Deprese mámi

Dobrovolně to na 90% nepůjde, nikdo jí tam nemůže donutit. Nevím kolik je ti let. Jseš-li nezletilá, pohrozila bych mámě, že se půjdu zeptat na sociálku co se dá dělat s jejím pitím. Doufám, že mamce jsi již řekla, že jí pomůžeš s léčením, že budeš stát při ní, to je potřeba zdůraznit. Při rozdodování je tohle nutné vědět.

Máš pravdu. Bude to deprese jak vyšitá. Někdo prostě nemá sílu a alkohol je nejblíže po ruce. Někdo se už se sklony narodí, výchova a prostředí podpoří, nespokojenost v osobním životě, případně ztráta zaměstnání a samota vše dokoná.

Člověk se musí nakopnout sám, domluva je těžká. Také pokud by mamka došla k lékaři a dostala léky na lepší fungování, spaní, nebo celkovou spokojenost a chtěla pokračovat v pití, tak to je přímo vražedná kombinace. Léky potom vlastně nefungují.

Pokud budete moci, buďte na mamku hodný, říkejte, jak ji máte rád, pohlaďte jí, a i když pije, tak jí dejte pusu na tvář. Připravte nějakou drobnost k potěšení, a nemusí to být nic drahého. Ptejte se, co by potřebovala, myslím, že na Žena.cz je zrovna 20 jednoduchých způsobů, jak si zlepšit život, koukněte se tam. Kupte jí třeba nějaký časobis /Vlasta, Květy, Meduňku/. Nestěžujte si před ní na svoje neúspěchy, ale spíše plánujte nějaké akce. Sledujte na internetu, v místním tisku OÚ, v tisku i třeba pozvánky na nějaké akce zdarma. Tam se mamka setká s lidmi, zabavíte se. Nyní je po svátcích taková jakoby klidná doba, svádí to ke chmurám. Ale podívejte, že naši předkové na tento čas měli období masopustu. Také věděli, že se musí dostat ven a pobavit se, i když je zima.

Například : Jestli je mamka již babičkou, třeba od sourozence, navštěvují ji dost často? Je dobré ji zapojovat co nejvíce do kontaktu s nejmladší generací, nebo alespoň o tom mluvit a těšit se.

Nevím, jestli spolu bydlíte, ale pokud ne, tak se naučte, překonejte možná i ostych, obejměte se, polibte mámu, na přivítanou, při odchodu. Zvykněte si na to. Opravdu to funguje, je to taková síla pozitivního myšlení. Také jsem tomu nevěřila, ale změnila jsem již názor.

Pokud by mamka měla nějaké velké problémy, hodně pila, vyváděla, vyhrožovala, že si něco udělá, zavolejte klidně záchranku. Nenechávejte to dlouho.

Samozřejmě, ta záchranka se volá až když už se jedná o život.

Jinak se říká, samota je zlá, ale jenom kdo si ji prožil, tak ví, jak je opravdu těžká, decimující. Jak se vkrádají stále těžší a chmurnější myšlenky, jak i obyčejná péče o domácnost přestává bavit, péče o sebe atd.

K lékaři může jít kamkoliv a nikde to nemusí vykládat. Takže žádný se o tom nedozví, pokud to nebude ventilovat ona sama. To je jenom její výmluva. Pokud by se udělala zde anketa, možná by se zde našel každý druhý, kdo má nějaký problém. Někdo sklouzne dolů ale ten druhý se dokáže nakopnout a hodit špatnou náladu za hlavu.

Mamka by měla mít nějaké kamarádky, spolužačky. Není v okolí tělocvična? Choďte cvičit, cokoliv, to si myslím, že by mamku nastartovalo. Některé hodiny jsou určené přímo pro dříve narozené.

Ahoj! Jak ty její smutky začaly? Bylo něco, co to spustilo? Nemá nějaké problémy nebo nějaké jiné zdravotní komplikace?

Ty z pozice dcery s tím mnoho nepořídíš, zkus poprosit o pomoc příbuzné, či kamarády, kteří mámu mají rádi, aby ji přesvědčili nebo aby s ní probrali, co ji zdeprimovalo.

Jako první krok by mohla zavolat třeba na anonymní linku důvěry, když jí bude mizerně, tam ji k ničemu nutit nebudou a měla by se komu svěřit.

Zkus ji co nejvíc tahat na procházky, jestli to jde, nejlépe někam do přírody. Jakmile se rozpohybuje, deprese se tak po 20 minutách chůze většinou trochu zmírní.

Donutit ji k ničemu nemůžeš, jen, pokud by to bylo kritické, můžeš zavolat sanitku. Lepší být chvíli v nemilosti, když se bude zlobit, než si pak vyčítat, že jsi neudělala nic a ona se třeba pod vlivem deprese zabila.

Pokud jen tak leží a nemluví a neodpovídá, můžeš s ní být v pokoji, vykládat jí, jak se máš nebo komentovat třeba to, jak tam uklízíš, zaléváš květiny, co vidíš z okna.

Zkus jí vysvětlit, že to není žádná hanba, že kdyby si zlomila nohu, tak půjde na traumatologii a nebude ani minutu váhat a s tímhle se holt chodí na psychiatrii. Že to, jak se cítí mizerně, není její vina a jen jí to našeptávají špatné chemikálie v mozku, které ji tím trápí, že po léčbě se to rychle začne lepšit, ač tomu teď nevěří. Čím déle bude bez léčby, tím déle pak léčba potrvá. A hlavně jí dej najevo, že ji máš ráda a máš o ni strach a je to pro tebe důležité, aby se uzdravila.

Jsou nějaké ruční práce, které by ji těšily? Nebo kurz, na který by se nachytala? I to by mohlo pomoci.

A ostatní lidé se vůbec o její léčbě nemusí dozvědět, navíc, léčí se kde kdo, není to žádná hanba a hlavně, mělo by jí hlavně záležít na sobě a na tobě a ne víc na ostatních lidech a pomluvách. To, že jednou za měsíc zajde někam pro prášky a 20 min. si povykládat, z nikoho nedělá blázna ani v očích druhých lidí. Aspoň 1 depresivní epizodu nebo těžké období v životě, kdy se opřeli o lékaře, prodělá asi 20% lidí a v cizině ještě víc. Ostuda je spíš se s tím neléčit a trápit se ze strachu zbytečně doma a ještě to zapíjet a zadělávat si na léčbu závislosti na alkoholu.