0x
Možná, že to vidím špatně, ale nějaký nový šifoner nebo jiný krám, člověk pořídí vždycky. Ale láska, klid a všechno, co je pro spokojený život stejně koupit nejde. Nikdy mi nestálo za to, se o majetek hádat. Nespala jsem pak, stále v hlavě řešila neřešitelné. 
Co s tím člověkem? Záleží na tom, jak dlouho s vámi byl, jak dlouho jste byla celá rodina. Šťastná rodina? Celý váš život nebo jen pár let? Jak dalece byste mu měl být vděčný? A taky nezapomínejte, že už má své roky a myšlení se mění.
Dědictví máme jasný podle zákona. Nevlastní otec by rád vše. Je to člověk, který má na prvním místě peníze. Klasický jájista. Vděčný určitě nebudu. Neni proč. To co ze mě je, jsem vděčný mé matce. Byli manželé 20 let. Po smrti matky nám jen lhal a staral se jen o sebe. Akorat paní co si našel měsíc posmrti matky, ho opustila a on zůstal zas sám v bytě. Nakonec byl ten,který na tom byl z nás nejhůř. Má cenu takového člověka nadále naštěvovat. Už nevíme co si o tom máme myslet.
Nějak nerozumím, na co se vlastně ptáš. Píšeš, že dědictví je jasné, tedy není co řešit a je zbytečné zdůrazňovat, co by on chtěl nebo nechtěl. Rovněž neexistuje žádná povinnost navštěvovat nebo se stýkat s někým, s kým si nerozumím a ke komu nemám kladný vztah. Pokud se tvá otázka týká nějakého spoluvlastnictví, tak všechno lze řešit úřední cestou.
0x
Pokud mamka s pánem žila po dobu delší než rok ve společné domácnosti, má on nárok na polovinu dědictví a děti zesnulé se dělí o tu druhou půlku. Notář Vám určitě poradí.
Majetek si nikdo do hrobu nevezme. Moje matka dala náš dům, pozemek, měla i dost šperků, všechno mé mladší sestře. Ještě za života. Nedivím se tomu. Rok po smrti mého táty jsem se vdala, odstěhovala a ona zůstala s´jen s druhou, tehdy 14 letou dcerou a protože neměla nikoho jiného, přilnula k ní opičí láskou.
Ale nevadí mi to. Když to sestře přinese štěstí...Je jasné, že mi to je taky někdy líto, ale mé matce bude 83 let, takřka se nemůže pohybovat a co by mi bylo platné, kdybych se s ní dohadovala či vyčítala. Jak se říká, vem to pes!
Ale abych nepřišla jen tak zkrátka, podědila jsem po matce cukrovku. O takové dědictví nikdo nestojí, pravda, ale já říkám - máti nás podělila obě - jedna chalupu, druhá diabetes. Musí to člověk brát s humorem, byla to její vůle, nemá cenu se bouřit. *
* Jaga.
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.