Jak se vrátit zpět ke cvičení

Dobrý den,

za mě by bylo úplně nejlepší domluvit se s někým, kdo by s vámi ze začátku chodil, prostě si najít sparinga a nebo trenéra. Jemu to těžko odřeknete, že nemůže protože by jste už ovlivnila další osobu, a také se budete soustředit více na něj než na ostatní, když půjde o trenéra bude zaplacený a to si myslím, že donutí. Další problém může být, že se bojíte svých výkonů , co jste měla dřív ale co si budeme je to jen koníček a na tom, jak je kdo výkoný opravdu nesejde

A jak píšu je to jen koníček, tak se není čím stresovat, nenunťte se svůj čas na trénink jistě přijde.

Přeji spoustu sil

Mám to naprosto stejně. Myslím si, že jsem se z toho dostala (alespoň z toho nejhoršího), chci, aby to bylo jako dřív, připadá mi, že je to reálné, že to půjde, ale prakticky to nejde (teď mluvím o povinnostech do školy). Já se vracela do fitka v rámci školních hodin, takže jsem tam byla donucena jít a zůstat určitou dobu. Ze začátku to bylo divné - vadili mi spolužáci, nebavil mě můj největší koníček, bylo to divné, jako kdybych nevěděla, co dělat i když jsem to měla přesně dané. Než se mi podařil dokončit komplet trénink, který jsem chtěla a který jsem předtím zvládala bez problému, trvalo. Nebylo to jen kvůli tomu, že bych nemohla fyzicky. Také jsem chodila běhat, jen když škola vyžadovala odevzdání GPX souborů, jindy jsem se nedonutila. Pak jsem odjela na 6 týdnů na jiné místo - věnovala jsem se sportu rutninné až moc (min 3 hodiny denně + chůze tak hodinu a půl). Postupně jsem ten trénink dostala na nejlepší úroveň v životě a po návratu to zase nejde, jak kdybych ztratila sílu ze dne na den. Když už dojdu na hřiště, udělám jen začátek a odejdu. Co se školních povinností týče, jeden se mi povedlo 13 hodin práce v kuse, skoro jako dřív, ale další dny zase nic a byla jsem na nule. Také jsem mívala disciplínu, nechápu to, teď je problém si i vyčistit zuby.

Doporučuji si stanovit hodinu od kdy do kdy tam budeš a přemoct se a jít, jako kdyby tam na Tebe měl někdo čekat, jako kdybys tam musela být. Tu dobu tam vydrž, i kdybys tam nedělala skoro nic. Ze začátku třeba neuděláš všechno, co jsi chtěla, bude to divné, ale časem se to zlepší. To cvičení je lehčí než jiné věci, i když je to těžké. Návrat v jiných oblastech je ještě horší. Držím palce.

Karolíno, to je jednoduché! Prostě tam JDĚTE ! A příště už to půjde samo. Jde o to překousnout ten první krok. Jedna cestovatelka nám na besedě řekla: Nejtěžší je překročit práh vlastního bytu. Pak už vás čeká jen radost a nadšení, nebo smutek z toho, co jste neudělali a co všechno vám uteklo: Kde bydlíte...možná bych vám poradila něco víc. Tak do toho, přeji vám úspěch!