Kde jste potkali svou životní lásku?

Od: Datum: 28.11.14 06:45 odpovědí: 38 změna: 19.03.15 17:37
avatar

Pokud jste ženatí / vdané či v dlouhodobém vztahu (3 a více let společného bydlení): kde jste se seznámili se svým partnerem?

v zaměstnání
ve škole
při sportu
při společném koníčku
na ulici
na dovolené
v hospodě či v baru
na koncertě či taneční zábavě
seznámili nás navzájem kamarádi
na seznamce přes inzerát
na internetu na sociálních sítích a diskuzích
jinde
nejsem v dlouhodobém vztahu


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: pt®
Datum: 28.11.14 08:09
avatar

Včera jsem navštívila bývalou sousedku, zemřel jí manžel, byli spolu přes padesát let. Moc plakala, je to čerstvá ztráta, tak jsem ti chtěla utěšit. Zavzpomínaly jsme na mládí, jak rostly děti, a během povídání ji vytryskly slzy, jak vzpomínala na svého muže, na svou první lásku.

Jsem šťastná, že nás s manželem zatím smrt nerozdělila, i když vidím, že vrstevníci odcházejí odkud není návratu. My jsme s mužem za pár týdnů 45 let v manželství. Poznali jsme se, když byl na vojně a já na škole na internátě. Chodily jsme s kamarádkou odpoledne na jednu louku, nedaleko od školy. Byla tam vysoká panelová zeď a my se nestaraly o to, co je za ní. Jednou jsme zase tak seděly a povídaly si, když kolem nás něco zašustilo v trávě, mysleli jsme si, že snad had? Ale kdepak, to za zdí byli dva kluci a házeli kolem nás kamínky. Když jsme je zpozorovali, tak se ukázali v celé své kráse. Za zdí byl pozemek, který patřil kasárnám a kluci ve vojenském, si byli na třešně. Nasbírali nám je také do čepice, přeskočili zeď a povídali si s námi. Vídali jsme se na louce téměř denně, bylo to v květnu a za chvíli byl konec školy. S tím jedním jsem si psala a posílali jsme si dopisy. Pak přšel srpen 68 a ani jeden jsme nevěděli, co přinese budoucnost, a zda se dostane vůbec do civilu. Ale nakonec skončil vojenskou službu a nastoupil do práce a my si stále psali, až se osmělil a přijel mně navštít. Naše známost plynule přešla do svazku manželského a doufám, že za 5 let také oslavíme zlatou svatbu. Říkalo se se Sovětským svazem na věčné časy, a kde jsou ty časy, všechno odnesl čas. Ale Láska, ta je věčná.

Datum: 28.11.14 08:20
avatar

Moc krásné povídání, pt, děkuji vám za ně. *srdce*

Datum: 28.11.14 08:57
avatar

Toto je dost těžká otázka. Někdo třeba žije v manželství, partnerství, ale životní láska to bohužel není... Takže tento dotaz je zřejmě mířený jen na šťastně zadané páry :(

Datum: 28.11.14 09:24
avatar

Klidně připište i vaše seznámení, jestli se vám chce, i když to teď nevypadá nijak růžově; kdysi vás něco spojovalo, pro co jste se brali.

Datum: 28.11.14 09:12
avatar

Tak já jsem se seznámila s manželem na pískovišti, nepamatuju si to, bylo nám něco kolem 2 let:)

Datum: 28.11.14 09:30
avatar

To je super, nechce se vám o tom napsat trochu více?

Měla jsem ve školce lásku z pískoviště - Frantu Zelinku, ale chtěl stavět hrad a mně se tehdy moc nechtělo, protože mi to nešlo. Franta ale trval na svém a dal mi ultimatum - buď budu stavět hrad, nebo se mnou nebude chodit, tak tak tahle první láska vznikla a zanikla během hodiny na tom pískovišti. :)

Datum: 01.12.14 19:45
avatar

Bydleli jsme ob vchod v paneláku, chodili jsme spolu na první stupeň i do stejné třídy. A na "vážno" jsme spolu začali chodit v 18. Vzali jsme se o pět let pozděj :) Letos je to 16 let od svatby, dva zdraví kluci...jinak nevím co napsat, jsme spokojení (teda aspoň já) a doufám, že to tak bude i v budoucnu.

Tchýně vždycky říká, že jsme se tahali na pískovišti o kýblík...ale dnes už se semnou o kýblík netahá ...podlahu myju sama :)

Od: jiznecucakneblb
Datum: 19.03.15 17:37

... lepší je to snad už jen ve výtahu mezi 2. a 3. patrem ...*smich**smich* - jo a taky na nočníčku v jesličkách jeto sexy ...*vtip*

 

Od: jmlc®
Datum: 28.11.14 09:22
avatar

Ve vesnici jsem byl "v zájmu domácího klidu" nucen chodit do kostela. Moje prababička potřebovala aspoň jednu ovečku.. ostatní se snažili držet hubu a krok dle režimu...

V kostele se mi už od mých cca 10ti let líbila holčička, která četla Písmo. Udělali jí i malou stoličku, protože byla opravdu malá... Byť jsme malá vesnice, neznal jsem ji - byla z druhé strany, z kraje, kam se moc nechodilo - nebyl důvod. Možná při tom roztomilém vyskočení na stoličku se mi začala líbit... nevím...

Měl jsem svůj život a pár "lásek". Jednou jsme tak šli s kamarády na Velikonoce od domu k domu (do místa jejího bydliště jsme nikdy nedošli - bylo to daleko...:) ) a potkali jsme ji s kamarádkou na procházce. Prohodil jsem "jé, vás musíme vyšlahat, vždyť s tebou budu stárkovat" (pro neznalé - na hody a hodovou zábavu krojované páry, kteří jsou takovou hlavní atrakcí...). Tenkrát se usmála .. hody měly být za 6 měsíců.

Na hody jsem stárkoval - pár týdnů před hodama jsme se spolu začali scházet na chystání papírových kytek atd., kde jsme si všichni budoucí účastníci povídali... Celé hody se povedly, já za ní nepřestával chodit "sem-tam"... a přišla vojna. Dopisovali jsme si, sešli se jednou za měsíc.. Po vojně jsem šel do práce a ona stále studovala, dopisovali jsme si a sešli se jednou za dva týdny. Takto jsme chodili spolu podle názoru mé ženy 4 roky (podle mne 6 let) :)

Jen tak pro jistotu jsem si jednou koupil zásnubní prstýnek... kdyby náhodou. No a tenkrát měla matka 50tiny a měla hodně krásných kytek. Neumí dostávat dary a hned všechno rozdá - jednu mi dala a říká "nechceš jít na zásnuby?" - no proč ne? Byl jsem pozvaný na oběd (taky měla mít narozeniny), tak jsem si vzal kytku a prsten...

Když jsem zazvonil a ona otevřela, usmála se a že děkuje za kytku - "Pardon, to není pro tebe" - Dávám jí budoucí tchýni a říkám "Jdu vás poprosit o ruku vaší dcery, jestli dovolíte..." Byli všichni totálně mimo. Rodiče i budoucí žena :)

Dodnes jsem rád, že jsem šel tenkrát bez dlouhého přemýšlení - její otec totiž za 3 měsíce umřel (náhlá nemoc) a jeho požehnání by mi chybělo.

Za 10 měsíců byla svatba... bude tomu cca 11 let :).

No a jestli jsme se seznámili v tom kostele, na té cestě nebo až při přípravě hodů... nevím. Jestli jsme před svatbou chodili 4 nebo 6 let, to je věc pohledu :) - V každém případě se máme moc rádi a dva raubíři nám to zpestřují...

Mimochodem - manželka měla krásné bílé šaty s věnečkem - právem, věneček mi darovala až den po svatbě :) Nelituji ani já, ani ona!

Datum: 28.11.14 09:26
avatar

To je překrásné vyprávění, díky za ně!

Datum: 28.11.14 09:23
avatar

Na vodě. Oba jsme měli rádi pěší a vodní turistiku.

Datum: 28.11.14 10:19

Přesný termín a místo našeho seznámení je dodnes záhadou. Tedy asi to není záhada, jde spíš o to, kdo kdy koho zaregistroval. Jedna z verzí praví, že to bylo v pantografu na trase Hradec Králové - Pardubice. Ale jsou i jiné verze, lišící se i o půl roku a několik desítek kilometrů :-D. Byli jsme 2 party vandráků, jedna ze středních Čech a druhá z podhůří Krkonoš. Potkávali jsme se na různých folkových festivalech, kde party vždy splynuly v jedinou. Takže jsem byl adoptován ponejprv její partou a začal s nimi jezdit i na vandry a různé jiné akce. No a tak se stalo, že zapůsobil "magnetismus" a nějak jsme přestávali vnímat krásy okolní přírody a ve vší počestnosti zrušili i mezeru mezi spacáky. Nikdy nezapomenu na téměř probdělou noc, kdy jsme se jen drželi za ruce. Seznámení s její rodinou si pamatuju mnohem jasněji. První člen, který mě přijal, byl náš miláček Ben - německý ovčák. Doživotní přátelství jsme uzavřeli hned v předsíni a stvrdili ho plátkem šunky. Škoda, že už není mezi námi.

Jo a nebuďte na pochybách, ta, o které tu píšu, je moje žena. Příští rok spolu budeme 20 let. Jen to asi neoslavíme, poněvadž datum nám oběma uniká *smich*

Datum: 28.11.14 10:32
avatar

Jezdívala jsem ráda na vandry a začala jsem s sebou tahat tři kamarádky a spolužačky. Všechny tři se seznámily na vandru se svými budoucími manžely. :) Venku to nějak dobře funguje. :)

Datum: 28.11.14 11:10
avatar

Dejavu a jak to bylo s vámi? ;)

doplněno 28.11.14 11:23:

Paráda!

Datum: 28.11.14 11:20
avatar

Já nic, já na vandru utřela. :-D Vždycky jsem se líbila někomu, kdo mně ne a naopak, případně to bylo jen takové přechodné vzplanutí.

Já svého muže potkala až v práci. Pamatuji se, že ho předcházela pověst volnomyšlenkářského génia, tak jsem byla hodně zvědavá na toho exota s dlouhými vlasy, kterému kravaťáci zobou v předklonu z ruky.

Pak za mnou přišel a něco potřeboval, ale já jsem telefonovala a on musel chvíli čekat, tak byl protivný a já pak zpětně odštěkla na něj. Myslím, že jsme se z toho prvního setkání rozešli s podobnými pocity zklamání navzájem. Já jsem si říkala, že je to namyšlený protiva a on si myslel asi něco o protivné koze, ale nikdy to nepřiznal, protože je galantní. :-D

Ale pak přišel večírek a tam jsme si sedli vedle sebe a povídali až do dvou do noci o všem možném, většinou o muzice. No a pak mne doprovodil přes les pěšky několik km, v noci to bylo zvlášť pikantní a pak už to bylo celkem jasné.

Datum: 28.11.14 11:15
avatar

Když jsem jezdil z Turnova do Prahy na vysokou, tak jednou po večerním studiu jsem cestou domů v autobusu poznal holku. Seděla v protější uličce. Já měl vedle sebe takovou tlustou, ukecanou bábu. Poslouchal jsem hudbu a neustále si sundával kvůli ukecané babce sluchátka, abych jí odpovídal na její dotazy. V té době jsem chodil v rámci školy na praxi do zařízení, kde jsou umístěny děti s postižením. Tak jsme se spolu s mojí spolusedící bavili na toto téma a shodou okolností ta holčina sedící naproti v uličce byla dcerou terapeutky, ke které jsem na oddělení na tu praxi chodil Ona zrovna náš rozhovor poslouchala, a tak se dala sama od sebe do řeči.

No dojeli jsme na zastávku, kde ta holčina vystupovala a já blbec si ani neřekl o číslo telefonu nebo nějaký kontakt. Rok utekl a já byl v posledním ročníku. Opět jsem byl na praxi ve výše zmíněném zařízení a opět s matkou té holky Ta jí dala vědět, že tam jsem a nechala mi na sebe kontakt na ICQ. tak jsme si napsali a pak ještě mnohokrát, sešli jsme se...no a dnes jsme manželé, máme dvě malé děti, dům...a ještě mi chybí vysadit strom a bude to komplet. Dneska vím, že ta otravná, tlustá, ukecaná babka nás vlastně dala dohromady, takže asi tak za mě .

Přeji hezký den

Datum: 28.11.14 11:25
avatar

Rok jste na sebe čekali. To je romantické. Babce zdar a vám oběma též!

Datum: 28.11.14 15:47
avatar

Moje maminka jela na zájezd do Luhačovic a vzala mě sebou. Odpoledne jsme všichni šli k přehradě. Parta mladých lidí hrála volejbal, tak jsem se k nim přidala a dařilo se mi. Když jsme se rozcházeli, vysoký, ramenatý mladý muž mi navrhnul, že přeplaveme přehradu. V klidu jsme ji plavali a povídali si. Zpět jsme šli pěšky. Večer, na ohňostroji jsme si dopověděli to, co jsme v poledne nestihli. Rok jsme si psali a pak za mnou nečekaně přijel do místa, kde jsem na umístěnku nastoupila a jezdili jsme za sebou další rok. Jednou neodjel tak, jak bylo v plánu a já jsem nepřepočítala neplodné dny. Takže, jak to tenkrát bylo, "museli" jsme se vzít. Přestěhovali jsme se už jako rodina do vlastního, vlastně státního bytu, odpromoval a začalo se to sypat. Popíjel a pil a to byl konec. Kapku Itálie, manželství pryč. Přesto, ikdyž mi to pije krev, v mém srdci je stále. *zed*

Datum: 28.11.14 15:51
avatar

Moc díky za tenhle příběh, je moc dobře, že i přes to všechno ošklivé, co bylo na konci, jste si zachovala ty krásné počáteční vzpomínky. *srdce*

Datum: 28.11.14 15:50

Ahoj. Jak to bylo s vášněma ve školkách, si už nepamatuji. Co vím, že jsme si s děckama koukali do zadku a rozlišovali, kdo tam má zlato a kdo stříbro. Bylo to šílené? Na prvním stupni, ve 3-4 třídě, jsem rozdělil holky do dvojic s klukama. Chvíli to i nějak fungovalo. Na druhém stupni se ve třídě jen kamarádilo. Blízká slečna byla z mé čtvrti v jiné části města, než stála škola. Na budoucí manželku jsem narazil až na Pionýrském táboře, co nebyl vůbec pionýrský. Jí bylo 15 a mě skoro 18. Tenkrát jsem ji mohl beztrestně naplácat. Nějak jsem tu šanci propásl. To bylo v roce 1977. Více jsme se po nějakém dopisování( i na vojnu) zblížili až za 4 roky a v roce 1982 se vzali. Co bylo před svatbou, se prý neřeší a k ničemu se nevrací. O pár dnů jsme nedožili 28 výročí svatby. Už je to 4 roky. Byly i chvíle, na které se dá i dneska vzpomínat. Pak se to nějak pokazilo.

doplněno 28.11.14 15:57:

Ještě k té svadbě. Asi jsme byli nějací divní. Nemuseli jsme se brát. I když klevetné baby tvrdily, že se musíme brát. To by musela má paní přenášet jako slonice asi 19 měsíců. Asi to fakt bylo z lásky. Nebo mě nastávající zblbla? Neměla to určitě moc těžký.

doplněno 28.11.14 16:13:

Bože, to je téma. Tydle věci se děly pod lavičkama na zahradě, kde jsme z dek stavěli hrady. Někdo tu prdelku měl oprděnou do žluta a někdo jakoby stříbrně. Já jsem se už tenkrát styděl a tak nikdo dodnes neví, jak jsem na tom byl já. A já si ty děcka až na jednoho kámoše z dětství už nepamatuju. Neviděl jsem ho dobrých 45 let. Ale vím, že jsme spolu píchli kolo klukovi, co prudil a byl blbej.

Datum: 28.11.14 15:53
avatar

Díky. Vypadá to, že jsem nějak zanedbala důležité vývojové stádium ve školce a už do smrti mne bude hlodat to s tím stříbrem a zlatem, podle čeho jste to posuzovali. :-D Jinak 28 let spolu, klobouk dolů, to je krásné číslo.

Datum: 28.11.14 15:56
avatar

Zdravím, s přítelem máme poměrně pevný vztah už pět let a poznali jsme se při sportu - společném koníčku, konkrétně kdysi na ME v Itálii, dohromady jsme se dali o dva roky později na MS v Račicích. Rok po mě koukal, pak jsme se zapovídali a nebylo cesty zpět *smich*, a když mě při tanci na břehu račického kanálu se svými tehdy 206 cm(dnes 210) zvedl do náruče, tak nám okolní páry i zatleskaly. Ale dneska všem trvdí, že jsem ho já uhnala, prostě chlap ;).

Datum: 28.11.14 19:16
avatar

210 cm chlapík je pořádný kousek. :-D

Datum: 28.11.14 18:37
avatar

Moc hezké téma.

Moje sestřenka se vdávala. Bydlela na vesnici 6 km od města, kde bydlím, a jak to na vesnici chodí, pozvala na svatbu nejen rodinu, ale i sousedy, kamarádky a jejich příbuzné. Tak se stalo, že já, půl roku rozvedená, s 3,5letým synkem, absolutně bez zájmu o mužské plémě, jsem se sešla s bratrem kamarádky sestřenky. Nijak mě nezaujal, jenom jsem si všimla, že všechna malá děcka (a že jich tam bylo!) po něm lezla jak vši a že se jim s laskavostí neobvyklou u 23letého kluka věnoval. Brzy večer jsme jeli domů - syn musel jít spát - a mladík po mně chtěl telefonní číslo. Nedala jsem mu je, spíš jsem se ho snažila odradit, že se nechci seznamovat. Nebylo to ještě všechno přebolené. Ale on se prostě nedal odbýt. Z někoho ten telefon vydusil a začal mi volávat, porůznu docházet a tak, až mě uchodil. Za rok jsme se brali, za další dva roky se narodil můj druhý syn a příští duben to bude 30 let, co jsme se vzali. Nemůžu říct, že to bylo vždycky jednoduché, a kdoví co mě ještě čeká, ale děkuji za ty roky s ním. Většinou mi byl oporou a i po těch letech se mi zdá velmi hezký a voní mi. (Vím, je to legrační, ale já to tak vnímám.)

doplněno 28.11.14 18:38:

A sestřenka je dávno rozvedená.

doplněno 28.11.14 19:21:

Po pár letech mi jeho maminka řekla, že tenkrát z té svatby přišel domů a pravil: "Našel jsem si nevěstu a budu se ženit." To mě nesmírně dojalo. I když si myslím, že toho mnohokrát trpce litoval, přesto je mezi námi poměrně silné pouto.

Datum: 28.11.14 19:17
avatar

Úzasný příběh. Mladý kluk, ale přesně věděl, co chce, jako pravý muž.

Datum: 29.11.14 06:16
avatar

Seznámila jsem se víceméně banálně. Bylo mi 13 a na botanickém táboře jsem uzavřela přátelství s dívkou Bohunkou. Byla fajn. Bydlela na vsi asi 15 km od nás.

Potěšilo mě i to, že za 2 roky jsme se spolu potkaly při nástupu na gymnásium, i když jsme byly každá v jiné třídě. Občas jsem za ní jezdila na kole. Když jsme se u nich šly projít, občas kolem nás letěl kluk, na pionýru bez výfuku, hrozný randál, vykulené oči, létající bláto. Říkala jsem si: To je asi nějaký místní pitomec! *smich* Ale nikdy jsem s ním nepromluvila, ani to nešlo. On nikdy nezastavil a já jedoucí pionýr nedohonila. Ale ani jsem o nějaký bližší kontakt nestála.

Pak jsme se s tou Bohunkou dohodly, že půjdeme na ples. On tam také byl. Seděli jsme všichni u jednoho stolu, aspoň 10 lidí. Já si ho vůbec nevšímala, on mi najednou povídá: To nemáš ani jedno slůvko pro dobrého kamaráda? Já se rozpálila: Kamaráda, jó? Jakýpak kamarád? Vždyť Tě ani vlastně neznám. A víš, co mi dalo práce, seškrábat z obličeje to bláto, kterým jsi mě nahodil s tím svým pekelným strojem? *bum*

A tak se tancovalo,povídalo, domluvili jsme si společně další akci. Už měl po vojně, pracoval a při tom studoval večerně automobilní průmyslovku. Za 2,5 roku jsme se vzali, za další 2 roky se narodila dcera, za další 2 roky syn. 4. října 2015 oslavíme 40 let společného života. Nebyla všechno jen procházka růžovým sadem, byly i chvíle, které bych nejraději vymazala ze své paměti, ale nyní, v pokročilém věku, už jsme oba obroušeni životem a jsme rádi, že máme jeden druhého. A víme, že když člověk chce a má podporu v rodině, dokáže i takřka nemožné. Jaga.

doplněno 29.11.14 07:06:

A nějak nechápu, jak je to možné, že se někteří mladí lidé dnes obtížně sezmanují. My neměli mobily, počítače, internet a kdo chtěl a měl narostlou pusu, seznámil se. Ano, občas nám k tomu něco dopomohlo, taková romantická kulisa - praskající oheň, šumící řeka, hrající orchestr, ale jinak to bylo jen a jen na nás, jak se s tím popereme. A bylo to krásné.

Kdyby mi dneska bylo 20, vypnula bych počítač a seznamovala se naživo. Mělo to daleko větší kouzlo.

Datum: 29.11.14 07:18
avatar

Nemyslím si, že by se dřív seznamovalo líp nebo dneska hůř. Vždycky byla a je spousta lidí, kteří se obtížně seznamovali, akorát dřív neměli internet, kde by o tom psali, a psali si to maximálně do deníčku. Taky je nyní víc lidí (celkově) a možná na tom má podíl i to, že jsou mnohem dostupnější informace - takže si (zvlášť dívky) dávají větší pozor, a např. když dřív šla dívka sama v noci a potkala kluka, kterého třeba znala od vidění, tak se s ním nebála jít společně, když ji požádal o doprovození - dneska se pořád mluví o vraždách a znásilnění, že holky víc drží pospolu, a kluci se je buď bojí oslovit nebo jim to za tu "námahu" nestojí. Dívky naopak v osamělém klukovi nevidí potenciálního kamaráda, ale sexuálního devianta.

Jinak ty vaše příběhy jsou všechny hezké :)

Datum: 01.12.14 09:09
avatar

Máte pravdu, za počítači nenabydou lidi sociální dovednosti a tolik opuštěných lidí na sociálních sítích, kde by se měli seznamovat a bavit, ale ono to nějak nefunguje, to je smutný paradox dnešní doby. Díky za krásný příběh.

Datum: 29.11.14 06:33

Já si našel životní lásku přes chat na internetu před 7 lety.

Datum: 01.12.14 09:10
avatar

To je zajímavé. Śkoda, že jste nenapsal víc, jak to probíhalo.

Datum: 01.12.14 11:35
avatar

Bylo mi 17 a na internátě bylo všem divné, že nemám kluka. Spolubydlící odpověděly na inzerát v Mladém světě, nějaký kluk hledal holku, zn. odpovím všem. Můj můž i po letech říká, že mě dostal přidělenou, ten kamarád z policejní školy, totiž dopisy rozdělil podle bydliště a vyslal své kolegy. Já říkám, že rozhodlo to, že přijel fungl novou škodovkou, vzala jsem ho na procházku do ZOO kde nehrozilo, že nás někdo z mých kamarádů potká. Já měla ráda kluky ranaře, vlasy dlouhé, odrbané rifle...můj muž přijel trapně ostříhaný, vymydlený, navoněný, v tesilkách a košili a hrůza hrůz on přijel s náručí růží. Na oslavu mých 18 jsem se rodičů zeptala, zda by mohl přespat, moje maminka říká, že tehdy netušila, že přijede s kufrem a už zůstane, mé sestry ho zbožňovaly, vozil je na Macochu a na Plumlov a hlavně z Prahy jim dovezl kazetový magnetofon. Má to pokračování, říká, že jsem otěhotněla když on nebyl doma, ano, opravdu byl v ŠPO (přezdívali tomu, škola pohlavního odpočinku) a když se vrátil tu šťasnou novinu jsem mu oznámila. Jsme spolu víc jak 30 let, svatozář rozhodně nemá ale je to ten nejhodnější a nejpozornější mužský a kdyby mohl tak za mě, dceru a vnučky dejchá.

Datum: 01.12.14 12:29
avatar

No to je též parádní příběh. :) Asi bych na tom byla stejně jako vy, též jsem chodila s vlasáči, ale kdyby se vytasil s programem Macocha, tak na to by mne určitě ulovil, to je solidní nabídka. :-D

Datum: 01.12.14 17:41
avatar

A co teprve Plumlov! Tenkrát to byla už úplná divočina, nejradši jsme chodili nahoru nad Podhradský rybník k zámku, ten byl naprostá ruina, ale dnes - úplná paráda, provádí se tam, a nejlepší jsou noční prohlídky. Příští víkend bude adventní program, to si nesmíme nechat ujít. A Liduš s manželem by se mohli přidat *palec*

Datum: 01.12.14 19:39
avatar

opravdu milé téma... mého manžela mi ulovila kamarádka - jednu zimní mrazivou neděli jsme se spolu toulaly po městě a v tramvaji po něm koukala, protože se jí líbil (já ne, já byla vždycky ta plašší), když jsme vystoupily, on vystoupil za náma, šli jsme a hihňaly se (bylo nám 17) a pak kamarádku napadlo, že se jako rozejdeme a uvidíme, za kým půjde - podaly jsme si na rohu ruce a rozešly se s tím, že se za pár rohů zase sejdeme - samozřejmě šel za ní... když jsme se sešly, náš fígl se proflákl a tak nás oslovil, pozval do hospody, tam jsme si začali povídat o muzice, knížkách apod. - a kamarádka najednou byla ta třetí... bylo to úžasné, jak jsme si rozuměli... za rok jsme se vzali, odjeli spolu na Slovensko (odtamtud pocházel), prožili spolu hodně hezkého, ale i vypjaté momenty, tak trochu Itálie... no, nedopadlo to, byli jsme oba moc mladí, hrdí, nekompromisní - po pár letech rozchod, ale i pak jsme byli spolu ještě dlouho v kontaktu, nedokázali jsme na sebe zapomenout... a i když jsem dnes s někým jiným, on byl ta první a velká láska mého života...

Od: drevic*
Datum: 01.12.14 21:25

V tanečních. A letos to bylo už 50 let, co jsme spolu.

Datum: 02.12.14 05:23
avatar
Dovedete si jistě představit, jak to dopadne, když se na koupališti sejde rota vojáků se středoškolačkami na plaveckém výcviku!
Módní přehlídka je proti tomu nula, krásky téměř bez závoje, viděno a ohodnoceno vše, oběma stranami. Společný táborák s programem navečer, později tanec a Večerkááá! Ráno jsme mnozí ani nesnídali, protože kočky už odjížděly. Loučení, adresy...
Potom dopisy, jízda načerno 70 km a první omamná procházka s posezením na břehu řeky. A zase dopisy, mobily tenkrát nebyly...
Po čtvrt roce další setkání a první facka, za první, ne moc povedenou pusu na tvář! Ta další pořádná pusa padla až při loučení, i pohlazení té postihnuté tváře.
A zase dopisy, a potom už i telefonáty, z práce do práce. Sem tam výlet za ní, slabých 700 km tam, 700 zpátky. Společná dovolená po dvou letech na místě seznámení, dovršená tím, co dnes někteří zvládnou za pár dní či pár hodin.
A pak to šlo rychle. Za další dva roky psaní, telefonování a častějších setkání či návštěv a dovolených svatba, přestěhování.. Po téměř třech letech první dítě, časem další.
Dodnes jsem moji vílou očarovaný...
Zažili jsme jako mnozí jiní všelico. Stálo a stojí to za to. Nevyměním...
Jak kdysi řekl můj otec při přípitku: Tak vidíš, matinko, jeden rok milování, čtyřicetdevět let rvaček a máme tu zlatou svatbu!
Takže ještě skoro pět let manželský dvojboj a na tom koupališti bude další zlatá svatba. Ne jak ta první na Staroměstské radnici. Už se těším. Jen dožít. Nic se nemá uspěchat.
Datum: 02.12.14 07:20
avatar

Smím napsat něco kapičku z jiného období? Dnes je tomu 70 let, když se mí rodiče, kolem poledne, chystali na svatbu. Nevěsta měla přešité šaty od maminčiny kamarádky, závoj ze záclony a kytici chryzantém. Nic jiného se nedalo sehnat. Když vycházeli z domu, začaly sirény houkat nálet. Všichni museli do krytu. Když všechno přešlo a oni z krytu vyšli, koně s povozem byli někde úplně jinde. Tak museli z Fifejd do Nového kostela, přes půl Ostravy pěšky, poměrně složitě, museli obcházet trosky po bombardování. *sok* A tátovi by dnes bylo 94 let. Zasvítím jim svíčičkou a "popovídáím" si s nimi.

Datum: 09.12.14 21:22
avatar
S mým prvním jsme se potkali v baru, resp na diskotéce, kam ho vzali kamarádi, když se přestěhoval k nám do města. Šla jsem si k baru pro pití a hned se mi zalíbil, jsem nebojacny typ, řekla jsem kamarádce, že ten kluk vypadá jako Simir Gerkhan:-D musel to slyšet, seděl kousek od místa, kde jsem stála :-D mrkla jsem na našeho společného kamaráda, který stál vedle něho, ten udělal jasné gesto, že mohu, ze ten Simir je volný šla jsem k němu a dala mu pusu na tvář a zase jsem odbehla;) naštěstí mu kamarád o mě povypravel, takže jsem nevypadala jako lehká žena, bylo to veselé. Po jeho smrti jsem se se svým nynějším muzem dala dohromady v hospodě, sice jsme se znali už déle, ale dohromady jsme se dali, až když jsem chodila do hospody zapijet zal, nebo jinak - nechtěla jsem prostě být v našem společném domě, který jsme Budovali s předchozím muzem, tak jsem chodila do hospody s tím, že se naučím konečně dokonale kulečník, můj nynější muž tam sedel, a já věděla, že kulečník umí skvěle a ze ma i par titulu, tak jsem za nim zasla, ať mě to nauci tak dobře, jako to umí on:-D

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.