Trvá to, odhaduji už něco přes rok. Dlouhodobě pokleslá nálada, (ačkoliv na to ve společnosti jiných lidí většinou nevypadám, vnitřně jsem tak říkajíc v prdeli) nejsem schopný se z ničeho radovat ani pro cokoliv nadchnout, nic mě moc nebaví ani příliš nezajímá, a to ani věci, které mi dříve působily potěšení (hraní na PC), nebo jsem se u nich dost snažil (studium).
Jsem nepřetržitě napjatý a nervózní jak idiot a děsí mne představa nedostatečného výkonu u věcí, na které většina ostatních hází bobek (v pondělí mám mluvní cvičení před třídou a mám zasranou trému), ale přesto přeze všechno prostě nejsem schopen napnout síly a přinutit se k tomu, abych na tom zapracoval. To až ve chvíli, kdy jsem pod naprostým a bezprostředním tlakem, pak to teprve trochu jde, ale už mi to sere.
Často mě bolí hlava a za krkem, jsem permanentně unaven, zpravidla neusnu dřív, jak o půlnoci a o víkendu obvykle vstávám v poledne a ani poté nejsem dost odpočatý. Z toho jistě dokážete odvodit, že vstávat denně do školy (druhák na výběrovém gymplu) v šest ráno je pro mě peklo. Nejradši bych celé dny jenom proležel, prospal, nanejvýš se věnoval nějaké pasivní činnosti. Ostatně mé všední dny tak také začínají vypadat, akorát místo toho spaní je zatím četnější sezení u PC a bezcílné bloumání po netu. Je to takové přežívání zkoušek a testů od víkendu k víkendu, od prázdnin k prázdninám. A o těch víkendech a prázdninách, ale i o všedních dnech, kdy se nemusím zrovna stresovat s nějakým zkoušením (a stres nesnesu), bych toho chtěl hodně udělat, ale ráno, resp. v poledne vstanu, pak celý den nějak prozevluji a najednou zjistím, že už je večer, že jsem zase neudělal vůbec nic z toho, co jsem chtěl, a propadám beznaději.
Také mám teď dost potíže se soustředěním, zhoršila se mi paměť. S tím samozřejmě souvisí i zhoršení prospěchu ve škole (první pololetí na gymplu jsem měl prospěch lepší třetiny třídy, od druhého to již šlo z kopce a nyní, ve druháku už je to šedý průměr) a vůbec, celkových schopností, díky čemuž samozřejmě moje nálada i sebevědomí klesají ještě více. Holku nemám (ani kamarádku, snad až na jednu hodně povrchní výjimku na gymplu, které občas s něčím pomůžu a ona mi řekne, jak jsem hodný, ale to je asi tak všechno) a asi nikdy neměl, kamarádů také moc nemám, resp. se s nimi moc nestýkám, nakonec těch pár opravdových kamarádů jsou podobní asociálové, jako já, alespoň ale na tom nejsou tak, jako já už přes rok, že jsem celé dny jak ztřískaný, bez víry v cokoliv, natož sám v sebe, neustále uvažující o smyslu života a v současnosti už často procházím stavy, kdy jediné, co mě dělí od sebevraždy, je za a) strach z fyzického utrpení, za b) morální zábrana, vědomí, že rodiče by to opravdu nepotěšilo.
Od 2 let mám alergie, od 5 těžké astma, takže prvních 7 let života jsem strávil po špitálech, kde na mně zkusili cca 20 druhů léků v různých kombinacích (většinou kortikoidy), než zjistili, co na mě zabírá. V současnosti už cca 4 roky je můj stav stabilizován na 2 nehormonální léky denně a možnost provádět běžné každodenní činnosti bez výskytu dušnosti. Přesto ovšem značně utrpěla moje fyzická kondice (nemohl jsem se namáhat). Pak základka, kde jsem jakožto outsider byl dosti šikanován. Sice mi nediagnostikovali tzv. Aspergerův syndrom, ale všechny indície napovídají tomu, že minimálně nějakou lehkou formu mít budu. Takže jsem byl jak po fyzické, tak hlavně po psychické stránce dost odlišný od ostatních a od ostatních individuí ve třídě na ZŠ (ale i v jiných kolektivech, např. na táboře) občas zažil docela peklo. Doma častokrát taky (špatné vztahy, despotický otec, hysterická matka). Neustále stres a napětí. To vše jsem jakžtakž přežil. Občas jsem uvažoval o suicidiu, ale vždy se nakonec ze sraček dostal a šel dál. Ačkoliv mě tedy pár traumatických zážitků dost poznamenalo pravděpodobně na zbytek života.
Nikdy jsem ale nebyl tak chronicky ze všeho unaven a otráven, jako poslední rok. A to žiji zdravěji, než kdy dříve (piji čistou vodu, chodím ven, příležitostně cvičím), občas tedy trochu chlastám, ale to je tak jednou za 14 dní. Nevím, proč jsem poslední dobou jak tělo bez duše, možná se jedná o nějaký syndrom vyhoření? Co s tím? Existuje nějaké řešení, jak se toho zbavit, aniž bych musel navštívit lékaře? To by totiž rodiče asi taky nepotěšilo, už tak mě má otec za dementa. Jinak se všude dozvídám, že má inteligence je přinejmenším nadprůměrná, tak nevím, co si o tom mám myslet.
Asi jsem ale fakt magor, když si nerozumím s ostatními lidmi, natož třeba s holkami. A poslední rok jsem totálně v prdeli, permanentně unaven, nálada neustále někde pod hladinou moře a zhoršuje se to. Do ničeho se mi nechce, pořád myslím na budoucnost v pesimistických (resp. realistických) barvách. Prosím, pomozte mi. Tady to takhle anonymně klidně napíšu, jinak bych ale svoje city neprojevil, natož při nějakém osobním styku, protože toho nejsem schopen. Jsem uzavřen, velmi nerad dávám najevo, co cítím. Proto se také nechci nějak svěřovat rodičům nebo lékaři. Sakra, to toho chci tak moc, když chci fungovat normálně jako všichni lidé okolo?
Na hledání nějaké lásky a spřízněné duše už jsem rezignoval, holce bych stejně asi nedokázal říci osobně, že jí mám rád, natož, že ji miluji. Budu se holt utápět ve své samotě, opravdu mě to sžírá a opravdu mi chybí přítelkyně, spřízněná duše, láska a fyzický kontakt, ale nějak to tu takhle přežiju, protože mi nic jiného pravděpodobně nezbývá. Kdo by mohl opětovat lásku nějakému depresivnímu magorovi s aspergerem, že? Snad by se to dalo vykompenzovat například uznáním ostatních. To ale musím nejdřív být něčeho schopen, něco vytvořit, něco dokázat. Což je vzhledem k mému současnému stavu také jaksi utopie.
Takže hledám člověka s psychologickým či lékařským vzděláním. Rady, jak se zbavit deprese, uvítám jakékoliv metody od psychologických přes žraní antidepresiv (je mi jedno, že po nich třeba nebudu "sám sebou", hlavně abych se zbavil své tíživé situace) až po elektrošoky či cokoliv podobného, co nemá jiný výraznější trvalý následek, než je zbavení se deprese, nestojí to moc času a peněz a nikdo blízký se o tom nemusí dozvědět. Děkuji za rady. Doufám, že ne zbytečně.
0x
Pokusím se odpovědět. Popořádku. Je to fakt dlouhé vyzpovídání... Za tvojí všeobecně blbou náladou patrně stojí vysoké nároky okolí, i tvé vlastní, které ale nedokážeš ustát. Změnši je, zkoriguj. Ovšem jak čtu dál, zmenšil jsi je příliš. Z toho vyplývá neuspokojení. Nervozní jsi, protože ti pár věcí nevychází tak, jak by mělo. Když jsem se dočetla k tomu, kdy usínáš a vstáváš, no nevím nevím, já takhle usínám normálně a naše 17 letá dcera taky. A i když usínáš o půlnoci, nevidím důvod ležet do poledne. Já ležet až do oběda, tak stejně jako ty za ten den neudělám vůbec nic. Člověk je prostě přespalý. 8 hodin spánku stačí bohatě, 6 hodin má stačit na to, abys druhý den normálně fungoval. Po 12 hodinách spánku, který uvádíš, by mě hlava bolela taky.
Takže v první řadě doporučuji i bez prášků upravit režim. Cestou ze školy domů spěchat nemusíš, pobav se s přáteli, nebo jen zevluj, odpočívej. Prostě jdi domů pomalu. Pak se dvě hodiny uč. Po nich učení nech, dej si něco dobrého k jídlu, pusť si muziku, relaxuj. Pak se můžeš podívat na to, co jsi se ty dvě hodiny před tím učil, co si z toho pamatuješ. Musíš být na sebe přísný v tom, že třeba ve 22.00 všechno vypneš a jdeš spát. Ten spánek Ti do rána musí stačit, to že se ráno nechce vstávat neznamená, že v té posteli zůstanu, protože se mi nechce. Prostě ráno v 8 vstaneš, i kdyby byla neděle. Co dál, to se uvidí časem, nejde dát ze dne na den návod na celý život. Jsi unavený, přetížený, ale z 80 % si to děláš sám. Můj názor.
0x
Tak jsem si to přečetla celé a myslím si, že ti chybí v rodině láska. Píšeš jen o samých povinnostech a chybí mi v tom city, ne že jsi bez citu, ale prostředí je chladné. Často jsi doma u PC, nebo ve škole. Stále v uzavřeném prostoru. Jestli to jde zdravotně, sedni na kolo a jeď do přírody, buď venku na vzduchu. Budou jarní prázdniny, tak by to chtělo dovolenou, navštívit nějaké zajímavé místa a mysl zaplnit věcmi, co ti udělají radost. Ještě mně napadlo, pořídit si domů zvířátko, o které se budeš starat, budeš ho pozorovat, budeš se mu věnovat, bude to něco nového, nové zážitky, jiná povinnost a také legrace. Deprese mohou zavinit nespavost a nevolnost od žaludku, a to je potom lepší navštívit psychiatra, který ti předepíše léky, a po čase ti to v těle léky srovnají a vysadíš je. Nejdříve zkus kolo, přírodu, dovolenou, popřípadě zvířátko, když nic nepomůže, tak nakonec léčbu. Škoda, že si o svých problémech a pocitech nepopovídáš s mámou a s tátou. Je dobře, že jsi to zde napsal a určitě své názory nebo rady napíší další. - stařenka
Když se tento člověk neumí (nechce) starat ani sám o sebe, jak se má podle vás starat o zvířátko, aniž by trpělo? 
"chp", jak víte, zda by zvířátko tazateli nepomohlo? Co radíte konkrétně Vy, kromě toho, že jen kritizujete? Jste snad zkušená lékařka? Jinak prosím, své osobní výlevy vůči mně si nechejte na doma. - stařenka
Pt, já se musím Chp zastat. Sama mám zvířata a vím, co lidi dokáží nadělat paseky. Té paseky jsou plné útulky a když čtu inzeráty, typu daruji to a to zvíře, je mi do breku. Domácí zvíře, ať je to pes, nebo kočka, nebo i malý křeček, potřebuje vyrovnaného člověka, protože na něm bude závislý. Tazatel, když padne do své depky a bude do oběda spát, tak tomu chudákovi zvířeti nedá ani nažrat.
Mařenko, zastaňte se koho chcete, já to psala, jako jednu z alternativ a chlapec se rozhodne sám. Také se může stát pravý opak. Pokud chce někdo vyhledávat spory, tak já to nejsem a již jsem svůj názor napsala a nebudu se k tomu dále vyjadřovat. - stařenka
Dámy já vám do toho nechci nijak vstupovat, ale podle popisu tazatele je to deprase jako kdyš vyšije a jediná rada může být navštívit co nejdříve odborníka, než to skončí sebevraždou. Představa , že si v tomto stavu pomůže člověk sám je zcela mylná. Názor chlupatependolina "Když se tento člověk neumí (nechce) starat ani sám o sebe" nemá cenu ani komentovat. Ten (ta) si plete dokonce nemoc s leností.
0x
Deprese, propad beznaději.. Proč mladí lidé musí už od tak brzkého věku čelit depresím? Všechno je na nic, všechno bylo na nic, a všechno na nic bude... Člověk si asi musí najít nějaký dosažitelný cíl.. Uvědom si, proč jsi tady na světě, a že tady jsi pro něco důležitého. Každý má svůj osud, ale také se o něj může přičinit. Někdo to má těžší, někdo lehké. Ale musíš to nějak přetrpět a uvědomit si, že tady nejsi pro nic za nic. Snaž se zbavit té negativní nálady..vím, je to těžké.. bohužel to nevyřeší to, že budeš hrát na pc a semtam si zajdeš s kamarády někam zapařit a tak.. třeba Ti na chvíli bude líp, ale.. pořád to budeš mít v sobě. Pochybuji, že Ti s tímhle může někdo nějak moc pomoci, ale může Tě alespoň nasměrovat tou správnou cestou. Jsi mladý, život máš před sebou, neztrať ho kvůli něčemu, co se snaží Tě zbavit nálady, či z Tebe udělat depresivního pesimistu, který roznáší negativno všude kolem. Přeji hodně zdaru.. 
nenech se přemoct depresemi 
0x
Promiňte, ale proč máte ten dojem, že když navštívíte lékaře duše, to jest psychiatra, tak si vás okolí zařadí někde mezi totální magory? Proč, ptám se. Z vašeho psaní je cítit maximální znechucení životem, což svědčí o té depresi. Tu si sám nevyléčíte, ani rady laiků vám nepomohou. Toto je třeba svěřit do rukou lékaře. Nemyslím si, že k psychiatrovi potřebujete mít doporučení od praktického lékaře. Zkuste se někam objednat a uvidíte, jestli vám lékař pomůže. Víte, u těžší deprese to funguje tak, že prostě nejste schopný vlastními silami cokoliv změnit, proto je právě nutná spolupráce s psychiatrem. Ten může předepsat antidepresiva, která mohou člověku pomoci přemoct ten odpor k práci všeho druhu a nastolit v člověku takový stav, kdy se zase bude umět radovat ze života. Minimálně tedy potlačí ty černé myšlenky.
0x
Jsi chytrý a citlivý člověk. Pokud máš depku z tohoto světa, tak já se ani nedivím, protože on je fakt nezdravý. Měl bys asi omezit vysedávání, hýbat se na čerstvíém vzduchu, baštit zeleninu a B-komplex. Že nedokážeš vyznat lásku, je ve Tvém věku normální, ono to přijde, příroda Ti pomůže. Hledej. Jak si představuješ svoji budoucnost? Co Tě vlastně baví, nebo vzrušuje? Jaké máš koníčky, názory, přesvědčení? Jaké se Ti líbí ženy? To by Ti mohlo napovědět při hledání smyslu existence. Chápej své potíže jako příležitost rozluštit tajemství svého života. Je pouze ve Tvé moci na něj přijít. Postav se k tomu pozitivně. Když to nepůjde, zvaž toho doktora. Udělej si test
0x
Ahoj, moc dobře znám to, co tu popisuješ. U mě to nastalo taky přibližně v době, kdy u tebe. Taky jsem chodila na gympl, podle všeho nadprůměrně inteligentní, ale pčřesto jsem to nezvládala. Neměla jsem sílu se donutit a ani se pořádně na nic soustředit. To, co popisuješ, je jasný případ depresí. Nejlepší a nejrychlejší způsob, jak se jich zbavit, nebo alespoň dostatečně redukovat tak, aby jsi byl schopný alespoň trochu normálně fungovat , je navštívit odborníka. Stačí zajít k psychologovi. Otázka je kolik ti je, protože pokud nechceš, aby to věděli vaši a je ti míň než 18, půjde to těžko. Je na tobě zvážit, jestli nebude lepší jím nějak naznačit, že ti není po psychické stránce dobře a chtěl by jsi navštívit lékaře. Já se na deprese léčím už několik let a bez prášků a pomoci psychiatričky bych to nezvládla. Ta bolest za krkem je taky způsobena tím. No vím, že jsem ti tímhle asi moc nepomohla, ale kdybys ses chtěl na něco zeptat nebo to probrat, napiš mi na mail marika.zem@centrum.cz. Nechce se mi tady nějak zvlášť rozepisovat. Jinak v tom rozhodně nejsi sám, znám spoustu lidí, kteří na první pohled vypadají spokojeně, v pořádku a přitom trpí depresema, berou prášky a chodí k psychiatrovi., takže si opravdu nemusíš připadat jako demnet ani nic podobného, je to nemoc jako každá jiná, jen její léčba je o něco náročnější. Ale chápu že máš strach z reakce okolí, natož rodičů. Starší generace ještě neměla ponětí o psychických chorobách, tak jako my teď a kolikrát, je pro ně dost těžké to pochopit. navíc člověk, který to nikdy nezažije, jen těžko chápe, co to je.
- Mluvní cvičení - téma
- Mluvní cvičení-jaké téma?
- Mluvní cvičení
- Aktuální přesné téma na mluvní cvičení
- Jaké téma si zvolit na mluvní cvičení?
- Mluvni cvičení
- Nápad na mluvní cvičení - přísloví
- O čem mluvit v mluvnickém cvičení?
- Mluvní cvičení - téma
- Mluvní cvičení
- Mluvní cvičení
- Mluvní cvičení
- V jakém čase povídat?
- Tlumočník, co je potřeba za vzdělání?
- Jak mám udělat mluvnií cvičení?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.