dobře tepe?
Rýma už je pryč i kašel
dobrá nálada a vtip se našel?
To jistě ten grog za to může
žes rozkvetla jako růže.
Milá Pohanko, pravdu díš,
jméno to dlouhé jako prase,
to jsem as zvláštní být chtěla zase,
asi to změním na Faith, víš?
Zítra jdu žebrat k doktoru léky,
už mě ten kašel nebaví.
Vržu jak plyšák méďa starej věky,
co už mu všechno rezaví.
A jak vzniklo jméno Pohanka?
Dle potraviny, či je to hádanka?
Pohanka je luštěnina,
jistě zdravá, neprojímá.
Ale možná značí to,
žes bez víry jelito.
Faithoncemore naopak,
je vírou protknuté , je to tak?
Já stále jsem naivní, ač již "hooodně velká",
odmítám "Nevěř už nikdy víc",
občas to přináší zklamání sic,
ale jsem to já, svá vlastní řiditelka.
Ano, jde o víru v lidi,
jsi velice bystrá luštěnina,
mám však teď problémek, už to vidím,
v domácncosti mé ni hlt vína!
Měla jsem období,
kdy věřila jsem,
že zdravá výživa mě zdobí,
z ovesných vloček šlem,
pohanka, mrkev, zelí,
ach, nad krvavý biftek není.
Nyní si dám, co přeje si tělo
týrat se, už se mě nechtělo.
Nyní jsem u přítele, kde plný sklípek vínka
a věřte nevěřte, nikdy suchá sklínka.
Jen tuze se bojím, aby vydržela suchá plínka.
Asi Vám závidím Vašeho přítele.
Nevěděla jsem, že jsem závistivá!
Tak jo, závist už zvesela dohořívá,
příště však zvážím, koho do postele.
No inspiruje mne Pohanky štěstí,
chlapa a víno v jednom míti,
proč vinaři nevíznou v mojí síti?
To se každému nepoštěstí.
Zvládajíc abba rým,
stávám se perspektivní?
Nebo jen humor pivní?
Však byl to svařák, vím.
Vzpomínka na mládí - aneb nešťastná láska v 18. letech :
Řekl mi ahoj a mně se zdálo,
že se mezi nás položily věky !
Řekl mi ahoj a já ho marně hledala v dálce.
Řekl mi ahoj a já slyšela sbohem.
Řekl mi ahoj a mé srdce zaplakalo
a chtělo říct ne,
ale on už řekl - ahoj
Sbohem milý, kéž bys tenkrát řekl -Dobrý den !
Sluneční mapa
Slunce na tvém hebkém těle
nakreslilo mapu, na níž,
jsem si na sto procent jist,
zanechalo badatelům,
a to plně chápu,
spoustu bílých míst.
Jezdit prstem po mapě,
prozkoumávat místa,
známá, i ta neznámá,
jak bílý sníh čistá.
Tohle ve snech zdá se mi.
Jako slavný cestovatel,
spočinout a usadit se
na neznámém území.
Když teď píšu tyhle řádky,
piju rum a colu.
A čekám tu na odpověď,
že se hlásíš do výpravy.
Vyrážíme za soumraku
objevovat spolu...
Důchodce na sedmnáct nevzpomíná.
Známé dívky už nemají jmena
Namáhat paměť smysl nemá .
Žár vášní v těle zvolna pohasíná.
Stěžovat si na uplynulé staré časy?
Vše,co vykonat jsem schopen byl.
Svou hřivnu jsem už v činy proměnil.
Dnes hlavou mi šedí prokvétají vlasy.
Ve stáří nekradu,ani alkohol nepiju
Sex a holky už nic mi neříkají,
potvrdit to mohou ti co mě znají.
Poslední léta si v důchodu užiju
V poradně chci být dědek užitečný
V životě mnoho získal jsem znalostí!
Já pro všechny dobrák jsem od kosti.
Pro dámy,pány pejsky i hezké slečny..
JABRAKA
Verše se tu za všech řinou,
sakryš, bacha na ta řídká slova,
není zřejmě ničí vinou,
že mě průjem prohnal znova.
Radši ale téma změním,
prudí mě střevní pochody,
zásob pudru si tak cením,
zadek mi hodí do pohody.
Kdo chce dalších veršů porci,
ať můj Twitter najít zkusí,
jsou tu jistě mnozí borci,
co to hravě zvládnout musí.
Náhoda je asi hodně velká,
že mám zcela nově v plánu
den co den, nechť nikdo nelká,
bez básničky nedat ani ránu.
Dnes odpoledne
v tuto neděli
už jsem si myslel,
že jsem zcela v prdeli.
Však po objevení
tohoto vlákna
vysvitla pro mne
zas života naděje krásná.
Bojím se, že neosvětlím vaše dny,
neboť moje báseň pochmurná,
jenom balvan do duše přiková.
Nedokážu ze sebe setřást ty kameny.
Snaha by byla, ale
dokud mojí mysl, krmě vydatná,
opět sílu mému bytí nedodá,
žádný zázrak se nekoná.
Cítím bolest, žal a chmury,
nesnesu,že to má tak druhý.
Vypiš svoji bolest,tíži, kámen,
poradíme, bude Ámen.
Mým chmurám by pomohla-
snad kniha, povídka, román.
Nebyl na čtení čas pár posledních let,
přiznejme, spíš ta motivace nezahálet.
Avšak nyní již vím, jak čas letí,
a proto chci žíti žití!
A tak poraďte- kvalitního čtiva je chtěno!
Nebude vám to zapomněno.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.