(Vá)noční můra

Co se Vánoc týče, s chutí se jich už pár let vystříhám jako takových. Bohužel se to stoprocentně nedá.

Já Vám odepíšu z pohledu rodiče.Ono se vyšiluje hlavně kvůli dětem.V současnosti jsem v klidu.Jedno dítě zcela samostatné od domova a druhé si slaví se svou rodinou.Usmažím rybí filet,nějaký řízek ,salát je od včerejška v lednici a měla bych ty neradostné chvilky z krku.Dělám však se skupinou lidí,která svátky prožívá víc jak malé děti,tak ten pravý "blázinec" vypukne večer když nastoupím na noční.Takže šťastné a veselé.mamina

Já Vánoce z celého srdce miluji. Když jsem byla malá, těšila jsem se na stromeček, babičku a dědečka, kteří k nám jezdili a samozřejmě na dárečky. Dědeček se mnou stál v tmavé kuchyni a dívali jsme se, jeslti se už nespouští zlatý řebřík z nebe. V průběhu let se to měnilo, těšila jsem se na to, jak to budou netrpělivé a natěšené mé děti. Teď se těším úplně moc na úplně všechno. Na vůni u mladých, na druhou babičku a děděčka, na mladé a hlavně na vnoučky. Zase s budu stát v kuchyni u okna a držet chlapečka, který bude koukat, jestli neuvidí zlatý žebřík. Ten druhý už ví, jak to funguje, ale přesto bude s námi, protože, co kdyby! A on by to neviděl! A taky na rybí polevečku a smaženého kapra a salát a mladý bude nalévat dobré červené. Na stole budou mísy se lžícemi a naběračkami a oba mladí se budou ptát, kdo chce přidat. A všichni dostaneme něco pěkného pod stromeček a rozdá to ten starší, protože už umí číst. Teď se osprchuji, to patří k rituálu, obleču si všechno to, co mám nejhezčí, odvedu Dorku ke kamarádce, která o ni požádala a pojedu 4 zastávky červeným busem. Strašně se těším! Krásný Štědrý večer vám všem!

Celý večer byl takový, jak jsem si ho představovala. Krása, pohoda, spousta lásky v naprosto všem. V každém jídle připravovaném s láskou, v každém dárečku vybíraném s láskou, v každém gestu, ve všem. Ne jako ulepený, přeslazený sirup, ale jako něco, pro co se oplatí žít!

Jinak co se otázky týče, na nepříjemné věci ráda zapomínám, jediné, co mi jako dítěti vadilo a zachovalo se v paměti, bylo to, jak byla máma přetažená a unavená a jak na nás vyjížděla z únavy, i když jsme pomáhali, jak jsme uměli, to jsem se zařekla, že doma pěstovat nebudu, i když nebude tak naklizeno, ale hlavně bude pohoda a klid a docela se daří.

Ráda vzpomínám na čtyřruční hraní koled na piáno s bráchou, zpívání koled u stromku, výborné cukroví a fenomenální štrůdl, pohádky a vánoční prázdniny, kdy jsme se spolužačkami chodily za zimní stadion bruslit, úžasnou knížku o Kopytovi a Mňoukovi, na výlety na Mísečky na lyže, ježdění na koních, kdy na to konečně bylo dost času (v tomhle byly ale nepřekonatelné uhelné prázdniny, na ty ráda vzpomínám ) a na to intimní se těšení s dárky, které si člověk odnesl do pokoje a začal se s nimi seznamovat a radovat.

na Vánoce s rodiči vzpomínám ráda. ! - ač za "hluboké totality", jak tuto dobu dnes nazýváte, jsme měli vždy moc hezké svátky - vůbec si nevzpomínám, že bychom trpěli nějakým nedostatkem, či jinou vánoční můrou. Řekla bych, že to byly velice šťastné chvíle, jako ostatně, díky mé obětavé mamince, celé mé dětství.! ( i když jsme asi neměli každý den banány).

Vzhledem k tomu, že nemám děti, i proto, že nejsem rodinný typ a Vánoce mi jako zarputilému ateistovi připadají čím dál více barbarské (zabitá zvířata, zabité stromky..) a pokud nejsem dítě i zbytečné (množství nesmyslně utracených peněz, zadlužení, nechtěné dárky.. ) - posledních asi 5 let už Vánoce neslavím vůbec. Naštěstí i můj partner je stejného názoru, takže si svátky opravdu UŽÍVÁME

- ještě ke Kájíčkovi - máme dnes vůbec nějakého lepšího zpěváka.? (ne, že bych byla přímo jeho fanoušek) - když tak koho?

Moje nejkrásnější vzpomínky na Vánoce jsou z dob, kdy ještě nebyl Karlík Gottů vůbec znám. A i když jsme televizi asi tou dobou už měli, (děda prodal krávu a koupil televizi), tak jsme ji myslím na Vánoce ani nepouštěli. Vychovala mne babička, moje nevlastní a milovaná nadevše. Pocházela ze Slovenska, z Radvaně a byla to výtečná kuchařka. Pokaždé byl perfektně upravený stůl a všechno, co bylo nutno k večeři, muselo být na stole, neboť během jídla nikdo od stolu nesměl vstát a pro něco si dojít. To pak prý do roka někdo z rodiny zemřel. Takže na tohle se úzkostlivě dbalo. Prostě dokud se nedojedlo, nikdo od stolu nevstal. Pak babička na chvíli zmizela a ozval se zvoneček, který hlásil že se může pod stromeček. A šlo se do pokoje, kde byla zima jako v morně, ale na stromečku už hořely obyčejné svíčky a strašně krásně to vonělo. Jehličí a vůně vosku. Jak o tom teď píši, všechno se mi vybavuje do detailů. V pokoji se nesvítilo, jen ty svíčky na stromečku. Bylo to nádherně pohádkové. Vzali jsme si dárky, děda svíčky uhasil a šli jsme rozbalovat do kuchyně. Nikdy na to nezapomenu a jsem za tyhle chvíle svým prarodičům nekonečně vděčná. Později, když jsem byla dospělá já a měla rodinu, snažila jsem se v této tradici pokračovat, ale byla už jiná doba, bylo to jinde, byli kolem mne jiní lidé, prostě jsem to nedokázala. Ale tyhle vzpomínky jsou nesmazatelně zapsané v mé mysli. a já se přiznám, že bych dala nevím co, kdybych to mohla znova prožívat.