Mentalita poláků je vychytralá

Jezdím do Polska dost pravidelně služebně a mám zkušenosti přesně opačné. Asi jde o to, s kým se v Polsku potkáváte, já si rozhodně nemůžu stěžovat, jak zákazníci, tak lidé v hotelech, policajti - prostě na pohodu.

Koukají na nás jako na zápaďáky, protože pro ně jsme. Asi v žádné jiné zemi nechodím do "nejdražších" restaurací na náměstí.

Vůči nám mi přijdou úslužní, i když za tím také cítím spíš touhu po korunce. JInak problém jsem s nimi neměl. Spíš se až divím, jak jsou "démonizováni" na západě. Několikrát jsem byl podle jazyka se zděšením dotázán, zda jsem Polák, když jsem řekl, že ne, že Čech, tak nastala ohromná úleva. Což, ehm, také nevím proč... ...takže jako obvykle, dobré lidi i gaunery najdeš všude a měla bys rozlišovat podle toho (Klaus = Zeman => šmik, šmik) a ne, jesli je někdo Pšonk nebo Čech.

A mimochodem největší snahu mne na každém kroku ošidit, jsem zaznamenal v "pokrizovém" Řecku, kam jsem za tím účelem vyrazil na "levnou" dovolenou.

Stejně se ale nedá generalizovat, každej člověk je jinej.
Ale reklama od T-Mobilu se mi líbila a nevím, proč se to tak hrotilo.

S Poláky jsem se setkávala několik let na táboře. Bylo třeba 8 -10 oddílů českých dětí a 3 - 4 oddíly Poláků. Mám na ně úsměvné vzpomínky, i když tedy někteří vyčuraní opravdu byli.

1/ velice pobožní. I kdyby celý týden hřešili, v neděli se nastrojili a šup lesem do vsi do kostela. Jednou jsme na neděli připravili celotáborovou olympiádu a museli jsme ji zrušit, protože část "olympioniků" dala přednost kázání.

2/ Velice chtiví. Při obědě chtěl každý ten největší řízek. Kuchaři ukazovali, který, pokud dostali jiný, vraceli to. Jednou se naštval a několika největším hamižníkům obalil staré utěrky. Byly z toho řízky jako plachty. Jak je viděli, už si je nárokovali. Když je dostali, nadávali kuchaři, že je "stári grib i ščúr."

Pořád měli málo jídla, u okénka křičeli "důže, důže", pak to odnášeli do kbelíků na zbytky. Zkrátka takoví nenažraní, museli dostat ode všeho hodně, pak to ani nesnědli. Večer si odnášeli náruče rohlíků, které byly připravené v přepravkách, kdyby měl ještě někdo večer hlad. Ráno byly rohlíky poházené po celém táboře.

Jeden vedoucí - Vlodek, mě pověřil /vozila jsem potraviny/, abych mu koupila někde velikou láhev vína, ale levnou! Nevěděla jsem, zda bych se mu zavděčila, raději jsem napsala jen ceny, ať to odsouhlasí, že mu to případně koupím příště. Dobře jsem udělala, vše bylo podle něho drahé, příště to už koupit nechtěl.

Na druhou stranu, byla s nimi legrace. Vzpomínám na společné večery vedoucích, vyprávění vtipů. Brzy jsme se v polštině orientovali natolik, že jsme dovedli pochopit pointu vtipu a smát se mu. Hráli různé hry, někteří pěkně zpívali.

Prostě lidi, jako všichni ostatní. A že je někdo hamižný a nenažraný: Takové kujńy mají přece v každém národě. Jaga.

Já si myslím, že každý Polák by u nás velice snadno našel, jako v zrcadle, úplně stejného člověka. Stejně hodného, jako je on sám. Ale také stejně nenažraného - namají Češi pověst, nenažranců, když od švédských stolů na dovolené, odnášejí jídlo v taškách? Nenatrefíte na protivnou úřednici, protivnou průvodčí? Nesnaží se vás český prodejce odrbat stejně jako polský? Tak jako pro levnější zboží přijíždějí Poláci k nám, tak my zase do Polska (oblečení, boty, zeleninu, maso a kuřata, vybavení bytu) Jsme rádi, že hranice zrušili a ani si neuvědomujeme, jak hluboko je máme, každý z nás, v hlavě. Jen tak na okraj, kdybychom měli tolik nadávek, jako Poláci, byli bychom velmi slušný národ.

Kdysi jem dělala vedoucí českým dětem v trojměstí Gdyňa-Gdaňsk-Sopoty a ještě dnes se za naše děti stydím. Jak byly pohrdavé, frfňaly nad jídlem, vyhazovaly kvalitní šunku a sýr do odpadků a psaly rodičům domů, že mají hlad! Byl to velký poprask a veliká hanba, protože se Poláci chtěli blýsknout a dětem podstrojovali. Vzpomínám si třeba na takové hledání vší: děcka měla šílenou srandu, že veliká loď se jmenuje Burza. Jak vřískala, jak Poláci jsou blbí, že ani neumí dát lodi pěkné jméno. Vůbec nevěděly, že to rz se čte jako ř. Tedy ta loď se jmenovala Buřa - Bouře. A takových věcí bych povzpomínala několik. Za národem je potřeba vidět jednotlivé lidi, ne dav za určitou hranicí.

Souhlasím ,sami si hrajem na pupek světa a smějem se ostatním a stačí vyjet do chorvatska kde místní s nás mají srandu a říkají o nás ,že jsme Ponožky v Sandálech Pojídající Paštiky Celou Dovolenou.

Všeci kolem nás jsou blbí, jen my jsme nej... jezdil jsem tam a někdy mi to bylo až nepříjemné, jak se starali.