Sny, co se staly

Také zdravím. Cestičky podvědomí jsou tak komplikované, že obrazy našich snů nebudeme moci nikdy zcela dešifrovat. Mnoho záleží na tom, jaký a zda vůbec nějaký význam jsme ochotni vlastním snům připsat. Mnoho lidí má třeba často pocit, že i když něco v životě zažívají úplně poprvé, že už to před tím prožili, anebo že jsou někde poprvé v životě a přesto to místo již dobře znají. Tomu se říká deja-vu. Velkou roli ve všem hraje naše psychika. Není to tedy o tom, že by člověk uměl věci předvídat ze svých snů, ale spíš o pocitech a o tom, čemu jsme ochotni věřit a uvěřit.

Mně se stává něco podobného, ale u mně se mi třeba zdá sen, který si ráno nepamatuju, pak už se ani nesnažím si vzpomenout a celé to prostě zapoemnu, a tak za půl roku, někdy dřív, se ten sen stane! A tehdy si uvědomím, že přesně tohle se mi zdálo, ovšem už dávno. Divné, leč prozatímco neškodné.

Naprosto souhlasím s denitou. Já přesně to samé. Ahoj

Mrňousku, mně nikdy.

On člověk nepředpovídá budoucnost. Představte si, že váš mozek je velký počítač, který každou noc provádí defregmentaci. Přerovnává myšlenky, pocity, vzpomínky atd. a tím vytváří sny. Valící se voda nemusí být jen skutečná voda, ale jen to, že se na vás třeba kupí hodně problémů a vy je potřebujete "smést ze stolu". To s tím doktorem, to může být tak, že jste se prostě bála nějaké zdravotní komplikace.

A když pak zažíváte to déja vu, tak to bývá často "falešné déja vu" - myslíte si, že už jste na tom místě byla, že se vám o tom zdál sen atd., ale přitom to není pravda, jen vám mozek při příchodu na ono místo zkopíruje tu informaci dvakrát, proto máte pocit, že už jste to zažila. Jak se mozek pokouší tohle opravit, tak vám postupně vsugeruje, že jste tu byla minimálně ve snu.

A to, že se vám zdálo o povodni taky není úplně divné - blíží se jaro, čas povodní, je normální mít strach z vody na jaře.

mně se zdálo že si koupím bombon a otevřu ho a bude tam jen jeho polovina to se mi taky stalo

Já měl sen na táboře, zdálo se mi že kácíme obrovský strom, a naprosto přesně při dopadu na zem se ozvala obrovská rána (jako kdyby opravdu spadl). Okamžitě jsem se probudil a nevěděl jsem, jestli rána byla skutečná nebo ne, ale byla. Tu noc nás přišli "přepadnout" kamarádi, kteří si na poškádlení sehnali nějaké cvičné granáty a dýmovnice. Jen je mi záhadou, jak se ona jediná rána trefila naprosto přesně do mého snu

Mně se několikrát v životě zdálo, že někdo zvoní nebo že zvoní telefon, zapadalo to do děje snu jako do filmu, a i proto jsem těžko procitala, a přitom to zvonil budík. Myslím si, že to není tak, že se ten zvuk trefí do děje snu, ale že se ten sen "přizdá" nožná i ve vteřině ke zvuku. Něco bouchne a mozek k tomu v okamžiku vymyslí zpětně příběh. Zajímalo by mě, jak dlouho třeba opravdu trvá sen, ve kterém hodiny bloudím cizími ulicemi a budovami.

Možná je to tak jak říkáš, ony sny celkově jsou pro mě taková záhada. Když jsem si prvně četl o fázích spánku a co se při nich děje, ani se mi tomu nechtělo věřit.

Mně se jednou zdálo, byť jsem nevěřící, že ke mne promlouvá Bůh/bůh a říká mi něco ve smyslu, že jsem zklamal.

Ani ne tak, jako: "Půjdeš do pekla" ale prostě, že jsem zklamal... v tom snu to byla rázná věta a "on" už nic neříkal a já

jsem v tom snu "bloudil" a křičel do neznáma, protože jsem nevěděl, co jsem udělal... nevím jak bych to popsal ale pamatuji si

na mužský hlas plného výčitek... fakt nevím, nic jsem nikdy nikomu neudělal tak jsem zvědav, jestli to byl jen sen nebo něco nadpřirozeného.

P.S.: Zdají se vám někdy sny, které si pamatujete léta a do kterých byste se chtěli vrátit?

Já nevím jak vy ale já strašně rád sním, i když ty sny jsou špatné...

Ano, mně se zdávají dlouhé a barvité sny, většinou někam daleko jdu, a navíc se mi zdávají sny opakovaně - po cestě vím, že teď projdu mezi těmi zahrádkami, pak bude kus pole a les a potom dojdu do města a musím projít tou obrovskou budovou, ve které jsem minule bloudila... a vím, kam mám dojít a že je to hrozně daleko.

Často se mi taky zdává o chodbách vyhloubených v hlíně, ze všech stran trčí do prostoru kořeny a já musím dojít na konec tohohle hliněného bludiště.

Úžasné je, když si uvědomím, že je to jenom sen - to pak dělám psí kusy, třeba skočím ze skály a nic se mi nestane. Nebo zkouším létat a je to bezva.

Snům jsem nikdy nevěřila. Mívám je velice rozmanité. Babička vždycky říkávala, že by se nemělo zdát o zubech, o hadech /to se mi zdá často/. A také prý se nemá zdát o zlatě. Lepší prý je o H...U. To snad by mělo znamenat štěstí. Zdálo se mi o tom mockrát, spadla jsem do toho apod., ale velké štěstí jsem zatím neměla. Kdo ví.

Co mě vždycky dost vykolejí - když se mi zdá o lidech, které jsem třeba 30 a víc let neviděla, nemyslela na ně. Třeba před pár dny o spolužákovi ze SŠ, který žije asi 200 km od nás a neviděla jsem ho asi 20 let /od srazu/. Pak na to celý den myslím, proč právě o tom člověku.

Zdají se mi i takové podivnosti, jako o smrti mého manžela, či o tom, jak elektřina zabila asi 30 letého kluka ze sousední vsi. To potom po mně nic není několik dní, ale pak se oklepu a pomalu zapomínám. A říkám si - hlavně, že to není pravda!

Dost mě ale trápí něco jiného: Je to už 18 let, byla jsem ne právě poctivým způsobem odstraněna z práce, kterou jsem dělala ráda. Už nikdy jsem se k ní nedostala. Velice tomu napomohla moje bývalá kolegyně, kterou jsem měla ráda, považovala ji za dobrou kamarádku a vážila si jí a která mě pak zneužila. Je to už hodně let, ale mně se hodně často zdá, že tam zase dělám, či žádám o místo a ona kamarádka /dnes skutečně ředitelka/ mě ponižuje, zesměšńuje, odkopává., že nejsem k ničemu. To se pak ráno probudím jako zmlácená, myslím na to celý den a trvá poměrně dlouho, než se zase uklidním.

Jinak jsem člověk spíš extravertní, veselý, přátelský, ale tento sen, opakující se v mnoha podobách, ale pokaždé s mým odkopnutím, mi nálady nepřidá. Říkám si - je to jen sen, ale v hlavě mi pak opravdu leží. Jaga.

Babuško, mně se zase velmi dlouho po absolvování školy zdával stále stejný sen - jak jedu v noci vlakem do školy (bylo to asi 120 km) na zkoušku, kterou musím dodělat, protože se na ni nějak zapomnělo, jinak přijdu o diplom. Přestalo se mi to zdát teprve asi před 10 lety, a to mám od státnic letos 29 let... Strašně mi vadilo, že v tom snu vůbec nechápu, z čeho ta zkouška má být, a všichni, kteří se mnou sedí před zkušební místností, se baví nějakou nesrozumitelnou řečí.

Ano, ano, sny se často plní a některé sny i dost rychle. Mně se ve spánku např. zdálo, že jsem jedl banán, a proto pak přes den jsem si šel koupit banány a tedy ten můj sen se mi brzy opravdu splnil - jedl jsem banán. Nicméně podíval jsem i do snáře http://snar.unas.cz a tam se píše, že to znamená probuzení sexuality. A to byste nevěřili, ale i to se mi následně splnilo, můžete hádat co jsem ještě potom ten večer dělal ... Čolovek se až diví jak se sny plní a jak jsou i snáře úžasně pravdivé, no že jo?

No jo, no, trošku žertuji, ale jinak ano, jistěže, ono se někdy splní i takové sny, o kterých by to člověk ani neřekl.