Jezdím na kole 2.rokem a takřka obden se mi stane,že pokud předjedu muže,povětšině staršího 50 let,okamžitě šlápne do pedálů a snaží se mě předjet,snad za cenu zdraví.Nejdříve jsem brzdila,teď jim prostě ujedu.Jejich pohledy jsou plné-nebojím se říct- až hněvu,jakobych udělala něco nepatřičného.Nejhorší to je,když je předjedu v kopci,to slyším úplné zasyčení...proč to dělají? Taky mi za 20let bude 50 a to možná na kole už jezdit ani nebudu!Co myslíte?
3x
Jsem o něco starší jak vy,ale vypadám mladší...o dost
a taky se mi to při denním ježdění do práce stávalo.Starý pán(taky jezdil denně)se táhl pomalu,tak chtě nechtě jsem jej musela předjet.Jinak jsem tolerantní a třeba mu dávám náskok,ale někdy člověk spěchá a nejde to jinak.Pán šlápl do pedálu a s rizikem infartu
mě předjel,já držela své tempo a za zatáčkou jsem jej zase dohnala,předjela...zase přidal...no a tak jsme se "naháněli"snad 10km,takže jsem potom zůstala nalepená na něm,doslova dýchala na záda a nepředjela.Je to dost nepříjemné,tak to někdy zkuste udělat.
Mi to udělal nějaký cyklista v noci,ale to už zavání úchylností,protože v noci jde vidět jen za zády to oslňující světlo a slyšet cizí fuňení a přitom nevidíte kdo to je.Jela jsem tenkát jak o život,držel se mě,nikde nikdo ani auta nejely no hrůza.Až když už jsem byla na sídlišti ,tak jsem na něj,za sebe plivla a ujela.Pak jsem se dlouho bála jet po tmě,pořád jsem byla ve střehu a dodnes nevím co bych udělala jinak.
Proč to dělají nechápu,asi ego nebo se chtějí projet a zazávodit
Hančule-pepřák mám vždycky taky...na kole nevím,ale jak mě napadl jen tak bezdůvodu kolemjdoucí a šel dál,tak mi ani pepřák nepomohl.Ale i tak jej nosím dál,člověk nikdy neví.Člověk si řekne,že je to stejné jako ve dne,jen je tma,ale ty pocity v úplné tmě(bez smogu)jsou děsivé a i myšlenky jsou divoké co by se mohlo stát.
Lucie,to,že kluci a muži někdy jedou za holkama a okukují je,je známá věc a nevadí to,myslím,žádné...o nic nejde.Ale tohle závodění,kdy ten člověk je rudý námahou,funí a doslova to do kopce rve,je hrozné.Vždycky si řeknu,to bude infarkt...nemají rozum snad...Mě předjedou kluci-říkám jim závodníci- nemám s tím problém. Jinak - v noci je to o strach,jezdím na stezce o víkendu do Německa z Ustí nad Labem a večer nepotkám třeba 30km ani kolo.Je pravda,že se nebojím,ale v tom naprostém tichu je to zvláštní pocit - už máme asi zafixován ten světelný smog všudypřítomný...pepřák mám ovšem sebou.
3x
Tak to je celkem normální soutěživost...a pro sportovce je to "vrozená" vlastnost.
Už sice nejezdím tolik jako dříve, ale v případě že mne někdo předjede (což se stává podstatně častěji než před 10ti lety) se ho prostě zkusím udržet nebo ho i předjet. Často vím že nemám šanci, ale prostě se trochu zmáčknu...a zasportuji si...jen to zkusím. To přece není nic špatného.
Tohle sportování a trocha závodění - to jsem na mysli neměla.Vám jako muži se nikdy nestane to,proč jsem tuto otázku položila.Zřejmě vadí to,že někoho předjede mladá holka - jakoby je to ponížilo...
To je stejný jako když předjede veterán - "přece mi neujede takovej dědek" nebo mlaďoch "ukážu mu že nejsem žádný starý železo". Mladou holku je třeba taky hned předjet zpátky, nebo jí aspoň uviset :D
Je to stejný jako kdyby zvedla těžší činku než chlap.
Ale ne..Uvědomte si jak je všechno relativní..
Také již nejsem zcela nejmladší...a když mne předjedete, tak také zkusím Vám ujet...i za cenu, že mi pulsmaster bude ukazovat 180..(víc už nepůjdu, to vím že nemá smysl). Ale samozřejmě že mi ujedete pokud máte natrénováno...a je Vám o 25 let méně než mám já. Stejně starého cyklistu jako jste Vy zase prakticky nikdy nedojedete.. A profesionální cyklistka zase nikdy nemá šanci předjet profesionála muže...Je to téměř ve všech sportech stejné...A stejně to budeme (budete) zkoušet.
2x
Pro chlapa je největší potupa když ho předjede bába s nůší, ženská je hned za ní 
Vyjímka je možná tak Sáblíková, tím by se naopak chlubil.
Holt mužské ego, předjetí je výzva k souboji. Máš mu trochu poodjet, chvíli držet odstup, pak zvolnit a při míjení funět jakože jsi mu chtěla ujet ale je moc dobrej
0x
Uz jsem taky v létech, ale dámskou prdelku jsem neviděl od doby, co jsem přesedl na silniční kolo. Vytrvalost jezdím mezi 120-130 tepu a to uz jedu dost přes třicet a tolik žádný horák v rukou hobika nejede. Na druhou stranu, kdybych se kochal "přírodními krásami" a jel pomalu, vypadal bych jako nějaký slídil nebo ještě něco hůř a to uz by bylo na ten peprovy sprej
0x
Jestli oni se na tebe nesnaží jen upoutat pozornost.Asi budeš kocour.Taky se mi stalo,že jsem náhodou v klidu předjel slečnu a ona se za mě chytla zrovna před malym krátkym kopečkem a to já když jsem zjistil že je někdo zamnou tak jsem do doho šlápl ještě trochu víc než obvikle a nahoře už jsem nepočkal a jel dál...
Taková blbá reakce.Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo že je to ta mladá slečna a chce se kousek svézt.Tak mě to pak i mrzeloCo může být hezčího než hezká holka na kole?A když jede člověk proti tak stihne maximálně pozdravit
Nejhorší je že chlap by se za vytrénovanější ženskou asi i rád schoval ale jak už tu padlo tak chlapi by se i kochali zezadu ale pak jsou obavy že by mohlo jít o úchyla
0x
hancule-co mi připadá taky blbý bylo,že můj kolega(znali jsme se jen od vidění)ale potom jsme prohodili pár slov o sportu atd.a moc mě chtěl kousek"doprovodit",Jsem raději singl jezdec,hlavně po odpolední,po tmě jsem jela raději sama.Nedal si to rozmluvit i jsem šla schválně později.On vypadal jak profík,dresík,čepička,bez baťohu...a já čistě prakticky(raději jsem v volila takové oblečení ať nebudím pozornost,hlavně v noci)takže jsem byla vedle něj jak popelka,s baťohem.I ve mě je tam soutěživost a jela jsem jako o život,plíce na maximum a stejně byl lepší i a na mě čekalsoutěžit s chlapem v kondici byla fuška,potom jsem raději řekla,že polovinu cesty vezmu jinudy,že to mám blíž,protože jsem fakt už nemohla,ale nepřiznala jsem to.To už jsem byla těhotná(pár dní)a myslím že tu noc se to vajíčko rozdělilo tím obrovským výkonem a máme dvojčata.Děláme si s toho srandu,že to bylo tímTakže i snaha zalíbit se a chuť doprovodit ženu,je někdy spíše na obtíž.
0x
Jo a ještě jedna maličkost.A to že každý správný cyklista se musí umět taky zmačknout.A je potřeba si uvědomit že ti padesátníci můžou už mít 80 km nebo přez sto v nohách a ke konci švihu když je předjede slečna je hned důvod proč si dokázt že ještě na to maj ...
Víš jak správně rekreačně jezdím já? Jedu, jak se mi chce, když jsem unavený, tak spočnu, když mám žízeň, tak se napiju, když mám hlad, něco sním. Nevím co to je "jezdit na tuky" (jediné tuky mám v ložiskách) a slova jako "anaerobní" nebo "glykogen" bych si musel googlit. Ale mám z ježdění radost a ne stres, jestli náhodou něco nedělám špatně.
Jednoduše - jezdi tak jak tě to baví.
Pokud to ježdění má mít kromě zábavy nějaký další účel tak se jezdí podle toho. Hubnutí = pomalu a dlouho. Závodění podle druhu - vrchař, časovkář, sprinter, každý trénuje jinak. Obecně začátek sezóny najiždění kilometrů (to je lituju jak se v jarním humusu potácí na zimákách, pokud teda nejedou jako profíci na Mallorku apod.), pak tréninky na sílu, rychlost, vytrvalost, pak závody, oraz po sezóně a příprava na další.
Rekreačně - vybrat vhodné kolo + doplňky, nastavit správný posez + příp. ho upravit podle sebe, pořídit použitelné hadry a jezdit si kde a jak se komu líbí.
jen přidám svůj názor a zkušenosti. Odezva organismu na opakující se zátěž je samozřejmě vždy, ale záleží jaká ta zátěž je a v jaké intenzitě. A nemusí být ta odezva samozřejmě jen pozitivní. Já jsem se ke kolu vrátil po letech vloni a jezdím evidentně převážně "na tuky" a převážně v aerobním pásmu a díky tomu pozoruji velmi znatelný pokrok. Přestože jezdím 3x týdně dohromady cca 120 km, ale převážně v terénu (i těžkém). Ale nervu to na sílu, protože mám rád svůj pohybový aparát a srdce. Přesto pozoruji, že je to minimum a četnost by měla být o něco vyšší. Ovšem můj nepřítel má jméno čas, resp. volný čas. Faktem je, že aby odezva organismu byla pozitivní, měla by být zátěž přiměřená a člověk by měl alespoň trochu vědět, co dělá. Proto není od věci si něco nastudovat. Pak se můžeme přít, zda při sedavém zaměstnání, je ideální sednou na kolo a jet. No asi ne. Ale něco člověk dělat musí, aby neshnil.
To, že mě někdo předjíždí se mi stává velice často. Ale já s nikým nezávodím, ani sám se sebou. Mým cílem je dojet dál a více v pohodě a být přitom v přírodě. Rychlost, síla a vytrvalost přichází mimoděk. To, že spousta jedinců má potřebu předjet za každou cenu znám velice dobře i z řízení auta. Ale jak se říká "těžko na cvičišti, lehko na bojišti". Já mám sice malá kola (26) a lehké převody, ale spousty těchto jedinců předjedu v následném kopci. I v pohodovém tempu. Případně je udržení "přední" pozice stojí evidentně nemalé síly, což je pak dost komické. Lidé jsou prostě soutěživí, ale v tomto jsem na kole flegmatik, takže je nechám jet, ať se ženou.
Je fakt, že člověku nejvíc chybí ten čas, poněvadž cyklistika je časově náročná. Já mám dostatek času, takže můžu jezdit denně, ale na druhou stranu musí člověk i odpočívat a regenerovat. A hlavně by tam měla být ta pravidelnost aby se zatížená a zregenerovaná buňka mohla dále zatížit a sílit, proto se musí budovat kondice odspodu, lehká zátěž na nízkých tepech, lehké převody a cvičit kadenci, záměrně točit. Je třeba si něco přečíst o superkompenzaci, aby člověk pochopil, že pravidelná zátěž vede k vyšší kondici. Já najíždím jarní kilometry na malou placku v dolní třetině aerobního pásma, je to hrozná otrava, jezdit dvacítkou a než člověk dá tu stovku, trvá to i přes pět hodin a ano v té době jsem všem bajkerům k smíchu, každý mi nastupuje, ale za dva tři týdny jim už do smíchu není. To už jezdím pětadvacítkou na stejných tepech, sice mi stačí, ale evidentně je na nich vidět, že pět hodin v tomhle tempu je na ně už přespříliš. V sezoně se dá stovka udělat za nějaké tři hodinky a to už je většina hobby cyklistů přetrénovaná, poněvadž začínali na vysokých intenzitách, přetížená buňka nejde zregenerovat...No ale taky jsem tak začínal a nenechal si poradit.
0x
Kolega (velmi ješitný) rád jezdí na kole, každému o tom povídá. Jednou vyprávěl příběh, jak se potkal se skupinou profi cyklistů, jak s nimi nadšeně jel, jak to bylo super, jak jim docela stačil. Neuvěřitelnou shodou náhod jsem jednoho z profi cyklistů potkala o pár měsíců později... a příběh, světe div se, vypadal v jeho podání úplně jinak. Sice ano, potkali se s kolegou, ale ten záhy zjistil, že jim nestačí ani omylem, a na povzbuzování z jejich strany reagoval negativně. Nakonec se na něco vymluvil a rychle se odpojil. Prostě neuměl prohrát, neuměl se smířit s tím, že je vedle něj někdo lepší...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.