Vzpomínky na roky 1965-1975 / běžný život (2)

Mám velmi špatné vzpomínky

Pamatuji si, že v Mostě, kam jsem chodil do školy byla nádherná stará mlékárna. Mléko se tenkrát nalévalo naběračkou do přinesených bandasek. Starší kluci si tam chodili kupovat pamlsky a přebytečné desetníky /1-2/vždy hodily na trávník před mlékárnu. My prvňáci a druháci nemajíce vlastních peněz jsme chodili a sbírali. Jakmile jsme měli 25 haléřů, běželi jsme si koupit tzv. mejdlíčko. Bylo vynikající. Taky si vzpomínám jak jsem seděl u rádia na Silvestra 1966 a poslouchal tehdejší přihlouplé vtipy. Pár si jich pamatuju dodnes.

Nakupování.já si vyloženě nepamatuji,krom,těch slavných banánů,že by něco nějak moc chybělo.Samozřejmě,že ten trh byl chudší než na západě.Ale že by mi to nějak moc vadilo...

Zvyky.Stejné jako dnes,nemám pocit,že by se nějak změnily.Stejně tak,jako se zas až tak moc nemění lidé.

Bydlení.Nebyl problém s byty.A nepociťoval jsem tenkrát nějaký nedostatek.Snad to bylo tím,že jsem v tu dobu žádný nepotřeboval.Ale když pak ano,nebudete věřit,do třech dnů mi můj vedoucí předal klíč od podnikového bytu...

Práce.Byl jí dostatek a musím říci,že když dnes slyším,že jsme se flákali,je mi smutno.Kdo nezažil,neví.Kdo byl zvyklý makat,dělal dobře i tenkrát.

Co se mi vrylo do paměti?Jednoduché,rok 68.To bylo něco,co do té doby člověk znal jen ze školy.Okupace...Byl to jen termín z učebnice.

Volný čas?Bylo ho dost.nedřelo se o sobotách a nedělích.Jako dnes,koníčky,kamarádi,prostě pohoda mládí...

Normální a zakázané.No,mluvit se moc nevyplácelo.Tedy o politice.Ale zase,kamarádům se dalo věřit,takže...Stávka,demonstrace atd,to byly zase jen pojmy ze školy a filmů...

Móda a technika?Rifle,dlouhé vlasy,Beatles...Pro mě byl vrchol techniky malý,přenosný magnetefon

Ringo,to mejdlíčko bylo fakt vynikající!Pak jsem si koupil tu napodobeninu,co vyrobili po 89 a pozvracel jsem se. Ještě mám jeden symbol té doby.Bonbóny fialky...

Jak se nakupovalo? Obchody nebyly plné šuntů z Číny, prošlých potravin a td. Sezóní ovoce a zelenina byly v sezóně, rozhodně se nevozily přes půl světa ale jahoda v sezonu chutnala jako jahoda. WC papír-nepamatuji si, že by nám doma chyběl. Gumový hadi byly vynikající mls a ne cosi jako dnes gumový medvídci.
Jaké byly zvyky? Neslavil se stupidní Valentýn a dárky nosil Ježíšek.
Lampionový průvod byl super, prvomájový rovněž. V rodném domku KG v Dědicích se skládal slib Jisker a Pionýrů-óó to byla sláva, děti byly nadšené. Sice prý Sokol nebyl a říkalo se mu tělovýchovná jednota, no já chodila stále do Sokola, Spartakiáda byla bezva, ráda na to vzpomínám.
Jak se bydlelo?
Jaká byla práce? Jaká byla,, no hlavně byla! I štětky museli mít v OP razítko aby je nezavřeli za příživnictví.
Jaký okamžik se vám vryl do paměti? Dětství a mládí bylo krásné, dvojka z chování se ve škole nedávala za každou prkotinu, šikana jak ji známe dnes nebyla. Do MŠ se dostalo každé tříleté dítě!
Jak jste trávili volný čas? Týden - odpoledne s kamarády venku nebo v knihovně, dvakrát v týdnu Sokol, v sobotu Pionýr-my chodili často do Zoo pomáhat. Nebo s otcem lovit čížky a stehlíky, pěstoval zpěvné kanáry a křížil je s nima (fuj, to se nesmí)
Co je nyní zcela normální a dříve bylo zakázané? To fakt nevím, já žila v naprosté pohodě a revoluční básně miluju dodnes.
Jaká byla moda, technikcké novinky?" Móda byla co kdo měl, nám šila maminka z Burdy nebo Žena a móda šaty ze slotery, sukně z tesilu, kalhoty z diftýnu a menšestru, oteplovačky na lyže z pogumovaného silonu a vycpané čímsi. Pletla svetry na pletacím stroji (hrk sem a hrk tam)
Magnetofon byla šílenost dvoustopý nebo čtyřstopý se dvěma kotouči pásky, pozděj pak kazetový (ale to mi radí manžel jelikož já byla z chudé rodiny a toto jsme neměli) My měli jen gramorádio a spousty desek-některé tlusté co se poštěly myslím na 8 a pak novějši na 16 (to už ale vařím z vody)

Bydlení- rodiče než sem se narodila koupili barák a opravovali ho, pozděj pak koupili větší se zahradou a tam žije mamka dodnes. Manželovi rodiče tak těm sebrali hospodářství do JZD, ovšem jeho otec léta dělal předsedu ale i tak mají na tu dobu zcela jiný pohled než já měšťačka.

Podle mého soudu dost nešikovně zvolené rozpětí let 1965 až 1975. Zahrnuje dvě z hlediska celospolečenského vývoje výrazně odlišná období - období do roku 1968 (popř. ještě 1969) a období od roku 1970 - nástup normalizace. Na ten rozdíl ve společenské atmosféře, která se nutně odráží v osobním životě mohou zapomenout jen lidé v té době hodně mladí nebo dnes naopak již staří a pak ti, co si socialistickou minulost v době utužení vlády jedné strany z různých důvodů chtějí idealizovat.

Příklady drobných rozdílů: do roku 1968/69 skutečně nosil dárky Ježíšek, poté děti svou štědrostí obdařoval výhradně Děda Mráz. Studium a cestování do r. 68/69 možné za slušných podmínek pro každého, po roce 1970 jen pro občany poslušné a loyální k režimu. Kontakt s příbuznými a známými na západě do r. 68/69 bez problémů po r. 1970 na 10 let stopnut kontakt mezi matkou a jejím legálně vystěhovaným synem (oženil se se souhlasem státu s cizinkou). Ano práci měli všichni, jen některým přidělili kotelnu...atd.

Neadoruji současnou společnost, ale, jak známo, historie se opakuje také proto, že lidé mají krátkou paměť.

B.

Západní zboží bylo kvalitnější, elektronika dokonce o několik koňských délek. V roce 1967 jsem si koupil japonský kazetový magnetofon HITACHI ( stál víc než měsíční plat)-hraje do dneška, což je u dnešní-i západní -elektroniky nemyslitelné. Co je dnes do bývalých značek, když to vyrábí montovny v Asii a nic se neopravuje- vyhodit, koupit nové. Tehdy západní výrobek byl automaticky kvalitnější, vyplatilo se si připlatit. Naše tranzistorová rádia měly takový šum, že se jim říkalo Šuměnka.S kvalitou spotřebního zboží si soudruzi starosti nedělali. Pořekadlo: Socialistická společnost úspěšně řeší problémy, které by v jiné společnosti ani nenastaly.

V tisku se nepřetržitě lhalo, že prý naše životní úroveň je vyšší, než lidí na Západě.Pak počátkem roku 1968, kdy padla cenzura, ekonom Otta Šik zveřejnil v R. Právu tabulku, kde uváděl, kolik hodin na který výrobek musí pracovat dělník u nás a v různých západních zemích. To byla vřava-nikdo ten den nepracoval, a všichni nadávali na komunisty. Dozvuk byl ten, že pak za normalizace si bolševici ztěžovali, že lidé u nás by chtěli socialisticky pracovat, ale kapitalisticky žít!

Bylo zvykem, dávat úplatky, např, automechanikovi, aby tu práci pořádně udělal. On si ho vzal, ale zfušoval to stejně.

Jednou v Praze nám řidič zájezdového autobusu říkal, že nejraději vozí Rusy, vždy ho podarují nějakými drobnostmi. Nerad vozím A meričany jsou lakomí a nedaj ani cigaretu. Pak nám to jeden emigrant vysvětlil: Američan se na svoje peníze namaká, a chce pak za ně kvalitní službu. Nechápe, proč by měl zvlášť ještě platit za kvalitu.

Okupace 1968 byl zážitek na celý život-ještě dnes se mi promítá minuta po minutě. Zatím končím.

Na takové otázky se dost těžko objektivně odpovídá.Nesnáším lidi,kteří hodnotí negativně poměry u nás a vyzdvihují západ.Jestlipak víte,že lístkový systém byl v Československu zrušen o rok dříve,než ve VB?Je vcelku samozřejmé,že zahraniční zboží u nás bylo nedostatkové.Jako hospodář s tím mohu jken souhlasit,protože trend zadlužování nám ukazuje,co je to dovážet kde co a pak si drbat hlavu.Kdo jen trochu věděl,kdy a kam se obrátit,dostal ke koupi cokoliv.Když jsem se oženil a narodilo se mi první dítě,tak jsem se přihlásil do bytového družstva a v okamžiku,kdy se mi narodilo druhé,měl jsem k dispozici byt 4 + 1.Přitom jsem ,podotýkám, odmítl v práci členství v KSČ!Práci jsem měl spokojenou jako vedoucí skupiny ve významném výzkumáku.

Protože jsem také zajišťoval archiv výzkumných zpráv z více výzkumných ústavů z oboru elektroniky,mohu zodpovědně říci,že u nás byly zpracovány různé spotřební výrobky,o nichž spotřebitelský trh neměl tušení.Na příklad minimagnetofon na aku,deska s magnetickou vrstvou pro mikronahrávky a detaily barevné televize,dávno před uvedením těchto a podobných výrobků na západě a v Japonsku.

Nakonec zvítězily normativy amerických a japonských výrobců.RVHP neměla tehdy sílu jít vepředu.My jsme jako první na Východě zahájili výrobu digitální desky.Vyráběli jsme ji po Japoncích a Švýcarech a Holandsku,jako třetí v Evropě.

Co se týče módy? Pamatuji na Švédské košile kalhoty trubky dole 18 cm pak námořnické zvony a nakonec džíny z Tuzexu.Ale móda mě osobně nechává klidným.

Volný čas jsem nikdy neměl.Dělal jsem do Hi-Fi techniky,zabýval jsem se výchovou mladých kluků - elektroniků a obdělával zahrádku.Ve volné chvíli jsem opravoval Škodovku.V roce 1974 jsem začal s mimopracovní činností,lepil jsem pro různé organizace tapety .

Přesto,že jsem nebyl v tehdy jediné politické straně,tak moje děti bez problémů vystudovaly střední školu a dnes oba úspěšně podnikají.

JABRAKA

K té zvolené době. Je pravda, že kdo v té době, jako náš ročník chodil do školy, tak zřejmě leccos nezažil. 65-68 období Pražského jara, 68-72 kdy jsme vycházeli školu na nás ještě normalizace nedolehla. Měli jsme asi proto trochu volnější školu, aniž by jsme si to uvědomovali. Proto jsem nikdy nechápal nářky na útisk apod. Prý to bylo, nevím. já nikoho neznám osobně.

Jak se nakupovalo?
Normálně. nebylo toho tolik, ale zase to bylo kvalitní. Já pamatuji nákupy v Pátek, když se jezdilo do Jednoty s vozejčkem na nákup. Táta v ID, máma pošťačka, na auto holt nebylo. Zelenina byla sezónní. Pomeranče, mandarinky jen o Vánocích a velikonocích, jinak kubánské.

Jaké byly zvyky?
potvrzuji Ježíška. Nepamatuju se, že by nám někdo cpal Dědu Mráze, jako se dnes vnucuje Santa Klaus, nebo Valentýn. Na Velikonoce se chodilo na pomlázku. Na Vánoce na koledu. Kdo neznal alespoň jednu nedostal nic. Aby nás někdo odbyl jen tak od dveří zadara nějakými bonbóny, to se moc často nestalo.

Jak se bydlelo?
Všelijak. V té době začínala paneláková výstavba, a tak bytů přibývalo, ale byty byly a nebyly. Podniky měly zarezervované pro nábor nových pracovníků, Město taky, pro doktory, učitele a co já vím pro koho ještě. jo pro případné havárky. Kdi mohl, tak si mohl přestavět byt 4. kategorie na 2. nebo 1. kategorii. Za své, ale platil potom dál pár korun jako za 4.kat.

Jaká byla práce?
Jako dneska. Někdo musel dělat, někdo se mohl flákat. Jen se to nějak víc promíchalo. No a někdo bral slušný peníze, jiný zas kšeftoval, nebo bral "všimné", a že jich bylo: automechanici, řezníci, vedoucí ve stavebninách. A ještě by se jich pár našlo. Co mně dokáže vytočit, když si někdo myslí, že se flákali dělníci ve fabrikách. Já bych každýho takovýho postavil na den k montážnímu pásu, třeba v Liazu, nebo tahat tyče ve sklárnách. Ať si někdo zkusí jeden den montovat rozbočky v EP. Ty ženský a jejich zručnost na montáži, jsem vždycky obdivoval.

Jaký okamžik se vám vryl do paměti?
Těch by bylo hodně. Asi rok 1968. Sice mi bylo jen 11, ale na ty tanky asi nejde zapomenout, i když jsme moc nechápali důsledky toho všeho. Stejně jsme se poprvé cítili hrozně důležitý, když jsme ukradenou křidou psali na asfalt azbukou, čerstvě naučenou iditě domoj a Moskva=>2000km.

Jak jste trávili volný čas?
Venku, naprosto bez dozoru až do večera, aniž by mámy musely mít o nás strach, že se nám něco stane. Že nás někdo unese, přepadne apod. Bylo naprosto bezpečno. Všechno co je dnes zakázané, jsme dělali, a přežili jsme to ve zdraví.

Co je nyní zcela normální a dříve bylo zakázané?
Abych se přiznal, tak nějak nevím. Prý se nesmělo kritizovat režim, Asi ne, ale ono to je o tom, že ty věci, které se kritizovaly, nebyly asi zas až tak důležité, proti těm, co co nebylo potřeba kritizovat. Tak nevím. Já nikdy v životě žádnýho disidenta nepotkal, O samizdatu jsem do 89 nevěděl. Co vím, že se nesmělo, bylo zpívat některé písničky, některé byly "na indexu" tak se nehrály, Byla to blbost tehdejší vládní kliky.

Jaká byla moda, technické novinky?"

Móda nevím, technika, hlavně elektronika tak 10-20 let pozadu. Začalo se to trochu srovnávat až v 80tých létech. Dodnes vzpomínám, když se ptali ing. Smutného, jaký je rozdíl mezi ním a konstruktérem na západě, tak odpověděl, že on na rozdíl od západního konstruktéra ví, co bude vyvíjet za 10 let. Ale zase: Sice nebyl takový sortiment, ale ukažte mi dnes pračku, která Vám vydrží 20 let jako nám Tatramatka245(skákací koza). Tím že se škrtily náklady na materiály, musely výrobky vydržet mnohem dýl než dnes, kdy je vše orientováno na spotřebu. A bylo to dobře, Alespoň se tak neplýtvalo přírodními zdroji. Ale na to jsem přišel až teď. Tehdy jsem taky nadával, že nic není, že je malý výběr v krámech apod. Ale to až později v r. 63-72 jsem chodil do školy, a tak kolem mě tyhle starosti šly bokem.

já jsem v té době byla rozvedená ,jsem vyučená kadeřnice,ale služby neměly byty,tak jsem šla jezdit s jeřábem..kde jsem si požádala o druž.byt Měla jsem jedno dítě. Pracovala jsem na 4směnný orovoz i třísměnný. Vydělala jsem si slušné peníze.Dneska ani náhodou.Pak jsem se vdala. Můj muž dělal při práci VŠ.

Žili jsme normálním životem ,měli jsme kajak,jezdili jsme ,také jsme měli auto -starší ,,ale jezdili jsme i do zahraničí.

Po nějakých banánech ,které mi už lezou krkem co se to věčně omílá a a toal.papír. jakoby se nejedlo nic jiného než banány..Nikdo nežebral,nespal v keřích,nezmrzl v zimě.Pokud se týká zdravotnictví,.dnes se bojím na operaci.Neplatil se recept. a léky. na předpis-Nebyly nějaké zbytečné drahé vitamíny ,bez kterých se dalo normálně žít.Je to byznys

Brambory sice z obchodu nebyly takové okoupané jako dnes,ale nikdo nežebral.Dnes je přebytek zboží a těch druhů salámů..nevím proč. i jiného zboží.Jízdenky na tramvaj stála myslím 1kč a nebyly zony. V tramvajích bylli při vstupu prodavači jízdenek a lístky se mohly koupit v tramvaji

Mohla jsem si po odpolední směně sednout tady před domem v klidu beze strachu a pepřáku. Byt mne stál 350kč a za zbytek jsem mohla si ušetřit na dovču. Každá doba má své druhy látek za nějakou dobu se budou smát v čem se chodí dnes.

Zábava .byly čaje hrála ve všech podnicích živá hudba ,bylo veselo žilo se. Dnes je tady mrtvé město a staví se opět nákupní střediska a není mi jasné pro koho..Starých lidí si lidé vážili pustili je sednout,,neexistovalo ,aby v tramvaji se mladí veřejně ocucávali .Bylo to tabu.

Nyní v obchodě jsou nakvartyrování Vietnamci v bývalém kadeřnictví jak jdu kolem ,je mi do breku.Obchody se stále mění krachují,,

Co máme z toho ,že se otevřely hranice,když lidé nemají co jíst! Já říkám..že dobře již bylo..ONO to nejde vypsat ,člověk si na vše nevzpomene. Jsme větší chudáci ,než někdo píše. Kdo pracoval mohl slušně žít_ A že si nemohl pouštět hubu na špacír co z toho dneska máte? NIC? jenom plané kecání ,stejně vás nikdo neposlouchá..Asi tak v kostce ,nechtěla bych mít dnes 30let (třeba ,,nebo 40cet ,,byla bych už stará...smutné

ještě k těm výrobkům v technice...Techika jde závratnou rychlostí kupředu ,,ale mne by zajímalo,kde by všichni ti """chudáci""" minul.režimu bydleli ,postavilo se tolik domů a bydlí se tam dodnes. A kolik se platí!..Co se vlastně udělalo?dluhy ,ze kterých se jen tak nevyhrabe nikdo. Obrovská sídliště ,fakt,dneska se staví krabice v parku či lese. To máme dneska se slavnými banány..

A co povíte na vajíčka ,,,,,dejte si banán...

jo,a že se slavilo MDŽ? Byl to projev dětí k maminkám a i v práci I když si to oslavili i někteří muži,kteří si vždy důvod ke slavení najdou. Na den dětí byly tady dětské dny a že byl první Máj,,,,,bylo to fajn,Byly to oddíly parašutisté,ti co jezdili na koních ,alegorické vozy,,bylo veselo žilo se ,,jak jsem psala. Tancovalo se na cestách,,,,,,,myslíte že to bylo špatné? Ne ,,jsem ráda ,že mi je kolik mi je a že jsem tu dobu mohla zažít ,,,,,,,,,,,,

Mám velmi dobré vzpomínky

Dobrý den.

Jak se nakupovalo: Myslím si, že lidé neutráceli za zbytečnosti. V naší obci byla jednota, kde si člověk koupil to základní, co potřeboval. Nebyl takový výběr, ale člověk nakoupil vždy. Fronta u nás v krámě nikdy nebývala, kromě pondělka, protože to vozili chleba až v pět hodin navečer, ten se objednával předem a byl ještě teplý. Než jsme ho donesli domů, vždycky jsme okousali patku.. :D Měli jsme také masnu, ta byla otevřená jen 2x v týdnu a tam se fronta stála vždy. Vzpomínám do dnes např. na nanuk Eskymo _ byl bez klacíku a stál padesát haléřů.

Jaké byly zvyky: Na Mikuláše jsme dostávali hlavně ovoce, které nebylo jen tak k sehnání. Na mandarinky a banány rodiče stáli frontu a měli jsme to právě jen jedenkrát do roka. Vánoce mám spojené s Ježíškem a koukáním na pohádky, na které jsme se těšili celý rok a užívali jsme si to. Protože se jen na Vánoce vysílaly, tak nám to bylo vzácné. Na Velikonoce jsme chodili hodovat po vesnici a vajec jsme vždy měli tolik, že se nevědělo, co s nimi. O letních prázdninách jsme jezdili na tábory, které pořádal podnik, v kterém rodič pracoval. Tak jsme se třeba každý rok sešli v turnuse s těmi, které jsme znali pouze z tábora a každý rok jsme se na tábor těšili o to více, že se tam potkáme se známými.

Jak se bydlelo: Jak se dalo a nač byly peníze. Barák rodiče dávali dohromady postupně, museli jsme se podílet na práci všichni, podle možností. Neexistovalo, že by se rodiče honili a dřeli a děti se válely. Vše se budovalo, jak se dalo. U nás na vsi si sousedé hodně pomáhali a vycházeli si vstříc. Každý o každém věděl téměř vše (ke komu kdo patří, koho ten či onen pes, či dobytek atd.) Lidé se nebáli půjčit si vzájemně téměř cokoli, nebo si pustit souseda do baráku, či na pozemek.

Jaká byla práce: Když se člověk vyučil v nějakém oboru, pro nějaký podnik, tak měl jistotu, že ho ten podnik po vyučení i zaměstná. Dobrý pracovník býval považován a podnik si ho držel. Byl oceňován dle zásluh a nebyl nucen hledat si práci každou chvíli jinde. Pamatuji doby, kdy se při příchodu a odchodu označoval čas v práci píchačkami. K MDŽ ženské dostávaly od podniku např. utěrky a od chlapů voňavky (tehdy to byly " živé květy" nebo konvalinky).

Jaký okamžik se mi vryl do paměti: Vzpomínám na školní léta, kdy nám chodili zkoušet plynové masky, na pochodová cvičení, na to, jak jsme museli na 1. Máj povinně do průvodu. Nacvičovali jsme na Spartakiádu a pak jsme jí sledovali v TV. Nejvíce však vzpomínám na vyprávění své tety z Lidic, když popisovala své zážitky před vypálením Lidic a následně z koncentráku. To nás naučilo jisté pokoře k životu atd.

Jak jsme trávili volný čas: Neseděli jsme doma, pořád jsme lítali někde venku. Rodiče nás ven i vyháněli a je pravda, že nás kolikrát domů museli i nahánět. V létě jsme hráli různé hry, v zimě se chodilo bruslit na rybník, lyžovat, sáňkovat, jezdilo se na igelitových pytlích. Rodiče o nás kolikrát půl dne nevěděli, ale nemuseli se o nás bát. A my jsme nic tak špatného nikde neprováděli, protože se to rodiče vždycky dozvěděli. Ať již v krámě, nebo jinde, ale doneslo se jim téměř vše. Tak snad i proto byl člověk ukázněnější a pořád ve střehu. Spousta z nás vzpomíná opravdu na hezké dětství.

Co je nyní zcela normální a dříve bylo zakázáno: Co bylo zakázáno o tom se před dětmi nemluvilo. Vím, že se nesměly poslouchat v rádiu určité stanice. Neexistovalo, že by se někde povalovaly dětem na očích časopisy s nahotou. Jinak režim jako takový nemohu posuzovat z pohledu dítěte, to šlo tehdy mimo mne.

Jaká byla moda, technické novinky: Džíny se nosily tehdy stejně, jako dnes. Kdo chtěl lepší, kupoval je v tuzexu. Jinak jsme jako děti dědily věci po starších sourozencích, abychom je donosily. Rodičům to šetřilo peníze, nám se to samozřejmě moc nelíbilo, ale tak to prostě bylo. Jinak nebyly mobily, ani pc, neměli jsme ani automatku. Zato jsme byli nadšeni, když jsme dostali svůj první vlastní tranďák, či magneťák.

Dovolte i mně názor. Z dosavadní diskuse vidím , že někteří ojedinělí diskutéři chválí současné tržní časy , ale většině vyhovovala minulost( léta 1965 až 1975 ) a další do roku 1989. Ano , oba případy - minulost a současnost , jsou charakterizovány skutečnostmi ,vynikajícími , dobrými , horšími a špatnými. Každý z nás máme jiný náhled . To asi podle toho z jakého prostředí pocházíme a jaké máme vztahy navzájem mezi sebou. Pro nejobjektivnější názor a orientaci , bychom si ony skutečnosti měli rozdělit na ty , které jsou nezbytné pro život a které jsou jaksi nad rámec nezbytného (životně důležitého). Podle toho pak hodnotit jak bylo tenkrát a jak je nyní a to ještě z ohledem výhodnosti pro většinu či menšinu. Co je pro život člověka rozhodující a nejdůležitější? Zda životní jistoty ( práce . bydlení , zdravotnictví , bezpečnost , přátelství , vajíčka atd.) a nebo neomezené možnosti ( cestování , banány , rifle , vynikající elektronika apod.). Ke kvalitě dnešní elektroniky . Vidíme jak prudce poklesla úroveň západní kdysi vychvalovaná elektroniky. Jsem přesvědčen , že příčinou je likvidace obav z konkurence a neomezené možnosti tržního hospodaření _ zisku , bez ohledu na ostatní nepříznivé vlivy. Já jednoznačně posuzuji běžný život , podle úroveňe zabezpečení těch nejzákladnějších životních potřeb z ohledem ve prospěch většiny. miro

Už nemám k tomu co jste zde napsali, kteří pamatujete , co napsat. Děkuji všem, že jste mi připomněli, jaké to bylo ... a že bylo fajn.Pod všechny příspěvky bych se mohla podepsat,L.

každý má svoji pravdu, někdo zapomíná více, někdo méně, statistika je skvělá, sdělí za kolik hodin práce si vyděláme na toto, či na tamto a jak to dlouho trvalo dříve...

vypravej.serialyinfo.cz/...

ceskatelevize.cz/...

Teda ja nevim, ale hned bych vymenil ty smejdy ze vsech tech hypermarketu za platek sekany, co se dal koupit v kazdym bufaci. Dokonce jste si ho museli koupit, protoze te vuni odolal malokdo, stavnata, z masa a za par kacek. Ani ta horcice uz neni dobra. Neni nic, ale mame plne obchody.

Pomoc, chodim po supermarketu a mam pocit, ze chcipnu hlady. Samej smejd. Uhersky salame vrat se prosim.

Jo a ze by nebyl hajzlpapir, to teda nepamatuju. Taky teplou vodu jsem si napustil a nechal pritekat do vany treba dve hodiny, zkuste to dneska.

Hlavně nevěřte seriálu "Vyprávěj", je to manipulace s davem. Stříhat novinový papír místo hajzlpapíru jsme tedy opravdu nemuseli.

Mám velmi dobré vzpomínky

Vzpomínám, vzpomínek je mnoho a protože to bylo dětství, jsou to vzpomínky hezké. Měla jsem opravdu pěkné dětství.

Nákupy: na vesnicích se hodně vypěstovalo, vykrmilo. Čuníci se chovali v mnoha rodinách. Králíci a slepice snad všude. V obci byla pultová prodejna, v ní základní potraviny a běžné zboží. Často něco chybělo. Tu toaleťák, pak zase prášky na praní, či sirup do vody. Prodavačka sčítala inkoustovou tužkou na pruh papíru. Tužku si občas naslinila. Ale nestalo se jako dneska, že by třeba vypnuli proud a kasa nešla. Paní pokladní sčítala pořád. Na mléko jsme si nosili smaltované nebo hliníkové bandasky, opatřené štítky s vycvakaným jménem, aby se v prodejně nádoby nezaměnily. Paní prodavačka do nich odměřovala mléko z velikých konví hliníkovým válcovým "litrem" s hákem na konci. Vánoce nezačínaly v říjnu, jako dnes. 14 dní před Štědrým dnem dala paní vedoucí do výlohy borovou sněť a několik omlácených koulí. A to už jsme věděli, že Vánoce jsou za dveřmi. Vánoce byl na prodavačky velký nápor. Do prodejny totiž dovezli zboží, které se objevilo jednou za rok - banány, pomeranče, kakao, strouhaný kokos, buráky. A ty chudinky to musely rozdělit tak, aby z každého domu aspoň něco dostali. Běda, kdyby se na někoho zapomnělo. Ženské měly ostré jazyky a sloní paměť a ty 4 banány nestály za velkou mrzutost.

Zvyky: na vsi byli k sobě lidé dříve přátelštější, sousedštější, než nyní. Nezáviděli si tolik, nebylo co. Domky měli všichni stejné, aut bylo na vesnici tak pět. Jako děti jsme museli každého hlasitě pozdravit, nad tím bděli nejen rodiče, ale i škola. Samozřejmostí bylo vzít staré paní z obchodu domů tašku s nákupem, když byla stejná cesta, zatlačit dědovi do káry se senem, či v autobuse pustit sednout. To bylo běžné. Na vsi se víc sdružovalo. Na návsi se hrála odbíjená, chodilo se do Sokola, nacvičovala se Česká beseda, od dětských kolon až po babičkovskou. Udržovalo se třeba pálení čarodějnic. Chapi udělali vysokou hranici, děvčata vyrobila ze slámy bábu, oblékla ji, i korále z vyfoukaných vajec měla. Děti hodně držely při sobě, sdružovaly se venku. největší trest pro viníka byl, že nemohl den či víc mezi děti. A přitom nebyla šikana. Ochotně jsme brali mezi sebe všechny děti ze vsi, hrálo se na schovávanou, Honzo vstávej, Cukr káva čokoláda a jiné hry. Na jaře kuličky, na podzim námi slepení draci, pečení brambor v rozpálené nati. Parta děvčat chodívala na borůvky i na houby. Bylo nás třeba pět, nebály jsme se a nikdy se nám nic zlého nepřihodilo. Hodně se četlo. Každé druhé úterý, když byla otevřena obecní knihovna, jsem nesla tašku knih babičce a vždycky také něco pro sebe. To se to snilo nad knihami od Verna, Štorcha či Maye. Ráda jsem chodila do Pionýra. Nemělo to nic společného s politikou, náplní byly většinou bojové hry v lese, hledání pokladu apod. Vždycky jsme se vyřádili a doma pak ten hlad...

Bydlení: na vsi bydleli všichni skoro stejně. Většinou rodiče, děti a také prarodiče s nimi. My měli kuchyň a 2 pokoje. V jednom byla moje babička /vdova/, v druhém spali rodiče, v postýlce sestra a v rohu za skříní já. Čtyři lidi v jedné místnosti. Stejně neuvěřitelné bylo koupání. Každou sobotu taťka přitáhl plechovou vanu, první šla na řadu malá sestra, pak já a potom rodiče. Voda se neměnila, jen se z kamen dolévala horká. Hned po koupání jsme museli do postýlek a naši pak měli čas vykoupat se také. Teprve v roce 1969 naši domek předělávali, dali postavit dovnitř splachovací záchod, koupelnu, zavedli vodu. Kamna však zůstala dál na uhlí. V ložnici vysoké Petry, v pokoji Clubky. Nikdy jsme nebyli žádný sociální případ, přesto jsme nikdy neměli auto. Jen motorku Jawu 250. Ale v těch letech mnoho lidí auto nemělo, nebyli jsme tedy sami.

Práce: práci musel mít každý, jinak byl příživník. Lidé měli v občance razítko o zaměstnání. Taťka byl zámečník, mamka mzdová účetní. Všude bylo dost podniků, hodně lidí pracovalo v Tesle, zvláště ženy, v Agře, muži zase hodně ve Zbrojovce či Strojní a traktorové stanici. Když v 15 hodin do vsi dorazily 3 autobusy, vesnice byla rázem zalidněná. A to ještě plno lidí pracovalo přímo v obci v JZD, v kravíně, vepříně, jako traktoristi, opraváři. Práci měly i děti. Většinou jsme měli povinnost trhat kachńatům kopřivy a nařezat je, králíkům na dloubance /vydloubané smetanky - pampelišky/ apod. Po žních jsme chodili na pole sbírat klásky. Vydělávali jsme si sběrem kaštanů a žaludů, vykupovali to nedaleko v lesním závodě. Byl za to výdělek na vánoční dárky. Takové voňavé mýdlo stálo i 4 koruny, plátěný šátek pro babičku 10 Kčs. Jednou jsem koupila mamce dokonce jen drátěnku na nádobí. Ale byly to cenné dárky, za vlastnoručně vydělané peníze. Později, už za studií jsem chodila na prázdninové brigády, abych si vydělala na nějakou tu módu. Buď jsem plela malé stromečky v lesních školkách, či jezdila do nedalekého podniku natírat veliké konstrukce. Chodili tam i někteří další mí spolužáci a tak jsme si kromě výdělku užili i legraci.

Volný čas - jsme trávili vždy venku a většinou v kolektivu dalších dětí. V létě koupání v pěkném rybníku, v zimě bruslení, lyže. Byly u nás už pěkné kopečky. Rodiče v létě dělali jednu věc, která v té době nebyla ještě běžná - jezdili s námi na dovolenou do zotavoven od svých podniků. Vzpomínám si na prima dovolené v Krkonoších, nebo na Horním Bradle u řeky Chrudimky. Spolužáci mi dost záviděli, tehdy to nebylo běžné. Jezdili jsme rádi na kole. Kolo - dostala jsem kolo zn. Pionýr. Naši ho koupili od rodiny s odrostlými dětmi, jezdili na něm jejich tři potomci. Taťka ho opravil, užila jsem ho já, sestra a později i její 2 synové. Takže minimálně 7 dětí. A nikomu to nevadilo. Stejně se dědily lyže /vázání kandahár a kožené lyžáky s háčky/, či brusle.

Móda: dědilo se. Měla jsem starší sestřenici a z čeho ona vyrostla, dostala jsem já. Pokaždé se mi všechno nelíbilo, ty šaty s kanýry a ohromnými límci, ale nedalo se nic dělat. Já měla nejradši kalhoty, v létě triko a trenky. Na parádu jsem si nepotrpěla. Byly moderní mini a čím kratší, tím lepší. Látky se prodávaly takové umělé, často se to mačkalo a tělo se v tom potilo. Třeba: slotera, diolen, letohrad, později krimplen. Ten se zpočátku sehnal jen v Tuzexu. Hodně se využívala maminkovská šikovnost. Která mamka uměla šít, její děti bývaly pěkně oblečené. A využilo se na přešití i starší šatstvo. Naše mamka nešila, ale krásně pletla a uměla i háčkovat, tak jsme se sestrou často mívaly nové pletené svetry či halenky, kulichy a rukavice.

Tehdy v 70. letech bylo moderní, aby se mládež chodila procházet s tranzistorovými rádii. Čím měl kluk lepší rádio, tím měl větší šanci, že potká fajn holku. Z programů byla moderní : Pozor, zákruta, Mikrofórum, Kolotoč, nebo Start. Zpíval Neckář, Novák, Sodoma, Friedl, Olmerová. Zahraniční zpěváci u nás známí nebyli. Dokonce i kapela Rangers se musela přejmenovat na Plavce. Kamarádi měli tranzistor zn. Dolly a druhý Sokol. Já prosila také a tak dlouho, až se naši rozhodli, že mi rádio také koupí. Ten Sokol se sice dělal dál, ale už se jmenoval jinak: ROSSIJA. Už to nebylo ono. Většinou jsem si přes ten název přehodila svetr, aby nebyl vidět. A ten ošklivý štítek odloupnout - na to jsem neměla srdce a bála jsem se hněvu rodičů.

A co se mi vrylo do paměti? 21. srpen 1968. Bylo mi 13 let, za pár dní jsem měla nastoupit do osmičky. Ráno se probudím a těším se na další příjemný den u rybníka - v sousedním pokoji pláč. Naříkaly tam mamka s babičkou. Prý nás přepadli Rusáci a bude válka. Zůstala jsem bez hnutí. To snad není možné. Z filmů a obrázků v učebnicích dějepisu jsem věděla, co je to za hrůzu. A to že tady teď bude? Nikdo mi nic nevysvětlil a já sama byla celá vystrašená. Najednou si mamka s babičkou jako správné hospodyně vzpomněly, že je třeba nadělat si zásoby - koupit mouku, cukr, olej...Dali mi velikou tašku a poslali mě do obchodu. Tam už ale neměli nic, všechny ženy měly asi podobný nápad. Vrátila jsem se s prázdnou. Tak mě mamka poslala na kole do vesnice asi 3 km od nás, že je tam malý krámek, tam prý třeba budu mít štěstí. Ta trasa vedla po hlavní silnici z Pardubic na Prahu. Hrozně jsem se bála, že za každou zatáčkou, za každým stoupáním už uvidím tanky. A že budou střílet. Dojela jsem v pořádku do obchodu a pak i zpátky domů. Dokonce jsem i něco nakoupila. Ale ta hrůza byla ještě dlouho ve mně. Nikdy bych v takový den nepustila své děti z domova, navíc po hlavní pražské silnici. Už je to spoustu let pryč, ale bála jsem se tehdy MOC! Jaga.

Každý to vidí jinak: Idylická školní léta:

Hýčkám si vzpomínku z roku 1962, první "politickou". A to rány, velké rány, slyšitelné přes neprodyšně zavřené okno. A k nim domácí komentář za velmi, velmi zavřenými dveřmi: "Komunisti blbnou." Proč ten rámus? Bourali na Letné Stalinův pomík, tenkrát největší sousoší v Evropě.

Potom vzpomínka malinko pozdější, 1966, na paní učitelku, která byla správného třídního původu - přeškolená švadlena, jak nadržovala dceři pravověrného komunisty a také paní ředitelku, rovněž členku komunistické strany, třídní původ nebyl znám, co nepochopitelně lezla do zad... Kambodžskému princi, nynějšímu králi, který s námi chodil na základku (krátký čas, takový noblesní fešák).

Pak byly nepovinně povinné "Jiskry", následovalo šátkování a členství v Pionýru. Nikdo se nezdržel vstupu, kádrovalo se fest.

Další postava té doby byl pán zvaný "šedivej", procházel parkem v šedivém oblečení, a který hlídal neboli buzeroval pejskaře, zejména aby měli psy na vodítku - jinak - pokuta, na tu dobu dost vysoká, možná 200Kč .

Potom byla taková lehce nevěrohodná až zmatená "obleva" s výměnou prezidenta Novotného za prezidenta Svobodu, také se znovurozením skauta a korunovaná dlouhodobou a dlouhodobě plánovanou návštěvou spojeneckých armád. Byli jsme poslední zemí, kde "posádka" nebyla, a to bylo v době studené války nepřípustné.

Vážení obhájci současna . Pokud by jste neměli - Stalina , komunismus , socialismus , Horákovou , STB a KGB , Gulagy ,Gottwalda , banány a pomeranče , paneláky (tzv" králíkárny") , MDŽ , Prvomájové průvody , Spartakiády atd. , byli by jste zřejmě bez argumentů pro nekorektní odsuzování minulosti . Nevěděli by jste jak dál.To ale stejně zřejmě nevíte. Obyčejný člověk je vám lhostejný , ale dá se na něm slušně vydělávat. K obhajobě vám stačí virtuální svoboda projevu , virtuální možnost cestování a jakési virtuální , neomezené možnosti pro každého , dostatek banánů a pomerančů. Úroveň lidského společenství se ale hodnotí podle toho , jak se společnost dokáže postarat o potřebné , nemocné , seniory , hendikepované atd. Hodnotíme-li minulost posuzujme ji korektně , podle toho jaké v té době byly podmínky. Po válce , zřejmě nemohl být dostatek automobilů , všude teplá voda , dostatek všeho potřebného. Stejně jako dnes v době honby za zisky , nemohou a nebudou se rozvíjet pozitivní vlastnosti člověka. miro