Současné přání

Od: Datum: 28.11.14 09:33 odpovědí: 13 změna: 29.11.14 10:50
avatar

Jaké přání by si každý z vás přál, uvedu příkla, ale pište vy sami. Je to taková moje osobí satistika

nové auto, lepší práci, zdraví, jiné bydlení, vyhrát, přebrat parnera, najít partnera, usmíření s někým kdo vam chybí, udělat řidičák, netrápit se


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 28.11.14 09:45

Myslím,že zdraví je to nejdůležitější,ostatní bud bude nebo ne.

Datum: 28.11.14 09:46
avatar

dobře a co když ti někdo zdraví věnuje? Může to být přání?

Datum: 28.11.14 11:40

zdraví ti nikdo nedá a hodně lidí si ho neváží

Datum: 28.11.14 10:42
avatar

Jedno? Jediné? Chtěla bych mít lepší fyzickou kondici. :-D

doplněno 28.11.14 11:22:

Bomba, průšvih je v tom, že to vtip vůbec není. Je to holý fakt! *plac*

Datum: 28.11.14 11:12
avatar

dávám bod za vtip

Datum: 28.11.14 10:50

Samozřejmě zdraví a potom sociální jistotu. Ona dnes práce není a díky sociální politice státu sežene práci spíš člověk s OZP než zdravý člověk. Nechci se rouhat a to pořadí, co jsem napsal v první větě, platí.

Datum: 28.11.14 11:11
avatar

je mi to jasný

možná i změna pořadí je důležitá

Datum: 28.11.14 12:03

Na pořadí trvám a rád vysvětlím. Práce dnes není a zítra může být, kéž by to tak šlo se zdravím. Proces v tomto směru je zdlouhavý, mnohdy nemožný. Navíc, pokud máte třeba nemocné dítě, degraduje vás to na trhu práce na samé dno. Kdo by zaměstnal člověka, který bude 14 dní z měsíce doma na paragraf? Nebo když vám zdravotní stav dítěte "jen" upraví denní režim... Se zdravým dítětem to je o poznání lepší.

Od: kutululu
Datum: 28.11.14 11:35

Já bych si také přála zdraví, a to né jen pro mne, ale všechny moje blízké. A také být šťastná, ale to se hodně pojí s tím prvním, protože k mému štěstí patří i to být zdravá ;)

Datum: 28.11.14 17:36
avatar

Hlavně zdraví, ostatní si nakradem *smich*

Od: jmlc®
Datum: 28.11.14 17:41
avatar

Aktuálně - být doma a nesedět v práci do 22ti hod :( Máme dnes vánoční večírek a než bych tam šel v půl jedenácté večer a sledoval partu ožralců, raději pojedu domů...

Jenže v okolí jsou lidi, co tam jdou (na 19tou hodinu), nechce se jim čekat mimo práci, a tak si v kanclíku hrají kostky, karty,.. je tu dost netradiční hluk :(

A když se tak kolem podívám, roste ve mně obrovský KOPR...

Datum: 29.11.14 05:54
avatar

Začnu popořádku:

1/ Nové auto mám rok. Není to nic nevídaného, dvojková Fábie, ale nám s dědečkem stačí a říkáme, že už je to naše poslední auto. Jezdí dobře, nebere moc a navíc má náááádhernou barvu. Takže bych neměnila.

2/ Lepší práce - asi do 48 let jsem měla opravdu prima práci. Nejprve 20 let jako učitelka MŠ. Dodnes vzpomínám na některé vtipné hlášky "mých" dětí. Potom obchodní zástupce, cesty po republice, služební auto, styk s lidmi. Pak to začalo jít z kopce. No a dneska už stříhám metr. Za 3 měsíce mi dají /bude-li z čeho/ starobní důchod. Moc se na něj těším, škoda, že nepřišel už někdy ve třiceti! *smich* Takže lepší práce mi už žíly netrhá.

3/ Zdraví a jéje, to bych tedy chtěla. Pro sebe i pro své blízké. Zbavit se cukrovky, hypertenze, aby mi dobře pracovala operovaná ledvina, aby se mi umoudřilo pravé koleno a nemusela jsem na umělý kloub. Já jsem, lidi, vlastně asi levičák, aniž bych to tušila, co je vlevo, to funguje, co je vpravo, za prd stojí. V úterý mi budou trhat zub, taky vpravo dole. *plac*

Takže já bych chtěla takové náhradní díly, aby se mi vyměnila celá ta pravá strana. *haha*

4/ Jiné bydlení. 20 let jsem žila na vesnici, po svatbě jsem se přestěhovala k manželovi, taky na vesnici, asi o 15 km dál. Jsem tady spokojená a měnit nechci. Ve vsi nemáme nic, musíme pro nákup, k lékaři, na poštu atd. jinam, ale už jsem si tady zvykla a ráda bych tady dožila.

5/ Vyhrát - nemohu nikdy, protože nesázím. Pardón, před pár dny jsem sázela - česnek, tak v létě uvidíme, jaká to bude výhra, zda mi něco vyroste. Jinak nekupuji losy, nesázím sportku. Výhra mi připadá natolik nepravděpodobná, jako bych šla na procházku a spadl mi na hlavu meteorit. *smich*

6/ Přebrat partnera - to je dost hloupá otázka, nemyslíte? Stavět své štěstí na bolesti druhého? Pokud jsem schopná, najdu si partnera sama, a to bez závazků, abych ho nikomu nebrala a nedělala bolest a nenávist. Pokud to neumím, pořídím si raději kocoura.

Ale ve svých letech hledat nebudu. Mám už skoro 40 let svého manžela a pokud bych chtěla přebírat někomu partnera, byl by to zase jenom nějaký dědeček se všemi svými zlozvyky a neduhy. A tak bych asi šlápla z bláta do louže. Co mám, to si nechám a lovit dědky už nikde nebudu! FAKT!

6/ Usmíření s někým, kdo mi chybí. Asi to bude znít jako z červené knihovny, ale nikoho takového nemám. Snažila jsem se celý život s lidmi vycházet slušně a férově, není nikdo, s kým bych se potřebovala usmiřovat. Snad, pokud bych to kapku obrátila, jsou lidé, které mám ráda a už jsem je strašně dlouho neviděla. Třeba několik let. Taková setkání by mi udělala radost, ale vážně nemám nikoho, o kom vím, že jsem mu ublížila a jsme ve při.

7/ Udělat řidičák. Chacha - zase vzpomínky. Řidičák mám už 43 let, udělala jsem si ho ještě v době studií a na auto i motorku mě stál celkem 450 korun! Jako dnes vidím své závěrečné zkoušky s esembákem za zády a pak slavnostní předání růžové knížečky. Bylo to 21. května 1973. Od té doby jsem najezdila tisíce kilometrů, řídím hodně a ráda. Třeba jsem 3 x jela nonstop Itálii. A za celý život jsem měla jen jednu nehodu, za kterou jsem navíc, ani nemohla. Přiletěl pán se shnilou stodvacítkou a vlítl do mě jako netopýr. Byl "pod vlivem". Odnesly to, naštěstí, jenom plechy. Od té doby se stodvacítek na silnici bojím. Naštěstí už jich jezdí jen velice málo.

8/ Netrápit se. Proč bych se trápila? není důvod. Mám kde bydlet,mám co jíst, do čeho se obléci, není mi zima, mám hodného dědu a 2 slušné děti, které už jsou dávno z domu. A prima vnoučata! Nic mi nechybí.

Pokud žije člověk slušně, neubližuje ostatním, nemá důvod se trápit.

Jen občas se trápím kvůli své takřka 90 leté tchyni, o kterou s manželem pečujeme. Trpí silnou demencí, lékaři řekli, že v mozku už není vůbec nic. S takovým člověkem se musí jednat jako s malým dítětem, je to těžké, vysilující a smutné. Jenže to je běh života a to už nikdo nepředělá. Tak jí prostě musíme dosloužit. To mě občas trápí, ale není na světě nic, co by tohle předělalo. Nezbývá, než se starat.

Takže jsem odpověděla po pravdě na všechny vaše otázky a myslím si, že jsem docela skromná. Život jsem měla poctivý, když se ohlédnu zpátky, nemusím se za nic stydět a od života beru to, co přichází. Ono to ani jinak nejde. *:)* Jaga.

Datum: 29.11.14 10:50

Aby šlechta u žlabů méně lhala a méně kradla, rovněž obyčejný člověk aby měl stejné podmínky při lékařské péči a při soudním sporu

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.