Proč (ne)jezdíte na silničním kole s berany?

Já na něm nejezdím z jednoduchého důvodu.Na cestě mám strach že mě někdo smete a po lesních cestách se vzhledem k průměru plášťů a věčným defektům na tom moc jezdit nedá.Takže jasná volba,trekové kolo s odpruženou přední vidlicí,které zvládne skoro všechno a v nejhorším případě i tu silnici

Proč nejezdím s berany? Protože berany jsem stejně skoro nikdy nedržel jako berany.

Dnes mám normální lepší cesťák, kterému se moderně říká trek.

No a k vašemu doplňku : váha kola se mi nezdá až tak rozhodující. Si myslím, že rozdíl váhy 14 nebo 10 kg nemá skoro na nic vliv. Záleží hlavně na tom, kolik nadměrné a pasivní váhy sebou nosíte vy.

Dobrý den, mám silničku už asi 15 let pověšenou na háku a jezdím na horském kole. Loni jsem ji na asi 3 jízdy oprášil a už se zas vrátila na hák. Výhodou na začátku bylo, že bez zjevné únavy jsem se ocitnul 50 km daleko. Tak jsem ještě přisypal a vydal se do kopců Šumavy. Tady nastal problém, že na silničce nemám až tak lehký převod, musel jsem v největším stoupání zastavit a vydýchávat. Další problém byl ve sjezdu dolů, kdy málo výkonné brzdy nestačily na moji vyšší váhu.

Jinak jezdím na kole hodně dlouho, už jsem asi i něco najel a trekové kolo bych vynechal. Horské kolo má níž těžiště, nazutím hladkých plášťů (některé se foukají i na 6-7 bar) se dostanete na stejné jízdní odpory jako na trekovém kole. Další výhodou pak je, že ho zas snadno přezujete na klasické MTB a můžete i do náročnějšího terénu. Váhu kola taky nijak neřeším, protože sám nejsem nijak hubený a v obou případech jde o balastní váhu Pokud se rozhodnete pro MTB, tak si raději připlaťte za špičkové pláště s kevralovou patkou (třeba Continental Race KIng, Maxis Ikon, nebo alespoň Hutchinson Python) a poznáte ideální kolo na naše rozbité silnice.

Protože silniční kolo bez beranů není silniční kolo ale trek, a silnička je oproti treku rychlejší hlavně kvůli posedu.

Jezdit na Favoritovi (Favorit Rokycany), Esce (Eska Cheb) nebo dalších silničních kolech (velocipedech, bicyklech) s "berany"je kultovní záležitost. Kluk, který měl v druhé polovině minulého století kolo s beranama byl borec. Ostatní kola měla normální řídítka buď od středu ke krajům prohnutá - tak zvané "vlašťovky", nebo rovná řídítka s konci trochu ohnutými dozadu aby se dobře držela, podle tvaru "pravítka", později přibyla i zcela rovná řídítka, pak s různými nástavci dopředu jako býčí rohy, apod.

Berany se blbě držely, závodník byl prohnutý a ohnutý tak, aby kladl větru co nejmenší odpor a proto se držel beranů v ohybu vpředu. Při pohodlnější jízdě se držel za gumové koncovky hodně dole a když si chtěl narovnat záda, tak se beranů držel nahoře na rovné části. Berany se daly držet na všech místech své délky, proto se ovinovaly speciální páskou a na konce se někdy dávaly vroubkované gumové koncovky (staré bicykly mívaly konce řídítek třeba i dřevěné). Protože jsou berany poměrně úzké, je držení citlivé na držení směru, do terénu to v žádném případně není. Frajeři si pro městské ježdění berany otočili nahoru a držely je jako kozla za rohy trčící nahoru.

Berany jsou kultovní záležitost, stejně jako závodnická čepička, propocené tričko, žádné blatníky nebo světlo, lehké kolo, přehazovačka a přesmykač vypočítané pro rychlou jízdu po silnici a namakaní borci vyjedou i prudký a dlouhý kopec na Křivoklátě nebo kopcovité terény na nejrůznějších závodech. Ke kolu s berany také patří úzké tvrdé sedlo s tvarem jakoby liščího čenichu, tak zvaná liška. Tvrdé, nepohodlné, úzké, sedět se na tom skoro nedá, zadek otlačený, stehna odřená, ale i to je kus kultu silničních kol a jejich slávy.

Tvary řídítek jsou například na stránce bicycles.stackexchange.co/... , kde najdete rovná řídítka - flat bars, berany - drop bars, dopředu nahoru jako býčí rohy - Bullhorn handlebars, motýlková řídítka - Buterfly handlebars, smyčka dopředu s opěrkama pro předloktí - tri bars nebo aero bars, rovná řídítka se zvednutými konci - riser bars, zvednutá řídítka pro cestovní kola - cruise bars, bývají na všech obyčejných kolech už od začátku minulého století dodnes, jako nejpohodlnější - střední část je níž a na koncích jsou zvednutá, aby se na kole dalo pohodlně sedět jako za stolem pěkně vzpřímeně a zvolně jet cestou necestou, městem i po polních cestách s hráběma nebo motyčkou položenou přes řídítka obracet sena nebo okopávat řípu nebo brambory.

Všechno má své. Asi tak nějak. Pokud kolo nechcete, určitě se najde milovník tohoto kola a uděláte mu radost.