Bolest po zastřelení/postřelení

záleží kam se střelí, ono i průstřel hlavy se může přežít. V bolestech do fáze mdloby a následně bolesti při léčení.

Záleží asi kam se střelíte, myslím že při dobrém zásahu na pravé místo si té bolesti moc neužijete, to máte jako když vznikne nečekaně "úraz" např. narazíte si nebo zlomíte nohu, v ten moment kdy se to stane necítíte vůbec žádnou bolest, ta přijde až vzápětí po tom a o něco malinko později si ji teprve "uvědomíte", tzn. těch pár vteřin kdy k úrazu dojde nestačíte ani bolest zaregistrovat no a v případě zastřelení než vůbec k "registraci a uvědomění" bolesti dojde už "není co by ji vnímalo", protože se u těla vzápětí přeruší většina životně důležitých funkcí, buňky budou ještě žít nějakou dobu po smrti, "dojíždí" totiž zbytek živin a kyslíku které mají v "zásobě" (fungují ještě dlouhou dobu ze "setrvačnosti") ale pak odejdou i ony, jako celek ale už tělo fungovat nebude.

Něco jiného je, když se střelí špatně, a člověk umírá pomalu na určité poškození těla , tam je pak umírání dlouhé a tedy určitě bolesti zažijete dost a dost, zrovna tak u méně závažného poškození postřelení.

Někde jsem četla, že mozek např. atentátníka po vybouchnutí bomby ještě několik hodin mozkově aktivní - i když je rozbitý na několik částí.. už nemá pusu, aby to mohl potvrdit a říct, zda ho něco bolí, nebo je v euforii..

pro ria

Ano je to tak, zní to neuvěřitelně ale každá buňka tvořící tkáň má svou minimální zásobu živin a kyslíku, není tedy závislá na "okamžitém příjmu" a tudíž dojde-li k přerušení "dodávek" a buňka není přímo poškozena pak ještě normálně v klidu pracuje. O bolesti se můžeme domnívat já mám ale za to, že k tomu abychom normálně pociťovali prostřednictvím těla je zapotřebí jeho určitá aspoň minimální "integrita" tzn. orgán byť buněčně není mrtvý ale je jinak "rozbitý" (desintegrovaný) již nemá také "návaznost" na další "systémy těla" které dohromady pracují jako "celek" a tudíž bolest její " přenos a uvědomění" již na tělesné úrovni "nefunguje" ale to se týká "závažného smrtelného poškození" právě u poškození jen lokálního nebo "pomalu postupujícího" kdy je zbytek organismu ještě jinak "plně funkční" toto neplatí a zažíváme pravá muka, předpokládám, jistě se mohu mýlit

Pak je tu ještě "filosofická otázka" vědomí, dodnes se nedá přesně určit "co to vlastně je", kdo je vnímající a co vnímané poučky jsou, v konfrontaci s realitou ale prakticky "selhávají" , kde vědomí sídlí nebo je-li všude, do jaké míry je vázáno na "biologické tělo" zda-li má vědomí každá buňka, nebo je jejich vědomím "naše celé vědomí" , nebo je naše vědomí "nezávislé" na vědomí buňek...

Na světě je hromada filosofických "škol" co škola to názor, některé pracují čistě na materialistické bázi, jiné uznávají "duši" jiné neuznávají duši ale uznávají vědomí nezávislé na těle, některé školy učí vědomí které je sice nezávislé a kontinuálně existující ale které se transformuje (není totéž co převtěluje) takže identita dnes není touž identitou zítra... můžeme si vybrat

No já myslím, že když se střelíš do palice pořádně, tak možná ani neuslyšíš výstřel, natož abys cítil bolest. Doufám jen, že to hovado v UB to podělal a chcípal trošku dýl aby si to užil.

Dobrý den, škoda že tu mezi námi není nějaký lékař... mohl by nám detailně vysvětlit, jak probíhají chemické pochody v době smrti v lidském těle.