Jak to chapete vy?

Já to chápu tak, že mozek má omezenou kapacitu toho, co může přijmout. Čím víc se člověk učí, tím víc toho logicky zapomene, mozek není bezedná krabice, do které se všechno vleze.

Nebo by se to dalo spíše vysvětlit filozofickou cestou, jako čím více se učíme, tím je pro nás svět složitějším a méně pochopitelným, protože o něm víme více detailů, proto toho méně víme.

Je to kritika ignorantství.

O omezené kapacitě mozku to není určitě, do hlavy se toho vejde víc než si dokážeme představit, jde spíš o to, že čím má člověk víc vědomostí, tím víc si uvědomuje co ješte nezná a neví.

Je to přepsaný výrok patřící snad Christianovi Rosenkreuzovi: "Čím více víš, tím víš, že umíš méně" (Sokratův "Vím, že nic nevím" je známější). V originále snad "Summa Scientia, nihil scire.", v doslovném překladu něco jako "vrcholem poznání je nevědět nic". Gustav Meyring to ještě doplnil na "Summa Scientia, nihil scire. Nihil scire, omnia posse" (" ... Pro toho, kdo nic neví, je všechno možné").

Myšlenka je taková, že čím více toho víš, tím více také zjištuješ, že je toho mnohem víc, co musíš vědět a čemu porozumět a když se začneš učit i to, tak v průběhu narazíš na další věci, které by ses musela naučit, které by tě zase přivedly na další věci, o kterých ještě nic nevíš a tak donekonečna, až nakonec viš strašně moc a přitom ti je jasné, že je to jen nepatrná špičička ledovce a ve skutečnosti existuje mnohonásobně více věcí, o kterých nevíš vůbec nic.

Někdy se také říká, že třeba vědec nebo profesor je člověk, který vi všechno o ničem. Tedy rozumí strašně moc věcem, ale aby byl vůbec schopen obor sledovat a pochopit to všechno, musel se zajímat o mnohem uzší a uzší problematiku, až se ta problematika smrskne na strašně uzoučkou specializaci. O tomto oboru ale pak ví skoro "všechno",