Ověřená kartářka

Nevěřit kartářkám, věřit sám sobě

už si nevím rady, potřebuju jestli by mě alespoň nasměrovala abych věděla co dál.

Stane se, někdy se holt člověk v takové situaci ocitne a lepší hledat cestu, byť skrze někoho, než jenom smutit.

Je možné, že padnete na kartářku, která opravdu rozumí lidem, dobře vás odhadne, dovede položit dobré otázky, sednete si - a nakonec vás dokáže navést tak, abyste našla řešení. Jen ta pravděpodobnost není moc velká. Jste ve složité situaci, ale od toho je lepší zajít za psychologem - nejsou jen od toho, aby pomáhali lidem, co mají problém v hlavě, ale obecně. Jestli se vám hodně příčí psycholog, najděte si osobního kauče, jak se tomu teď říká. Sice si tu pravděpodobnost úspěchu zase trochu snížíte, ale pokud nepadnete na vyložené ucho, ti také často mívají alespoň nějaký psychologický výcvik, a kupodivu i mezi nimi jsou schopní jedinci (ale bohužel i zcela neschopní, protože jejich vzdělání atd. není nijak garantováno).

Zkuste to, myslím, že budete příjemně překvapená

Levnou? Vyložte si karty sama.

Výsledek bude stejně kvalitní jako od té "nejlepší" kartářky.

Každá tě nejprve chytře oťuká, co se Ti v životě povedlo, co ne, co bys chtěla získat a podle toho Ti pak "vyloží". A shrábne odměnu.

Tak se mi svěř - chceš se vdát, kolik chceš mít dětí, jakou chceš mít práci atd...Pošli mi tisícovku a já Ti vyložím tak, že budeš spokojená. Jen se přiznám: nikdy jsem to nedělala, ale za ty peníze Ti dokážu slíbit cokoliv. I to, co Ti nikdo nikdy nedá.

Musíš se přičinit sama, věřit sama sobě. Nestrkat peníze do nějakých pofidérních slibů, nevěřit ve fatu morgánu. Sama se zasloužit.

Dokud budou takoví naivkové jako jsi Ty, budou si dobře žít i takoví lehkoživkové, jako jsou kartářky či věštkyně.

Já věřím, jen když věští můj manžel. Byli jsme na babetách asi 5 km od bydliště. Dobře jsme se bavili /byli jsme na akci Králičí HOP/ a najednou děda povídá: Musíme hned domů, zmokneme. A vyrazili jsme. Chytl nás takový příval, že být namydlená, nemusím se teď koupat až do Vánoc. Babeta chcípla, namokla a tlačila jsem. Děda dojel.

Takže měl pravdu, zmokli jsme. Jestli chceš, pošli mu peníze, taky Ti řekne, kdy zmokneš. A já, trouba, mu zpočátku nevěřila! A myslela jsem, že dojedu suchá. Jéjej, to byl ale omyl!" Jaga.

Díky za reakce.