Výtahy a vleky

Copak vleky, to je brnkačka, taky jsem ze začátku párkrát spadnul, než jsem si uvědomil, že na tu kotvu se nesmí sedat Člověk musí stát stále vzpřímeně a to škubnutí při rozjezdu zbrzdit rukou, čili kotvu nebo tyč s talířkem co se strká pod zadek pevně chytnout rukou a držet Mnohem horší a nebezpečnější jsou ty moderní rychlé lanovky s dlouhou lavicí pro až 6 lidí, při najíždění je tam jakýsi plastový jedoucí koberec z hladkého plastu, který člověku doslova podrazí nohy. Když jsem tam s sebou seknul, tak jsem pak dva dny nevstal, modřina po celé zadní části těla a stehnu, tam už mě nikdo nedostane. Další nebezpečí je v cíli stihnout včas seskočit, ta mrcha prostě furt jede a nezastaví, je to jak vyskakovat z jedoucího vlaku. A tu původní lanovku na Sněžku, kde člověk v klidu nastoupil a teprve když bezpečně seděl, tak sedačku pustili na trať, stejně tak při vystupování to stálo a byl čas v klidu vystoupit, tu ti parchanti zrušili. Hlavně že někomu z EU vadili ty pěkné rychlé eskalátory v metru, tak tam radši daly ty hnusné pomalé, ale ty rychlé lanovky, které nezastaví na nastupování a vystupování, to nikomu nevadí. To radši ten normální vlek, tak je přece jen člověk pořád nohama na sněhu.

Nejsi exot. Je nás víc

Určitě nejste exot, je vás více. Koukám z okna na sjezdovku a 80% místních obyvatel vlek neviděli ani z blízka. Nám už jezdí 3 letá vnučka na vleku sama. Závidím těm dětem, co od mala jsou na kopci jak doma.

Je čím dál více rekreantů v důchodě, co teprve začínají. Nezapomenu na zimu před 2 roky, kdy sněhu bylo habakuk. Manželský pár důchodců přišli na svah a čiperná babička projevila přání se podivat nahoru, kde končí vlek. Domluvila sem jí vývoz na sněžném skůtru a bábi poznávala vlek. Úžasný zážitek. Druhý den přišli opět pěšky a bábi povídá. Víte, nikdy nebyla možnost jet na dovolenou, je to naše první dovolená. Napřed jsme opravovali dům, pak děti studovali atd a nyní jsem řekla dost. Jste plnoletí - starejte se a objednala si dovolenou. Přemluvila jsem bábinku a půjčila jsem jí svoje lyže. Na dětském vleku bábi se učila sjíždět. Děda trucoval, nechtěl půjčit manželovi lyže. Druhý den to samé, ale děda dělal na lyžích své první krůčky. Další den jeli do Makra a koupili si celou lyžařskou výzbroj pro oba dva. Dnes jezdí na velké sjezdovce, pomalu, svým tempem a je z nich vidět max spokojenost. Vrací se každoročně k nám na kopec.

Tím chci říci, že není nikdy pozdě začít, jen chvíli trvá, než si natáhnete všechny ortézy - na kolena, záda atd,

Hlásím se do klubu,.

Kdyby mě na základce nedonutili jet na lyžák, tak bych nikdy ani nestál na lyžích. Tenhle sport mě absolutně nebaví.

Já se hrdě hlásím . V 60 letech jsem jako kluk jezdil do Jizerských hor na běžky. Tehdy neexistovaly žádné upravené tratě, jen stopa vyjetá někým, kdo běžel před Vámi. Běhalo se po neupravených lesních cestách a bylo to úžasně romantické. Za den jste v krásné a tiché krajině potkali tak 10 běžkařů. Sjezdovku jsem tak sjížděl spíš náhodně, když se jí na trase nedalo vyhnout. Takže vlek nebyl potřeba. Ono taky tenkrát moc vleků neexistovalo (a nikomu to nevadilo). Jóóó, to už je dávno... .

Ještě dodám, že jsem pak po dlouhé pauze stál na běžkách někdy kolem roku 1985 a už mi to vůbec nešlo. Od té doby jsem žádné lyže na nohou neměl (a vůbec mi to nechybí ).