Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Jak se stát pilotem?

Od: nike* odpovědí: 1 změna:

Ahoj,

už od mala ráda létám a vždycky mě to fascinovalo a chtěla bych být akrobatický pilot.

Všechno jsem si už zjistila, ale problém je že nemám na výcvik. (jsem úplný začátečník)

Tak se chci zeptat - vy co už létáte, tak jste si vzali půjčku, nebo jste na to měli, chodili na školu nebo jak jste tuto otázku řešili?

Děkuju za (jakoukoli) odpověď (i tech co nelítají :) )

 

 

1 odpověď na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

hodnocení

0x
avatar hejkal

Ahoj, tak jakákoliv odpověď i když nelítám...

Vlastně lítám, a také někdy dost akrobaticky...

Od malička rád jezdím. Už v dětském kočárku mi bylo fajn, hlavně, když mně po pár metrech "chůze" začaly bolet nohy. Akrobatický kočárek to nebyl, ale tenkrát naše cesty a chodníky také nebyly hladký asfalt, ale kočičí hlavy nebo díry. Něco podobného dnešním dírám na cestách druhé a třetí třídy. Potom jsem začal lítat na kole, nebylo moje, byl to půjčovaný starý pánský kostitřas a jízda na něm pod rámem byla také většinou akrobacie. Na pády do vyhřátého jemného prachu na polní cestě do dnes celkem rád vzpomínám...o zadřených kouscích škváry se raději nezmiňuji... o akrobaciích na mém mopedu ani psát nebudu, to byly spíše psí kusy... no, mém je silné slovo, nebyl můj, koupili ho rodiče do domácnosti, i když na mé naléhání... to už jsem se dokonce školil, teda chodil na řidičák na malou motorku, dokonce na tom mopedu. Policajti mně chytili asi až třetí den po tom, co jsem měl ještě teplý řidičák v kapse.

Potom přišla klasika, učení nové vyhlášky s dost novými a podstatnými změnami. To už bylo trochu jiné, učil jsem se jezdit ve velkoměstě a akrobacií bylo ježdění v hustém provozu na těch hlavních cestách. Tenkrát jsme se raději začali orientovat na vedlejší uličky, po kterých se dalo městem projet rychleji jako po hlavních. Dnes je to neprůjezdné všude... a to jsem jezdil opět na cizím, teda rodičovském autě, také jsem neměl na svoje.

Na další létání už na mém, vlastně společném s manželkou, jsem něco málo dostal, něco si ušetřil a jezdil drahnou řádku let... a šetřil na další a další, a učil se a jezdil a jezdil, a ...takže to řešení vždy nějak vyplynulo ze situace a možností.

No a ty, když na to nemáš, musíš počkat, až na to budeš mít... těžko říci, co jsi pod tím nemám na výcvik myslela.

Pokud nemáš finance, je tu řešení brigáda, práce, půjčka od blízkých i cizích, pokud na to nemáš znalosti, není problém se učit, když ti chybí psychické vlastnosti, i to se dá dát časem do pořádku... jen musíš chtít a jít za svým cílem...

držím ti palce...

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]