Ahoj, předem se omlouvám syslům, že píši pod anonymním nickem.
Od minulého října chodím s jednou dívkou. Ze začátku mezi námi byla obrovská přitažlivost, prostě zamilovaní až po uši. Už je to rok, co jsme spolu. No a přijde mi, že se z mojí strany vytratila nějaká vášeň, naopak si čím dál tím víc začínám všímat rozdílů mezi námi. Ztratil jsem zájem o sexuální život, citově jsem k ní vyprahl. Kdykoliv narazíme na vážnější téma, pohádáme se. A s tím, že "To je dobře, že dneska je zase hezky, ale zítra hlásí déšť" se dlouho vydržet nedá. Nejhorší je, že ona mne bezmezně pořád miluje a dělá pro mne snad všechno. Včera jsme si o tom promluvily, když začala plánovat Vánoce, už jsem se styděl, protože mi přišlo, že jí lžu. No a moc jsem jí ranil, teď je mi to líto, jenže nevím, zda se ona jiskra může zase obnovit, nebo prostě už to vyhaslo. Mám jí pořád rád a nechci jí ublížit, ale zase přetvařovat se a dělat, jak vše klape, taky není nic moc. Na víc mi její rodiče nedávno dost vypomohli s bytem, tak nechci, aby to vypadalo, že jsem toho zneužil a teď už ji nepotřebuji, i když to tak není. Nevím, jak dál, jak to řešit...
0x
Dobrý den, také se omlouvám za strohou odpověď - u Vás skončila "chemie" zamilovanosti a u Vaší partnerky ještě ne. Nastala všední realita. Zdravím!
P.S. Ten jeden rok zamilovanosti je brán jako průměr.
0x
Bohužel, mladí lidé si moc neuvědomují, jak důležitá je v chození touha a někteří partneři by si leželi 24 hodin v náručí a tráví spolu každou volnou chvilku, místo aby se něčím naplnili a to si pak předávali třeba jednou za týden.
Každý si myslí, že jeho láska je jiná, nikdy nezevšední a ukázněnost též chybí. Pak na to vztah dojede, speciálně tehdy, když jeden partner začne být obtěžujícím závislákem, který se doslova hodí druhému na krk, nemá žádné koníčky a žije jen vztahem (nevztahujte na sebe, mluvím obecně).
I když máte rád řízek, rychle vás to přejde, když ho máte každý den k večeři a ještě se ráno válí na nočním stolku a v poledne vám ho přinesou opět.
Lze se z toho jen ponaučit pro příště.
0x
Klasický vývoj vztahu - ztráta zamilovanosti. Protože zamilovanost - to je pouze chemie v mozku. Postupem času z každého vztahu zamilovanost vyprchá a zůstanou buď oči pro pláč (to je váš případ), nebo se zamilovanost přerodí v lásku, přátelství a touhu být s tím druhým, protože je nám s ním dobře. Podle mě se zamilovanost k vám asi nevrátí. Nikde totiž nepíšete, co by se vám na partnrce líbilo. Měl byste být k partnerce upřímný. Přeci ji nenecháte v mylném domnění, že vám to klape? O to více byste ji pak později zlomil srdce. I tak ho asi bude mít zlomené.
0x
To se stává. Já to mám se ženou podobné. Ze začátku byla zamilovanost a cca po roce to samovolně začalo vyprchávat. Manželka mi vyčítala, že ji už nemiluju a že si ji nevšímám.. Prostě zájem o sex opadal, dotyky a líbání zeštíhlovalo atd atd. Máme spolu 2 děti. Taky byly hádky, ale člověk si pak musí uvědomit, jestli to skončit a jít do nového vztahu, kde zase bude ta zamilovanost a zase to bude odcházet. Klidně si napiš plusy a mínusy vašeho vztahu. Já jsem to nějak překonal a se ženou jsem stále. Musíš holt tu krizi překonat a nebo se rozejít, to je jen na tobě. Já jsem dneska rád, že mi žena uklidí, uvaří, postará se o děti apod. toho si vážím. Že už tam není ta zamilovanost je blbé, ale zvykneš si.
0x
Je to stejné u každého páru. Zpočátku velká zamilovanost,držení za ruce, polibky...pak postupně realita.Láska milenecká, která je nejkrásnější, se mění časem na lásku manželskou, rodičovskou...Nedá se nic dělat, je to tak u všech lidí stejné. Kdyby na mě dnes děda začal loudit hubičku, bral mě za ruku, koukal mi mlsně do výstřihu a strkal kytičku, asi bych na něj zavolala Chocholouška. A to jsme spolu v manželství jen pouhých 39 let. 
Prostě, ty vztahy se během života mění.Láska zůstává, ale už tolik neplápolá, jenom hřeje. Ale i to je podstatné. Nesmí zhasnout. Takže nyní je na Vás, zda se rozejdete, či zda tu lásku budete i nadále živit, přikládat pod ten její ohýnek.
1/ Byla by to slušnost
2/ I když najdete třeba jiný objekt své vášně, dopracujete se stejně časem k tomuto problému taky.
I když dost lidí dneska hledí s despektem na ruskou literaturu, mám oblíbeného básníka Stěpana Ščipačeva. Určitě pochopíte, co Vám svými slovy chce naznačit:
Lásky si važte, už teď,v mládí a s léty dvakrát vroucněji,
láska - to není : vzdychat, hladit, vodit se s lunou v aleji.
Přijdou i mraky, nečas, tíseň, pak - zkřehlí, kdo vás zahřeje?
Láska je jako dobrá píseň...a píseň složit - těžké je...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.