Jaký máte nejhorší zážitek?

Od: Datum: 05.11.14 16:14 odpovědí: 35 změna: 08.11.14 10:44

Zdravím, docela by mě zajímalo, jaký jste měli nejhorší zážitek. Já jsem bohužel taková ta dáma, které se nikdy NIC hrozného nestalo a docela bych něco chtěla zažít. Vůbec netuším, jaké to je být v nemocnici, mít těžký rozvod, přijít o někoho blízkého, prostě jsem nic nezažila. Přijde mi to divné, protože každý den dělám vlastně něco nebezpečného. Tak bych se vás jenom ráda zeptala, jaká se vám stala nejhorší věc? Děkuji předem :)


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: ben®
Datum: 05.11.14 16:26
avatar

Dobrý den, určitě to byl příchod na svět, tedy vlastní porod. Sice si to nepamatuji, ale myslím, že jsem řval, dostal jsem hned ránu na zádíčka (nebo na zadeček), ze tmy to bylo do světla, ty lidi okolo jsem vůbec neznal - musela to být strašná nejistota. Potom už se dá asi vydržet vše. Zdravím!

Datum: 05.11.14 16:35

Co na to říct? Něco o nutné návštěvě psychiatra? O rouhání?

Buďte ráda, že jste ráda a jestli máte málo zážitků tak zvolte nějaký relativně bezpečný adrenalinový sport nebo jděte pomáhat třeba tělesně postiženým. Pokud tomu tak není a jste jen dítě štěstěny, pak vězte, že jednou si Vás nějaký ten zážitek najde.

Sorry, ale tahle otázka mi fakt přijde úchylná.

Datum: 05.11.14 16:40
avatar

Dejte pozor na to, co si přejete. Mohlo by se vám to vyplnit! *sok*

Datum: 05.11.14 16:41
avatar

No nevím, jestli se vám tady budou lidi svěřovat se svými nejhoršími zážitky. Každý se na ně většinou snaží zapomenout, včetně mě.

Od: jmlc*
Datum: 05.11.14 16:41

bych řekl, že nejhorší stavy byly ve strachu, že se něco může stát...

Třeba při tom porodu, jak uvádí komentář nade mnou... když jsme rodili první dítě, bylo přiškrceno pupeční šňůrou a poslední chvilky porodu jsem najednou slyšel, že přístroj kontrolující tep dítěte najednou ukazuje ze 120ti tepů 80,60,40... Pupeční šňůra byla 2x omotána kolem krku a dost ho přiškrtila.. naštěstí jen pár vteřin...

Nebo takové to zjištění, že po cestě, kterou manželka v danou dobu jezdí... nějaká mladá paní jela autem a po nehodě zemřela... manželka v tu dobu nebrala telefon... těch 30 minut bylo dost silných... :(

doplněno 05.11.14 16:44:

Ono totiž ty skutečné "strašné věci" nějakým způsobem člověk nebo Bůh dořeší...

Datum: 05.11.14 17:05
avatar

Ono to přijde.

Od: ria®
Datum: 05.11.14 17:13
avatar

To je opravdu nejdivnější přání, co jsem kdy slyšela...

Nicméně můj nejhořší zážitek byl, když jsem se podívala z balkonu a můj pes ležel na dně bazénu utopený..

To jsem myslela, že mi vyletí srdce z těla.

Od: mmm*
Datum: 05.11.14 17:43

Vím že vám to přijde asi hodně divný, ale když člověk nic nezažije, nic neví o životě a já bych ráda měla i nějaké špatné zážitky, abych poznala jaké to je a měla nějaké zkušenosti. Člověk vždycky chce jenom to co nemá. Už je mi 27 let a chci také mít nějaké zkušenosti. Vím že se mi jednou něco stane a 100% z toho zrovna radost mít nebudu, ale to patří k životu. A na tom, že mě zajímají cizí zkušenosti, podle mě nění nic špatného. Do ničeho vás nenutím :)

Datum: 05.11.14 17:53
avatar

Osobně mám zatím nejhorší zážitek snad šikanu ve škole, jinak nic vážného (nemoc, rodina atd.).

A narozdíl od Vás to ani zažít nechci, i když vím, že to jednou přijít musí.

Datum: 05.11.14 18:34
avatar

Okamžik, kdy se manžel zjevil nečekaně kolem poledního ve dveřích našeho domu s vážnou, bílou tváří a řekl mi, že má pro mne špatné zprávy, že můj histologický nález je pozitivní na rakovinu ve 2. stadiu. Byl to pocit jako kdybych dostala tupý úder do obličeje a současně se dostavil pocit nereálnosti, doufala jsem, že se mi to zdá a probudím se ze sna.

Od: ria®
Datum: 05.11.14 20:29
avatar

UF :((.. Tak to je opravdu síla, jak se Vám daří...?

Datum: 05.11.14 20:39
avatar

Skvěle. Urazila jsem dlouhou cestu.

Datum: 05.11.14 20:45
avatar

Nějak neumím vzpomínat. Ale můj "aktuální" nejhorší zážitek byl asi z tohoto roku. Matka a otec se rozvádějí. Bylo jedenáct v noci, matka byla s kamarádkami kafi. Tam ji viděl otec, který si myslel, že je tam s nějakým chlapem. Slušně řečeno se opil. Neměla jsem dávat klíč do zámku, aby se matka dostala domů. Toho ale využil otec. Já se dívám na TV, myslíc, že to rachotění v zámku je přicházející matka. Nikoliv. Jdu na chodbu a tam úplně na mol otec. Vlítl do bytu, odmítal se hnout, lehl si na postel, že už ho odtud nedostane ani policie. A co já, že? Sama doma, mladší brácha spí. Nepomáhalo přemlouvání a fyzická síla nepřipadala v úvahu. Asi 45 minut jsem marně volala matce, ať se vrátí. Myslela si, že jí volá on. Nebrala to. Bylo to hrozný. Ta bezmoc. Ten pocit, že už snad nikdy nevypadne z bytu. Nechci tohle nikdy víc zažít.

Datum: 05.11.14 21:41
avatar

Nejhořší zážitek ani nemám, spíš nejhorší období: vojenská základní služba. Být vydán na milost a nemilost totálně vymaštěným tupým zeleným bezmozkům, hovadům, která většinou neuměla ani počítat do deseti. Tohle období bych si opravdu nechtěl nezopakovat.

Od: xx*
Datum: 05.11.14 22:00

v dětství - když onemocněla mamka , náhle ji odvezli, v nemocnici se pak dostala do klinické smrti , kterou přežila, ale hodně dlouho jsme ji potom neviděli- na návštěvy děti do toho dalšího zdravotn. zařízení nesměly. náhlá zodpovědnost a úkoly, které na mě padly s péčí o domácnost a mladší sourozence ( já 10 let, bratři 8 ), nejistota, strach při dalších jejích hospitalizacích.

v dospělosti - úmrtí babičky, s kterou jsem 15 let bydlela.

Od: mmm*
Datum: 05.11.14 22:04

Je mi to líto... A klinická smrt vážně existuje? Musí to být celkem děsivé.

Od: xx*
Datum: 05.11.14 22:16

Maminka o svém " zážitku " nikdy sama nevyprávěla. Žádné vzpomínky na "světlo v tunelu" prý nemá, jednou jsem se ptala.

Od: mmm*
Datum: 05.11.14 22:34

Musí to být zvláštní umřít a zase obživnout a vědět co je po smrti. Viděla jsem dokument o klinické smrti a ti co jí prý zažili neviděli světlo na konci tunelu, ale jenom záři a potom se objevili nad svým tělem. Vůbec nevím jestli tomu mám věřit, ale nejspíš jo :) Máš velký štěstí, že maminka "přežila" ;)

Od: xx*
Datum: 05.11.14 22:44

taky si toho považuju. a vždycky při nějakých neshodách nebo třeba sporu si vzpomenu, jaké hrozné výčitky jsem v té době mívala ( za různou neposlušnost ) a hned jsem naměkko a ustoupím ve všem ) úplná měkota

Od: mmm*
Datum: 05.11.14 22:49

Alespoň je vidět, že si toho vážíš, jsou lidi co by to brali za samozřejmost :)

Od: mmmm
Datum: 05.11.14 22:02

Tak to je všechno krutý :( Je mi líto všech... :(

Datum: 05.11.14 22:34

Je to pro někoho na hlavu,ale viděla jsem duchy...naprosto vážně,4x pak jak jsem chodila po odpolení směně kolem 12 v noci přes les.Sama.S poplašnákem a boxerem nasazeným na ruce.Cesta lesem trvala cca 1km.Dneska bych už nemohla..Bydlela jsem na hájence El.sloupy v lese nejsou...

Od: mmm*
Datum: 05.11.14 22:36

Pro mě to na hlavu není, věřím na duchy a tu cestu lesem bych asi nezvládla :( Mám jediné štěstí, že jsem ducha ještě neviděla.

Datum: 05.11.14 22:54
avatar

To by mne moc zajímalo, nechcete se o tom rozepsat, jak to probíhalo, ta setkání? Jednou jsem taky měla tu čest, pokud to byl duch, nevím, ale byl to velmi děsivý zážitek.

Datum: 06.11.14 08:23
avatar

Když jsem se nastěhovala do tohohle bytu, po mladé rodině, bývala tam se mnou stará paní. Tedy její duch. Věděla jsem, kde přesně je, nebála jsem se, neděsila mě. Přišla na návštěvu, poseděla a zmizela. Ještě jsem se se sousedy neznala, ale přesto jsem se zeptala, kdo byla paní, kterou jsem hodně přesně popsala. Byla to babička mladé ženy, se kterou jsem byt vyměnila. Měla válendu v kuchyni a tam taky zemřela. Nemohla jsem ji znát, z domu téměř nevycházela. S vnučkou nevycházela v dobrém. Vnučka byt dostala a se mnou asi za 3 roky vyměnila. Na mě se stará paní přišla kouknout a pobýt. *sok* Já jsem se v tom bytě cítila okamžitě velice dobře, jen jsem tady nemohla jíst. Asi 14 dní jsem si kupovala něco do ruky, když jsem šla se psem venčit. Paní zmizela a já začala jíst.

Datum: 06.11.14 07:36
avatar

13. června 1974 jsem velice úspěšně odmaturovala na gymnásiu. Všechno bylo přede mnou - vidina vybrané VŠ, mládí, kamarádství...

14. června 1974 jsem uklízela sešity, knihy, dělala si pořádek v policích. Táta /měl kontrolku s bolavými zády/ nějak dlouho nevstával, mamka byla v práci, mladší sestra ve škole. Šla jsem do ložnice. Táta byl bledý, velice zpocený na obličeji, těžce dýchal, prý ho strašně bolí na prsou. Nikdy si na nic nestěžoval. Co teď? Telefon jsme neměli. Běžela jsem přes vesnici k lidem, o kterých jsem věděla, že mají. Naštěstí byli doma. Doktor slíbil poslat záchranku. Z města vzdáleného 8 km přijela za 3/4 hodiny. Celou tu dobu jsem stála na silnici a vyhlížela je, aby měl táta pomoc co nejdřív.

Odvezli ho do nemocnice. Když byli na nadjezdu, 200 m od nemocniční brány, táta jim v autě umřel. Prý silný infarkt. První a poslední. Bylo mu pouhých 49 let.

Bylo po mých nadějích, po studiích, zůstala jen ´šílená bolest a bezmoc. Stačila chvíle a můj život /i život celé rodiny/ se utvářel úplně jinak. *plac* Jaga.

doplněno 06.11.14 10:33:

Ale ještě k Vám - připadá mi, že se rouháte a že si koledujete, když dokážete napsat, že byste si přála zažít něco hrozného. Každý den děláte něco nebezpečného? Co jako? Lezete na sloupy vysokého napětí, přebíháte koleje před jedoucím pendolinem, nebo se v ZOO dobýváte do lví klece?

Nechci být nositelem špatných zpráv, ale určitě i Vy něco hrozného prožijete. Nemůže být celý život jen fádní a normální, na každého z nás čekají chvíle, které by ze své paměti nejraději vymazal. Nepřeji Vám to, ale uvidíte, že to přijde i na Vás.

Jinak nazýváte sama sebe "dámou". Nenadávám Vám tady, ale člověka s podobným nepochopitelným myšlením bych já nazvala spíš "husou". *bum* Je to tak!

Od: vklus
Datum: 06.11.14 08:46

Můj nejhorší zážitek? To se tak lehko nedá říct. Celé dětství na pi*u.

Když jsme zůstali s mamkou sami (já, mamka, bratr a sestra) a mamka se občas napila a chtěla se zabít. Bydleli jsme v Brně kousek od Stránské skály kdo zná. Mamka se rozhodla skočit. Utekla nám z bytu. My jsme pak utíkali za ní a přesvědčovali ji aby to nedělala. Neudělala, ale je to ve mně pořád a řekl bych, že mě to pak vždy formovalo a ovlivňovalo.

Když nám umřel před asi 4 (už. To to letí) pejsek, kterého jsem měl moc rád. Stářím a rakovinou po operaci. A já hovado předtím když byla ještě v pořádku se k ní neuměl chovat a honil ji ze schodů nebo přes silnici když jsme se šli vyvenčit. A já si neuvědomil, že ona už opravdu nemůže. Umřela nám v noci jen asi dva dny před mými narozeninami v podstatě v náručí a ještě před jejím koncem jsme volali veterináři a vyrazili nočním městem k němu. Než jsme dojeli zemřela. Hrozně moc mě to vzalo a bere mě to i teď.

Žádného člověka z okolí mi nikdy nebylo líto když umřel nebo se s ním cokoliv stalo, ale tohle mi je líto doteď.

Umřel děda. No a? Babka skončila v důchoďáku a nemluvím s ní. Stejně tak otec, který je mi u zadele.

Datum: 06.11.14 10:18
avatar

vklus, to, co popisujete to je opravdu na poskládání se (slušně řečeno). Je dobře, že si to všecko uvědomujete, že víte, co a proč to tak je.Ale vy máte možnost, právo, s tím vším zatočit, změnit to. Změnit sebe a svůj přístup k sobě samému a k lidem. Protože se lidé budou chovat stejně jako vy k nim. A to pak opravdu bude na pos*rání! Vezměte sám sebe do vlastních rukou a zformujte se tak, jaký byste měl být. Bez nenávisti, bez stálého vzteku, bez touhy po pomstě. Nedejte se tomu, čím pohrdáte a co nenávidíte. Nedovolte, ať vás to dostane! Buďte vítěz vy a ne vaše šílená rodina. *bum* Hodně štěstí a laskavý osud *slunce*

Od: nikc®
Datum: 06.11.14 11:26

vklusu, taky jsem měla hrozné dětství. Vztahy máme špatné doteď. Ale ze špatných zážitků se žít nedá. Musí se nahradit těmi dobrými a jen na ty vzpomínat. Ty dobré by měli přebít špatné, aby se nám dobře žilo a fungovalo. Hlavně odpouštět je důležité.

Od: gita65
Datum: 06.11.14 08:58

Všechny nepříjemné věci, jsou v tu danou dobu,kdy se něco stalo, nejhorší zážitky pro každého.

U nás za domem máme potok. Jako děti jsme se tam v létě koupaly, maminky tam máchaly prádlo a v zimě jsme tam bruslily na šlajfkách. Jednou (bylo mi asi 8 let) jsme tam také bruslily a pod mostem jsme viděly, že pod ledem je nějaký velký hadr. Nevěděly jsme co to je. Ale chtěly jsme to dostat ven. Kluci přinesli sekeru a začali kolem toho sekat, až led povolil.Pak to začali vytahovat. Ostatní děti jsme se přidaly. Já pomáhala také. Protože to bylo strašně těžké,tak když to povolilo, tak jsme žuchly na led a to něco se překulilo na nás. Mne to zavalilo úplně, ležela jsem přímo pod tím. Ostatní děti zašaly strašně křičet a utekly. Já se začala z toho soukat ven. Když jsem to odvalila, hleděla jsem přímo do obličeje mrtvé ženy. Pak si jen pamatuji, že mne maminka vzala do náruče a utíkala semnou domů. Byla jsem v šoku. Prý jsem tam seděla u mrtvoly a ječela. Tehdy jsem to odstonala vysokou horečkou. Asi po 5 letech, jsem se odvážila poprvé jít opět s dětmi bruslit. Ale ten pohled mrtvé ženy vidím dodnes. Spáchala sebevraždu, byla psychicky nemocná.

Datum: 06.11.14 09:11
avatar

Tak to je hodně drsný...:(.

 

Od: gita65
Datum: 06.11.14 10:13

Ano, tehdy to pro mne bylo šílené. Sourozenci semnou nechtěli spát, protože jsem se stále budila a plakala. Dříve jsme ani neměli splachovací záchod, jen na dvorku kadibudku. Ani tam jsem nemohla chodit. Bála jsem se, všude jsem viděla její tvář. Myslela jsem si, že mne stáhne dolů, když si sednu a budu dělat svou potřebu. Maminka musela chodit potom semnou a nejdříve si sama sednou do kadibudky a pak jsem se pokusila sama, ale nedokázala jsem to, vždy jsem s ječením utekla. Asi půl roku jsem doma chodila na nočník. Dalo to rodičům hodně práce, než jsem se z toho dostala. Ještě nyní, když jdu po mostě, tak si vzpomenu. Ale neprožívám již nic z té hrůzy. Jen mám takový nepříjemný pocit, když se podívám na to místo.

Od: nikc®
Datum: 06.11.14 11:10

Já se snažím těm nejhorším zážitkům vyhnout a zatím se daří. Tak např.nelezu s cizími muži do auta, nebo bych nejela sama někam do ciziny spát pod širák, nejezdím stopem, nejela bych za prací sama na blint do ciziny. Nenastěhovala a nevzala bych si hned do bytu cizího muže a neživila bych se jako prostitutka. Nechodím v noci ven. Člověk by měl být obezřetný a opatrný a nevěřit hned tak někomu, zbytečně neriskovat. Víte sami, jak to dopadlo s těmi 2 holkami v Pákistánu. Riskovaly a tak to s nimi dopadlo. Samozřejmě může nastat situace, kdy se stanete obětí trestného činu, ani nevíte jak. Seběhnou se události třeba hrozně rychle a nestačíte "vycouvat".Nechce se mi o tom do hloubky přemýšlet, abych si nějakou tu nepříjem. situaci ještě nepřivolala... Lepší by bylo téma nejkrásnější zážitek, který vás potkal.

Datum: 07.11.14 19:49

mmmm..jezdili jsme na chatu na houby.Já jsem spala v matčině pokojji,,nebyla s námiJak jsem si lehla aže půjdu spát, jsem slyšela kroky.Najednou ta "osoba ke mne.Byla to zhmotnělá mlha bez tváře.Takový kukllus klain,nevím jak se to píšeStale se více nedemnou skláněl,Byla jsem totálně zparalyzována i hlasově.Koukal se mi patrně do tváře.Nednou se ztratil a já se mohla hýbat,Matka mi řekla at si nevymýším a neblbnu.Tak tedy jo.Jeli jsme tam asi po 14 dnes a opět do samé.Až to přešlo tak jsem sbalila peřinu a utíkala dolů za mužem Hrůza... Do dneška nevím co to bylo ,tatínek mi zemřel,tak jsem si myslela tedy domnívala že to byl on .Na mamku a kdo to je v její posteli.Pak po nějaké době byl pořad pana Podzimka a lidi tam psali své zážitky a já jako by si o mně.psaliTak jsem byla ráda,že neblbnu,že to byla realita .Od té doby jse do chaty nevlezla..Ani za fůru peněz.

Datum: 08.11.14 10:44
avatar

znala jsem "kluka" , který po úmrtí několika starších spolupracovníků s oblibou prohlašoval :

už je načase, aby umřel taky někdo mladší ! - načež asi do 2 let zemřel on sám na rakovinu a následovali ho další dva lidi ve věku 40 a ca 30 let.

Řekla bych, že to byl můj nejhorší, protože takový jaksi tajuplně osudový zážitek. Vyplynulo mi z něj taky ponaučení, že si není radno zahravat s temnými silami kolem nás, takže bacha na to - abys si na sebe něco nepřivolala !

Jinak jsem ortodoxní ateista, nevěřím ani okultistickým aj. silám, ale tohle mne prostě dostalo ! Tak ahoj Marcela.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.