Vlasy v jidle v restauracnich zarizenich

Když vám to vadí, tak si samozřejmě stěžujte..

Je to sice nepříjemné,ale naučil sem se s tím žít.Je to jen otázka psichyky.

Nejhorší je když už je v puse a taháte,taháte fuj

V ten okamžik se musíte zamyslet jak velký máte hlad.Jestli velký tak ho hodíte na podlahu a jako by nic.

Náhradu byste měl dostat určitě.Jen se u toho moc nerozčilovat jinak vám tam plivnou a budou koukat jak vám šmakuje

Vraťe to, je to zmetek. Co se týká pokrývek, nevím zda je to nějak nařízené jak bylo kdysi, ale všimněte si různých pořadů v TV, včetně šéfe, jak jsou ustrojeni. Když vidím Vietkongy v čem stojí a vaří, v čem chodí venku, jak čvaňhá přes provozovnou a pak zpět za pult..., nešel bych tam.
Mimo, ostatně, jak jsou ustrojeni policisté venku, v létě...

Občas v kuchyních různých restaurací i bistrobufů odtahuji techniku na vaření či mytí-... a když vidím sem tam vybíhat 2-3 myši zpoza trouby, myčky... nějaký blbý vlas by mě absolutně netankoval... do těch dotyčných restauraček či bufetů bych v životě již nevlezl..

Vlas by mi nevadil, vadila by mi moucha. V závodní jídelně jednou našla paní v polévce zub. Hned vypukla panika, že vypadl do polévky kuchařce, ale když jsme ho pak viděli, byl to jednoznačně zub z prasete, asi vařili hlavy. Přesto to na chuti nikomu nepřidalo.

Za hluboké totality jeden známý studoval v Praze VŠ. Měl hluboko do kapsy, ale rád dobře papal. Proto vymyslel následující. Do krabičky od sirek dal několik mrtvých masařek a schoval do kapsy. V některé drahé a luxusní restauraci si poručil nejlepší jídlo, jedl, a když už mu na talíři zbývalo jen několik soust, nenápadně tam propašoval jednu z těch much. Pak zavolal vrchního, jídlo reklamoval. A víte, že mu to procházelo? Jen musel dávat pozor, aby žádnou z těch restaurací nenavštívil v krátké době dvakrát. Jaga.

Jinak doporučuji chodit do restaurace k Pohlreichovi, ten žádné vlasy nemá, tam se to stát nemůže.