Chodit či nechodit na hřbitov

Jděte na hřbitov tolikrát co máte potřebu, klidně si s tatínkem povídejte když vám to pomůže najít klid. Jen věřte, že život jde dál a že plakání na hrobě nikomu nepomůže. Žádné pověry neznám a zrovna já patřím k těm co nemají potřebu na hřbitov chodit často, klidně zapálím svíčku doma a se zemřelým příbuzným si v duchu povídám, často si vzpomenu tak toto otec dělal, toto mně naučila babička...Život je prostě koloběh i když se ná to může zdát nespravedlivé.

Chodte jak budete chtit. Jestli vam to pomaha, nebojte se toho. Aspon do doby, nez se s tim smirite. Tatinkovi by to urcite nevadilo, spise naopak. Nekteri rychle zapomenou na zemrelou osobu. A o poverech, ze by se nemelo chodit porad na hribtov nic nevim. Tak aspon ho necchte odpocivat v noci.

Dobrý den, já osobně žádné pověry tohoto typu neznám a myslím si, že hlavně záleží na vašich pocitech. Pokud máte potřebu na hřbitov chodit častěji a chcete tak být nablízku se svými blízkými, kteří již nejsou tady s námi - chodtě.. Není na tom nic špatného.

Někomu to pomůže se se ztrátou někoho blízkého dříve a více vyrovnat. Jiní lidé, jako například já, nechodí tak často na hřbitov, neboť vnímáme a věříme v přítomnost našich blízkých kolem sebe. Vzpomínám v myšlenkách na ně a nepotřebuji pro určité spojení s nimi, abych častěji chodívala na hřbitov.

Časem uvidíte...

Nenech si nic namluvit , dělej to co cítíš ty sama .

Choďte tam jak často chcete.Do toho nikomu nic není. Tatínek v klidu "leží" a jedno jak často tam chodíte. Na pověry nedejte. Jsou to jen kecy.Lidi,kteří jsou srovnaní se životem,hřbitov spíše uklidňuje. Ostatní hřbitov vidí jako chmurné místo a necítí se tam dobře.Jde o vaše vzpomínky na Vašeho otce a s vyrovnáním se s jeho smrtí.

Tatínek už v klidu leží a odpočívá. Nikoho nerušíte tím, že jdete na hřbitov. Když máte potřebu jít na hřbitov, tak jděte. Záleží na každém, jak se dokáže vyrovnat s odchodem blízké osoby. Jak začne běžná honička každého dne, práce, starosti, na hřbitov budete chodit méně, nebudete mít tolik času. Časem se můžete odstěhovat hodně daleko, vzpomínka na tatínka, zůstane trvale ve vašem srdci. Zjistíte, že v noci vyjdete z domu, zadíváte se na oblohu plnou hvězd a mluvíte v duchu, ke svému tatínkovi. Vzpomínáte na něj. Na tatínka si vzpomenete vždy, když uděláte něco, co vás tatínek učil, co vám radil.

O pověrách nevím nic. Moje úvaha. Vím jistě, že naše prababička i maminka, jsou v klidu, už více než 42 let. Pokaždé, když se mi podaří někomu předat, nebo udělat dobrou věc, co mě učila prababička, nebo maminka, vzpomenu si na ně. Jejich dobré odkazy, dál jdou v naší rodině a dále se na ně v dobrém vzpomíná.

Vše bylo už napsáno. Pokud ovšem někdo už jenom smutní, moudří lidé mu připomenou: Živí s živýma a mrtví s mrtvýma...Takový je běh života.

Myslím, že když budete pořád chodit na hřbitov, tak se se smrtí otce nikdy nevyrovnáte.

Budete pořád na něj myslet a tím budete i pořád smutná. Zkuste si někam o víkendu (radím sama)

vyjet, třeba někam na chatu, do lázní atp. Určitě se vám uleví. Jinak přeji upřímnou soustrast...

Tím samozřejmě nechci říct, abyste tam nechodila vůbec, ale zkuste tam chodit méně častěji, třeba jednou týdně.

Zkuste se věnovat svým blízkým, přátelům, jak už jsem řekl, udělejte si nějaký relaxační týden.

Pokud vám otec zemřel nedávno, např. před měsícem, tak je logické že vám otec chybí, ale pokud je tu už několik měsíců a více, tak

si dávejte pozor, abyste si nepohoršila v zaměstnání atp.

"dobrovolnaa", je mi líto, že již nemáte tatínka, ale čas nejde zastavit. Nedejte na pověry, ani na řeči druhých. Ptáte se, co je správně? Správně je to tak, jak to sama cítíte. Věřte, že časem bude chodit na hřbitov méně často, až se to ustálí na několika návštěvách do roka. Mějte se hezky.

Teta to možná myslela tak, abyste tolik nesmutnila, člověk si ale většinou nepomůže. Přemýšlejte, co by si přál tatínek: Hodně často zajít vzpomenout, občas zajít "zapálit svíci", líbila by se mu občasná vzpomínka ve dnech svátků nebo výročí s kytkou a upravený hrob...anebo by chtěl ten "tetin pokoj"...a přesně tím se řiďte. Pověry lze vymést rychle: To poslední místo odpočinku pomáhá pozůstalým srovnávat myšlenky. Komunikace se záhrobím nelze, ona je to komunikace uvnitř toho pozůstalého, s tou stopou, kterou v něm za svůj život ten pohřbený zanechal... Vzpomínat je pěkné a určitě se to má, u některých hrobů je čistá lavička a patrně tam někdo někdo, komu se často stýská, tráví hodně času. Znám i pěkný hřbitůvek v Itálii, kde jsou u většiny hrobů zapálené lampičky každý večer (!), souvistí to asi se silnější náboženskou orientací v té zemi (?). Samozřejmě jsem na tomhle hřbitůvku trávila chvíle klidně s úplně cizími pozůstalými, za ty své zapaluji svíčku v přilehlém kostelíku.

Uznávám kvůli špatné zkušenosti jedinou pověru, a to že pozůstalý žijící nemá na náhrobní desku nechat psát svoje jméno, jakoby se mu tím smrt přiblížila...