Cena času - anketa

1) od 50kč výše. V infocentru hodinová fronta nebývá (=nepravděpodobné) půlhodinová je rálná.

2) leták zahazuji i s jeho částkou , která bývá obvykle stejně něčím podmíněna, zadarmo dnes nic není.

V obou případech bych řekl tak 300Kč.

Nicméně v reálu by to zřejmě mbylo jinak, protože "banka" by musela být hned "vedle", aby člověk neztratil ještě čas s cestou přes půl města..

A v případě obchodu a jejich chyby, bych asi šel rovnou za ředitelem pobočky...a nikoliv stát hodinu na infocentru.

V reálu jsem ale podobnou situaci nezažil..vždy se to vyřešilo okamžitě.

Jethro:

Ano já to chápu.

Jen v případě chyby obchodníka bych to místo hodinovým čekáním, řešil asi "zakroucením krku" pokladní potažmo ředitele pobočky..

První situace je trošku jiná...tam není žádná "chyba", ale dejme tomu svobodná volba..a buď ji využiju, nebo ne..

V podstatě to je v prvním případě o tom, že "nemám nic...a mohu mít "X" Kč za nějakých podmínek.."

Ve druhém případě "měl jsem své peníze...a obchodník mne okradl o "X" Kč"..

Takže to je samozřejmě i morálně jiný rozměr..

Pardon...zaměnil jsem "případ č.1 a případ č.2"

se mnou je to těžké. Já reklamní akce, sbírání bodů, zákaznické karty odmítám...

1. asi bych se zlobila a chtěla peníze zpět po pokladní. Pokud by to bylo kolem stovky a víc, vystála bych si frontu, pro 25 ne

2. leták - záleží na tom, co by v něm bylo - zase - pro stovku bych si došla, jinak asi ne. A pokud by to bylo vázané na nějaké služby banky, tak vůbec ne (pokud by to nebyla banka moje)

Situace 1. V sumermarketu už jsem, nemusím tedy řešit žádnou dopravu na místo. Do fronty postavím manžela, je-li se mnou a za tu hodinu si vyřídím jiné nákupy. Není-li manžel se mnou, frontu vystojím od 100 kč. V každém případě si budu na tento postup stěžovat vedení prodejny.

Situace 2. Pokud této nabídce uvěřím, spočítám si kolik mě bude stát cesta do banky. Zisk by musel býd nad 100 Kč bez dalších jejich podmínek.

oprava: supermarketu, být

1. počkám si i na korunu ( obchod to může dělat schválně a takle vydělat na lidech )

2. od 500,-

Asi by to záleželo na tom, zda bych byl, či nebyl limitován časem - spěchal bych do práce apod..

V situaci č. 1 bych si počkal, řekněme tak od částky 50-100 Kč. Nejspíš by mne také ovlivnilo jaky to je obchod - zda oblíbený, či ne, nebo jak k tomu pokladní přistoupila - zda se hádala, či omluvila.

V situaci č. 2 řekněme tak od 200.-

Jethro, zajímavá otázka, je to nějaký výzkum? Zajímalo by mě to Ale nejdřív odpovím.

Odpovědi:

1. Tam by záleželo na okolnostech. Pokud by byl předpoklad, že za hodinu už proud jít začne (třeba) a do půl hodiny fronta zmizí, šla bych se podívat do dalších obchodů, prostě zabít čas - a to pro jakoukoli částku. Ve frontě bych čekala tak u částky nad 100 Kč. Ale snažila bych se to nějak obejít, např. se domluvit, že mi ten "dluh" vrátí při dalším nákupu, třeba za týden...

2. Cca od 300 Kč.

Myslím, že to bude záležet hodně na několika věcech - na příjmech toho člověka, na jeho povaze a na jakési "sociální třídě"... Můj přítel by třeba kvůli stovce hodinu nečekal, protože to pro něj není ani finančně zajímavé, ani by na to neměl tu trpělivost. Ale třeba černý spoluobčan, který sedí na zadku doma, si do té banky půjde tu frontu vystát hned několikrát...

Ad 1. Velmi záleží na mém aktuálním rozpoložení - pokud nejsem dosavadními ´nákupy´ naštvaný, nemám co dělat, možná bych už kvůli 100,- byl ochoten vystát hodinovou frontu... Jsou situace, kdy bych nečekal ani na 1000,-... Beru, že jde o modelovou situaci, v praxi bych tohle řešil jinak - resp. požadoval jiné řešení ze strany obchodu.

Ad 2. Podobně, jako v bodě 1. Opět beru, že jde o teoretickou situaci, v praxi letáky rozdávané na ulici vůbec neberu na zřetel...

V prvním případě bych si počkal už tak od padesáti korun.

V druhém bych se obtěžoval do banky jít, kdyby šlo tak o tři stovky a víc

ad 1) tak cca od 100 Kč

ad 2) 1000,-

Ještě bych dodal když tak čtu příspěvky, banka byl asi nešťastný příklad do modelové situace

Jde o modelovou situaci, odpovím tedy teoreticky. Jak už bylo napsáno, pro okamžité řešení je významná i okamžitá nálada nebo následný časový harmonogram.

V prvním případě bych asi frontu vystál už kvůli koruně (možná až desetikoruně) - už z prinipu, samozřejmě by následovala stížnost a poždavek na náhradu časové újmy.

V druhém případě (pokud by byl výběr peněz bez dalších podmínek) bych se asi snažil odhadnout, jestli se mi cesta vůbec vyplatí (nafta, jízdné MHD, čas...) vzhledem k částce, kterou bych místo toho mohl získat svjí produktivní prací. Přitom bych asi minimálně hodinovou frontu raději předpokládal, určitě jsem ten reklamní leták nedostal sám a zcela jistě je mnoho lidí, kteří mají daleko více volného času a pro které je významná částka už desetikoruna. Takže zde odhaduji ten limit si od 300,- v případě, že by banka byla nedaleko.

Pri reakci podle modelove situace se mi chce rict, ze v pripade 1) bych cekal i na korunu, protoze jde o princip - okradani zakazniku a v pripade 2) bych do banky vubec nesel, protoze jde opet o princip - od nikoho nic nechci.

Odpovim ale, ze mel bych-li onu hodinu casu a jednal podle modelove situace, cekal bych v pripade 1) od 300Kc a v pripade 2) od 1200Kc.

Asi bych to bral i tak, že stát hodinu ve frontě by bylo jako hodinu pracovat, takže v supermarketu bych už neoželel řekněme stovku. Ale v reálu je situace nepravděpodobná, nad pětikorunou bych mávnul rukou, a vyšší částky bych si všimnul už u pokladny. Pak opravdu záleží i na vstřícnosti personálu.

Druhá situace je taky trochu nepravděpodobná, není banky, která by takto lidumilně rozdávala peníze..., spíš naopak. Spíš bych tušil, že se jedná o nějakou rafinovanou boudu. Ale pokud by to bylo přece jen fér, řekl bych si, každá koruna dobrá a šel bych se tam postavit do fronty a zároveň si tam popovídat s ostatními.

Vypadá to tak, že ČAS jsou peníze, ale já říkám, že čas je ŽIVOT. Jsem už v důchodu život za sebou, takže...

Jenže mně bolí nohy, mám nemocné kyčle, neustála bych to nikde. - pt

1. Chovala bych se netypicky. Důsledně bych po pokladní, co způsobila chybu, požadovala, aby mi peníze vydala z pokladny, ze své pěněženky, prostě odkudkoliv je vytáhla a s dobropisem aby si frontu vystála sama. Myslím, že jsem schopná vyvolat takovou scénu, že by s mi to podařilo. Kdyby ne, pak bych totéž požadovala po vedoucím prodejny. Aby sáhl do pěněženky a ostatní si řešil sám. A kdyby snad teoreticky ani to nepomohlo, asi bych ostentativně před ním rozšlapala příslušný počet nějakého zboží v přibližné ceně. A vyváděna ochrankou bych hlasitě slíbila pěkný článek v nějakém tisku nebo nashledanou na Nově.

2. Žádné lákání bankou není zdarma. Čím vyšší částka jako návnada, tím větší prodělek pro mě.

1. 200 Kč.

2. 500 Kč

1. Hodina, strávená v krámě a navíc ve frontě, by byla fakt nesnesitelná. Musel bych mít lautr nic na práci nebo nějakou zábavku s sebou. Souhlasím s Jerrymungem, dalo by se to porovnávat s hodinovou mzdou.. ale v silně nepřátelském prostředí.

2. Dejme tomu 500 Kč, abych se tam vydal. Kdybych na místě narazil na hodinovou frontu, asi bych to bez ohledu na částku obrátil čelem vzad a honem pryč - viz návaly lidí v kauflandu při nějaké akci.

Nejsem schopen odpovědět, protože bych kontaktoval známého, takovou nezaměstnanou socku z mých dřívějších alkoholických let, že pojedeme na půl. Takže by záleželo na něm. Myslím, že by to šlo klidně i za 100,- a 100,- Mě by takto nízká částka nezaujala, ale vím, že jeho ano. Jde o pivo. Samozřejmě bych na něj nečekal na místě (obchod, banka), ale předal bych mu ty "papírky", mám to po cestě z práce. Předpokládám, že bych i v prvním případě měl něco v ruce, nějaký papír.

A mě by zajímala Tvá odpověď.

P.S. Sockou jsem známého neoznačil proto, že je nezaměstnaný, aby nedošlo k mejlce.