Vánoce včera a dnes

Od: Datum: 16.12.12 11:06 odpovědí: 12 změna: 16.12.12 19:28

Dobrý den,chtěla bych napsat jak si pamatuji vánoce já,jako dítě a jak je prožívám dnes se svojí rodinou.Když jsem byla malá,pamatuji si vůně jehličí a cukroví,doma bylo čisto a příjemně.Maminka dala větvičky na dveře,na stůl a do stojánku svíčku.Jedinou dekorací byly vánoční pohledy od malíře Lady,s přáním od příbuzných.Na štědrý den po obědě/byl kuba/jsme šli ven a když jsme se vrátili,už jsme nesměli do velkého pokoje,kde už byl ozdobený stromeček.To my nevěděli,stromeček nosil ježíšek i s dárky,nám říkávala maminka.Po večeři si vždycky maminka odběhla a my koukaly za oknem, kdy už poleti,samozřejmě jsme ho vždy prošvihli.Ozval se zvoneček a my z bráškou otevřeli dveře do velkého pokoje.V němém úžasu jsme zírali na dvoumetrový stromek,který svítil obyčejnými svíčkami a zapálenými prskavkami.Ozdoby byly skleněné,maminka pekla tajně věnečky,které se máčely v rumu a obalovaly v cukru,pověsila je na stromek i s jablíčky a ořechy,dalo to asi dost práce,protože stromek byl dost veliký.Od ježíška jsme dostali oblečení,každý jednu hračku a hlavně knížky,které maminka kupovala v antikvariátu.Občas si vyndám knížku od B.Němcové-Sbírka národních pohádek-je to ošoupaná nádhera,stará72let,díky mami.Možná nic zvláštního,ale já na to vzpomínám ráda,když si to tak uvědomím,všechno bylo překvapení,stromeček,který jsme nesměli vidět,dárky,kterých nikdy nebylo moc.Bylo mi fajn a ještě dneska cítím ten klid.Myslím si,že je vše ve výchově,alespoń ten základ.Já se vůbec nezlobím na lidi,kteří si dopřávají co dnešní doba nabízí,protože pokrok nezastavíme,ani nezávidím,já to mám jen jinak.Něco mi zůstalo z dětství,ta čistota a jednoduchost a něco jsem přidala svého.Ozdoby si vyrábím sama,dokud byl syn malý,tak stromeček taky neviděl a těch dárků také moc nebylo.Dnes mám pár synovců a neteří,hlavně mojí vytouženou vnučku.Dárky se snažím sama vyrábět a spíš se zaměřím na děti,protože vánoce jsou hlavně pro ně.Nejkrásnější pocit pro mě je,když ta postýlka,kterou si vnučka přála od ježíška,byla přesně ta co"počebovala"letos to bude malá farma,tak už se moc těším.

Dnes je mi 45a můžu trochu srovnávat,není to vždy všechno o penězích,když je mám je to možná jednoduší,ale když nejsou umím si poradit a je to i výchovnější.Je pravda,volkmena nevyrobím,ale pokud jsou děti malé,dá se udělat radost i bez větších nákladů.Takový šmoulí domeček z moduritu,nebo z jiné hmoty udělá stejnou radost,jako z obchodu.Starší panenka po dětech od kamarádky,potřebuje jen nové oblečení a další dárek je na světě.Co tím chtěl básník říci,sami si děti vychováváme,dětem je úlně jedno kolik dárek stojí a ještě tak trochu recyklujeme.Je to jen můj názor a moje řešení v dnešní době.Věřím tomu,že se pár lidiček najde,kteří to řeší podobně.Nejdůležitější je opravdová pohoda a abychom si to všichni užili.Krásné vánoce,všem lidičkám přeje Alena


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: pacourek*
Datum: 16.12.12 11:29

Děkujeme ze krásné vzpomínky

Datum: 16.12.12 11:43
avatar

Ano staré časy to bylo všechno tak nějak jinak já osobně musím říct že nám stromeček nenosil ježíšek ale tatítek a vždy jsme ho měli asi týden předem nazdobený v obýváku. V dněšní době jsou častěji vánoce o materialismu a o tom jak cenné dárky jsou tedy pro děti spíše pubertálního věku , takže máte štěstí že to u vás je jinak. Nám ježíšek donese novou plovoucí podlahu a elektrická garážová vrata *smich*. no a před měsícem jsem si kupoval nový mobil tak řekněme že byl také na vánoce. ;)

Datum: 16.12.12 11:51
avatar

Ano, tak to bylo i u nás. Až na toho kubu.Ten se u nás nedělal. ;) Tatínek o svém životě a dětství nikdy nemluvil, jeho táta, můj stařeček, propil a prohrál grunt v kartách a rodina se šesti dětmi se musela nastěhovat do pastoušky. Párkrát se nějak zapomněl a něco řekl. Třeba že na štědrý večer měli brambory s podmáslím jako každý den. Jen v těch bramborách byly škvarky. Ty děti vyplivovaly do hrsti a až pak je labužnicky cucaly jako bonbony. Stromeček bez ozdob byl pověšený u stropu, jinde nebylo místo. Když jsem se ptala na ozdoby, tak říkal, že barevné papírky nebyly z čeho vzít a ze slámy maminka neměla čas udělat. Musela obstarat to, co jim zbylo a šest dětí. Přes den a večer se nesvítilo, nebylo na to. *mala* Nezdá se mi to tak dlouho a dívejte, jaký je to rozdíl.*sok*

Datum: 16.12.12 12:15
avatar

Nikdy nezapomenu jak jsme na Silvestra seděli kolem rádia /no né celej večer/ a poslouchaly ty staré trapné vtipy. Tipu : Ančo, pusť to rádio. Copak ho držím? I dnes když otevřete starej časopis, tak se vtipům ani nezasmějete. Byla to divná a smutná doba.

Datum: 16.12.12 12:26
avatar

Ringo píše, že to byla divná a smutná doba. Nemyslím, lidé i přes hory darů k sobě měli blíž. Ráda vzpomínám na vyprávění babičky,jak šli řezat smrček do lesa aby je hajný nechytil, zdobili ho vším co doma našli-hlavně panenskými jablíčky a muselo se modlit a děkovat za každý kousek jídla. Maminka vzpomíná jak byla šťastná když ji její matka, švadlena, ušila panenku ze zbytků, klukům zas děda udělal houpacího koně (no koně, spíš cosi hupací ze dřeva). Já už si pamatuju spíš ty komerční Vánoce od r.1960.

Nenechme se tlačit okolím k něčemu co nechceme a udělejmě si Vánoce jak to cítíme. Krásné svátky Alenko i vám a všem ostatním lidem.

Datum: 16.12.12 12:32
avatar

Právě proto, že se museli modlit a děkovat za každou slupku z jablíčka to bylo smutné. Děti si zaslouží víc. A není to o dárcích, ale o tom uvědomovat si, jak si teď krásně a šťasně žijeme oproti starým časům.

Datum: 16.12.12 19:08
avatar

Ringo, nebylko to smutné. A dnes si oproti starým časům nežijeme krásně a šťastně.

Každá doba má své kouzlo a k nejhezčím vzpomínkám patří vzpomínky na dětství, ať už jsme prožívali v jakékoliv době.

doplněno 16.12.12 19:09:

Oprava: ... nebylo ...

Datum: 16.12.12 13:59
avatar

Krásně napsané vzpomínky. *palec*

Já si pamatuju Vánoce asi tak od roku 1960, to mi bylo 5. K sehnání toho moc nebylo, ale měla jsem šikovné rodiče. Taťka svařil z drátů houpačku pro panenku, i s konstrukcí, sedátko zavěsil na provázky. Byla jsem v sedmém nebi a mohu říci, že houpačku pro panenku jsem neviděla nikdy ani v hračkárně. Bylo to něco nevídaného a děvčata si k nám chodila ráda hrát. Také mi udělal plechovou bednu bez přední stěny na pokojíček. Namalované okno, stěny. Mamka na okno uháčkovala záclonku. Koupili malý nábyteček pro panenky, na postýlky mamka ušila krásné maličké prošívané deky. Jen mi dlouho vrtalo hlavou, kde sebral Ježíšek přesně tu růžovou látku, ze které jsem měla šatečky.

Hodně se dávaly potřebné věci - svetry, kulichy, rukavice, teplákové soupravy. A nikdy nechyběla knížka. I když byly jiné platy, než dnes, už opravdu pěkná kniha se sehnala okolo 20 korun.

Na Ježíška jsem věřila dost dlouho, ale vždycky mi nějak proklouzl. Až jednou - bylo to asi ve 3. třídě? Možná. Naši mě poslali po obědě bruslit, ale mamka starostlivě nakazovala, že pokud tam jiné děti nebudou, abych sama nebruslila. Prý aby se mi něco nestalo. Děti tam skutečně žádné nebyly a tak jsem jako poslušná holka vzala brusle a šla domů. A přišla jsem do nejlepšího. Naši právě zdobili stromeček. Hned jsem jim začala pomáhat, i když už mi pak bylo trochu líto, že jsem byla u toho. Znala jsem všechny naše ozdoby a moc mě bavilo je pak na stromečku vyhledávat, kde jaká letos visí. No a když jsem zdobila, pak jsem o hledání ozdob přišla.

Když mi bylo 12 let, mé jediné a obrovské přání bylo: 24 pastelek. Ráda jsem si kreslila, někde jsem to viděla na obrázku a neskutečně po nich zatoužila. Ale kde je sehnat? Nikdo ze spolužáků je neměl, v obchodě to neviděli. Nakonec se nějak mamce podařilo je sehnat. Byly sovětské, hodně se lámaly a měly smutné tmavé barvy. Nebyly pěkné. Ale já byla u vytržení - Ježíšek mi přece dal 24 pastelek! Vzpomenu si na to pokaždé, když vidím, jak dnes děti chtějí mobily, i-pody, tablety, konzole a jiné dary. Mně stačily pastelky!:)

Kdo říká, že ta doba byla smutná, nemá až tak pravdu. Mnoho se toho nesehnalo, to je fakt. V naší rodině jsme se nemodlili, za dárky jsme sice poděkovali, ale nebyl to nějaký vděk až za hrob. Na té době bylo krásné to, že to bylo období mého dětství. Žádné starosti, jen hry, kamarádi, malé lumpárničky. A asi proto to beru tak, že bylo hezké všechno. Patřilo to přece k mládí. Hezké Vánoce všem. Jaga.

Od: gita65
Datum: 16.12.12 17:03

U nás, když jsem byla malá, tak na štedrý den se šlo o půl osmé ráno do kostela na ranní pobožnost. Jako děti jsme obdivovaly krásný dřevěný betlém a ozdobený kostel. Když se přišlo domů, soused nás děti vzal do lesa ( byl hajný) a každé dítě táhlo na sánkách pytel sena pro zvěř. Někdo měl i žaludy, kaštany a jelo se krmit. Potom, protože u nás nikdy nebylo nouze o dostatek sněhu a kopce kolem dokola, tak se sánkovalo, lyžovalo. Domů jsme mohly přijít až na oběd. Protože, jsme stejně nemohly nic jíst, abychom večer viděly zlaté prasátko, tak nám to nevadilo. Dětí tady na vsi bylo více než dost, tak o zábavu bylo postaráno. Nikdo nás ani nemusel hlídat. Hlídaly jsme se navzájem. Na oběd byla pravidelně zelnačka. Pak jsme umyly nádobí a šlo se zase ven. Doma jsme musely být v 15 hod. Pak se na plotně zapálila františka, připravilo se na mísu cukroví, jablka a ořechy. Do vedlejšího pokoje se již nesmělo. To odpoledne se již nesmělo nějak křičet, zlobit, nesmělo ani nějak poštuchovat, protože jinak vyrušíme Jéžiška a nic nám nedonese. Maminka pokaždé říkala, že jsme byly nejhodnější děti. Bylo to takové posvátné, nedá se zapomenout. Pravidelně o půl šesté večer se večeřelo. Byla rybí polévka a obalovaný kapr a bram. salát. Ale takový jiný, než se dělá dnes. Říkalo se mu, židovský salát. Ale pro nás děti, to byl ten nejchutnější. Dělám ho dodnes. Po večeři se opět umylo nádobí, vše uklidilo. Pak se muselo jít do vedlejší místnosti, kde již stály připravené necky a od nejmladšího po nejstarší se vykoupaly. A zrovna se hned svátečně ustrojit. Bylo zajímavé*smich*, že když jsme se už strojily, tak vždy zazvonil zvoneček. Ale musely jsme čekat, až pro nás maminka přijde. Pak jsme šly ke stromečku. Každé dítě muselo nejdříve zazpívat koledu. Nejdříve dárek vždy dostal otec, pak maminka. No a pak jsme přišly na řadu my, děti. Já si pamatuji, že já i sestra jsme dostaly panenku s porcelánovou hlavou, jinak byla hadrová. Mám ji doposud, ale hlava je již hodně rozbitá a chybí jí jedno oko. Co dostali hoši si už nepamatuji. No a pak se šlo na půlnoční. To bylo užasné. Ráda vzpomínám, jak bylo na vesnici takové zvláštní ticho, jen zvony na kostele vyzváněly na půlnoční. Pod nohama nám křupal sníh a i my děti jsme vnímaly tu sváteční atmosféru. Nikdy nás rodiče v tuto dobu nemuseli napomínat.

Ted už jen vzpomínám*plac*. Sice na půlnoční chodíme každý rok i vnoučata, ale připadá mi to takové jiné. Ale to je asi tím věkem a dobou.

Od: gita65
Datum: 16.12.12 17:26

Ještě si pamatuji, jak jsme jako děti dostaly od maminky rozdrobené cukroví a to jsme rozhazovaly na každé políčko, stačilo jen na okraji, aby byla příští rok zase uroda. To dělám s vnoučaty dodnes. Sice už to není pole, ale jen záhonky. Také před štědrovečerní večeří se nejdříve muselo dát zvířatům a vždy se do žrádla přidalo něco lepšího.

Datum: 16.12.12 19:14
avatar

Já až tak nevzpomínám na vánoce z doby svého dětství, mnohem víc mi utkvěly v paměti vánoce s našimi dcerami.

Nikdy jsem z dárků, které jsem dostala, neměla takovou radost, jako z dárků, kterými jsem se trefila do přání obdarovaných. Takovým dárkem jsem udělala radost hned dvakrát - obdarovanému i sobě.

Datum: 16.12.12 19:28
avatar

U nás Vánoce začínaly tak týden před Štědrým dnem, kdy jsme začali péct cukroví (každý rok tak 3-4 stejné druhy + cca 4 nové recepty). Taky se pekla vánočka a objednávala se veka v melém obchůdku naproti (na 1. svátek vánoční, kdy přijížděli příbuzní). Na Štědrý den jsme ráno vstali a já s bratrem jsme nazdobili stromeček podle svého. Měli jsme takové staré baňky, některé skleněné, jiné (novější) plastové, bílé kulaté i tvarované pomalované. Taky různé dřevěné a slaměné ozdoby. S bráchem jsme se vždycky hádali, protože každý chtěl jiné ozdoby, takže stromeček vypadal jako pořádný mišmaš.

Potom se pomáhalo s obědem (čočková polévka) a večeří (většinou řízek, později losos - kapra u nás kromě babičky nikdo nejí). Pak bylo "volno", které jsme nejčastěji trávili výrobou papírových hvězd a vloček (ať už vystřihnutý tvar na okna nebo různé "origami" hvězdy/vločky) a u toho se dívali na pohádky.

Večer se pěkně nachystal stůl a pustily se potichu vánoční písničky a večeřelo se při svíčkách. Pak se šlo k babičce, která měla malinký stromeček na stolku. Mamka se vždycky "vytratila", ale nám bylo vždycky jasné, že je v obýváku a dává pod strom dárky.

Dárky jsme rozbalovali postupně a vždycky si o nich povídali (popř. je hned vyzkoušeli). Dřív jsme šli rovnou spát, ale pak už jsme zůstávali s mamkou v obýváku a povídali si.

Druhý den jsme dělali chlebíčky a aranžovali cukroví pro příbuzné, kteří večer přijížděli na návštěvu (teď už jezdí většinou až mezi svátky).

Letos budeme mít asi barevně sladěný stromek do bílé (sníh) a červené (krev, život). Taky budeme dělat vaječný koňak a svařené víno (to jsme nikdy nedělali - mamka si na žádné vánoční zvyky nepotrpí). Už začínáme i dávat dohromady "vánoční playlist".

Do kostela jsme nikdy nechodili (nejsme věřící, mamka nás nenechala ani pokřtít), ale kdysi jsme měli papírový betlém (dělali jsme ho ve škole). Lití olova jsme chtěli zkusit každý rok, ale nikdy jsme to nakonec nedělali. Ale jako děti jsme pouštěli skořápkové lodičky a rozrajovali jablko.

Jediný zvyk, který mě mrzí, že nedodržujeme, je "talíř pro pocestného". Bohužel už na to nemáme místo u stolu, což je škoda, protože zvyk je to hezký.

doplněno 16.12.12 19:29:

Jinak souhlasím, že vždycky jsou lepší ty dárky, které nedostaneme, ale darujeme a trefíme se do vkusu. Což se teda teď už děje vždy, protože si řekneme, co chceme.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.