Nejste přihlášen/a.
Poznala jsem, jak s námi poláci zacházejí, neboť tam mám známí a pár let tam kdysi žila. Dívají se na nás, jako když přijede bohatá tetička z Ameriky. Co pro mne máte za dárky, byly by nějaké eura na přilepšenou pro nás chudé poláky, seženete nám práci u Vás v Čechách za slušnou mzdu. Srovnávají nás ekonomicky na stejnou úroveň se západními státy. Pořád něco požadují a natahují ruce. Sami jsou sobečtí a na druhém šetří a přitom katolická církev učí nebýt sobecký k druhému.Zakládají si na církevních svátcích a má-li někdo v kostele "komuňu obřad", tak si může po rodině a známých určovat, co mu za odměnu mají koupit a kolik dát do kapsy peněz na přilepšenou. Ale pokuď by čech měl v kostele třeba svaté biřmování, tak nemá od poláků nárok na žádné odměny. Vše je jen jednostranné, Ty dej a já nemusím Ti dát nic!Další špatná zkušenost cestování vlakem na Libnet+.Podle mapy euroregionu Nisa můžu na tuto mezinárodní jízdenku jezdit v určité oblasti různých měst ohraničené na mapě. Jakmile jsem byla v polském vlaku, tak průvodčí nerozuměl nápisu "jízdenka". Ptá se mne trapně co to je za kus papíru a proč tam není napsáno bilet.Když on to neumí přečíst, tak by paní mohla zaplatit ještě jednou mne jízdné za polské zloté.Samozřejmě si chtěl vydělat do kapsy. Zpátky jsem se ptala na vlakovém nádraží v kolik hodin mi jede vlak.Paní u přepážky mi řekla, že na tuhle jízdenku musím jet tím nejstarším a nejhůře vybaveným vlakem a na komfortnější nemám nárok na českou mezinárodní jízdenku, nebo si musím připlatit.Jela jsem opravdu tím starým polorozpadlým vlakem se dřevěnýma sedačkama, velice nepohodlným.Nedávno se mi líbila moc reklama na poláky od T-mobile, která je vystihuje ve šmelení,ale oni se urazili, tak se musela kvůli nim stáhnout. Má někdo podobné zážitky s polákama?Kolem úst polská svatozář na oko a realita poněkuď jiná.
Koukají na nás jako na zápaďáky, protože pro ně jsme. Asi v žádné jiné zemi nechodím do "nejdražších" restaurací na náměstí.
Vůči nám mi přijdou úslužní, i když za tím také cítím spíš touhu po korunce. JInak problém jsem s nimi neměl. Spíš se až divím, jak jsou "démonizováni" na západě. Několikrát jsem byl podle jazyka se zděšením dotázán, zda jsem Polák, když jsem řekl, že ne, že Čech, tak nastala ohromná úleva. Což, ehm, také nevím proč... ...takže jako obvykle, dobré lidi i gaunery najdeš všude a měla bys rozlišovat podle toho (Klaus = Zeman => šmik, šmik) a ne, jesli je někdo Pšonk nebo Čech.
A mimochodem největší snahu mne na každém kroku ošidit, jsem zaznamenal v "pokrizovém" Řecku, kam jsem za tím účelem vyrazil na "levnou" dovolenou.
S Poláky jsem se setkávala několik let na táboře. Bylo třeba 8 -10 oddílů českých dětí a 3 - 4 oddíly Poláků. Mám na ně úsměvné vzpomínky, i když tedy někteří vyčuraní opravdu byli.
1/ velice pobožní. I kdyby celý týden hřešili, v neděli se nastrojili a šup lesem do vsi do kostela. Jednou jsme na neděli připravili celotáborovou olympiádu a museli jsme ji zrušit, protože část "olympioniků" dala přednost kázání.
2/ Velice chtiví. Při obědě chtěl každý ten největší řízek. Kuchaři ukazovali, který, pokud dostali jiný, vraceli to. Jednou se naštval a několika největším hamižníkům obalil staré utěrky. Byly z toho řízky jako plachty. Jak je viděli, už si je nárokovali. Když je dostali, nadávali kuchaři, že je "stári grib i ščúr."
Pořád měli málo jídla, u okénka křičeli "důže, důže", pak to odnášeli do kbelíků na zbytky. Zkrátka takoví nenažraní, museli dostat ode všeho hodně, pak to ani nesnědli. Večer si odnášeli náruče rohlíků, které byly připravené v přepravkách, kdyby měl ještě někdo večer hlad. Ráno byly rohlíky poházené po celém táboře.
Jeden vedoucí - Vlodek, mě pověřil /vozila jsem potraviny/, abych mu koupila někde velikou láhev vína, ale levnou! Nevěděla jsem, zda bych se mu zavděčila, raději jsem napsala jen ceny, ať to odsouhlasí, že mu to případně koupím příště. Dobře jsem udělala, vše bylo podle něho drahé, příště to už koupit nechtěl.
Na druhou stranu, byla s nimi legrace. Vzpomínám na společné večery vedoucích, vyprávění vtipů. Brzy jsme se v polštině orientovali natolik, že jsme dovedli pochopit pointu vtipu a smát se mu. Hráli různé hry, někteří pěkně zpívali.
Prostě lidi, jako všichni ostatní. A že je někdo hamižný a nenažraný: Takové kujńy mají přece v každém národě. Jaga.
Já si myslím, že každý Polák by u nás velice snadno našel, jako v zrcadle, úplně stejného člověka. Stejně hodného, jako je on sám. Ale také stejně nenažraného - namají Češi pověst, nenažranců, když od švédských stolů na dovolené, odnášejí jídlo v taškách? Nenatrefíte na protivnou úřednici, protivnou průvodčí? Nesnaží se vás český prodejce odrbat stejně jako polský? Tak jako pro levnější zboží přijíždějí Poláci k nám, tak my zase do Polska (oblečení, boty, zeleninu, maso a kuřata, vybavení bytu) Jsme rádi, že hranice zrušili a ani si neuvědomujeme, jak hluboko je máme, každý z nás, v hlavě. Jen tak na okraj, kdybychom měli tolik nadávek, jako Poláci, byli bychom velmi slušný národ.
Kdysi jem dělala vedoucí českým dětem v trojměstí Gdyňa-Gdaňsk-Sopoty a ještě dnes se za naše děti stydím. Jak byly pohrdavé, frfňaly nad jídlem, vyhazovaly kvalitní šunku a sýr do odpadků a psaly rodičům domů, že mají hlad! Byl to velký poprask a veliká hanba, protože se Poláci chtěli blýsknout a dětem podstrojovali. Vzpomínám si třeba na takové hledání vší: děcka měla šílenou srandu, že veliká loď se jmenuje Burza. Jak vřískala, jak Poláci jsou blbí, že ani neumí dát lodi pěkné jméno. Vůbec nevěděly, že to rz se čte jako ř. Tedy ta loď se jmenovala Buřa - Bouře. A takových věcí bych povzpomínala několik. Za národem je potřeba vidět jednotlivé lidi, ne dav za určitou hranicí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.