Co se starými knihami?

Zkuste donést seznam do nějakého antikvariátu a domluvit se, třeba si z něho vyberou, mají nejlepší přehled o tom, co ze starších knih lidi shánějí. Ale s nějakým horentním výdělkem počítat nemůžete.

Máme po tchánovi spoustu knih. Měl to jako koníčka. Někdo kouřil či pil, on utrácel peníze za knihy. Byl členem mnoha knižnic, takže máme třeba celou edici Klíč či Slunovrat. Dále spoustu knih o pěstování /jiřiny, chryzantémy, růže, pivońky, léčivky, stromy, hydroponie, pokojovky...snad 200 knih. /. Dneska jsou už ty metody jiné, knihy jsou na nic.

Měl i takové kuriozity jako třeba Barevná fotografie /nikdy nefotil ani černobíle ani vůbec /, Jezdíme Trabantem /Trabanta jsme nikdy neměli a on ani auto neřídil/. Úplné salvy smíchu v nás vyvolala útlá knížečka: Vodácká mapa Lužnice. Tchán byl neplavec, na kanoi nikdy neseděl, vody se v přírodě bál a Lužnici snad ani neviděl. Byla od nás moc daleko.

On jen kupoval, knihy uložil a nikdy je už neotevřel. V některých byly dokonce vložené účtenky. Ale nikdy a nikomu žádnou nepůjčil.

Sepsala jsem si mnohastránkový seznam a zkusím knihy nabídnout do některého antikvariátu. Byla jsem ale poučena, že nikdy nevezmou všechno, vybírají si. Takže ten zbytek opravdu dovezu do sběrného dvora. Je mi to dost líto, učila mě češtinářka s ohromnou láskou ke knihám a já je mám ráda stejně, jako ona. Ale co s nimi? Reportáž psaná na oprátce, Hra s ohněm, Paní komisarka, Kříž u potoka, Siréna, Štrajchpudlíci, Vstanou noví bojovníci, Rudá záře nad Kladnem...to už nikdo nikdy nebude číst.

Budu se jich muset zbavit. Škoda, že se zase netočí Slunce, seno, erotika, dala bych je ženským do kravína pro rovnou chůzi, aby bylo aspoň nějaké využití.

Proč se bojíte, že knihy budou za 20 korun? Zdá se Vám to málo, nebo je naopak chcete darovat? Myslím si, že staré knihy velkou cenu nemají. Myslím ty z období totality. Ta dvacka je ažaž, některá lepší tak za 50, ale na žádné zbohatnutí to není.

Takové dědictví nikomu nezávidím, mám ho doma a sama nevím, co s tím. Jaga.

Ještě mě napadlo: takové ty rozumnější vybrat a darovat třeba do domova seniorů. Staří lidé by si je možná rádi přečetli, jsou to knihy z jejich mládí.

někdy se prodají i jen za 10kč ale je dobré, že si kniha svého čtenáře najde ,já dala do pečovatelského domu 3 veliké tašky ...byli moc rádi.

Po dohodě nosím i do knihovny ,ale o ty hodně staré zájem není.

Taky mám plnou skříň vyřazených knih, je tam spousta klasiky, udělala jsem několik inzerátů na aukru, psala jsem po antikvariátech, až mi jeden pán odpověděl, že si asi 10kg knih vezme za 200kč - s tím, že mám zaplatit dopravu.. no a tak je mám už asi 5 let v té skříni..

tuto otázku jsem řešila dlouhá léta, už se mi nikam nevešly, bylo mi líto je dát do popelnice, koupit je nkdo nechěl, nakonec jsem dala inzerát na www.vsezaodvoz.cz a našlo se tolik zájemců, že jsem byla opravdu šťastná, že jsem někomu udělala radost.

Co s nimi, nevím. Ale úplně jste mne navnadila a vytáhl jsem z knihovny namátkou "Alexander Dumas, Tři mušketýři, díl I. sv. I.". Vydal ji nakladatel a knihkupec B. Kočí v roce 1926 ve své "B. Kočího Nejlacinější české knihovně", stála 4 Kč. Kdysi jsem si vzal všechny 4 svazky u babičky ve staré skříni, kdybych to neudělal, dnes by dávno neexistovaly. Papír zažloutlý a jakoby trošičku chlupatý, vazba mizerná rozpadající se, nepřesně seříznuté listy, některé listy trošku zkrabacené, ... Ale tu knihu otevřete a cítíte ten starý papír, ne plíseň nebo něco (knížka je relativně v dobrém stavu), ale takovou tu zvláštní vůni starých věcí. Držím v ruce něco, co asi nemělo ani v době vzniku valnou cenu, ale vyvolává ve mně velmi zvláštní a nepopsatelný pocit. Otevřít normální (novou) knihu je něco jiného, než rozsvítit text ve čtečce eknížek. Ale otevřít toto, to je ještě aspoň o jednu úroveň dál. Pana Kočího určitě nenapadlo, že si jeho "spotřební" knížku někdo za 90 let otevře před rozsvíceným monitorem LCD. Co zbyde po mně za 90 let? Zbyde vůbec něco? V antikvariátu by mi za ni možná něco nepatrného dali, možná by ji ani nechtěli. Pro mě cenu má. Prostě pro ten zvláštní pocit, když ji vezmu do ruky a otevřu.

Pokud jsou knihy v dobrém stavu máte několik možností:

a) zeptejte se místní knihovny (mohou přijímat dary a možná by o něco měli zájem)

b) oslovte antikvariáty v okolí

c) zařiďte si sousedskou knihovnu

d) nechte si je

e) nabídněte inzercí (za odvoz, za malé částky)

f) odvezte to do sběru

Jestli čekáte, že na tom zbohatnete, tak to bohužel. Některé krásné a vzácné kousky byste mohli udat v antikvariátu, inzerci či v knihovně (jen jako dar).

Darovat do domova důchodců, do městské knihovny k rozebrání.

Antikvariáty je nechtěji. Tak jsem jich část rozdal a asi 200 kg šlo do sběru, ale dál se mi je vyhazovat nechce. Tak jsem se pustil do mravenčí práce a prodávám je na Aukru. Placený jsem tak 5 Kč za hodinu Ale aspoň si je někdo přečte.

Dobrý den, opět se projevuje česká hamižnost, vydělat na všem co nejvíc.

Já se o knihy dost zajímám a to co čtu v inzerci je šílené, nechápu, jak je někdo schopný napsat starožitná kniha o konize staré 70 let, vlastně vím, dotyčný se domnívá, že pod názvem starožitná vytříská víc peněz ! Dále nechápu, když někdo prodává knížky, tak proč si myslí, že to budou lidi číst a ne sbírat? Moje komunikace s některými prodávajícími je jako bych si povídal s malými dětmi na pískovišti. Na otázku, jaké to je vydání, z kterého roku, v kterém městě to bylo vytištěno mi odpověděj, knihy jsou čisté a mají překrásné obrázky = vypadaj k světu a chceme z toho vytřískat co nejvíc ! Nejsmutnější je, že se později dozvídám, že knihy o které jsem měl zájem skončily v kontajnerech, protože ti dotyční prodávající prostě se nedokážou přenést přes to, že jsem měl pravdu a že byli hamižní a po ověření si ceny knih v antikvariátech to raději vyhoděj, když se oni nenapakují, tak ani neudělají jinému radost.