Když se život ubírá trošku jiným směrem

Zdravím Martino! Dočetla jsem váš příspěvek až do konce. Tak to holt na světě chodí, že ne všechno se vyvíjí, jak by člověk chtěl a nebo si naplánoval. Takový je už život. Ale jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. Kolikrát jsem padla na pusu, ale nikdy jsem to nevzdala a bojovala jsem. Vždycky je něco a někdo, pro koho to člověk dělá. Když nic jiného, tak pro sebe, aby si dokázal, že se umí s problémy poprat. Je dokonce i běžné, že problémy nechodí jednotlivě, ale jak se říká, když se něco . . . . . Vám se také nakupily problémy. Asi k tomu i přispívá fakt, že se po zdravotní stránce necítíte nejlíp. A když není člověk v pohodě, tak jde všechno hůř. Začněte se na svět koukat víc pozitivně a nehledejte jenom samé problémy. Máte sice dobrého přítele, ale jestli jsem pochopila, je o něco mladší než vy a nemáte asi v něm takovou oporu, jakou byste momentálně potřebovala. Jeho čeká teprve vejška a vám zase ještě bude chvíli trvat, než školu dokončíte. Nejprve se zkuste vyrovnat se svými zdravotními problémy a věřte, že potom půjde všechno líp. A možná, že se nezměnily vaše kamarádky, ale vy. Popřemýšlejte o tom a zkuste s nimi obnovit kamarádství - mladý člověk by neměl být sám.

Martino, já asi budu protivná. Všichni přede mnou vám bolístky foukali a byli na vás hodní. Já to nebudu balit do servítků. Jste dospělá, vítejte v klubu dospělých. Takový je život. člověk se musí ohánět, aby si ho udělal takový, aby za něco stál. Dospělý člověk zodpovídá za svá rozhodnutí, nekouká, odkud se přiřítí pomoc, ale začne se starat sám. Domýšlí důsledky svých činů. Když už se tak rozhlížíte a víte kdo vám může nebo nemůže pomoci, proč si neuvědomíte, kolik lidí se podílelo, uskrovňovalo, počítalo jen proto, abyste mohla studovat a přecházet na jiné školy a místo učení já nevím co. Asi jsem fakt protivná, ale vím, co mi to dalo práce a počítání a uskrovňování se proto, aby dcery mohly vystudovat. A ony samy doučovaly, masírovaly, učily, prodávaly, uklízely, jen proto aby mi odlehčily. Já jsem jim dodne za to vděčná, protože se chovaly jako milující a zodpovědné děti. Váš kritický postoj ke všemu a všem, kromě sebe, mě kapku vytáčí. Omlouvám se vám za přímost, ale toto je můj pohled, můj názor. Jste velká holka, chovejte se podle toho. Nestudujete pro něco, ale proto, abyste si mohla žít život a dělat práci, jakou jste si vybrala.

Dobrý den. No já bych to shrnula následovně - v životě každého člověka se objeví doba, kdy se mu nic nedaří. Někoho to postihne ve vašem věku, někdo naopak na vysoké škole jen září, vše se mu daří, ale pak třeba okolo třicítky najednou sešup a nedaří se mu nic. Takže logicky musí jednou přijít doba, která bude šťastná i pro vás. Jen si prostě musíte ty nezdary zažít, a to vás posílí do budoucnosti. Nějak mi tam nepasuje ten váš přítel - je mladší než vy? Je to tak? A vy se bojíte, až on půjde na vysokou školu, že se odcizíte. Tudíž si vztahem nejste příliš jistá? Mladší partner samozřejmě neznamená, že by vztah neměl vyjít. Akorát mám ten dojem, že jste každý někde jinde tím, že on teprve maturuje a vy budete za chvíli končit VŠ a pravděpodobně nastoupíte do práce. Pak ta rozdílnost prostředí (vy práce, on výška), ve kterém se budete s přítelem nacházet,může působit střety. Ale nemusí. Nic není strikně dáno, že to bude tak a tak. Záleží na lidech, jak moc o sebe stojí. Takže - rada na závěr. Nepodléhat tak moc stresu, to totiž nesvědčí ani vašemu zdraví. Jestliže se budete mít s přítele stále stejně rádi, tak ani ta dálka (on na VŠ v jiném městě) by vás neměla rozdělit, zvláště když píšete, jk vás váš přítel podporuje. A jestli vás to přesto rozdělí, tak ten vztah asi nebyl až tak pevný a nebyl by možná pevný nikdy. Toto prostě neovlivníte tím, že se tím budete stresovat. Věřte, že jednou bude líp. Ale že se životních starostí nezbavíte, to doufám víte. O tom je život.

Předpokládám, že Ti je kolem 25.

Je konec zimy, čas depresí, už se to táhne dlouho.

Kámošky pařmenky a těhule - doba mezi 25 a 30 taková je, u VŠ tak do 35 - budeš dle vlastní situace pendlovat jednu chvíli mezi jedněmi, apk mezi druhými a vždy s pocitem, že jsi o některé přišla, vystříbří se to až asi kolem 40 (doufám já). Nicméně pokud máš třeba partnera o dost mladšího, je to nepříjemné v tom, že nemusí zapadat do okruhu Tvých přátel. Jeho výška /vzdálenost a věk, Ty pak zaměstnání/ bude zkouškou - buď obstojíte, nebo ne, v tom si netrofám uklidňovat ani strašit, tam bude hodně aspektů.

Zkus najít nějaká pozitiva (např. zvaž, co umíš, zda bys nemohla využít jako přivýdělek . třeba jazyky jako průvodce, doučko ... nebo třeba účetnictví atd, neznám tvůj obor). Užívej si přítele, věz, že jaro bude brzo a depky pryč. Pokud ti je hloupé poprosit o prachy, zkus udělat dospělácký krok- říct rodičům, že si vážíš jejich opory a že současně víš, že studuješ už dlouho, a že stávající situace (za niž nemůžeš, což vědí) Tě nutí řešit peníze... že chceš danou situaci řešit už sama, ale obava, že nezvládneš. Takže si nechceš od nich vzít, ale prosíš o půjčku, kterou bys regulerně dle dohod splácela... třeba na to přistoupí, uvidí, že se chceš stavět na vlastní nohy, což je potěší, zároveň že k nim máš důvěru - Tobě vytrhne trn z paty, že nebudeš ve stresu, zda peníze zvládneš vydělat. A i do budoucna věz, že nejlepší bankou na půjčování peněz je rodina, pokud má a je ochotná (neobcházet lichváře a banky) - tím Ti spadne taky kámen ze srdce.

,já jsem další oponent ,,ale v jiné sféře... Myslím si,že váš partner je pro vás opravdu mladý.A to ze všech stran. Vy budete vystudovaná a budete chtít žít rodinným životem- mít děti a ON bude studovat a mít volnost ,,,nevím já bych tohle nechtěla.

Zamilovanost je jedna věc a realita je jiná. Myslím si,že vy potřebujete člověka s vaší povahou jak jste psala spíše o kterého se můžete opřít ,Neznamená,že pracuje že je to o všem. Ale člověka hotového ,,,myslím že potřebujete vy. .co vás tak trochu povede a dá vám dobrý pocit jistoty,,to je důležité ,,,,

Martino, nedá mi to, musím se ozvat ještě jednou. :D Uvědomujete si, co to děláte?! S odpuštěním hnípete doma, tratíte čas a síly litováním se a pomlouváním druhých. Viz. včerek 15.6 h. Brouzdáním po netu a krávovinama. A život jde dál. Může se vám stát, že se kolem vašeho mladého nachomýtne, po nějaké době, mladá, krásná prdelinka. A vy budete koukat s otevřenou pusou. Roky v čudu, žádné dokončené vzdělání, nic, pro co byste mohla být sama na sebe hrdá. Jen budete vzpomínat, jak jste kdysi byla dobráA také, kolik času jste ztratila a zahodila a promarnila zbytečně. Proslzela a provzdychala. Krucinál, přestaňte! Pochlapte se a začněte se starat o svůj život a o svou budoucnost. Neřešte, co a kde váš mladý chce studovat nebo dělat, řešte to, abyste byla vy dobrá natolik, že mu bude ctí být s vámi. Teď je na to ta pravá chvíle!

Píšu to všecko proto, abyste se chytla příležitosti a popracovala na sobě, protože v životě nic není zadarmo. Nepište mi, prosím nějaká vysvětlení a nějaké důvody a blablabla stále dokola. Neděláte nic pro mě nebo někoho, děláte nebo neděláte to pro sebe. Nejste hloupá, tak se vzpamatujte!