Neumim plavat

Ostuda není neumět plavat.

Ostuda je mít možnost a nenaučit se (nepřekonat strach z vody). A naučit se mžeš i před školním plaváním - oslov plavecký oddíl apod. Smát se ti nebudou a pokud ano tak tomu se směje jen blbeček...

Ostuda to není. Ale je to celkem překvapující. Protože i mnohem starší děti, dnes dospělí lidé, procházely už na základní škole kurzem plavání. A tam se prostě plavat naučily. Některé ne hned a ne dokonale, ale pár temp zvládl určitě každý.

Divím se rodičům. I přes nepříjemný zážitek se měli postarat, aby se podobná situace už nikdy neopakovala. Měli se postarat, aby ses plavat naučila. Nestalo se, bohužel. Jsou dvě možnosti. V druhém ročníku si Tě vezme na starost některý plavčík a budeš se to učit před celou třídou. Naučíš se plavat, ale nebude to asi před spolužáky moc příjemné. Nebo se v nejbližším bazénu te´d domluvíš s někým, kdo plavání učí, na pár lekcích. Výuka se jistě nebude konat ve velké hloubce, plavat se dá i v hloubce 1 metr. Zvol si tu druhou možnost! Neboj se!

Nepovažuji to za ostudu, ale je to škoda. Plavání je pro tělo potřebný sport. Myslím, že každé děcko se snaží naučit plavat už rodiče, dokud je malé. Naučila jsem plavat vnoučata v jejich 4 a 5 letech. A to se zapomenout už nedá, stejně, jako nezapomeneš jezdit na kole, pokud jsi někdy uměla.

Máš na to ještě rok času, aby ses to naučila. Choď s kamarádkou do bazénu, ať Ti to vysvětlí. Nebo si pozvi k výuce plavčíka. Protože si myslím, že omladina ve 2. ročníku by se Ti opravdu smála. Nebo nevěřila, že je to pravda. Tak abys uměla aspoň základ, udržela se na hladině. Máš na to ještě i celé příští léto. Pokud bude hezké počasí, trénuj s dohledem a určitě se aspoň základy naučíš.

Horší vzpomínky má jeden můj příbuzný. Neuměl taky plavat, nikdy a najednou musel narukovat na 2 roky na vojnu. Při výuce plavání byli neplavci bez nbějaké přípravy nastrkáni do vody, kde nestačili a udrž se, jak chceš. Kdo se blížíl ke břehu, byl odstrčen bidlem zpátky. Byl to prý hrozný zážitek. Dneska je příbuznému 75 let, jakž takž plave, ale voda mu nikdy k srdci moc nepřirostla. Asi vzhledem k té vojně. Jaga.

Můj spolužák a kamarád na střední také neuměl plavat. Nepamatuji se, že by se mu někdo smál. Jestli se někdo ušklíbne, tím se netrap. Vždy je někdo kdo nepřeskočí kozu, nevyšplhá nebo neuběhne. Spíš bych přemýšlel o tom, že plavání je dovednost, která se ti v životě může hodit. Takže nějaký kurz by se hodil aby jsi se v budoucnu někde neutopila..

Není.

Ostuda to není jen se ochuzuješ. Mě bude za chvíli padesát, každej rok jsem u moře a taky plavat neumím. Sama to nechápu, jako děcko jsem plavat uměla. Teď udělám dvě tempa a klesá mi zadek. Už jsem měla i učitele, ale prostě mi to nejde. Dokud jsi mladá, tak to zkoušej.

Ostuda? Proč? Učíme se celý život a nějaký to plavání zvládneš.

Začni se splýváním třeba na zádech: odkaz

Pomůže i potápění a prostě blbnutí ve vodě.

Tvoje tělo tedy svaly se taky musí naučit - posílit při výuce plavání.

Nemusíš a nebudeš hned plavat, ale budeš ve vodě a to pro první rok stačí.

Na jaké škole? Divím se, že by na střední bylo plavání povinné.

Já se učila plavat asi v tvém věku, dřív jsme neměli nikde poblíž koupaliště, tak jsme se koupali v řece, tam byl dost velký proud, tak jsem se nenaučila. Dnes plavu jakžtakž, zvládnu i hlubší vodu, ale co mi vadí nejvíc, že neumím plavat v moři. Navíc se z vody v moři nemůžu dostat, špatně se mi chodí v písku, nejraději mám teplé i studené bazény. To jen, abys věděla, že určitě nejsi sama a pokud máš možnost, choď do bazénu a zkoušej to blízko břehu, abys dosáhla na kraj.Myslím, že bys pak byla sama se sebou spokojená. Pokud na to máš rok, tak to stihneš.

Zdravím, já se naučila plavat v 46 letech. Se sestrou jsme byly na Slovensku v Lúčkách, tam do mě hustila co mám dělat.Jelikož jsem záviděla těm co blbnou v bazénu , tak jsem se snažila. Dnes jsem jí vděčná , když jedu s vnukama k moři tak ve vodě vydrzím 3 h v kuse. Jednou, když vnuk nechtěl snídat, snacha prohlásila: musíš se najíst, víš jak je to s babičkou, Ta když vleze do vody, tak ji není možné od tam dostat.Letos jsem naučila 9 letého vnuka plavat a taky pak nechtěl z vody. Tam kde dosáhl na dno si lehl na záda a když zjistil , že ho voda udrží tak to zkusil na břiše a už to šlo Jinak já měla taky panický strach, co by dítě mě spolužáci stahovali do vody. Chce to překonat strach a pak je to fakt paráda. Na bazén chodim celý rok 2x týdně. Přeji Vám ať to zvládnete, protože voda je boží

Nás za totáče takoví rapli na Dukle házeli v bazénové výuce do vody, pak se plavalo s prknem - to byla výuka, prosím. Stres - a nenaučení, kurzy skončily.

No a pak se jelo s rodičem k moři - slaná voda nese, jak známo. Za každé tempo slíbená koruna, k tomu sportovní kamarád - Slovinec. Jo a ještě rok ve vodním skautu, zpádlování nějaké řeky. Surfování s plachtou...No a léta šla a v Koreji (KLDR moře Japonské) se uplavalo špiclům, cca 200m, do rybářské vesnice - to byl poprask. A tak podobně. Chce to náležitou motivaci a naučit se dá.

Preventivně se opravdu trochu plavat naučte, tam co stačíte - bude vás pozorovat plavčík, jinak posměšek spolužáků přijít může.

Plavat se naučíte za pár lekcí. Pak si sám styl vybrousíte a prodloužíte úseky. Než příjdete do druháku, už budete umět. Chce to si přečíst příručky. A jít na ty první dny na bazén s někým kdo plave, nebo to přímo učí. Pohyb se dá zkusit a pochopit na suchu. Jen v tom nespatřujte nepřekonatelnou vědu a hned začněte. Jsou děti, co už plavou dobře v 5 letech. Když to pochopily ony...