Umíte plavat?

Pokud vám plavání nechybí tak to nemusíte řešit. Jestli nemáte kde a kdy, tak nač by vám to bylo?

Jinak ano, umím. Určitě to není vytříbená technika. Vzdálenost neřeším, uplavat jde v podstatě cokoli záleží na tempu/času. Pomalu jde plavat hodiny, ale (proti)proud nesmí být rychlejší.

Jako 120kg pořez to je na učení komplikovanější než 20kg dítě, ale jde všechno.

Neumím a to jsem každý rok aspoň 2x u moře. Učilo mne to hodně lidi, ale prostě to nejde. Udělám dvě tempa a jsem u dna.

No je to ostuda. Zvlášť proto, že není žádný problém se to při troše snahy i sám naučit. Samozřejmě tam, kde postačím.

Každopádně je to zvláštní, znám jen hodně málo lidí, kteří neumí plavat, ostuda snad ne, ale trochu divné mi to přijde. Divné mi na tom je, že jako dítěti už vám to nevadilo a nenaučil jste se. Jako malé dítě jsem se chtěla vyrovnat tem, co uměli a tak jsem se to naučila sama. Plavání mi přijde pro člověka jako zcela přirozená věc.

Já jako jihočech jsem se divil, když na VŠ někteří neuměli plavat. Ale většinou to byli kluci z oblastí, kde nejsou rybníky a vzhledem k tomu, že v té době / před cca 40 roky/ nebyly tolik využívány umělé bazény, tak to tak nebylo nic neobvyklého. Dnes v době umělých bazenů a školní výuky plavání je to zvláštní, no ale proč ne. Já např neumím tolika jiných věcí.

Plavat jsem se nenaučila ani v plaveckém kurzu jako dítě. Také mi to přijde divné, ale měla jsem katastrofální hrůzu z velké vody, položit se na vodu a splývat bylo pro mě nemyslitelné. I když mě instruktor sám položil na hladinu a jistil, já umírala strachy. Tak jsem přestala do kurzu chodit, rodiče ani nevěděli. Mám hrůzu i z parníků, výletních lodí...

Relativně ano. Ano, umím, ani vzdálenosti přes 1,5km nejsou probém.

A jen perlička v dotazníku u odvodu do armády "Umíte plavat? Ano = pokud uplavete alespoň 50m". Tomu já říkám topit se a ne plavat. Nicméně u vojáka, kterého při přeplavání řeky v polovině stejně zastřelí...je to tak nějak jedno.

Je mně 2x30 a plavat umím - tak nějak normálně, bez zvláštních technik. Stačí to.

Plavu prsa a znak. Nebudu to zkoušet, ale myslím si, že v klidné vodě bych se na hladině s průběžným odpočíváním na zádech udržela dlouho.

Do bazénu chodím často. Většina lidí plave tak nějak normálně. Ale občas se objeví opravdový plavec. Kraulem nebo motýlkem to bere sem a tam bez ohledu na ostatní. Prostě já jsem plavec, jsem rychlý, zdatný, tak koukejte všichni uhnout. Tak uhneme, no...

Já plavat umím. Můj nedávný osobní rekord je 1750 metrů na všechny způsoby a uplaval bych i dva kilometry, jenže po pětatřicátém bazéně mě už úplně všechno otravovalo a šel jsem pryč.

Někdy si všiměte jak to vypadá, když je na bazéně parta kluků. Hází balonem a říkají tomu vodní pólo. Vždycky udělají dvě, maximálně tři tempa a pak chodí po dně. Do hluboké vody nevleze ani jeden z nich. No a k tomu zda je ostuda něco neumět. Není to ostuda. Před pár lety jsem na akvaparku viděl chlapa právě ve věku kolem 30, který se plavat učil. Zaplatil si trenérku a dělal docela rychlé pokroky. Nikdo se mu nesmál ani náhodou. Spíš naopak, všichni na něho obdivně hleděli.

Takže můžete být bez obav, jestli se opravdu chcete naučit plavat, pak se svými stodvaceti kily rychle naučíte. Budete mít spíš problém se potopit a udržet se pod vodou. O tom něco vím, protože moje míry jsou 192/130

Ostuda to asi není, ale spíš škoda.. V některých jiných zemích kde maji i třeba moře, neumí plavat daleko víc lidi jak u nás.

Jako neplavec bych asi nikdy nešel sjiždet řeku na kanoich, nevyzkošel surf, nešnorchloval v moři, neblbnul ve vlnách, neblbnul na šlapadle s partou kamošů za mladych let atd. Ted jsem si vzpoměl jak jsme se vyhecovali s kamarádem, že si zaplavem v jezeře Titicaca . Prostě Češi se koupou všude. Člověk tak přijde o spoustu zážitků a srandy.

Nikdy není pozdě se to naučit. Není k tomu třeba nic jen zdravé ruce a nohy nějaká nadváha nehraje roli.

Plavání je člověku předurčeno.V podstatě jde o to,aby se člověk v hlubší vodě neutopil.Fyzikálně je hustota lidského těla menší jako voda,připočítáme-li k tomu ještě obsah vzduchu v plicích.Pak stačí jen ležet na zádech a člověk plave.Nejhorší ze všeho je panika,hrůza z hluboké vody.Pak se může utopit i v mělké louži.Vždyť není nutno,aby člověk zvládal techniku plavání jako závodní plavec.Moje žena plave inteligentním stylem na čubičku,asi 1 m/sec,ale při pokusu přeplavat přehradní nádrž Orlík uspěla.Musel jsem ji ovšem doprovázet na člunu.Když okoolo projel parníček a hodil vlnu,okamžitě se začala topit.Ale stačilo ji upokojit a pokračovala.Zpět už jen veslovala v člunu.

Takže,žádný strach a jít do toho!

JABRAKA

Ve 30 už to asi ostuda není, protože se to nemusí nikdo dozvědět. Jen tě to, předpokládám, omezuje, protože se bojíš situací, kdy by ses mohl ocitnout ve hluboké vodě.

Umím, ale naučil jsem se až kolem 15. Ani tak nejsem nijak vynikající plavec. Ostuda to určitě není.

Plavání jsme měli na zš ve druhé třídě.

Dost divné, když někdo neumí plavat...

...Jako ryba (ve vodě, umím). Pravidlo tří parametrů dávám v potaz.

Také byly potíže s učením. To chce motivaci (ještě někdo si to vaše umnění přeje), dále kamaráda třeba fešáka Slovince - plavce, a moře - slaná voda víc nese, tedy k plavci Slovinci / plavatce Chorvatce... Jadran, např.

Nevím, jestli můžu řct,že umím plavat. Jako dítě jsem se učila v docela prudké řece, tak jsem se nenaučila, potom jsme chodili k rybníku, ale taky žádná sláva. Pak jsem jako dospělá usoudila, že plaváním zhubnu, že je to i zdravé na páteř, tak jsme s mužem začali jezdit do krytého bazénu,který byl v té době otevřený, jenomže neumím dát obličej pod vodu a tak po hodině plavání u břehu jsem byla týden na neschopence - zablokovaná krční páteř. U moře jsme byli několikrát, ale nekoupu se, hlava a nohy by plavaly, ale trup jde ke dnu.Sedím s dětmi u břehu a dělám, že hledám škeble. Takže udržím se na hladině, pro záchranu vlastního života jsem schopná i plavat, ale není to můj koníček. Nestydím se za to , každý má vlohy pro něco jiného.

Někteří možná umějí plavat a zase neumějí chlastat. Nakonec dopadnou jak ti neplavci. Za pár dnů je najdou.