Inteligence a pravopis

Dobrý den, pravopis bude spíše věcí vzdělání. Inteligence a vzdělání jsou dva různé pojmy. Člověk inteligentní nemusí být vzdělaný, ale člověk vzdělaný je asi inteligentní.

No, a někdo na pravopis kašle záměrně. Zdravím!

Inteligence je vrozená. Ale, ke vzdělání, které je získané, je docela užitečná. Rovnítko tam není.

faithoncemore - tomu "vedení" se říká mít fajnovější mozek .

faithoncemore - tak, to jste jistě oblíbená "zvyšovačka" sebevědomí Vašich kolegů.

Dobrý den. To, že někdo píše s hrubkami, znamená, že buď spěchá, nebo nedával ve škole pozor při češtině a nebo prostě nemá cit pro jazyk. Nikoliv všal, že má sníženou inteligenci, i když to samozřejmě není pravidlem

Jsou lidé, kteří píší gramaticky suprově, ale jsou to úplní dementi a naopak jsou lidé, kteří píší s hrubkami a mají vystudovaných několik vysokých škol a zahraniční univerzity

Bral bych to takhle, mezi inteligencí a schopností psát správně je vztah, který platí na většinu lidí. Kdo není schopen se naučit svůj rodný jazyk a psát gramaticky (a typograficky) správně, tak obecně není schopen se pořádně naučit ostatní věci. Samozřejmě jsou výjimky, jsou blbci, co umí psát a chytří lidi, co neumí (i když tam je to často nějaká dys- porucha).

Ale obecně, pokud někdo chodil do školy a má závažné problémy s rodným jazykem (i/y, ignorování typografických pravidel, slovosledu), tak se dá počítat s tím, že to myslitel nebude.

Co myslíte, závisí pravopis na inteligenci?
Ano, bez určité úrovně inteligence by nebylo možné se pravopis naučit, nebyl by možný proces učení.

Píší chytří lidé vždy gramaticky správně (nepočítám lidi s dys- poruchou)?
Ne. Někteří chytří lidé nepíší gramaticky správně.

A když někdo píše s hrubkami, znamená to, že mu věci špatně docházejí?
Ne. Tyto dvě věci spolu nesouvisejí. Někdo kupříkladu píše s hrubkami, ale věci mu "docházejí" dobře. Oproti tomu já například spadám do té skupiny na opačném konci spektra - mám pravopis bezchybný, ale vedení mám poněkud velkoryseji nastavené

ben - ...já to většinou hlásím poměrně brzy na každém svém novém působišti, pracovišti: "prosím Vás, až si někdo budete potřebovat zvednout náladu a z někoho si vystřelit, jsem tu "

ben - jen se ráda zasměju a nevadí mi, když je to zrovna mně ..jojo. teď se mi z toho stejská po jednom bývalém pracovišti, kde sice bylo práce vskutku dostatek, ale to nebránilo tomu se čas od času zasmát až k slzám a namožené bránici

Inteligence není o dosaženém vzdělání a inteligentní člověk zvládá i pravopis.Pro mě jednoznačně toto platí.zažila jsem spoustu nabídek na seznámení a jak se v sms nebo liebesbriefu objevila hrubka,tak u mě končí nebo hodně klesnefakt se mi stalo,že mi napsal např."...že je bježec na dlouhé tratě..."(přece jenom pokud chcete někoho zaujmout,oslovit,tak tam přece nemůže člověk nechat hrubku,tím zaujme leda negativně)

S dobrym ucitelem se pravopis nauci (skoro) kazdy. Takze ne, nejsou na sobe zavisle.

Přispěju taky s jedním názorem: já jsem od 6 let, když jsem se naučila číst, začala chodit do knihovny. Přečetla jsem obrovská kvanta knížek, nic jiného mě nebavilo, mívala jsem třeba jako 10leté dítě rozečtených 5 knížek naráz. A tím, jak jsem vstřebávala tištěné slovo, nedělám gramatické chyby. Jednou jsem dokonce měla dvojku z češtiny, protože přesto, že jsem měla vždycky bezchybné diktáty, nenaučila jsem se vyjmenovaná slova a učitelka si tenkrát postavila hlavu. Netroufám si tvrdit, že správné používání gramatiky souvisí s inteligemcí, protože - co je to vlastně inteligence? I přes moje opravdu vysoké IQ mám třeba velké potíže s dějepisem i se zeměpisem, a než řeknu "vpravo" nebo "vlevo", musím se podívat na svoje ruce a 3 vteřiny přemýšlet. Takže některé věci mi špatně docházejí, některé mi nedojdou vůbec a nedělám hrubky.

Já vlastně když píšu, nikdy nemyslím na to, jaké i/y nebo mě/mně. Je to tam prostě samo.

Ano, závisí. Ne ale tak, jak si mnozí myslí. Člověk málo inteligentní, a teď myslím ty typy, kteří potřebují např. občasnou péči i v dospělosti, bude mít s pravopisem zákonitě problém. Neplatí to ale naopak - člověk inteligentní nemusí zákonitě psát vždy správně. Je to o tom, jak se na to člověk zaměří, kolik času tomu člověk věnuje a jak je to pro něj důležité. Buď někdo chce psát správně, tak si po sobě text přečte a opraví, nebo je to ignorant, a kašle na to.

Jinými slovy, když někdo stráví mládí učením se v lese (poznávat ptáky, stopy zvířat, koloběh života), bude mu rozumět lépe, než člověk, který stráví mládí učením se dobře ve škole češtinu. Jak často ale máme šanci poznat, jestli někdo rozumí přírodě, že?

nevím, jestli mám pravdu, ale píše-li někdo s opravdu hrubými hrubkami, automaticky ho zařadím mezi s prominutím "burany". Znalost českého jazyka patří snad mezi znalosti základní, nebo to dnes (když už ani matematika není maturitní předmět) není pravda?

Pravda, že gramatická pravidla si ve svém věku už ani moc nepamatuju, ale protože čtu, tak správný tvar slova vlastně "vidím", když slovo napíšu. A jsem-li inteligentní a nevím, jak se slovo správně píše, tak raději kouknu do Pravidel, než abych se ztrapnila, protože správnou češtinu považuji za vizitku své osobnosti. Ale dnes platí zase jiné priority, tak je můj názor možná staromódní.

Pokud mi věci špatně docházejí, neznamená to ještě, že zapomenu češtinu, a můžu mít i otřesný slohový projev, ale pravopisně by měl být správný - podle mne se pravidla mateřského jazyka naučí každé standardně inteligentní dítě. Stejně - můžu mít třeba i nesprávný slovosled, ale bez hrubek.

Něco jiného je, když záměrnými hrubkami demonstruji svou originalitu a chci se i takovým způsobem zviditelnit - ovšem nevím, jestli to lze považovat za inteligentní.

- sice máte pravdu, ale řeknete si při prvním pohledu na text plný hrubek - to psal nějaký inteligent? Ještě bych tak uznala nějakého génia mimo realitu, ale i tak bych ho musela nejdříve poznat.

Možná to tak vypadá, že mezi inteligenci a gramatiku patří "rovná se". Ale jistě tomu tak není. Já když píši, tak nepřemýšlím jaké i/y nebo mě/mně napsat, píše to samo. Jen si všímám, že asi věkem také někdy udělám chybičku. Tady na poradně je nás pár lidí, které ten pravopis uhodí do očí. A ono to svádí ke kritice. Zde na poradnu léta příspíval mladý muž, vysokoškolsky vzdělaný, pracoval i v cizině, dokázal vypočítat, co mnozí z nás ani náhodou, ale dokázal napsat hrubky, jako malé dítě, které se teprve vše učí. Přesto je všem jasné, že je inteligentní. Jistě má i sociální cítění, jelikož se zde dokázal zastat lidí, kteří chtěli poradit a zadali otázku, které se ostatní vysmívali. A to je myslím dobře, být inteligentní, ale mít také srdce. - pt

Mohou přece být lidé inteligentní, jako že byli, ale psát pořádně neuměli, přirozená inteligence. Pravopis bez vzdělání a jisté míry inteligence asi nepůjde a chtění psát pravopisně. Jinak neví, jak se to píše a je mu to dokonce fuk. Říká se, že i debil může být vzdělán, do jaké míry, po jaké IQ... Dnes veřejně píše kdekdo, chyby v knihách, novinách... o intu nemluvě. V TV, R nemluví spisovně ani mnozí moderátoři, ujedou, natožpak hosté. Otázka, co je přehlédnutím, nekontrolováním, blbostí. Kdo z běžných lidí přemýšlí nad gramatikou? Je to prostě na člověku, pokud na to má. Každý jsme jiný. Ač vzdělán, na stole jsem měl Pravopis, pomůcku zpracovanou na SŠ, hodně jsem psal a šlo to mezi lid.

Není tam rovnítko, ovšem je tam korelace. Lidé inteligentní dělávají méně pravopisných chyb než lidé s menším IQ. A současně vidím-li text bez chyb, je pravděpodobné, že jej psal člověk s větším IQ než text plný hrubek. Platí to i pro záměrně psané hrubky. Toť moje zkušenost.

Dovolím si malé upřesnění. Gramatika neboli mluvnice není totéž jako pravopis. Gramatika (mluvnice) je soubor pravidel, kterými se řídí stavba vět, větných členů a slov. Zjednodušeně řečeno zabývá se skloňováním, časováním, stupňováním a podobnými kategoriemi. Gramatika se vytvořila přirozeně a spontánně v procesu komunikace. Naproti tomu pravopis (ortografie) je soustava pravidel uměle zavedených, je to vlastně ustálený a kodifikovaný způsob záznamu zvukové podoby spisovného jazyka do grafických znaků - písmen. Stanoví pravidla pro psani i/y, s/z, mě/mně, ů/ú, velkých písmen atd.