Prosím, kdo tady běháte, jak se cítíte zdravotně? Opravdu to má pozitivní účinky na psychiku a působí to dlouhodobě? Případně intenzivní jízda na kole, je srovnatelná s během? A vůbec, kdy běhat, když sice ráno potřebuju navodit pozitivní náladu pro celý den, ale musím autem do práce. Ledaže by odpolední běh pozitivně působil s přesahem do druhého dne.
Díky za podporu.
1x
Zdravím,
ne, neběhám a na kole jezdím pouze tak, že kolo je relativně rychlý dopravní prostředek do města či na přibližování okolo bydliště. Pokud se zeptáte proč, pak odpovím, že své klouby a šlachy mám docela rád na to, abych se chytal těchto aktuálně módních trendů a za pár let se chytal za hlavu, protože se nebudu moci hnout. Ono na hlášce "sportem k trvalé invaliditě" něco je, v mládí sem hodně jezdil na kole a taky sem si mysle, že to je v pohodě. Když mne okolo věku 25let začaly v noci chytat křeče do noh, nechal jsem toho. Kdysi sem si taky myslel, že musím všechno na kole vyjet atd. Když se dnes podívám na svoje sportující věkové vrstevníky (je mi přes 50), není z nich pomalu ani jeden, který by nekručel a nebrečel, jak ho jednou bolí nohy, podruhé záda, pak nemůže na kyčle, o promaroděných dnech ani nemluvím. Ono to chce všeho s mírou. Jo, vím, aktuálně je "IN" být "sportovec".
0x
Pokud nenůžete ráno běhat ani jezdit na kole - ačkoliv,teď mě napadlo...
Do práce na kole nemůžete jezdit?
Třeba jeden z našich nejlepších kardiochirurgů profesor Pirk jezdí do práce denně na kole a také pravidelně běhá...
Můžete si po ránu zacvičit i doma.
Nějakých cca 50 dřepů a k tomu kliky,skákání přes švihadlo...
Každý pohyb se počítá,na to nezapomínejme
doplněno 24.08.15 13:19:
Šmarjááá,vlastně jsem neodpovědla na Váš dotaz 
Ano,jezdím na kole - běhat nemohu,kvůli nezvratnému a doživotnímu úrazu nohy.Ale,dávám i trošku tenis /do bolesti/,pinčes...Poměrně dost plavu,chodím na procházky,v zimě běžky -také pomaleji a v klidu,jde to...Doma a v tělocvičně dělám jógu,tha-tchi,pilátes...Cvičení je pro mě velice důležité,opravdu bez něj nejsem "celá." Cítím se po každém pohybu jako znovuzrozená 
Tělo a svaly potřebují kyslík,čím více ho máme,tím je nám lépe...
0x
Jo, je to lepší (s tou psychikou). Co se týká endorfinů, asi bude jedno o jaký sport jde. S tím přesahem: Málokdo chodí sportovat denně, takže jo... a i kdyby ne, pořád lepší jít sportovat odpoledne, než vůbec.
doplněno 24.08.15 13:42:Po vzoru předřečníků jsem taky odpověděl na půlku otázky. Takže: Od konce školy (a vlastně už i na škole) jsem z časových důvodů sport postupně omezoval. Poté co nám zavřeli u práce volejbalové kurty zbyla tak akorát turistika. Nakonec jsem v práci vyfasoval služební auto a přestal se hýbat úplně (kromě sezónních bruslí). Takže mínus. Takhle to vydrželo asi dva roky a já přestal dávat i tu turistiku. Prostě jsem fyzicky sešel.
Asi před rokem mi "prdlo v kouli" a začal jsem znova. Bohužel od toho nejhoršího, tj. od běhu. Tedy během se to moc nazývat nedalo, taková rychlejší chůze. Během několika týdnů jsem si totálně dodělal v mládí načatá kolena. Po šesti týdnech, kdy jediný možný sport byly brusle a dojít si na oběd byl výkon srovnatelný s výšlapem v Alpách jsem se dal do kupy. Teď chodím plavat (zpravidla 1x týdně), občas dám kolo a na podzim snad zase vytáhnu kolce. Brusle už jsou u nás přes zimu docela tradice. Hlava by běhala, kolena jsou proti 
Takže je to jasné, pohyb rozhodně psychice pomáhá. Je fakt, že jedna sportovní masérka tady běh odmítá s tím, že je to zátěž na páteř. Tak teď nevím, jestli mám být raději nemocný s hlavou nebo s páteří. Ale když vezmeme poučku našich babiček: "Všeho s mírou" , kombinoval bych běh s jízdou na kole. Na tom okysličení organizmu něco pravdy bude. Kromě toho si myslím, že když dopřejeme tělu zvýšenou sportovní žátěž, bude se mu pak snáze dařit celkově.
0x
Neběhám, nebaví mě to, ale co čas a počasí dovolí, jezdím na kole. Jezdím odpoledne, po šichtě, ráno bych to psychicky nedal, i když bych do práce dojel na kole jednoduše. Nevěřím na sport před prací, jediné, co mi ráno navodí dobrou náladu je sobota nebo neděle. A dovolená. Možností se hýbat je spousta, každému sedne něco jiného. Nesrovnávám to mezi sebou, záleží hodně na počasí. Letos bylo super plavání, zas turistika byla o ničem.
0x
Přivezla jsem si z NL kolo - a zvyk všude se na něm dopravovat. Je to (v Praze) těžké, nechci jezdit v nejhustším provozu, ani na vypjatých chodnících. Takže někdy o nervy. Někdy prostě kolo jen vedu. Ale každý rok to poznám na lyžích - že totiž i tohle přesouvání z bodu A do bodu B na městském kole je pro tělo prospěšné.
Neběhám - byť se nepovažuju za nejstarší, kolena lehce trpí, navíc na tento trend taky moc nevěřím. Preferuju chůzi - rychlejší, když botky dovolí. Ale spousta pohybu se dá dělat i doma - např. už zmiňovaná jóga, na kterou taky nedám dopustit. Zkuste oblíbené "prkno", časová náročnost skoro nula, zato svalová poměrně vysoká.
A ano, po pohybu se cítím líp. Často se mi do něj nechce, což jako mládežnický aktivní sportovec vůbec nechápu - ale po něm se cítím vždycky líp... Držím pěst 
Koukám, že máte se svým tělem harmonický vztah, Depriku. Co dodat, vydržte! Tělo vám to vrátí (v dobrém, samozřejmě). A jak správně podotýká rádce pod vámi - netrénovat do úmoru, ale do "zdravé únavy"...
Bože, co mi to dá přemáhání se vykopat z bytu a jít běhat nebo vyrazit na kole. Pak, po pár neochotných metrech už to jde. Nedělám to z radosti, dělám to pro vyčištění hlavy. Když už trochu nemůžu, povídám svému tělu: "Ty hajzle, koukej makat, válet se nebudeš, trosko!" A přidám do skorovyčerpání.
Též jsem dneska vyrazila na kole. Kolo mám těžké jako cosi, k tomu další náklad necelých 15 kg. Ale příroda, kterou jsem jela, byla opravdu moc pěkná. Takže k vyčištění hlavy došlo.
To je možná ten problém, sportovat do skorovyčerpání, to myslím není to "pravé ořechové", to může způsobovat, že psychika se té další dřině podvědomě brání, proto Vám to dá tolik přemáhání zase někam vyrazit. Sport by neměl být spojen se dřinou, ale s radostí. Já od mala jezdím rád na kole, v kopcích - Brdy - kopce mám na jednu stranu rád, jen to krásná krajina na pohled, jen mě na nich štvalo, že kamkoliv jsem jel, tak to byla vždycky děsná dřina. No a poslední roky mě začaly zlobit kolena a kotník, po celodenním výletu jsem se nemohl pomalu vyplazit ani do schodů. Takže jsem šetřil a letos na jaře jsem si namontoval na kolo středový pohon Bafang : elektrokola-michal.cz/... ( mám 120 kg a jezdím hodně do kopců, takže ten silnější - 750 W, ale jestli vážíte méně, tak by Vám stačil ten slabší - 250-350W ), a baterii do rámu místo flašky : elektrokola-michal...48v-/... Je to Li-on baterie, je lehčí a lze jí nabíjet kdykoliv, naopak není dobré ji nechat vybitou, nejlépe nabíjet po každé delší jízdě. Trvanlivější jsou baterie Life-Po4 : elektrokola-michal.cz/... ale jsou těžší a mají menší kapacitu. Najezdil jsem za léto cca 2500km a jsem naprosto nadšen, nejradši bych z kola neslezl Doporučuji jít cestou přestavby - třeba Vašeho normálního kola, nejlépe na středový pohon, protože ten Vám díky využití přehazovačky do kopce pomůže nejvíce. Naopak hotová prodávaná elektrokola v cenách kolem 20-30 tisic mají jen slabé nábojové motorky - aby to odpovídalo předpisům EU, které v kopcích často shoří. Servis uvedený v odkazech Vám tu elektrosadu na kolo i namontuje. Upozorňuji, že nejsem s tím servisem nijak spojen a nedělám jim reklamu, mají jen slušné ceny a byl jsem spokojen s jejich přístupem. Více se můžete dozvědět i z diskuzního fora : nakole.cz/... , případně vznést dotaz na tomoto foru. Díky elektrokolu se mě vrátila radost z cyklotoulek přírodou a jezdím teď víc než zamlada, na každou jízdu se těším, jezdím si "v klídku"-po rovince šlapu sám, do kopců mi pomáhá elektromotor a je to paráda Když jedu svižněji a motor používám více, tak mě baterie stačí tak na 40km v kopcovitém terénu, když jedu pomaleji a více šlapu a motor zapínám jen do kopců, kde už mě síly nestačí, tak ujedu na jedno nabití tak 60-70km. Auto nepotřebuji - místo cesty autobusem jedu na kole cca 20 km - část po okresce, část po cyklostezce na nádraží do Radotína, kde se svezu vlakem až do centra, dělám kousek od Hlavního nádraží, vlak mě sveze na pražskou "tramvajenku"z nádraží které spadají pod obvod Prahy zdarma a nemusím se drncat po dlažbě a motat mezi smradlavými auty Takže mám elektrokolo nejen pro radost, ale i pro užitek
Jestli někdo "trénuje" do skorovyčerpání, pak to není trénink, ale poctivé ničení sebe sama, pro organismus velký stres. U vytrvalostně netrénovaných lidí je vyplavení endorfinů do mozku velmi těsně spojeno s vyplavením adrenalinu. Ve sportu patří adrenalin jen začátečníkům, je to stresový hormon, s tím souvisí i hladina kortizolu, takže pojem "skorovyčerpání" je zcela na místě. Pokud takhle člověk trénuje často, pak se odrovná na několik měsíců a sezona končí vlastně dřív, než vůbec začne. Kondici je třeba budovat odspodu, v nízkých intenzitách. Teprve s rostoucí vytrvalostní trénovaností se začnou endorfiny vyplavovat bez pomoci adrenalinu i při nižších než maximálních intenzitách.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.