Co když člověk není v ničem dobrý?

Pokud hledáte smysl života a vaše vlastnosti vám nedají směr... tj. nebudete truhlářem, bodygardem ani modelem, můžete hledat v jiných sférách.

Jsou tisíce lidí, kterým je to jedno a prostě si jen chtějí spokojeně dožít ten svůj zničený život... a vlastně sami nemůžou za to, že ho mají zničený, protože nedostali od Boha dar...

A je pár lidí, kteří i přes jejich nedokonalost stále hledají možnosti uplatnění. Píšete na jiné fórum, tj. právě vy hledáte

Pokud chcete nasměrovat, můžete nám popsat svůj charakter, osobu, znalosti atd.

Znám pár lidí, co se dalo na cestu víry - třeba se v klášteře modlí a sem tam něco uvnitř uklidí... I ta modlitba je pro některé potřebná.

Někteří se dali na cestu dobrovolnictví - pomoci. Pomáhají slepým, ZTPP, starým lidem... Pomoc je pak jejich smyslem života.

Napište si na papírek své priority - vedle si napište, o co byste nerad přišel. Zamyslete se nejprve nad sebou, co všechno jste ochoten udělat pro svou spokojenost. To vám ukáže i směr.

Např.: Moje švagrová má 28 let. Jednu dobu byla ZTPP, protože ji ve 2 letech přejelo auto. Špatně vidí, špatně mluví, špatně chodí a má další zdravotní potíže. Mentálně bych označil na 5ti letou, citově tak na 18 (velmi citově založena). Přes všechny problémy a potíže dokázala vystudovat VOŠ (má celkem 3 střední školy pro postižené). Nyní druhým rokem jezdí jako dobrovolník do domova důchodců, kde prostě jen sedí a poslouchá. Nebo si s nimi povídá. Byla v kojeňáku, ale odtud ji vyhnali... neměli jistotu, že jim s dítětem nespadne...

Důchodci jsou nadšení, že je konečně někdo navštívil a poslechl. V těch jejich očích je radost - a tu předávají i mé švagrové.

"Jednu dobu byla ZTPP" - vysvětlím pro některé ... stát a jejich úpravy ji novelou vyléčily.. nyní není ZTP, nevešla se do tabulek.

Určitě může být člověk, který vpodstatě v ničem nevyniká. Ale i kdyby byl ve všem průměrný (nebo možná ani to pořádně ne), pořád může být v lecčems lepší, než třeba ten svalovec, který je ale jinak třeba úplně tupý. Takže svalovec sice v něčem vyniká, ale ten "nic moc" ho přesto snadno může překonat jinde. Zkrátka proti "nic moc" se pro každou činnost vždy najde někdo mnohem lepší, ale zároveň ten "nic moc" může být v mnoha oblastech lepší, než jednotlivě ti výjimeční (zní to zamotaně, ale snad to lze pochopit).

Když pak např. ten svalovec, nešikovný inteligent apod. nenajde uplatnění ve svém oboru, je vyřízený. Ten (pod)průměrný "ňouma" pak v jejich konkurenci nemusí vůbec dopadnout špatně. (A nemusí se jednat jen o práci, jak možná můj text vyznívá.)

Vítejte v klubu obyčejných lidí. Musí nás byt hodně, aby ti mimořádní vynikli, aby na ně bylo vidět. Nevím, co od života očekáváte, ale myslíte si, že tito mimořádní lidé jsou šťastnější a také dělají své rodiny šťastnějšími? Nemyslím si to. Vůbec. Dokonce si myslím, že máete na výběr. Být mimořádný, ale osamocený nebo normální milovaný a milující. Dohromady to nejspíš ani nejde. Si myslím. Možná blbě.

Ralf, máš dvě možnosti. Buď se s tím smíříš anebo fakt na sobě začneš pracovat. Dlouhodobě, cílevědomě, vytrvale. Toto není otázkou týdne, ale otázkou dlouhodobého směřování někam, kam chceš dojít, vypracovat se. Myslíš si, že je to blbost? Kolik je videí, jak lidé bez nohou závodí, bez rukou malují, pečují o mimina, slepí lezou na hory, hluší tančí. No tak, probuď se! Přestaň pofňukávat! Najdi si směr a zaber!

My se tu ale nebavíme o mimořádných lidech. Já tu mluvím o tvrzení, že každý "obyčejný" člově je v něčem dobrý nebo má nějaké plus. Dám příklad třeba s tím vzhledem. Mladá holka je hloupá, nešikovná, ale hezká. Není to žádná Miss a je docela dost hezčích holek. Nicméně při tom všem je alespoň "hezká" a dá se to považovat za její plus. Sice je to drsný příklad, ale může toho využít tak, že si nabalí postaršího zajištěného chlápka. Co když ale člověk nemá žádné takové plus? Je ve všem naprosto průměrný nebo podprůměrný a nemá nic, čím by vybočoval z tohoto svého standardu.

Pořád píšeš jen o věcech vrozených. Mladá, hloupá, nešikovná a hezká - no, do kdy asi tak bude hezká? A co potom?

Co takhle jinak: 1) mladá, hloupá, nešikovná, hezká, líná X 2) mladá, ne moc chytrá, nešikovná, vhledově normální, ale snaží se. Jasně, každý se nejdřív zaměří na 1), ale vyhraje 2). 2) si najde lepšího partnera (nebo on si najde ji), za pár let budou obě stejně "hezké", jen 1) bude navíc líná. Tak si vyber.

Víš, vrozené vlohy jsou tak 50 % úspěchu. Druhou polovinu tvoří snaha.

Jak sám píšete, budu asi hnidopich, ale pokud chybí nadání, musí přijít píle a vytrvalost. Samo od sebe se to pravděpodobně nezmění, i když by to bylo velmi pohodlné. Bohužel. Buď se s tím musíte smířit nebo proti tomu něco dělat.

,,Mám takový dojem ,,že se vám spíše do ničeho nechce.Proto jste nepoužitelný,,vás život nenaučil se dívat kolem sebe.?Nikdo není hned odborník na vše.Jen se musí chtít.Ale jak si budete říkat,že jste tedy k ničemu a budete celý život k ničemu,,tak se vzpamatujte a začněte něco dělat.Nikdo to nemá dnes lehké

Takové tvrzení, že ne... kolik lidských činností bylo vyzkoušeno? Proč hledat práci, proč nepodnikat? Na ženskou je třeba umět mluvit a ne ukazovat ksicht.

- pro ženskou je teda i ksicht dost "oceněníhodnej" - ale i ten se dá vylepšit - krátké vlasy , delší vlasy, knírek, bíbr,brýle ... pak i styl oblékání, držení těla , trochu sportu, k tomu pár znalostí ...

- podle mne i génius musí něco udělat, aby si ho lidi vůbec všimli - nestačí jenom sedět a čekat. (a brečet)

On je opravdu každý v něčem dobrý, je otázka jestli to v sobě během celého života najde, je taky otázka zdali to v čem je dobrý někdo v dané době ocení.

Z prologu není úplně jasné, co vlastně chcete, čeho chcete dosáhnout. Normálně fungovat a prožít alespoň trochu spokojený život je obecné klišé. Chcete vydělávat balík, nebo snad dosáhnout veřejného obdivu, přechodné slávy, svůdných pohledů zlatokopek?

Já si tedy myslím, že každý člověk je v něčem dobrý. Jen plno věcí není vidět. Když je někdo úspěšný lékař, za jehož dveřmi stojí zástupy pacientů, tak má více veřejného uznání než žena, která se suprově postará o domácnost, vytváří doma rodinnou pohodu, tmelí rodinu a skvěle vychovala tři děti. Když to vezmu do extrému, někteří introverti mají neuvěřitelnou představivost a píší úžasné povídky do šuplíku, ale kdo o tom ví, že? Nikdo. Proto se může zdát, že někdo není v ničem dobrý. Třeba o tom sám neví. Někdo je dobrý v naslouchání a trpělivosti, podrží své přátele nad vodou, ale za to se mu holt uznání veřejnosti nedostane. Proto vychovám své děti k tomu, aby uměly samy co nejobjektivněji posoudit, v čem jsou dobří a co jim jde - ne vždy se toho člověku dostane zvenčí a jen ten, kdo sám usoudí, že mu něco jde a je v tom dobrý, je člověk se správným sebevědomím. Vědomí, že něco umím/zvládám a dělám dobře je jedno ze základních naplnění života. Jen se musím spokojit s tím, že to není vždy něco, co mohou ocenit lidé okolo. Když palici na matematiku nemám, tak ať budu dupat a fňukat sebevíc, nezmění se to. To se musí přijmout a hledat dál, hledat jinde, hledat jinak.

A já Vás asi překvapím. Lidi, které tady popisujete a mezi které podle Vašeho mínění patříte, by tuto otázku nikdy nepoložili, neboť by si ji vůbec neuvědomili. Takže hlavu vzhůru, tak úplně k ničemu určitě nebudete. Trochu víc sebevědomí a nezkoumat a neporovnávat se tolik s ostatníma. Jděte svou cestou. Já si myslím, že na Vás padl předjarní splean.

V něčem dobrý být musíte. I když nejste, dle svých slov, ani hezký, ani chytrý, ba ani zručný. Tak se stejně u vás najde něco, v čem vynikáte. Zkuste se nad sebou více zamyslet. Jinak - zkušenost ze života. Člověk, hezký, chytrý a vysokoškolsky vzdělaný, celý život na sobě makal, aby se dopinožil k nějakých těm titulů z VŠ, včetně doktorátu. A k čemu mu to je, když je pak chytřejší než většina zaměstnavatelů, a ti ho pak nechtějí a takový člověk pak těžko hledá práci... Takže asi tak nějak.

Kdysi jsem tohle řešila s kamarády z Holandska. Dostali jsme se na to přes otázku, jaký vidí rozdíl oni mezi Holanďany a Čechy. Čekala jsem nějakou obvyklou odpověď, kterou slýchám od cizinců, ale velmi mne překvapili.

Jedna z dívek mi řekla, že u nich se děvče rychle dostane ze snů o tom, že bude jednička a princezna a modelka a rychleji se smíří s realitou, která, ať chceme nebo nechceme, je pro drtivou většinu z nás průměr, krom pěti procent nahoře a dole na křivce. A naučí se být s tím, co má, nějak šťastná.

Kdežto Češi pořád sní svůj sen o výjimečnosti a frustrují se nedosažitelnými metami. Nevím, jak to tak rychle vyhmátli, ale často jsem si na to vzpomněla. Možná, že to souvisí s tím, že u nich se dítě v 18 už pakuje z domova a považuje to za věc cti to zvládnout samo. Všichni, které jsme tam znali (asi 20členná skupina studentů), už měli své bydlení v podnájmech a často byli členy nějaké volné komunity, ve které si pronajímali domy ve vícero lidech, aby utáhli náklady. Samozřejmostí byly i studentské půjčky. A to i když měli bohaté rodiče. Považovali nějak za věc cti jim neviset na krku. Pro nás to tehdy bylo opravdu poučnou lekcí.

Myslím, že najít si koníčka, kterého děláš jen sám pro sebe a pro své vnitřní uspokojení, bez touhy si z lidí kolem dělat soudce, pavlač a bez neustálého nutkání se s někým poměřovat, je moc fajn rada. Kohopak zajímá, jestli jsi nejlepší jeskyňář, filatelista, amatérský běžec, cyklista či rybář nebo zahrádkář? Drtivá většina lidí to dělá pro sebe a své uspokojení. Též se samovzdělávají ve věcech, které je baví a zajímají a z toho čerpá radost do života. Podívej na zahrádky lidí. Každý ji má jinou a která je hezčí? Ta s nejvíce ostříhaným trávníkem? Nebo s ovocnými stromy, co mají nejvíc ovoce? Nebo ta, která je přírodní? Či ta, co má super skalku? Nelze říci. Podstatné je, jestli se na ní její majitel cítí hezky a baví ho na ní pracovat, někdo si i rád popovídá na stejné téma s ostatními, postiženými stejným koníčkem a o to jde. Štěstí je v prožívání toho procesu, nikoliv v cíli.

Najdi si v životě něco, s čím spojíš svůj čas. Nějaký koníček, který budeš dělat každý den a s radosti, každý večer nebudeš moct zaspat kvůli tomu, na co se těšíš. Lidé jako ty jsou, ale neznamená, že jejich život nemá cenu. Zkus si v tom životě něco najít, ať už je to cokoliv, co by tě mohlo naplnit. Myslím, že to, že jsi takový a onaký se dá překousnout, vždyť je to jen život.

Nemyslím si, že to mají hezcí nebo krásní lidé jednodušší nebo lepší. Podívej se, jak to měla Angelika těžké, protože každý muž ji chtěl a ženy jí záviděly. A v reálném životě to je podobné. Znám ženy hezké, ale když mužům nevěří nebo sobě, tak mají problém někoho najít. Nebo pokud byly zklamané ze vztahu, vyzažuje to z nich. O vzhledu to jen není. Znám i nehezké ženy, silné, sebevědomé a ti mají pohledné muže nebo nemají nouzi o muže. Zaměstnavatelé jsou různí. Někteří ani nekoukají na to jak děláš, ale jestli jim umíš lézt do ři... Takovou šéfovou jsem měla. A ti, co jí tam lezli, měli výhody. Záleží, na jakýho šéfa narazíš. Věř si, dělej, co tě baví a stýkej se s lidma, kteří tě mají rádi.

Jak to že nejsi v ničem dobrý? Kolik lidí dokáže napsat takovýto text, aniž by měli v každé větě chybu?

Přesně to jsem chtěl napsat :D.

Za socialismu opravdu i naprostý hlupák nebo lenoch mohl normálně fungovat a mohl prožít i spokojený život. Však taky na to také naše země dojela, a při prvních návštěvách Západních zemí naši lidé nestačili žasnout, kde ten Západ už je, a kde jsme my. Kdyby socialismus ještě dál trval, tak náš národ by shnil zaživa. Dále si uvědom, že doba nádeníků (lopatářů) už dávno skončila, všude je tolik mechanizace, že pro ně není a už nikdy nebude práce. Takže jedinou Tvou možností je se začít učit nějaký jazyk, to je dnes už samozřejmý požadavek mnoha firem, a zjistit si, jaké jsou kvalifikační kurzy, a do něčeho se pustit. Slyšel jsem o rekvalifikovaném na vysokozdvižné vozíky, nastoupil ve velkoskladu u nás u německé firmy. Šéf si ho zavolal, lámanou češtinou mu řekl, že příští týden dojdou z Německa nové, modernější vysokozdvižné vozíky--tady má německou dokumentaci a ať si ten vozík nastuduje. Firma Ti nebude hýbat rukama, ani Ti to nebude překládat, to už je Tvůj problém, chceš-li lepší práci. Takže nechceš-li na sobě začít pracovat, na normální fungování a aspoň trochu spokojený život můžeš rovnou zapomenout.