Skok do sněhu z balkonu

Nic nového,ukazovali to na Nově loni v zimě.

Záleží na tom, jestli chcete skočit jen jednou nebo ten skok ještě někdy zopakovat.

Já bych to nezkoušela. Zkusíš to jen jedno a skončíš třeba na vozíku. Takové věci už se nedají vzít zpět. A jen pro zajímavost... můj brácha to v pubertě zkoušel taky. Ovšem z prvního patra našeho domečku. Skákal z balkonu před garáž. Tam byl napadaný sníh standardně a na něm ještě několikadenní vyházený sníh z chodníku ke dveřím. Takže rozdíl byl cca 1,5m... Nechápu, že takovéhle kraviny napadají jen kluky?!

Když mi bylo asi 12 let,skočil jsem z velké hromady písku dolů do menší hromady.Poškodil jsem si kyčelní kloub a dodnes to cítím.Mohu být prý rád,že nejsem majitelem invalidního vozíku.

JABRAKA

Bydlíme ve druhým patře, jednou nějací umělci na balkon pod námi kopli míč, jeden z nich byl machr a s pomocí ostatních a hromosvodu tam vylezl. S přízemím a vyvýšeným základem domu (čtyři schody ke vchodu) může být seskok dolů tak 3.40, do trávy. Při dopadu si zlomil holenní i lýtkovou kost, otevřená zlomenina, noha pomalu do pravýho úhlu. Takže asi tak.

Ve své podstatě by to možné bylo Zkoušet to v reálu bych ale nedoporučoval Hned vysvětlím

Při pádu získá tělo určitou rychlost a tím pádem i kinetickou energii, která se při dopadu přenáší na sníh a výsledné přetížení. Rychlost dopadu by se dala spočítat lehce, jako netrénovaný bys mohl bez újmy přežít přetížení 3G, což by v praxi znamenalo zahučet do sněhu a PLYNULE zastavovat na určité dráze. V případě, že bys byl schopen změřit vlastnosti sněhu, konkrétně jeho stlačitelnost, bys mohl kýženého výsledku TEORETICKY dosáhnout Bohužel, dostat takový výsledek by bylo dosti nereálné - a to hned kvůli několika důvodům:

sníh bude mít v různé hloubce různé vlastnosti

nakupením na hromadu bude slehávat a tím pádem i tvrdnout

vliv budou mít okolní podmínky, hlavně teplota a slunce

nejsi schopen určit úhel dopadu těla a jeho reakce na postupné zaboření do sněhu

Lidské tělo má mnoho citlivých bodů - i kdybys spočítal přijatelnou vrstvu za daných podmínek, nikdy nemůžeš vědět, že se po dopadu do sněhu nezkroutíš a neublížíš si - na ráně by byly především kosti nártu a zánártí, kloubní spojení na nohou a v neposlední řadě páteř V případě, že by sníh získal během příprav jiné vlastnosti než tebou propočítané (nebo špatným výpočtem), by se mohlo stát, že by přetížení při dopadu bylo natolik velké, že by ti utrhlo závěsy orgánů, popřípadě aorty, a už bys z té hronmady nikdy nevylezl...

Pevně doufám, že tě výše uvedená vyčerpávající odpověď utvrdila v názoru, že to opravdu, ale opravdu nemáš zkoušet, následky by mohly být celoživotní

Ahoj, když jsem byla ještě školou povinná, jezdila jsem k tetě na prázdniny. Měli hospodářství, chlívy, kůlny, stodoly a také bratrance, starého jako já. Ten mě naučil do té doby neznámé věci: jezdili jsme ve stodole dolů rourami senometu, až mé tepláky vzaly za své. Také jsme sklákali z patra dolů do sena, než se stalo, že strýc zapomněl v tom seně hrábě. Jak jinak, než zuby nahoru! Pak nás na chvíli to skotáctví přešlo, než jsme svorně vymysleli, že budeme jezdit na strýcově pionýru po rozlehlém dvoře okolo velikého hnojiště. Jirka řídil, já byla spolujezdec. Jak to dopadlo, netřeba psát. Smrděla jsem snad ještě na Dušičky. Jsou to báječné vzpomínky na bezstarostné dětství, prováděli jsme kde co, ale to 4. patro mi opravdu už připadá jako hazard. Buď rád, že máš všechny kosti celé a nezahrávej si. Jaga.

Čtvrté patro, to je nějakých... dvanáct metrů? Pak navrhuji vrstvu tak deset metrů silnou a lavinový pípák sebou, až tě budou vyhrabávat