Zblížili jsme se s přítelem, s kterým se znám již přes 20 let. Nejprve jsme se přátelili i s rodinami, ale postupem času mezi námi vznikl vztah. Již nějakou dobu spolu žijeme, plánujeme se vzít. Má z minulého manželství 2 děti, dospělou dceru a 10 letého syna. Soudem má určeno, že si syna bere na každý druhý víkend k sobě. Jeho bývala už ale před rozvodem avizovala, že nám to vše osladí a bude dělat problémy. Doma si stěžuje před synem, že jsem mu ukradla tatínka, že jsem kráva - to je nejslušnější označení a že mě má ignorovat a klidně poslat do pr.. Při jeho pobytu u nás probíhá docela peklo, já se nijak do ničeho nemíchám, ale jejich syn odmítá jakékoliv jídlo mnou připravené, párkrát mi řekl "ty krávo". Vyhrožuje, že nám doma vše rozkope a když ho otec okřikne, tak ihned volá matce se slovy: mami zavolej policii, já se taťky bojím.Evidentně to má od matky. Tuto rodinu znám 20 let a vím, že když ještě žili pohromadě, děti, konkrétně syn, na otci doslova visel. Přece nemá matka právo, takhle štvát dítě proti otci a jeho nové rodině. Mám pocit, že trpí hlavně to dítě. Někdy se zapomene, hrajem si spolu, smějem se, ale pak jakoby do něj něco vjelo, začně být na nás hrubý a nebo nechce jíst, ani nikam jít atd., dokonce vykřikuje, že už tak dál nechce žít, že raději skočí pod auto. Jsme z toho zděšení. Na koho se obrátit? Jak pomoci hlavně tomu dítěti? Volala jsem jeho matce, zda by neměla s ním zajít k psychologovi, ale jako obvykle mě urážela nevybranými slovy a na kluka volala, že si myslím, že je blázen...
3x
Možná se Vám moje odpověď líbit nebude, ale já bych doporučila, aby se otec v zájmu zdraví svého dítěte se synem přestal stýkat osobně. Každý takový víkend musí pro dítě být neúměrné trauma, protože svým dětským rozumem není ještě schopno pochopit podstatu problému. Možná by bylo vhodné matce dítěte doporučeným dopisem oznámit, že tak činíte v zájmu dítěte a že Váš vztah k synovi se tím nemění. Matka se časem uklidní, najde si třeba nového partnera a může dojít k nové dohodě. Znám ale ze svého nejbližšího okolí případ, kdy se otec takto rozumně zachoval a když syn dosáhl plnoletosti, byli zas táta a syn.
doplněno 10.02.11 11:27:Zřejmě budu muset doplnit tu vlastní zkušenost. Týkala se mého manžela a jeho syna z prvního manželství, ani já jsem rodinu nerozbila. Pokoušeli jsme se o rozumnou domluvu, ale když nebyla možná, otec se přestal se synem stýkat. Bývalá manželka se vdala podruhé, měla ještě další dva syny a i my jsme měli děti. Když bylo synovi 18 let, otec s ním vyřizoval placení výživného ( od 18 let jde k rukám dítěte) a syn se normálně plynule začal stýkat s celou naší rodinou. Je to už dávno a dnes mají nejbližší vztah k sobě syn z prvního a dcera z druhého manželství.Jsou si tak podobní, že v nich nikdo nevlastní sourozence nevidí.
moc si nejsem jista, jestli je to vhodné řešení, syn to může brát, jako že teď ho otec opustil už úplně definitivně. asi by se časem sklidnil (sejde z očí, sejde z mysli), ale neznamená to, že by to na něm nenchalo větší psychickou stopu, než pravidelné návštěvy. možná by spíš bylo dočasně lepší setkání plánovat bez přítomnosti nové partnerky otce... ale ani u toho si nejsem jista, jesti z dlouhodobého hlediska by to bylo OK, ptž vyhýbat se jí nelze pořád, tak jak by potom kluk snášel, až by se zase jednou objevila na scéně. možná ale kdyby se ta setkání minimalozvala, tedy některá setkání kdyby probíhala bez její přítomnosti, třeba by to pomohlo... ale popravdě tady by to chtělo psychologickou pomoc. nejenom pro dítě, ale pro celou rodinu.
3x
saxi, toto je velice těžká situace. A jak je těžká pro vás, tak stonásobně je těžká pro chlapce. Maminka by si měla uvědomit, že by se stát mohlo leccos a kdyby bylo potřeba z nějakého důvodu o chlapce se postarat, šel by k úhlavnímu nepříteli. 
Toto jsem si uvědomila, když mě v podřepu odvezla záchranka do nemocnice. Tam jsem si uvědomila, že se stát může cokoliv a pro děti by to bylo nesmírné trauma, jít k otci. A tak jsem o něm přestala mluvit. Naštěstí přijeli mí rodiče a byli s dětmi, než jsem se vrátila ze špitálu. Souhlasím vřele s patronkou. Lépe by bylo, aby se otec s chlapcem přestal stýkat. Chce to čas. Vášně a nenávist vychladne. 
Jednou má pubertální dcera řekla, že kdovíjak to s tím taťkou vlastně bylo a co jsem zavinila já, proč on vlastně pil. Přesně jsem věděla, jak vypadá Lotova žena. A v koutku jsem plakala a trápila se velice dlouho. Starší, když se to dověděla mi řekla-Ona byla malá, nic nepamatuje. Já ano. Já si to všecičko pamatuju. Neboj, na všecko příjde a všecko jí dojde. Trvalo to pár roků, kdy se začala divit, proč ten táta dělá tohle a tamto. A proč visí na láhvi víc, než na ženách a dětech, které měl po nás. A teprve loni si to dala v hlavě všecičko úplně dohromady. A jen se bojím, že si užene kýlu, jak by mě nosila na rukou.:D Tak i váš mladý příjde sám na pár věcí a pár pozorování mu nebude sedět s tím, co říká maminka. Táta by mu měl vysvětlit, že ho má stále nade vše rád, ale že takový postoj k vám a tím i k němu nebude tolerovat. Že se vzdává soudem přiřčených víkendů. A až ho bude chlapec chtít vidět, až mu bude smutno nebo bude něco potřebovat, že má na tátu číslo a ať zavolá. Že ho to, jako tátu, mrzí, ale nechce mu dělat dále větší zmatek v hlavičce. 
Chlapec v deseti letech je ještě citově i mentálně dost malé dítě, ale už chápe pár, i nepochopitelných, věcí. A vám, když někdo bude něco vykládat, utněte to a nechtějte to slyšet. Jinak se pánem a vládcem vašeho života stane bývalá žena vašeho muže. Budete ji mít v srdci, v hlavě i ve žlučníku. Je spousta jiných věcí na přemýšlení, řešení, radosti i hrůzy!
Hodně štěstí
Děkuji, krásně napsané. Taky již mě napadlo, že by to přítel mohl řešit tak, že by za malým jen tak zajel třeba i 2 x v týdnu, vzal ho třeba na pizzu ... Nechtěla jsem to příteli navrhovat já, aby si třeba neřekl, že jsem sobecká a kluka doma nechci, ale opravdu poslouchat řvaní klučiny, že jsem kráva a že si přeje ať zemřu, to je fakt silná káva. Navíc matku znám a jsou to její slova, používá to často a na adresu všech, kde se jí znelíbí. My jsme s přítelem takoví kliďasi, já mám 2 dospělé děti, které jsou moc hodné a slušné, nikdy nebyly bity, vše se řešilo domluvou. Když začně syn přítele ječet a nadávat, tak jsme z toho všichni vedle, neznáme takové chování. tedy přítel ho jistě zná od své bývalé, její hysterické výjevy byly nejspíš hlavní příčinou jeho odchodu. Hodně mě hřeje u srdce, když mi říkává, že je se mnou šťastný, že jsem taková pohodářka, pořád z úsměvem na tváři, že se těšívá z práce domů, protože ho tam čeká klid a pohoda. To s jeho synem mě ale strašně mrzí, bohužel já s tím asi nic nenadělám a chtěla jsem mu nějak pomoci, ale asi není jak. Je tak asi vychovaný. Měla bych ale obavy, že v pubertě začne být agresivní, už i teď vyhrožuje, že nám doma všechno rozkope. J
Jen se desim toho, ze se klukovi bude neustale ustupovat. Takhle mi vyvadela dcera od byvaleho pritele, ale nikdy ho nenapadlo, aby ji na me nechal takto mluvit. Stanovily se jasna pravidla... bez rvani, proste ji to bylo oznameno s tim, ze jsem se snazila chovat co nejvice prirozene. Nevim, kdyby mi zacala vyhrozovat, ze doma neco rozkope, tak by od otce dostala peknych par facek - ackoli je to dite, musi vedet, co muze a kdy uz je hranice velmi silne prekrocena. Donekonecna ustupovat nema smysl, bude si dovolovat cim dal vic.
"saxi", máte zde rady různé, některé jsou radikální, vyberete si tu, která je Vašemu naturelu nejbližší. Můj názor znáte, odstranit se má příčina. - stařenka
Příčina? To bych asi musela nechat zabít synovu matku 
MOje štěstí jsou moje dvě děti, nemám s nimi žádný problém, čekám jen na vnoučátka, protože věřím, že budou taky takové. Mé děti nikdo nikdy nemusel k ničemu nutit, samy pomáhaly, kde bylo třeba, vždy slušní k dospělým. Syn byl v pubertě dost divolý, zkoušel, co si může dovolit, ale vše se zvládlo. Bývala žena mého muže je arogantní, nic jí nebylo dost dobré, mého přítele shazovala před všemi. Mnohdy jsem toho bala svědkem. Takže po 20 letech manželsví se sebral a odešel, byl úplná troska. Já byla sama, on byl sám ... Znali jsme se docela dlouho, tak proč si nepomoci? Vy jste mě odsoudila, že jsem si postavila štěstí na neštěstí druhého, ale já dostala ze sraček jednoho muře, který prostě ve výběru partnerky šlápl nejspíš vedle. Spíš jsem hledala radu, zda je možnost někde nahlásit, jak špatně na syna působí matka, že z něj vychová nenávistného člověka. Musím tomu přihlížet, jak je malý vytřepaný, když s ním chci zahrát člověče, tak jen řeší, aby se to nedozvěděla matka, že se mnou hrál. Pak hraje a směje se a blbneme a on se zarazí a řekne: ty na mě nesmíš mluvit, protože jsi zlá. Má to logiku? Posledně rozbil hrnek, já k němu šla, ať se nepořeže a on si zakryl hlavu zřejmě v očekávání facky. ZA rozbitý hrnek? Neřešte tady, že žiju s otcem jiného dítěte a poraďte, zda mám nárok tomu dítěti nějak pomoci. Otec se své bývalky doslova bojí, má strach, že kdyby si na ni stěžoval, tak už synka neuvidí.
"saxi", nevím proč obracíte vztek proti mně. Ptáte se, jak situaci řešit a já Vám napsala, odstraňte příčinu. Píšete, že je kluk nevychovaný, přece jej vychovávali rodiče oba. To dítě nemá rozum ani životní zkušenosti, ty musíte mít Vy. Já Vám napsala můj názor a důvod. Proč bych řešila Váš nynější vztah? Mnějte vztahy, jaké chcete, ale s ohledem na dítě. To dítě bude mít šrám na celý život, a to Vy nechcete slyšet, nebo snad ani nemůžete pochopit. Podle vaší reakce na moje řádky, se mi už tolik, jako pohodářka nejevíte. Proč Vás tolik dráždí moje slova? Protože je v nich kus pravdy, i když Vám nejdou "pod nos". Už jsem Vám napsala svůj názor, Vám se nelíbí, tak si dělejte, co chcete. Budu i ráda, když už na mně nebudete reagovat. Nebo mi chcete napsat něco hezkého? Potěšila by mně pouze změna Vašeho postoje k dítěti. - stařenka
Tak mi to nedá "pt" ... co to tady plácáte? Vztek proti Vám saxi neobrací, to netuším kde to čtete?! Rada, aby byla tou poslední co do toho má mluvit (ikdyž sama a asi jediná vidí, jaká osoba je jeho matka a chtěla by to vyřešit ve prospěch dítětě!) to nemyslíte vážně!? Že je nevychovaný nikde nepsala, jen popsala, že výchova od matky je neúnosná a nepatřičná - samotné dítě by to ani nenapadlo - to mi věřte - osobo! Věřím, že si "saxi" sama zvolí lidský přístup, ale hlavně ne Vámi navrhovaný! Fakt jsem z Vašich reakcí vytočená - kam Vy na to chodíte?!?!
"saxi" přeji hodně sil Vám a hlavně Vašemu muži, to on se k tomu musí postavit čelem a taky vidět, že to, jak jeho syn vystupuje, není v pořádku! Navrhuji synovy nabídnout, aby se s otcem setkával jen tehdy, když on sám ho bude chtít vidět a navštívit (vezme telefon a zavolá) Život jde dál a i syn po čase "snad" pochopí, že jeho matka je jen jedovatá z nenávisti, kterou má v povaze!
"ann", je vidět, že jste vytočená, proto reagujete tak emotivně. Nechci udělat to samé. Mám jen osobní životní zkušenost z pohledu dítěte a tak to píšu. Mně zase vytáčí, když dospělí lidé jednají sobecky a neberou ohled na děti. Sami někdy jednají nerozumně ale při tom chtějí rozumné jednání po dětech. Vůbec se nedivím, že je spousta lidí neurotiků, je to jen o hledání svých výhod oproti výhodám dítěte. Vidím, že "saxi" chce řešit chování dítěte, ale uvnitř je proti němu zaujatá /nikdy nebude jeho máma/. I když někoho znám 20 let, do jejich vztahu nevidím, co bylo, bylo jen mezi nimi. Samozřejmě, že v novém vztahu se oba snaží předchozích chyb vyvarovat, ale kdyby tak učinili než se rozvedli, mohli být možná dodnes spolu. Jenže dnes každý vše řeší radikálně a sobecky. Píšu jen svůj názor. Můžete mne za to kamenovat, je to vaše rozhodnutí. Ale je vidět, že to, co píšu je kus pravdy a proto se někdo může i zlobit. V žádném případě se nechci dohadovat, jen jsem chtěla, aby to někdo viděl i z té druhé strany, ze strany dítěte. Přece pán je pohodář, kluk na něm visí, proč odešel od rodiny? Proč, je tady spousta proč. Slyšeli jsme jednu stranu, která se staví do toho nejlepšího světla a o druhé straně píše jen negativa. Jakpak bychom zde radili, kdyby se ozvala i druhá strana. Mince má dvě strany, nelze to rozsoudit, ale vždy by se mělo myslet na děti. - stařenka
"chlupatependolino", mrzí mně, že to přechází do osobní roviny. Pro někoho je to plácání. Vůbec nechápete, že mi jde o děti. Už se k tomu nebudu vyjadřovat. - stařenka
"pt" "Píšu jen svůj názor. Můžete mne za to kamenovat, je to vaše rozhodnutí. Ale je vidět, že to, co píšu je kus pravdy a proto se někdo může i zlobit. - Vy si v těchto dvou větách v podstatě protiřečíte!? Ale k věci, myslíte si, že by bylo pro dítě lepší, když by otec zůstal s nejspíše promiňte za ten výraz "potrhlou" matkou svého dítěte, která by mu na vlastní oči dítěte dokazovala, že ona je "hvězda" Myslím, že pro dítě je mnohem lepší mít vlastní rodiče od sebe a vidět, že se umí každý z nich, pokud na to mají, a sobě si nevyhovovali, najít "lepšího partnera, se kterým mu dokáží ukázat harmonický vztah plný lásky! Toť moje zkušenost 
2x
Rodina je pro mě na prvním místě, otec byl alkoholik ale maminka nám dětem nikdy neřekla jak to je ale omluvila ho, že mu není dobře. Přesto, že dcera byla už dospělá také jsem s ní neřešila nevěru jejího otce. Na to, že si dva dospělí nerozumí (proč?,když se snad brali z lásky) by děti doplácet neměly. V očích chlapce jste to vy kdo mu uradl tátu a nijak to neodčiníte. Asi bych volila aby otec a syn byli spolu sami. Má dospělou dceru to tedy znamená, že 20 let mu byla manželka dobrá, ještě stihl i syna před 10 lety a najednou zjistil, že ho to táhne jinam, zvláštní.
Nemuzu rici, ze s Vami uplne souhlasim... kdyby slecna opustila partnera, ktereho miluje, tak byvale manzelce krasne vyjde jeji plan s manipulovanym synem. Mozna bylo naopak lepsi, kdyby se syn s otcem i se slecnou videli mene ..
Bohuzel si protirecite - na jednu stranu je rodina na prvnim miste, ale pak by deti na neshody rodicu (kdyz je opravdu krize), doplacet nemely. Kdyz si partneri nerozumi a zustavaji spolu v jednom byte/dome kvuli diteti, ublizi tak jedine zase tomu diteti. Je daleko lepsi zit oddelene, nez aby dite vnimalo hadky, krik, dusno, popr. nasili. Pokud je rodina na prvnim miste, mela by fungovat tak, aby z toho dite melo co nejmensi ujmu.
Verim, ze pripadnou tatovu neveru by se mnou mama taky neresila, ale kvuli tomu, ze Vase mama tatu cely zivot omlouvala, nemuzete nastavit styl zivota vsem okolo. Ono je totiz uplne jedno, zda to muze po dvaceti letech tahne k jine zene, automatum nebo alkoholu... vsechno je spatne.
Liduško přesně 
. A pravdu má i pt stařenka, která o něco výše píše, že dnes většina lidí myslí sobecky jen na své vlastní potěšení a zodpovědnost se moc nenosí. A pak si lidé stěžují na to, jaké jsou děti? Vždyť někdy stačí se na ty rodičovské vzory podívat. Vychováváme ne řečmi, ale hlavně příkladem.
Často si v těchto momentech vzpomenu na Malého prince : "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal".
doplněno 07.04.11 09:46:Zapsalo se to až sem dolů, ale reaguju na příspěvek lidus :Rodina je pro mne na prvním místě...
Co je nejdůležitější v této kauze.? Klid v dětské dušičce. Ať je to dítě očkováno ze strany matky, ať ta "dospělácká" pravda je jakákoliv, to dítě má v hlavě obrovský zmatek. Bude ho tam mít i když se rodiče rozejdou v klidu a návštěvy budou probíhat v pohodě. Stokrát tomu malému můžete vysvětlovat, že sice se rodiče už nemají rádi a proto už spolu nebudou bydlet, ale na vztahu k němu se nic nemění. NENÍ TO PRO TO DÍTĚ PRAVDA. Pro něho se změnilo naprosto vše! Sesypal se mu celý jeho dosavadní život. Vždyť přece už od malička maluje tátu a mámu spolu na jeden jediný obrázek .
A jestliže se k tomu přidá ještě to, že se na dítě převádí křivdy rodičů, tak je to děs .
Jo, chápu, že bejvalka je hysterka, neurotička atd... pak je ale s podivem, že si s ní Váš přítel pořídil dvě děti. Jo, dejme tomu to první bylo z mladické neozvážnosti. Ale to druhé?
Nejlepší řešení je - dítě nenavštěvovat. Vím, zní to divně. Ale jestliže ho otec miluje, tak pro něj chce to nejlepší, že? A vikendy v tomto duchu opravdu nejsou to pravé. Kdysi bych tento názor odsoudila, dnes po zkušenostech vidím, že je velice rozumný. A navíc. Leckdy maminka za měsíc, dva zjistí, že by si od kluka docela ráda někdy trošku odpočinula. Že nemá tolik času, aby ho mohla vzít na víkend někam na výlet. Někdy začne fungovat i trošku (nebo více) výpočítavosti. Kluka začne pouštět k tátovi sama, protože ona není schopna mu koupit kolo apod. Tady je třeba tuto situaci ukočírovat 
Shrnuto a podtrženo. Rozvod nejvíce odnesou děti. A u nerozumných rodičů je to pro dítě obrovská tragedie. Noční můra.
Nesouhlasím s vámi. Moje máma byla po druhé vdaná a měla se svým druhým manželem (kterému říkám táta, protože se vzali, když jsem byla ještě mimino) dítě (brášku). Když mi bylo asi šest, tak už spolu moc nevycházeli - hádky, nadávky i fyzické útoky (z obou stran). Pamatuji si jednu docela drsnou hádku, kdy jsme s bratrem přímo načapali rodiče v ráži. Bylo to opravdu hrozné, oba jsme brečeli, ale oni se stále hádali, jak byli rozzuření. Strašně mě to deptalo a moc jsem nechtěla chodit domů, protože jsem věděla, že tam zase bude rámus.
Nakonec se rozvedli a mamka se s námi odstěhovala. A byl klid. Věřte mi, že se nám všem ulevilo. Bratr stále jezdí za otcem skoro každý týden. Rozhodně tím neutrpěl. Naopak jako malý vnímal odstěhování jako "důvod proč slavit vánoce dvakrát". Teď je všude pohoda, mamka i taťka se chovají k sobě přátelsky, bez hluku a hádek. Oba si našli nové partnery a světe div se - s bratrem jsme to přežili...
Ale "kolikoli", přečtěte si ještě jednou, co píše "saxi", přece pán je pohodář. Vaši "rodiče" se zuřivě hádali, či možná bili, ale to také již nebylo první manželství Vaší maminky, a tak rozvodem vznikají vždy problémy. Už je zde spousta názorů, ale myslím si, že "saxi" uvnitř někde cítí svou částečnou vinu, proto se zde ptá nás, ale odpověď najde u sebe. - stařenka
V tom je ten problém - oni jsou taky pohodáři. Ale prostě problémy se kupily tak dlouho, že i oni to nedokázali dál potlačovat.
Stařenko, když jsem psala v únoru svůj dotaz, tak jsem byla bezradná. Náš malý byl totiž při návštěvách prvních úplně vpohodě, říkál mi teto a chválil si, jak se má u nás fajn, já mám totiž děti už dávno dospělé, takže jsem si s ním zavzpomínala na různé hry a zábavku, miluji malé děti. Asi se ale pak doma "pochválil" , tak začlo peklo. Jak už jsem napsala, je to už jinak. U něj doma to vygradovalo, už byl i bitý, když se o mě a o příteli vyjádřil hezky. Takže nedávno se nám svěřil, že byl k útokům veden, že se ho pak doma matka ptala, zda vyplnil její příkazy (nic od ní nejez, ať na tebe nešahá, nebuď s ní v jedné místnosti atd.) Probrali to i se svojí dospělou sestrou a chce být u nás napořád. Dokonce i dospělá přítelova dcerka k nám jezdí si "oddychnout". malý už mi zase říká teto a je opět sám sebou. Nelituji svého kroku, že jsem začala žít s mužem, který má děti, z nich jedno relativně malé. Jsem s ním od začátku velice šťastná, jsme si blízcí úplně ve všem a teď se vyřešil i malý mráček - neshody s dětmi. A kluk snad nijak neutrpěl, jak jsem měla obavy, řešili jsme to hned a snad nenásilně. Jsou nádherné chvilky, kdy se sejdou u nedělního obědu moje a přítelovy děti, všichni se usmívají a povídají si, my s přítelem po očku po sobě pokukujem, že jsme to zvládli.V příspěvcích jsem si početla různé názory na rozchody manželství, kde jsou děti. Prvotně jsem řešila jen malého, ale pak jsem se zamýšlela i nad jinými věcmi. Já nemám v sobě pocit, že jsem dětem ukradla tátu, protože on navždy jejich tátou zůstane, i když bydlí jinde. Vím, že měli doma rozbroje kvůli výchově, přítel se nesměl do ničeho moc míchat a matka byla diktátor. Onehdy mi přítelova dcera řekla, že teprve až teď poznala, že je taťka super a že je hlavně ráda, že už nemusí poslouchat věčné hádky, co byly doma. Takže já dávám za pravdu příspěvku, že by se mělo opravdu přihlížet dětem, než se jejich rodiče rozhodnout od sebe odejít. Někdy je opravdu pro ně lepší, když jsou zvlášť a děti u obou najdou klid a pohodu.
"saxi", děkuji za reakci, zdá se, píšete v klidu s pocitem, že se vše vyřešilo. Víte, naši rodiče řešili také spory a jako dítě jsem toho byla svědkem, ale nevíte, jak jsem byla bezradná, nešťastná a smutná, když jsem se dozvěděla, že půjdou od sebe, a my do děcáku, nikdo nebral ohled na to, co si přejeme, jako děti. Přesto, že jsem otce doopatrovala, nikdy neřekl o matce jedno špatné slovo. To víte, že jsem to s ním chtěla, jako dospělá rozebrat, přesto nikdy matku nesnížil, nepomluvil, ale raději mávnul rukou a mlčel. Vždy chtěl, aby zůstala naše matka, aby jsme ji měli v srdci, jako matku, a tak to také zůstalo a je. Ale teď k chlapci od Vašeho manžela. Nevyřešilo se nic, i když to tak vidíte a možná se Vám to tak nyní jeví. Vy se pouze cítíte, jako vítěz a matka dítěte, je ta nejhorší v očích svých dětí a to není dobře. Nezlobte se na mně za to, že Vám to píšu, asi to nikdy neuvidíte, tak, jak Vám to popisuju. Dobře Vám to napsala "sebod" a "liduš", já už Vám to jinak sdělit neumím a vzdávám to. - stařenka
kolikokoli. A vo tom to je... Každý případ je jiný. U vás zafungovalo tohle a zafungovalo to k plné spokojenosti. A to je jediný správný výsledek
Já nezastávám názor, že lidé mají být spoli kvůli dětem. Ani náhodou. I když se ti dospělí nebudou hádat, tak děti vycítí, že něco není v pořádku...
A blahopřeji k tomu, že rodiče našli k sobě cestu... To je moc dobře pro vás všechny
Takze je lepsi, kdyz partneri zustanou spolu v jedne domacnosti a dite vidi a slysi vsechny hadky, nadavky, obvinovani, plac, krik, bouchani dvermi... pak spolu rodice nebudou mluvit, bude dusno... vazne si myslite, ze je to spravne?
Ve vztahu se holt stane, ze laska nekdy vyprcha. Pricinu rozpadu nezname, tak nesudme. Nikdo nevi, co ho zitra ceka. Z milovane fajn holky se mohla pod vlivem nemoci, leku atd. stat zarliva uskocna furie.
martinaa. Jestli reagujete na moji odpověď, tak jste mě špatně pochopila. Jak píši výše. Děti jsou daleko vnímavější, než si myslíme. Učitelky z mat.školek by vám mohly vyprávět, co všechno se dovědí od dětí, Tím ted nemyslím nějaké vyzvídání na dětech. Tím myslím to, co se těm dětem honí hlavou. Co dokáží odvodit ze situace, kterou vidí. Člověk žasne
. Kolikrát si člověk myslí, že děcko přece tohle nemůže vůbec nijak vnímat. Že si toho nemůže všimnout. Není tomu tak. Děti jsou daleko chytřejší, než si myslíme.
A již jsem to tu jednou psala : Děti mají PRÁVO na šťastné dětství a starý člověk má PRÁVO na důstojné umírání. To jsou totiž dvě věci, které většinou akter (dítě, starý člověk) není schopen sám nějak ovlivnit. To mezi tím jsme schopni ovlivnit my sami.
Ucitelka v MS jsem, muzu vypravet
bohuzel. A pokud stastnejsi detstvi znamena, ze rodice se rozvedou, je to jedine dobre.
Rodiče jsou dospělí a spory a hádky se neřeší před dítětem ani to, že rodina nemá peníze a babička má rakovinu. Každý rodič by měl být soudný a neventilovat problém před děckem které tomu nerozumí. Pokud tomu tak není tak je snad lepší když nemá děti. Nehádám se ale argumentuji a nemusím u toho zvyšovat hlas a rozbíjet nádobí, žádná výměna názorů netrvá dlouho a to, že spolu patrneři nemluví týden považuji za nesmyslné. Chápu i to, že z nějakého důvodu spolu dál žít nemůžou ale těžko to pochopí děcko.
Teorie pekna... ale v praxi se tomu nekdy clovek nevyhne. Komu se to podarilo, pred tim smekam... male dite to nepochopi, ale pochopi urcite, kdyz najednou nikdo na nikoho nekrici, nebo neni dusne ticho.
Takže Vy máte názor, že když muž odejde od ženy, protože spolu už prostě nedokáží žít - hádky, výčitky, urážky a on si pajde jinou ženu, tak ta jiná žena ho ukradla dětem? Můj přítel žil sám, když jsem se sblížili. Přesto bejvalka dělá tyto scény. No už je to starý příspěvek, od té doby co jsem jej psala se hodně změnilo. Přítelovy děti se vyjádřily, že chtějí bydlet u nás, že s matkou nejde vydržet. I ten malý pochopil, že ho matka proti nám poštvávala. A přemýšlíme, zda je lepší střídavá péče nebo by si měl přítel zažádat o svěření dětí do péče.
Ne, myslela jsem to tak, ze zadny rozpad rodiny neni ok. Vzdycky to dite poznamena. Je to ale rozhodne lepsi, nez aby doma zazivalo hadky, krik, dusno - potom chudak nevi, ci je.
Prectete si muj prispevek jeste jednou. Nikde nevidim zminku o nejakem ukradeni...?
Pokud si deti preji bydlet u Vas a byvalka stale dela sceny, zazadejte o svereni deti do pece, deti at vypovi celou situaci u soudniho psychologa a ni take nechte zpracovat psych. posudek.
1x
no, pokud kluk visel na svém otci a ten ho podrazil, "opustil" a odešel jinam, tak se není co divit, že má chudák v sobě zmatek. psychologickou pomoc by určitě potřeboval, aby by si vše v sobě dokázal srovnat. obzvlášť pokud vyhoržuje sebevraždou. ovšem na psychologické péči a vhodném postupu by se měli domluvit rodiče mezi sebou, vy se do toho těžko můžete míchat, akorát přiléváte olej do ohně, byť třeba s dobrým úmyslem.
doplněno 10.02.11 10:30:možná by se mohl otec dítěte s prosbou o radu obrátit na lékaře, u kterého je kluk v péči. ovšem problém je, že v první řadě by měl být schopný domluvit se se svojí bývalou manželkou, jinak ona to může vnímat jako výpad proti sobě a to by situaci rozhodně neprospělo.
doplněno 10.02.11 10:42:ještě mě napadlo - u nás ve škole funguje školní psycholožka. možná u kluka na škole je taky a třeba by pomohlo nasměrovat dítě k ní, školní psycholožka by mohla být pro matku zkousnutelnější než "honit dítě po doktorech".
Bohužel s bývalou se nedá rozumně mluvit, umí jen sprostě nadávat a křičet - cítí se dle mého názoru - dotčena hlavně po finanční sféře, protože mimo jiné jsem si také vyslechla, že ho mám pro prachy, přitom já jsem docela dobře finančně zajištěna, takže to by bylo to poslední. Když chce přítel s ní cokoliv řešit, tak spustí svůj monolog, že se mu pomstí, že to nebude mít tak jednoduché a dítě mu nebude dávat, když se mu nelíbí jeho chování. Přitom, když přítel od ní odešel, měla za 3 měsíce u sebe jiného muže, se kterým dosud žije.
1x
Já myslím, že saxi v sobě žádnou vinu necítí a ani nemá proč. Copak vždy, když žena začne žít s "dětným" mužem, musela ho nutně ukrást rodině atd.? To už kvůli tomu musí do konce života zůstat sama? Nebo si možná najít dvacetiletého cucáka (pardon). Já už asi přítelově dceři nikdy nedostanu z hlavy, že jsem ho ukradla a zničila rodinu. Zezačátku jsem to dokonce poslouchala i od známých, protože samozřejmě nic nevěděli nebo slyšeli lži od jeho bývalky. A když navíc bývalá řeší před dcerou finanční nesrovnalosti rodičů nebo otcovu nevěru a používá dceru jako zbraň a štve jí proti němu... Né, my jsme ty špatné, protože krademe dětem rodiče (ovšem si uvědomuji, že jsem zřejmě podstatně mladší oproti saxi, tak je to zase něco trošku jiného...)
0x
určitě by to měl přítel řešit přes sociálku.Známá měla stejnou situaci,zašla na policii jen požádat o radu a chtěla vědět jak má reagovat,že ji paní i s bývalím přítelem uráží slovně apod.DOSTALA poučení jak by se měla zachovat a co může a nemůže udělat samozřejmě se měla otočit na sociálku,kde jí paní poradila,že si má vše napsat co se děje,dítě má předávat s někým aby měla svědka kdyby k něčemu došlo(v jejím případě maminka) a dál se to řešilo přes odbor péče o dítě.Samozřejmě není ke škodě si to nahrát.(telefonát,...),dále napsala dopis přímo na soud,kde ji taky odporučili odbor o péče o dítě.
V tom případě,pak i náhodně může dojít sociální pracovnice a sledovat situaci.
0x
Vždy, když čtu takový příspěvek, jako píšete, je mi všelijak. Prosím Vás, když už jste se stýkali 20 let a nerobíjeli jste rodinu, proč nepočkáte, až budou všechny děti dospělé, až budou mít svůj život, pak si radikálně uspořádejte i ty svoje nové svazky. Každý se zde ohání zákonem, policií, úřady, proč nemyslí nikdo na děti? Proč je každý sobecký a hledá jen své potěšení, své výhody? Píšu to jen proto, že se nám rodiče také rozvedli, máma docela 5x, skončili jsme v děcáku. Dnes jsem v důchodu, přes 40 let vdaná, je to za mnou, ale v srdci je stále jizva. Paní tazatelko, udělejte, jak myslíte, ale šťastni nebudete, když si své štěstí založíte na neštěstí druhého. To je můj názor, moje životní zkušenost. - stařenka
doplněno 10.02.11 10:53:Proč se tazatelko ptáte na řešení následků rozbité rodiny a trpícího chlapce? Proč neřešíte příčinu, na které jste se podílela svou měrou? "pomocníkzedníka" Vám to napsal po pravdě.
Když jsem psala svůj dotaz, bylo u mě v popředí zájem dítěte a jak mu pomoci. Asi bych měla ještě upřesnit, že manželství mého přítele bylo delší dobu divoké, probíhaly výčitky a hádky ze strany ženy na adresu muže, že je věčně v práci, že se nevěnuje PLNĚ rodině. Přítel se mi svěřoval, že se odstěhuje. Našel si byt, kde bydlel sám, já se k němu přistěhovala až po určitém čase, tudíš si nemyslím, že bych rozbila rodinu já. Před tím jsme byli všichni jen přátelé.
0x
No, základ je v tom, že jste nejméně ze čtvrtiny způsobila rozpad rodiny dítěte a ten rozpad bude mít na toho kluka navždy neblahý vliv. Tedy jste svou bezohledností na toho kluka mu spolurozbila vztahy. A nemusela jste, mohla jste počkat až bude dospělý. Takže to si neustále opakujte a buďte pokorná. A nejste lepší než jeho matka. Držte se zpátky, už jste toho zkonila dost. Ale jemně podávat vstřícnou ruku je Vaše povinost. Kéž kluk nepozná již další špatné dospělé. Nemoralizuji, tak to cítím a přeji Vám vlídnost Vašich blízkých a abyste nikoho nepovažovala za cizího a nepřítele.
Začala jsem s ním žít, až už byl odstěhovaný od rodiny. To, čeho jsem svědkem by zřejmě zažívala jiná, která by přišla třeba až za 5 let. Možná tam určitou roli hraje to, že jsme byli všichni kdysi přátelé, tak to může kdekdo brýt, že JSME TO PLÁNOVALI. Ale pomyslná jiskra vznikla až bydlel sám.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.