Mají rodiče stejně rádi všechny své děti?

Mají, ale to druhé by nejradějí přizabili.

Na šikovnosti až tak nezáleží. Důležité je, jak se s dítětem mohou rodiče chlubit.

Já třeba vyrůstal bez otce, matka chlastala, vychovával jsem se v podstatě od malička sám. Měnil si plínky, zasypával opruzeniny. Šikovnej kluk jsem byl. Ale protože jsem neměl naprosto v nikom oporu, tak mám jen SŠ.

Moje nevlastní ségra je totální nemehlo, jenže měla vždycky někoho "za pr.elí" takže udělala vejšku a je teď všemi hýčkána a milována.

Nedávno jsem slyšela v TV slyšela nějakého psychologa říkat, že matka má vždy jedno dítě raději, než druhé, že jinak to ani nejde. Jde prý jen o to, že si to ta matka nechce přiznat. Já, matka 2 dětí vím, že mám obě ráda stejně. Nikdy mně ani nenapadlo, že bych měla mezi nimi dělat nějaký rozdíl. Jedno se lépe učilo, druhému šly lépe sporty.

Co jsem se kdy v životě setkal s nějakými rodiči, vždy to bylo tak, že jedno dítě protěžovali před druhým (ostatními) a více mu umetali cestičku. Pochopitelně svorně tvrdili, že jednají se všemi svými potomky spravedlivě. Nicméně už po velice krátké době bylo zcela jasné, že tomu tak není. Rodiče toto prostě nevidí, ani vy ne. To dokáže posoudit pouze cizí nestranný člověk.

Já si myslím, že kdyby se dala láska zvážit, vážila by úplně stejně. Jen by vypadala jinak. Jedno dítě potřebuje ledacos přehlédnout a povzbudit nebo naopak zařvat, ale každopádně vyžaduje více pozornosti, než to druhé. To však s láskou nemá zas až tak společného, jak to na první pohled vypadá. Láska by u obou dětí vážila stejně. Vůbec se netrap, protože může dojít k tomu, že to chytré dítě bude na druhém konci světa, bude si se svými rodiči psát a skajpovat a finančně jim bude pomáhat. Ale to druhé dítě bude doma a bude o rodiče pečovat. Třeba. Nevíme. Nevíme jak bude, co bude. Ale rozhodně rodiče budou vždycky rádi, že je mají obě. A milovat je budou stejně, ikdyž každé jinou láskou.

Mít rád se nedá poměřovat. Zvláště u dětí. Každé dítě mám jiné - zejména charakterem. Říct, že jedno mám raději- blbost. A říct, že ho mám raději, protože... - je blbost na druhou. Každé mám rád, a jak se říkává - život bych za něj dal.

A že jedno umí a druhé ne? Pak to vypadá v očích toho, co umí, že ho právě nemají rádi... všichni se starají o toho neschopného... Nechápe, že je to kvůli snaze zlepšit jeho schopnosti, kvůli nutnosti postarat se o jeho potřeby, které sám nezvládá...

Znáte podobenství o marnotratném synu?

Jsme tři sestry, každá jiná a nikdy jsem neměla pocit, že maminka některou upřednostňuje a má raděj. Manžel je prvorozený ale "nechtěný" syn, jako druhá se narodila "chtěná" holka a od prvního okamžiku cítí tu nelásku své matky, dokonce když vystudoval VŠ mu matka řekla, že on za to může, že na jeho sestru se dostalo od Boha všeho méně. Mám dvě vnučky, věřte mi, že se snažím nedělat rozdíly, určitě holky nic nepoznají ale tu prvorozenou mám stejně raději.

Mě by spíš zajímalo, k čemu taková úvaha je? Změnit se to stejně nedá, tak co. Buď rádi mají nebo nemají. Záleží na tom, jak byly oni vychováváni a jestli jejich rodiče nedělaly mezi sourozenci rozdíly. Pokud dělaly, tak dělají to samé, většinou.

Obyčejně tu lásku odskáče nejmladší, u staršího se jaksi předpokládá, že si poradí sám a není třeba se o něj (tolik) starat, pak se to přenáší i na jejich potomky. Dívejte se kolem sebe.

Je to pravda, to nejstarší musí být rozumné, vše pochopit a starat se o mladší, ponejlépe do smrti.

Ahoj. Nějaké rozlišování v lásce k dětem, je věc, kterou nechápu. My máme děti 3. Dvě starší jsou od mladého o osm let. A mám i ty mladé třicátníky stejně rád už od mala, jako toho nejmladšího, co mu je už 21 let. Že někdo, může dělat mezi svými dětmi takové rozdíly, je fakt divné. Zvlášť, když jsou malé. Ale, tak to asi na světě někdy bývá. Divní jsou asi ti rodiče. Ahoj.