Dobrý den,
je mi 20 let od mých 15ti let je doma peklo nevychazim s moji mamou coz neni nic divnyho jenze postupem casu se vse zacalo stupnovat a zhorsovat. Bydli spolecne s mym tatou kterej ji na vse musi pristoupit maji jeden spolecny ucet na ktery jim chodi vyplaty s penezma ale hospodari jen mama, tata si ze svyho platu kupuje pouze cigara a i na ty dostava penize pridelem. Uz od tech mych 15 mi nadava (myslim nadavky typu: cur**u. krete** apod), ja jsem se stim tak neak naucil zit a ignoruju to ale tak prede 2 rokama zacla nadavat i mymu mladsimu brachovi. Cely dny doma krici a nadava na kazdyho. Porad si kupuje veci za penize ktere ji chodi na ucet tudiz i tatovo penize, tata k tomu nesmi mit zadny namitky protoze jinak je zle. Uz nekolikrat jsem chtel volat policii nebo neakou socialni pomoc ale nevim na koho se obratit. Vse toto se vystupnovalo az v to ze jeden den nekde videla sedacku okamzite ze ji chce k sedacce pribyl ted i krb do obyvaku tata nemuze rict svuj nazor ani jestli to taky chce nebo nechce ale podle meho nazoru by raci ty penize vyuzil na neco jineho ale to uz je vec jina. K tomudle ze to jsem pisu me donutil dnesni den kdy babi ktera ji chodi budit a vyprovazet do skoly myho mladsiho brachu jelikoz mama, tata i ja jsme rano v praci, brachovi babi kazdej den vari a se vsim mame vzdy pomohla. A dnes napsala mame na stul vzkaz co si mysli o tom kupovani si ted sedacky a krbu jen jeji nazor nic jineho jakmile mama prijela z prace, precetla si to zacala nadavat na babi, dedu, strejdu proste na vsechny nekolikrat jsem ji chytil a rikal ji at se uklidni nepomohlo zacla volat babi na telefon a nadavat ji do krav a mnoho sprostejsichnadavek, nasledne pote si sedla do obyvaku a zacala si mlatit do hlavy az ji tekla z nosu krev a mela odreniny po tomdle jsem ji chytl se zamerem ze ji odvezu k lekari (psycholog, psychiatr) bohuzel se to nepovedlo a proto po 5ti letech snaseni tohoto vseho uz nejde prehlizet to ze zrejme neni vse v poradku s jejim dusevnim zdravim, muj tata stim nic neudela uprimne receno z ni ma strach alespon podle meho nazoru. Proto bych chtel poprosit Vas o radu co s tim delat a jak mame pomoct mam ji rad i presto ze jsem kuli ni vyrostl v necem silenem a nepreju to nikomu zazit...
PS.: omlouvam se za pravopisne chyby bude jich tu asi pozehnane ale kdybych si to ted zacal cist tak to vzdam a cely tento prispevek smazu. A este jedna vec moje mama je zde na Poradte take a casto sem chodiva proto ji prosim aby se k tomuo nevyjadrovala a alespon pockala na par odpovedi od Vas...
2x
Já si myslím, možná blbě, že neuděláte a nezměníte nic. Pokud máma a táta nebudou chtít sami. 
Myslím, že je čas, uvědomit si, že jste velký kluk a začít si žít svůj život. Práce, podnájem, pak byt! A pak svoje rodina. Můžete ještě, když mamka bude řádit tak, že jde o zdraví, zavolat rychlou. Sice ji odvezou, ale vy to pak odskáčete. 
Také byste měl poprosit babičku, jestli by si vašeho bráchu nemohla brávat k sobě, když bude zle. Rodiče si to musí vyřídit sami. Nikdo není zbavený svéprávnosti, vy za nic nezodpovídáte, nemusíte mít výčitky svědomí.
Musíte se přestat bát a vydat se svou cestou tak, jako jsme to udělali my všichni, naše děti i naší vnukové! Pořiďte si pohodlné boty, cesta životem není vůbec snadná. Vy už to víte, ale musíte vědět, že ta vaše, vede úplně jinudy než dosud.Hodně štěstí
Dostat se k psychologovi nebo k psychiatrovi, to není snadná záležitost. A jen na poradu, už vůbec ne. 
Tazatel píše, že tento stav přetrvává několik let. Očividně tatínkovi vůbec nevadí. Kdyby vadil, hledal by řešení a možná z toho utíkal. S bratrem to je horší. Nemohla by více pomoci babička?
2x
Nechci byt hnusna, ale zenska, ktera svym vlastnim detem nadava do c...a kr... a ublizuje si, normalni neni. Byt pisatelem, uz jsem hooodne daleko, lituju toho mladsiho kluka, nicmene necekala bych a zavolala socialku, i kdyby se to melo tahnout dlouho. Tohle chovani se nicim omluvit neda - a ze je pani nestastna, tak tim uz vubec ne, to je alibismus tvrdeho kalibru. Kazdy z nas je v zivote nekdy nestastny, a to jako mam proto nicit zivot vsem blizkym okolo, nez abych zvedla zadek a neco s tim udelala? UBOHOST. Leda privest domu nejakeho odbornika, aby jeji chovani videl - pak by se teoreticky dalo pracovat s nejakou pricetnosti a svepravnosti...
1x
Tady nepomuže nic jineho,než psychiatr a pokud ona sama nebude chtít,tak jí nedostaneš ani k doktorovi,ani nikam,takže to je neřešitelná situace.Ona musí chtít,to je řešení problému i když asi nepoužitelné.
Nikdy bychneveril ze je tezke presvedcit nemocneho cloveka ze je nemocnej. Je mi jasne ze kdyz ji odvezu nekam nasilim budu propadajici a cekam i ze mi da na policii ale ja jine reseni nevidim a i kdyz se odtud prave stehuju a nebudu ji vidat porad tady bude muj bracha ktereho zde nechci nechat vyrustat v takovemto prostredi.
Bráška by se dal řešit se sociálkou, ale zase.. přijdou na kontrolu, zeptají se mámy co a jak a bude zle. Budete ti nejhorší udavači, nevděční hajzlové, však si to umíte sám představit. Někde se v mámě muselo něco zlomit, ona je svým způsobem hrozně nešťastná. Nestalo, že by jí taťka zahnul? Nepřišla o práci? Nemá "jenom" krizi středního věku? Má nějakou novou kamarádku či dokonce nějakého tajného přítele? Tohle všechno může vést k chování, které popisujete. Štve jí život a já vím že to je nelogické, nějak to neumím popsat... 
Prostě ve chvíli kdy je naštvaná na sebe, na život, který má a v zorném úhlu se objeví někdo spokojený, až vysmátý, je jasné že jí to naštve, vyburcuje k takové reakci. Může mít tendenci "házet" své neštěstí na druhé, znám tu hlášku "zkazili jste mi život". 
No a pak vidí sedačku, krb, příště to může být auto, nebo nová váza. Ale tady nejde o tu věc, jde o její pocit, že si udělá radost a bude jí líp. Při výběru, kupování a umístění nové věci do domu, který jí vadí na chvíli pocítí radost, kterou si přála. Vzápětí zjistí, že uvnitř i vně se nezměnilo nic. To opět vede k pocitům vzteku. Dovedu si to představit. (ne že bych taková byla, ale znám ty pocity vzteku na všechno, všechny a vlastně na nic, pak je to o sebeovládání, zhodnocení, atd...)
Nutte, zajděte k psychologovi sám. Nevidím v tom problém. On Vám už řekne, jestli je mamka případ pro psychiatra, pak by se jednalo přímo o duševní poruchu, nebo jak byste mohl mamku dostat k psychologovi.
Není to lehké, já vím. Zkuste to. Držím palce.
Mařenko, opět z tebe "vypadlo" krásné zamyšlení a životní moudro. Myslím, že jsi dost blízko jádru problému, souhlasím i s Tvoji radou na konzultaci s psychologem. 
1x
Nějak mi uniká přístup Tvého tatínka k tomu všemu. Co ho nutí, aby svůj plat dával na společné konto? Mluvil jsi s ním o tom? Pokud tato situace trvá 5 let, znamená to, že předtím bylo doma všechno v pohodě? Kolik je mamince let ( aby to třeba nebyly příznaky předčasného klimakteria)? Když budete chování maminky ignorovat, co se stane? Bude jen řvát a nadávat, nebo i něco ničit, nebo i někoho uhodí? Pokud si aspoň částečně odpovíš na tyto otázky, obrať se na psychiatra sám a o problému se s ním poraď. Psycholog není lékař a psychoterapie vyžaduje spolupráci pacienta, tady to skutečně na duševní poruchu vypadá. V každém případě by měl ale zasáhnout hlavně tatínek a možná i prarodiče.
vite todle vsechno nejde jen tak napsat to by chtelo jeden den stravit nekde potaji prave u nas doma a pak byste pochopila co nuti tatu davat penize na spolecne konto apod. . Před 5ti lety jsem to buď začal vnímat já nebo to do té doby bylo v pořádku a nebo to rvani probihalo nekde ,,tajne". Mamce je pres 40 let. Kdyz se bude chovani mami ignorova je schopna cely den a celou noc rvat na cely barak i kdyby v nem byla sama. Nekolik veci jiz rozbila ale zatim to bylo u hrnecku apod. Nedavno byl doma spor protoze bracha ztratil retizek ktery dostal k vanocum ale nasim to nerekl zrejme proto ze vi ze by mama zacala nadavat jestli vi jak dlouho na to dela apod. ale urcite ho nestratil schvalne. Jenze jak to tak byva mama si vsimla ze ho nema okamzite na nej zacala rvat ze ho prodal za drogy pote ze ho nekdo sikanuje a zacala nadavat na brachovo kamarady ten to nevydrzel zavrel se v pokoji kde brecel.
"nutte", pokud jsou rodiče domluveni, dávat peníze na jednu hromadu, je to jejich věc. Přikláním se k babkazov, a myslím, že se nic nezmění, pokud táta nic nenamítá. Může to být právě tím, že je příliš liknavý a nechává vše na mámě. Nejhorší jsou ty nadávky dětem, to si musí máma sama uvědomit, že řvát na celý barák nic neřeší. Je také možné, že u ní začínají klimakterické potíže, hormony pracují a sama si to nepřipouští. Už Vám zde dal někdo radu, ať zavoláte na psychologickou poradnu, víc to s Vámi rozeberou a taky vědí, jaké otázky Vám položit, aby získali ucelený obraz o situaci. Moc Vám přeju, abyste zase všichni našli k sobě cestu a našli řešení, jak toho dosáhnout. A už jdi spát, je pozdě,
ráno je moudřejší večera. - stařenka
"nutte", nevím, co jste od včera podnikl, ale i když Vám zde všichni radí ze svých nejlepších úmyslů, nikdo z nás tu není lékař, alespoň o žádném takovém z přispívajících nevím. Jistě Vás situace v rodině trápí, ale četli jsme jen Vaši verzi, předpokládám, že je alespoň z části subjektivní. Pro posouzení a odbornou pomoc, se pokuste nejprve poradit na lince důvěry /nebo podobné tel. pomoci a radě./. Bude zřejmě potřeba vyjádření více členů rodiny. Není jednoduché posoudit člověka a jeho zdr. stav. Moc Vám přeji, aby se vše vyřešilo. - stařenka
1x
Nestihla jsem přečíst celé, ale souhlas s Pt Stařenkou - těžko posoudit, zda jde o nemoc psychickou, hormonální výkyvy nebo bezradné volání po uznání od dalších členů rodiny (flegmatický manžel, synové asi taky matce nějaký bližší vztah, ocenění a projev lásky nedávají), třeba spojeno s klimakteriem nebo nástupem nějaké duš. poruchy, nebo čistě zoufalé volání po lásce o ocenění, což si pak kupuje věcmi.
Buď konzultujte nezávisle sám s psychologem, nebo zkuste (když píšete, že ji máte rád a chcete pomoct) mámě dát trochu víc citu, víc si jí všímat, něco hezkého s ní zkusit prožít. Samozřejmě to neomlouvá její nadávky, ale sám v dotazu připouštíte, že to jsou změny posledních let (osobně prožívám jiné období, ale taky bych občas křičela a křičela, jen aby si někdo doma všiml, co všecko dělám a že vůbec jako člověk existuju - tak z toho úhlu pohledu Vám radím, zkuste třeba měsíc navozovat doma milejší atmosféru, víc se jeden o druhého zajímat nebo podniknout nějaký výlet společně, nevadí, že je vám 20, třeba jen jít večer všichni na pizzu, prostě něco prožít, aby to nebyl jen krásný a krátkodobý pocit ze změny v podobě koupě nové sedačky ap.). Nebo někdy stačí prohodit denně 5 minut hovoru - co je nového, co čte nebo na co se dívá v televizi, projevit obyčejný lidský zájem, aby neměla pocit pouhého spolubydlícího.
Polinek, ale to se tady zatím shodly snad všechny odpovídající ženy - ona strádá a neví, jak z toho ven. Neodsuzujeme onu ženu za to, že strádá, ale za to, že nevyhledá účinnější pomoc, jak z toho ven, než komandování a urážení ostatních členů domácnosti, pro něž je velmi těžké, spíš nemožné rozpoznat, oč vlastně kráčí a co si žena přeje. Nikdo také netvrdí, že muž je lepší/horší než ona. Pokud vím, nikdo tady nic takového nenaznačil. Pročetla jsem toto vlákno nyní celé, abych zjistila, proč reagujete tak podrážděně... A buď fakt máte doma totéž v bledě modrém, nebo jste ta matka vy. O tom by svědčil i fakt, že tazatel od chvíle, kdy se angažujete, nereaguje.
Víte, chlap nemusí být nutně sralbotka, když se nežene do pomoci. Třeba už vám ji několikrát nabídl, ale vy ste ve zlosti odmítla. A nač se pak snažit dál? A ulehčovat to ženě, která dělá ostatním ze života peklo, jen proto, že sama trpí, to by se nechtělo ani mě. (A pozor, stále neneguji, že strádá ona). Víte, přiznat, že potřebuji pomoc, to chce taky odvahu. Co ta žena, není náhodou tak trochu srab ona? (Ani nyní nezpochybňuji její utrpení). Možná má zažito, že psychická nemoc je něco špatného, zlého, stigma. Ale to se pak nemůže divit, že se jí ničeho nedostane - běžný muž skutečně nechápe stejně jako žena, jak už jste sama poznamenala, a nikdo nečte myšlenky, takže ví houby, jak protěšku pomoci, i když by podle mě docela rád. Věřte, že až si o tu pomoc řeknete, bude vám celá rodina oporou.
doplněno 10.02.11 14:08:Polinek, POCHOPIT, proč to ta žena dělá, to se snažíme všichni. Vy jediná stojíte zcela zjevně na její straně, včetně urážek manžela. To udělá pouze člověk, který je právě zasvěcený - a to tím, že je to on sám, nebo někdo, kdo se chová hodně poobně, a v tom případě je mi vás upřímně líto. Ta žena nejenom že je nešťastná, svým kopáním kolem sebe činí sebe ještě nešťastnější a spolu strhává všechny okolo. Ostatní se na ni nechtějí vykašlat jenom proto, že ji svým způsobem mají stále rádi (tolik k jejich svobodě rozhodnutí). To ovšem vy nevidíte. Proto vám není pomoci, ať už tou matkou jste či nikoliv. Mluví z vás zloba a zášť. Nevím, kdo ji ve vás zasel nebo čím vznikla, ale nekažte si život zlostí, je krásný a dává vám hodně radosti, kterou nechcete vidět. Hezký den 
Durancea 16:46 Líbí se mi ten nápad s tím, kde u sebe začít, ty konkrétní návrhy. Kadeřník, zumba... zvedne sebevědomí sobě, ale možná i manžel se na ni začne dívat jinýma očima... ostatně není málo pravdy na tom, že jak se vidíme sami (či spíše samy), tak nás vnímají ostatní...
,,já souhlasím s ,,,durancea,,,,,,,,,,,ta mi mluví z duše.
A pokud ten hoch nepíše,ať si to vše v klidu probere a třeba se tady někde najde ,a začne z jiného konce. Vy tady píšete,jako bych sohlasila s tím co dělá...ne já jen se snažím proč to dělá a že ONA má tuhle reakci na její žítí ,je to její volba a druzí od toho,jestli míní se s tím smířit ,,,Toť vše ...Jsou dospělí ať si to vyřídí ,,je to velice choulostivé a složité a zvlášť pro nezůčastněné osoby .
Pu napsala dobře to, co jsem už nedodala já - i já současně vím, že mi pláč nepomůže, nikoho to po 16 letech soužití neobměkčí, nezmění to styl naší komunikace, bezohlednost, špatně nastavené komunikační kanály mezi námi, zvyk a vzájemnou lhostejnost. Já chtěla poradit JEMU (tazateli), co by při troše dobré vůle mohl. Pokud by tu psala ONA, tak bych jí poradila, že moc dobře chápu její pocity, ale takto se z toho nemůže dostat, čekat, že si ti chlapi kolem ní uvědomí něco víc. Má možnost vyřešit něco radikálně a přitom pozitivně (zamyslet se a zkusit chod rodiny změnit příjemněji ona, i když u 20letého syna to moc nepůjde, třeba to povídání si spolu, obráceně z jeho strany jako projev zájmu spíš, ale je to na jeho vůli ... lze nastavit jiné mantinely v rodině, komunikační, finanční... ), nebo nenápadně, třeba začít budovat lepší vztah s manželem, někam si zajít, po těch letech, děti velké, stereotyp - pokud je pán spíš submisivní (např. téma peníze - což osobně nevidím jako problém, narozdíl od tazatele, je to otcovo a matčino rozhodnutí), bude třeba tvárný a ochoten zajít po letech s ženou na vycházku nebo na pivko. JÍ bych rozhodně neodpovídala tak pasivně, začít musí ona - i třeba kadeřnicí místo sedačkou, hodinami zumby, kafem s kámoškou, udělat něco "JEN" pro sebe a své sebevědomí a míň nákladně. Děti rostou, musí se zamyslet, jak dál v životě - zda žít jen vedle sebe s partnerem a směřovat vše víc na své zájmy, nebo to zkusit s partnerem trošku "oprášit", to společné ... Jak všichni víme - pomoci si musí nejlíp každý sám.
" duracena", už nemám bodíky. Moc pěkně jste to rozebrala, je v tom kus srdíčka. Ono je potřeba ty naše protějšky pochválit, nevidět jen to špatné. Kolikrát si člověk řekne, jak jsem to všecno mohla vydržet, ale je dobré zkusit si to říci obráceně, jak to se mnou mohl vydržet. Na netu se mi líbí jeden článek, je dlouhý, ale možná stojí za přečtení. Tak pokud sem maminka zavítá, doufám, že si článek přečte. Vše má svůj čas, nic se nedá lámat přes koleno, přece každé bebino se chvíli hojí. - stařenka
Jak ženy tvoří své muže - maminka.cz/...
Díky za odkaz na článek ) - taky nemám bodíky ... jsem v podobné situaci jak paní, teda malinko jinde, po 5 letech mateřské a s pocity různými, ale je jasné, že jsme si všichni (včetně výše uvedené rodiny) zvykli na pohodlí svých cest a pokud nehoří, nikdo své chování sám nezmění.
"duracena", přeji Vám, ať se vše srovná, článek jsem adresovala na matku "nutta", ale myslím, že si tam všichni něco najdeme. Mějte se hezky. - stařenka
Víte toto co píšete jsem už zkoušel jenže to vždy funguje do té doby dokud všichni plníme přesně co máma žádá dokud je vše podle ní pak se najednou objevi sebemensi kravina a je problem uvedu priklad: uz drive jsme byly cela rodina na nakupech, ja poprosil jestli bych si mohl pujcit auto ze jsem za 15minut zpet potreboval jsem si jen zajet promenit penize do smenarny, vedel jsem ze na nakupu budou nejmene hodinu a za benzin jsem rekl ze samozrejme zaplatim moje mama udelala neskutecnou scenu takze jsem to vzdal a sel na tramvaj behem toho mi prisli smsky jakej jsem hajzl, smrad, kreten a ja nevim co vsechno jako ja tyto sms ignoruju a mazu ale kdyby neco podobneho napsala memu brachovi tak to ponese tezko je mu 15let ale uz kdyz jen na nej mama rve doma a nadava jemu a vsem jeho kamaradum tak to nese tezko... Jinak abych se vratil zpet k tomu ze si ji nevsimame neni tomu tak tedy alespon drive nebylo samozrejme ted se sni ja nebavim jelikoz vcera meli veci dalsi dohru a podobne veci coz napisu nize pod vsechny odpovedi. Ale chtel jsem nase vzit do kina uz driv ale okamzite od maminy prisla reakce ze si chci ja nebo bracha doma udelat neaky vecirek a ze tady budem hostit svoje kumpany atd... pritom tomu tak nebylo. Mama kazdeho podezriva, kazdy je ten spatny, o lidech kteri delaj v kancelari dene od ni posloucham ze sou to svine line a podobne veci, stejne tak jako ze ja nechodim do fabriky ale delam ridice znamena ze jsem liny a vlastne moje prace neni prace i kdyz tam mam vetsi zodpovednost nez ona a delam denne vice hodin nez ona jezdim domu zniceny ale to nema smysl rozebirat...
Nutte a víš co je dost blbá sranda? Já jsem vyrůstala v něčem podobném. Tam psychiatr nepomůže, protože pro mámu to bude neschopné pako a vyžírka a vy budete všichni šmejdi, kteří jí mají za blázna, o čemž ví celý život.
Popíšu Ti, nemusíš to číst, pár zážitků. Přišla jsem ze školy a dostala hned ve dveřích seřváno, kde se courám. Nezdržela jsem se. Následoval řev že nepomáháme a je na všechno sama. Tak jsem hodila tašku do pokojíku a hned se vrhla na nádobí. Zase řev. Si myslíš, že když teď umeješ nádobí, tak budeš dobrá, nebo co, nešahej na to, já vám na to kašlu, máte mě tu za blbce... Bylo mi tak patnáct a fakt jsem nevěděla co dělat. Tak jsem tedy od nádobí odešla a za mnou řev. To si to mám jako zase dělat sama? Prostě ať tak nebo tak, všechno špatně.
Šla jsem na nákup s lístkem a měla koupit plátkový sýr. Ten neměli a tak jsem koupila sýr tavený. Řev. Byla jsem počastována neschopným hajzlem, který dělá jenom naschvály a ukončila to tím, že si ten sýr sežeru celej sama. Od tý doby jsem nemohla asi 10 let vidět sýry.
Denně řvala na tátu, co jsme udělali nebo neudělali s tím, že nám hajzlům nic neřekne. Tak jim něco řekni ty debile, dej jim přes hubu, já je řežu pořád a je to k ničemu, ty seš úplně k ničemu, ani auto nemáme a sousedka jezdí každej rok na dovolenou. Ty neumíš nic, se sbalím a vypadnu a pochcípete tu hlady a špínou. Tátova poznámka ať teda jde skončila ztřískáním nás všech (3) dětí. Tak příště neříkal radši nic..
Takových příkladů mám hromadu. Víš jak to dopadlo? Když táta umíral na rakovinu tak na něj ječela, že je na všechno sama, že se na to může vysr.. aby se starala a nechápe, proč si ho nevezmou do nemocnice a nechaj ho doma. Byl nemocný a zoufalý z toho řevu navrch. Po pohřbu mi babička, jeho máma s pláčem řekla, že je jí všechno hrozně líto, že jsme měli s tátou zůstat radši sami u ní.
Teď je konečně sama, táta není, my jsme dospělí. Žije s ní nejmladší sourozenec, ségra, která je nonstop zavřená v pokojíku a píše mi, že kdykoli vyleze poslouchá, co kdo v práci udělal a neudělal, s čím jí kdo naštval atd..atd.. Já když jí zavolám jednou za čas, neslyším jak se máš, jak se daří, slyším co ten a ten soused, co ten a ten kolega v práci, s čím jí zase vytočili. Jiná nebude..
doplněno 11.02.11 09:14:Taky myslím na Tvýho brášku, protože víš jak jsem dopadla já? V 17 jsem si podsekla žíly, to mi bylo logicky k ničemu, v 18 jsem vypadla z toho blázince. Neměla jsem kam, ale to mi bylo srdečně jedno. Hmm, pak jsem spadla šeredně do drog. Neházím to na ní, ale nějaký podíl tam bude.
0x
Zkuste využít poradnu uvedenou v odkazu, odpoví vám odborníci, kteří mají zkušenosti jak jednat v takových případech a poradí, jak by se dala řešit situace s vaší maminkou stopstigmapsychiatrie.cz/...
,,já si myslmí, že není spokojena s životem jaký žije.Třeba s partnerem .Tím,že kupuje nějaké věci ,si dělá radost ,aby nějak unikla té realitě ve které je.Ale tím jak nadává ,,ona je to určitá beznaděj a neuvažuje momentálně co působí vám dětem.Chová se myslím neúměrně své situaci a potřebuje pomoct.
Ono neznamená že když je tatínek,hodný,,že je šťastná:!? Každý vidí štěstí v něčem jiném.Ale je vidět,že má zájem sice o rodinu třeba těma novýma věcma do bytu.Já si myslímže jí něco chybí...možná,že se cítí i sama i když má vás.
Ono je to těžké, nikdo jiný než máma neví, co se děje, proč je to tak jak popisuješ. Já si tak trochu myslím, že máma ztrácí nervy, není spokojená se svým životem, třeba ji nebaví práce, třeba ji unavuje pořád stejný stereotyp - práce, domů, uklidit, uvařit, vyprat spát a ráno znova... O víkendu malá změna - ale vařit se musí, je třeba dohonit to, co se nestihlo přes týden...
Dneska je všude plno časopisů a jejich chytrých rad jak má život vypadat, jak se mají dva milovat a projevovat si lásku, že život nekončí ani ve 40 ani v 50, jak bojovat proti vráskám, kilům navíc ... ale nikde nepíšou, že je to přirozená věc, člověk stárně, vrásky se dělají každému, že po 20 letech v manželství spolu dva už tak necukrují jako tenkrát, když se brali, že sex už taky není co býval... Jednomu do hlavy hustí jak to má být - a když se doma podívá - ono to tak není... Třeba je mamka zklamaná z toho... kdo-ví.
Taky nepíšeš jak to doma vypadá s vámi... Jestli má táta mámu rád a dává jí to najevo... jestli jí pomáhá táta, ty nebo brácha - nebo je celá domácnost na jen na ní..., jestli si rodiče spolu taky někam vyrazí (víkend nebo aspoň kino), jestli s vámi nejsou nějaké problémy - např. brácha nechodí za školu apod. ty už pracuješ - ale přispíváš na domácnost? nebo tě živí?, třeba mámě vadí zakouřený byt... KDO - VÍ?
Podle mne je máma prostě naštvaná na svůj (i váš) život a nebaví jí to. A projevuje se to tím křikem...
Jenže jestliže svou nespokojenost se životem, ať už z jakohokoliv důvodu dává najevo tímto způsobem a týká se to i dětí, svědčí to o něčem nenormálním, nepřirozeném, chorobném. Jen málo lidí žije bez problémů a v naprosto harmonickém vztahu a přesto se snaží žít v pohodě a neubližovat i nevinným. V tomto případě by se mohlo jednat o disociační poruchu (hysterie) a vhodnou medikací by se dal stav upravit. Opět doporučuji osobní konzultaci s psychiatrem ( ne psychologem ).
,,patronko,každý člověk je v dané situaci hysterický,,ale jak se to táhne delší dobu ,tak se jí třeba ani nedivím,že se projevuje takto,,podle mne ,,je nešťastná...a neví jak dál . A je to situace ve které jí nikdo nepomůže ,,pokud chlap není chlap třeba ONA nechce bořit rodinu a toto jsou výsledky.
Psycholog za ni nevyřeší nic ,,nevidí do toho z čeho to vzniklo ,,to ví jen ONA, a ONA si to musí vyřešit . Já si myslí,...že potřebuje vedle sebe jiný protějšek...
Polinek, Patronka nemyslela tu hysterii, kterou uvádíte Vy, ale hysterii jako diagnosu. Ono je to hodně mezi laickou veřejností pomíchané. (asi tak jako je viroza omylně nazývána chřipkou) Zde máte stvrzení mého a Patronky tvrzení.
Původ
Hysterie může být součástí poruchy osobnosti (hysterická psychopatie) projevující se neustále způsobem chování a jednání (značná prolhanost, intrikánství, předstírání), nebo o důsledek drastického zážitku (hysterická reakce) nebo dlouhodobě neuspokojivé situace (hysterická neuróza). Protože hysterie častěji postihuje ženy, původně lékaři spojovali uvedené jevy s pohlavními orgány ženy (děloha_ řecky hystera); dnes se soudí, že půjde o poruchu v určitých oblastech mozku (hypothalamu, limbickém systému). V současné době se velmi často projevuje bájnou lhavostí (pseudologia phantastica). Zveličování faktů o sobě. Být středem pozornosti, ale třeba jen překřikováním nebo naopak mlčením a následně shazováním kamaráda/ky ve společnosti. Dnes jsou již příznaky značně socializované.
cs.wikipedia.org/...
Divila byste se, co všechno psycholog dokáže vyřešit. Je velmi časté, že Ona nevidí, resp. neví z čeho situace vznikla a psycholog se dokáže s klientkou dobrat až k jejímu nevědomí.
marenka,,,,,,já velice dobře vím co je hysterie,,,,pracovala jsem ne dlouho ale pracovala v nemocnici ,,mám sanitářský kurz,ale nepíši to tady (proč)?tedy..mohla bych tady také okopírovat poznatky třeba Freuda s jeho odborným psaním o hysterii. Ale proč?
Já vím co píši a je na druhých jak si to přečtou a vyloží.
Tedy vaše příspěvky si pěkně protiřečí . . .
Tuhle tvrdíte, že kupuje věci pro sebe, pak zase že pro rodinu. Nějak nechápu, jak můžete tak vehementně omlouvat zničené dětství jejich dětí i život manžela tím, že paní je nešťastná. Nikdo nemá právo ničit život někoho jiného, ať je mu sebevíc mizerně. Samozřejmě že by to všechno najednou dávalo smysl, kdybyste byla touto matkou vy.
doplněno 09.02.11 17:46:pro polinek
pro "chlupatependolino" - taky už mne to napadlo, když chlapec ( vlastně již mladý muž ) psal, že jeho matka chodí sem na poradte.
na sedačce nesedí jen ONA a u krbu jak by smet ,,,,chlapi tomu tak si myslím nerozumí ,,no vlastně jsou jiní.. Někteří jsou slepí a nevidí,,myslí,jak dá ženě peníze je to OK: Ale ONA také dělá!
Kdyby ten chlap za něco stál,nebo by to bylo k neunesení,tak by určitě něco dělal ,,, ale asi mu to vyhovuje a jsou oba stejní. ON nemá zájem nic řešit je pohodlný asi,,,a proto je lepší? NE...
doplněno 09.02.11 23:54:ještě jsem zapomněla ,,proč se babi stará jestli koupila krb a to další,,myslím že je to jejich věc. A že babi vaří? No asi chce,kluk může přece chodit na obědy ve škole. Kolik dětí chodí na obědy. A existují.
Jako bych teď z vašich slov slyšela tu tazatele mámu. No fakt. 
Na sedačce nesedí jen ONA a u krbu... Jenže tyhle věci se kupují po dohodě celé rodiny, když jdou ze společných peněz. Chtěl někdo tu sedačku jiný než ona? To je jako kdybych dneska vybrala všechny účty a koupila já nevím, třeba televizi za 150 tisíc. A kdyby se náhodou ozval nějaký protest, tak bych podle "nejlepší obrana je útok" začala argumentovat tím, že na tu televizi nebudu koukat jenom já? Co to je za nesmysl? Nezlobte se na mě, ale já být chlap, tak té ženě odpočítám na nájem, el a jídlo a víc jí nedám ani pětník. 
Víte a znám mnoho mužů, kteří ne že nic nedělají proto, že by jim to vyhovovalo, ale protože jakékoliv snahy o změnu byly marné a mají ještě děti, na které berou ohled. Někdy prostě rezignují jen proto, že svojí ženu milují a nedokáží jí opustit "jen" proto, že se změnila.
A proč by se babí nestarala? Víte, jak někdy vypadají obědy ve škole? A i kdyby ne, malé dítě dávno nejsem, ale takový oběd u babičky je prostě božská mana, i kdyby to byl chleba s máslem. Vy asi nejste moc tolerantní manželka a milující babička.
marenka,pokud je chlap bambula,tak musí řešit věci ONA. Jak to mají oni doma vyřešené je pouze jejich věc a vy do toho nevidíte.,Chce se mi smát jak píšete,že chleba s máslem je mňama u babi,,, než jídlo ve škole,,proboha kde jste to vzala? A co to má společného jaká jsem já? Co to tady plantáte,,co si do mne utíráte vaši pusu s máslem?
Ráda hodnotíte druhé ,podívejte se na sebe a co vy jste zač? Copak já vás napadám? Nechte mne laskavě na pokoji. Proč místo sedění tady neděláte něco pořádného pro své děti a manžela ,,aby jste tedy byla OK babička nebo manželka.
A patrně asi nevíte,že manželé mají jedinou povinnost a ta je vyživovací..vy jste jak despota,,odměřit peníze a dělej jak myslíš.
Zdržím se emocí, obhajob a napadání. Odpovím věcně.
Chleba s máslem, který vám namaže babička s láskou, je vždy lepší, než z barelu ve školní jídelně vykydnutý špenát. Zde nemluvíme o potravině jako takové, ale o způsobu, jak je podávána. Na druhou stranu některé potraviny ve školní jídelně se nazvat potravinami snad ani nedají.
Sedět zde mohu, protože vše pořádné pro děti i manžela, dokonce i psy mám zařízené, udělané. Nedovolila bych si sedět u PC s tím, že jim cokoli chybí, co je v mé moci jim poskytnout. A na čase, který tu strávím je vidět, že péče o rodinu, jak jste to nazvala prací, není zas až tak náročná a už vůbec ne žádná věda.
K vámi uváděné povinnosti manželské. Jsou dva typy manželství. V jednom, o kterém zde nemluvíme, se pár stejným dílem složí na chod domácnosti finančně, následně i rozdělením prací a povinností.
Druhý model, který je zde uveden a o kterém je řeč je ten, že muž do domácnosti odevzdává všechny peníze, nechá si nějaké kapesné, podle situace v rodině. Žena s těmito penězi následně hospodaří. Ale hospodaří! Proto jí je ten muž dává všechny, aby si ona mohla dle znalosti situace, cen v obchodech a já nevím čeho všeho peníze rozdělit a zbylou částku uložit. A pokud je to ještě tak, že muž je jediný živitel rodiny, má výsostné právo na to, aby o něj bylo postaráno. Vám přijde normální, že muž, který je od rána do večera v práci, má manželku doma a přijde s tím, že ještě večer umyje nádobí a třeba pověsí prádlo? Snad na to žena, která je v domácnosti má dost času. Něco jiného ovšem je, pokud pracují oba. A nezlobte se na mě, ale někdo s penězi, které s důvěrou vložím do rodiny naložit víc jak nezodpovědným způsobem, tak ano, jsem despota. Ne jak, ale jsem. A právě proto, že se považuji za OK manželku, tak bych si v situaci, kdy si nejsem jistá tím, co bude za rok, nic nezbytně nutného nedovolila koupit. Pokud ano, tak po souhlasu celé rodiny.
Boze jak kdybyste byla ma mama. K tej babi, ona se nestara co si koupi ci nekoupi, jen jim rekla svuj nazor a myslela to dobre! A ta vase veta: ,,A že babi vaří? No asi chce," ...to si snad delate srandu? Babi rada uvari svemu vnukovi obed a nic za to nechce ale to ze ji to moje mama oplaci zpusobem ze na ni jeci to mi normalni neprijde. Tento tyden jsem se 3 krat vratil z prace drive tudiz rano kdy byla babi vzbudit brachu do skoly, s babi jsem mluvil je z toho vseho spatna brecela tu me je ji lito a to vsechno kuli me mame a jejim nadavkam, babi mym rodicum myslim ze hodne pomohla a pomaha a takovyto vdek si nezaslouzi...
,,dyť ten chlap není lepší! Kašle na to,,,,Nic nepokazí že? Je to sralbotka ,pokud to je takové jak kluk říká. To,že mlátí hlavou do zdi ,,nevím tedy ...to se mi zdá divné?
nikde jsem nenapsal ze mlatila hlavou do zdi, mlatila si do obliceje rukama, to k objasneni, jinak na Vase odpovedi nehodlam reagovat prijde mi ze na to koukate jen z jedne strany samozrejme muze byt mama nestasna ale myslim ze kdyz to zajde az takle daleko tak neni jina pomoc nez ta odborna a ja potrebuji vedet jak ji k dokotru dostat...
Váš dotaz představuje jeden z největších problémů praktické psychiatrie: jak dostat někoho k léčení, když sám nemá náhled na nemoc a jakoukoli péči odmítá. Možností vskutku není mnoho. Ta nejhorší, ale nejúčinnější, je počkat, až dotyčný něco provede. Jinými slovy, až naplní podmínku pro nedobrovolnou hospitalizaci (třeba i za asistence policie): přímo ohrozí svým jednáním sebe nebo své okolí.Další možnost je stálý nátlak okolí (zaměstnavatele, rodiny, sousedů, kamarádů), kteří ho (nebo ji) k psychiatrovi přivedou. Jiné cesty vedou přes všeobecného lékaře nebo specialistu, jenž se stará "o tělo"a pacienta přesvědčí, že potřebuje ještě psychiatrické vyšetření. Poměrně úspěšné je, jak sám uvádíte v případě vašeho bratra, zavolání rychlé záchranné služby, ale to se osvědčuje především tam, kde jde o akutní stav nějakého neklidu či zmatenosti, nikoliv u paranoických, kverulantních a vůbec vleklých poruch.Přes všechny nepříjemné důsledky pobytu neléčených duševně nemocných "na svobodě"bych respekt k právům jedince nenazýval "stinnou stránkou demokracie". Je to daň, již platíme za svou svobodu a za lidskou důstojnost a také za to, že nás nemůže jen tak někdo dát zavřít na psychiatrii, protože jsme se na něj křivě podívali nebo nevyvěsili na Prvního máje vlajky.Ostatně zubař také nemůže chodit po ulici s vrtačkou a kleštěmi a kolemjdoucím proti jejich vůli vrtat či trhat evidentně zkažené zuby. V případě duševní choroby je strádání rodiny sice značné, ale má své meze právě v momentě, kdy je lze již považovat za ohrožení. Pak lze uplatnit zákon upravující nedobrovolné hospitalizace. psychologie.cz/... 11.02.11 08:51:Rodina v podobných případech skutečně velice bezmocná je. Zákonná opatření, která brání v tom, aby se rodinní příslušníci mohli vzájemně posílat na psychiatrii, chrání lidskou svobodu, důstojnost a brání zneužití psychiatrie. Daní, kterou za to platíme, je praktická nemožnost pozavírat každého, kdo to opravdu potřebuje. Podle § 23 zák.ČNR č.86/1992 Sb. a s ohledem na zák. č. 240/1993 Sb. lze provádět vyšetřovací a léčebné výkony (popř. hospitalizovat) bez souhlasu nemocného pouze jde-li o nemoc stanovenou zvláštním předpisem (některé infekce jako tyfus, pohlavní choroby) nebo jestliže dotyčný pod vlivem duševní choroby či intoxikace zjevně a aktuálně ohrožuje sebe či okolí nebo jestliže nemůže dát souhlas (je např. v bezvědomí) a zdravotnický výkon je nutný k záchraně života a zdraví. Z toho mimochodem vyplývá, že holčička hospitalizovaná koncem června na příkaz soudce na psychiatrii v Motole je obětí zvůle, protože nešlo ani o jeden z těchto případů. Podle §24 zák. č.86/1992 Sb. musí příslušné zdravotnické zařízení do 24 hodin nahlásit nedobrovolné převzetí do péče místně příslušnému soudu. Soud má pak 7 dní na to, aby rozhodl o oprávněnosti takového omezení lidské svobody. Situaci ovšem mění, jestliže dotyčný či jeho zákonný opatrovník podepíší dobrovolný a informovaný souhlas s léčbou (je-li ovšem co léčit). Další 3 měsíce má soud na to, aby dal znalecky přezkoumat oprávněnost dalšího držení dotyčného v ústavu. Účinnost tohoto rozsudku zanikne 1 rok po vyhlášení, není-li v něm určena lhůta ještě kratší. Má-li být držení prodlouženo nad tuto dobu, je nutné opět znalecké vyšetření a opět rozhodnutí soudu. Rozsudek přitom nebrání tomu, aby ústav drženou osobu propustil dřív! Další komplikace mohou nastat, jestliže někdo, kdo je hospitalizovaný dobrovolně, se během pobytu na psychiatrii zhorší, ztratí náhled, začne ohrožovat sebe či okolí a chce utéct. V takovém případě se postupuje analogicky, jako kdyby měl být přijat. Převzetí do péče či k pobytu se soudu nehlásí, jestliže jde o osobu zbavenou způsobilosti k právním úkonům (a souhlas dá opatrovník), u jedinců závislých na drogách, jestliže mají nařízenou povinnou léčbu, v případech dobrovolné hospitalizace, jde-li o vyšetření za účelem posudku ve věcech trestních a občanskoprávních, a u nezletilých, za které dává souhlas jejich zástupce; obojí posledně jmenované může výjimečně na krátkou dobu vést ke zneužití podobně jako v případě oné holčičky. Z praktického hlediska je v případě akutního ohrožení života nebo zdraví pod vlivem nezvládnutelné poruchy chování nejúčinnější zavolat záchranku, ve výjimečných případech i policii. V ostatních případech leží břímě rozhodování na rodině popř. na přátelích či spolupracovnících. Jiná možnost prakticky není.doplněno 11.02.11 08:52: Ještě zdroj. hoschl.cz/...
0x
Možná by se Vaše máma měla ,,nenápadně,, na Váš dotaz tady v poradně dostat a přečíst si ho! Možná si ani neuvědomuje své chování a třeba by se nad sebou i zamyslela. Už si na své chování tak zvykla, že neuvažuje...,
Ano, dejte to mamince přečíst! Ale stále si myslím, že to nevyřešíte, že si musíte začít žít svůj život.
Dobrý den všechny vás znovu zdravím moc jsem se tu neukázal jelikož jsem pres tyden v praci a kdyz jsem doma na par hodin tak spim. Ale predevcirem jsem poridil 3hodiny cisteho zaznamu zvuku dovoluji si tvrdit ze na 70% je slyset mama jak nadava a krici obcas se tam vmisim ja nebo tata a reknem ji jestli uz nechce prestat jelikoz okolo naseho domu chodi lidi a otaceji se. Ja se za ni stydim, stydim se bydlet v tomto dome i kdyz mame krasny 15let ,,stary" rodinny dum s bazenem a pod. ale to nam jako rodine stesti neprineslo 
Takze k tomu zaznamu ja jsem ochotny jit na socialku a predat jim ho jsem ochotny i vzit kameru a nekam ji schovat a poridit i video zaznam i kdyz jsou to uz kroky kam jsem ubec nechtel aby to zaslo a prici se mi to ale ja uz nevim kudy dal. Vcera kdyz jsem byl v praci mi psala sms jak mi nenavidi, nesnasi, jakej jsem hajzl a smrad a pote mi v sms napsala doslova cituji:,, Deda te nenavidi od tveho narozeni. " Po tomto jsem okamzite z prace jel k babi a dedovi a ukazal jim sms, deda mi skoro se slzami v ocich rekl ze to neni ubec pravda a ze todle uz nema konce, ze na me denne mysli aby se mi na silnici nic nestalo. Take mi rekl ze moje mama u nich predevcirem byla a nadavala babi, deda ji tedy vyhodil z jejich domu a ze tam ma dvere zavrene, deda s babi mi nabidli pomoc ohledne meho stehovani a zarizeni bytu, take mi rekli co vse jim moje mama povidala o me pritelkyni, kamaradech atd. Proto muj cil ted uz snad neni dostat mamu k lekari ale docilit toho aby muj bratr tady sni nevyrostl a jsem ochoten pro to udelat cokoliv... Babi s dedou rekli ze by si ho klidne vzali k sobe jenze bracha jde ted na stredni oni ho jen ze sveho duchodu neuzivi i s vydaji na skolu, ja bych si ho k sobe vzal take ale samozrejme bych to s penezmi take neutahl. Jsem uz uplne znicenej z tohodle vseho. Jinak asi 20 lidi mi napsalo do vnitrni posty kdo je moje mama zde na poradte, uz dlouho premyslim zda to napsat nebo ne, ale vim o dvou jmenech ktere pouziva a verim ze jich ma este nekolik a strida je proto neni vyloucene ze v teto diskusi uz odpovidala...
Nutte, bráchu dostat pryč bys měl, ale co táta? Já Ti odpověděla výše, jak to u nás dopadlo a nikdy nepřestanu litovat, že jsem třeba toho tátu nevzala k sobě. A peníze? To by se zařídilo na sociálce, babička s dědou by na bráchu nějaké peníze brát měli. Táta by dědovi něco nepřidával? Bože to je situace, já kdybych mohla tak sednu na vlak a pomůžu Ti. Vím moc dobře co tu popisuješ.
Precel jsem je to hodne shode s mou situaci jen nas nebije protoze me je 20 tudiz neakou silu mam a mlatit se od ni nenecham kdyby sahla na brachu tak zakrocim a navic bracha posiluje ma asi snad vic sily nez ja takze na toho si taky netroufane to je mozna jedina vyhoda. Tata nezakroci temer v nicem udela vse co ona chce jen pro to aby mel klid. Stim rvanim ze nic nedelame a podobne tu je denne. Pred vanoci pro ni jel tata autem o pulnoci do prace kdyz jeli zpet domu meli auto nehodu kdy auto skoncilo na strese tata mi rikal ze jel pomalu ale bylo naledi a v zatacce auto dostalo smyk a ze svahu dolu se prevratilo na strechu, nastesti se nikomu nic nestalo kdyz jsem jel se strejdou pro auto s traktorem tak i ten mi rikal ze i na tom traktoru citi jak to klouze auto jsme pritahli domu prikladam obrazek jak vypadalo. Mama zacla co to bude penez a ze to je tatovo chyba jelikoz jsem vyuceny autklempir rekl jsem ze auto spravim, tim jsem si vyslouzil ze jsem byl tak na 2 dny strasne hodnej synacek a todle... Podotykam ze na dva dny pak zaclo vse znovu nic mene auto jsem opravil zezacatku jsem rekl ze za to nic nechci i kdyz mama mi rikala ze mi penize da nicmene opravoval jsem to 2 mesice vzdy kdyz jsem prijel z prace misto toho abych se sel vyspat sel jsem delat do garaze auto vyslouzil jsem si jen nadavky a pote i vycitky ze to delam dlouho ze nemaj scim jezdit a podobne proto jsem si nakonec penize vzal dostal jsem od nasich 2000 Kc (castku neresim , jen jsem mame pri jedne hadce rekl ze mi ani nepodekovala a ze v servisu by za to dala mnohem vice nez 2000 Kc) Nevim cim bych se ji mel zavdecit, nerikam ze jsem bezchybny udelal jsem nekolik pruseru a chyb ale tim se preci clovek uci ne?...
doplněno 11.02.11 11:20:Pridavam fotky auta pred nehodou a po nehode aby bylo zrejme ze si nevymyslim...
Nutte, to je hrozně těžký, no. Já mám dneska zavolat mámě, má narozeniny a už teď se z toho klepu. Vím přesně jak to proběhne. Zvedne telefon, já jí popřeju, ona poděkuje. To bude prvních 10 vteřin a pak budu držet 40 minut telefon kousek od ucha, protože spustí monolog o tom, kdo jí s čím v práci naštval, jak jí v práci ser... a pod. Ale tím způsobem že bude ječet a nepustí mě ani ke slovu, já jsem nekonfliktní člověk a hádky nemám ráda a tohle mě zas zničí.
Já bych to u Tebe viděla takhle. Ve chvíli, kdy se máma mlátila do hlavy, byla bezva příležitost zavolat sanitu. Jak by jí odvezli, tak bych zkontaktovala lékaře, aby jí domluvil a napsal léky na uklidnění. Takže jedině čekat až zas něco takového přijde. Jenže jestli je jenom afektovaný, uječený člověk, tak seřve i doktora, ten jí pustí a jste tam, kde jste byli. Tátovi nic nevyčítej, prosím. Jestli je "slaboch", nebo není, nemáte právo soudit. Možná tak až budete v jeho věku a nedejbože ve stejné situaci. On může být fakt potichu kvůli bráchovi, nechce aby to bylo horší a v duchu by třeba mámu nejradši chytil a proplesknul. To nevíš. Já vím jak náš táta utíkal do kotelny a volal si s babičkou třeba o půlnoci. Jak malej kluk, řekl by si někdo, ale já mu to nevyčítám. Měl svoje důvody. A víš co, brácha by to možná měl dělat jako táta. Zavřít se v pokojíku, věnovat se škole a pouštět mámino řvaní jedním uchem tam, druhým ven. Nebo se fakt domluv s tátou, že by šel brácha k babí, jestli by pro něj táta nějaké peníze "neulil" před mámou. Je pravda, že pak bude mít táta doma peklo, ale věř, že jestli tenkrát můj táta neopustil mámu kvůli nám dětem a kvůli tomu, aby nebylo peklo a pak viděl, jak si jako děti v dospělosti vedeme... věřím tomu, že si to párkrát vyčetl. Promluv s tátou a zajdi k lékaři ty sám, třeba ti fakt poradí. Za to nic nedáš.
Jinak chválím Tvojí prácičku.
No tata predtimto utika taktez do kotelny kde kouri cigaretu za cigaretou ja tatovi nevycitam nic spise ho obdivuji ze takto dokaze zit. Bracha se to snazi ignorovat tak ze sedi u PC ma sluchatka na usich a muziku nahlas ale nekdy to fakt nejde. Ja se tatovi divim ze se kolikrat udrzi kdyz mama zacne nadavat na jeho rodice, babi a celou jeho rodinu. Ja uz jen kdyz mama nadava doma na babi a dedu(z mami strany , takze na vlastni rodice) tak musim odchazet z baraku protoze bych se jinak neudrzel a udelal ,,blbost". Ja mam spoustu pratel a kamaradu kteri mi pomahaji vedi jaka je moje mama, coz vi asi pulka vesnice protoze mami kriceni a nadavani se neda preslechnout obzvlast v lete kdy jsou otevrena okna. Ona mi furt mama pise jak se knim chovam a podobne ale to si jen vyslouzila tim jak se chova ke me, nebudu lhat take uz jsem ji neake to slovo rekl ale to bylo po jeji nadavkach, a jednou kdyz jsem prisel domu ona o me nevedela v kuchyni kricela jaka je moje prytelkyne svine, kurva a podobne ze je to zlatokopka pritom moje pritelkyne a jeji mama mi pomohly snad vic nez mi rodice a nemyslim tim jen financni stranku a pritelkyne maminu mam snad radsi nez vlastni mamu. No nicmene kdyz jsem toto slysel vlitl jsem do kuchyne pricemz kdyz mi mama videla zacala couvat v tom afektu jsem mel sto chuti ji dat facku za to co rekla ale mam rozum a radeji jsem ji rekl ze je uboha kdyz o nekom neco takoveho rika a odesel jsem... Myslete si kazdy co chcete ale ja mam nervy v prd*** moji pritelkyne mamina je psycholozka uz nekolikrat jsem to sni konzultoval ale samozrejme ona posloucha v praci problemi ostatnich lidi a radi jim a doma je malokdy tak ji nechci ,,otravovat" i v soukromi.
0x
Ahoj nutte.Bylo tady řečeno spousta názorů...zaráží mě tátův laxní přístup...aby měl klid...ten klid stejně nemáte.Možná si máma takto dovoluje,protože ví,že ji v ničem nezabráníte,nezastavíte.Co by se stalo,kdyby táta bouchnul do stolu,pořádně zařval...Myslím,že i ty by sis mohl vzít bráchu do své péče.Sociálka ti něco dá...ale hlavně pokud si o něho zažádáš,tak se budou zajímat z jakého důvodu.A pak by se s tím snad dalo něco dělat.jinak si nedovedu představit,že se někdo takto chová ke svým vlastním dětem! takto neřvu ani na svýho psa,a že mě někdy naštve...a pokud tvoje máma čte tyto názory,tak jí vzkazuju ať raději vyhledá pomoc sama,nebo ať se nad sebou zamyslí,protože se to jednou otočí všechno proti ní a zůstane úplně sama.a tobě držím palce.
0x
Mařenko, upřímně lituju Vaše dětství, je skvělé, že jste to v životě nakonec dotáhla do snad pohody
Nutte - rozhodně konzultuj se sociálkou kvůli bráchovi, měli by poradit varianty.
Máma nemocná je, ale možná to je i povahový rys, doporučuju jí, aby se šla poradit sama k psychologovi, jak to změnit, musí sama cítit, že je to neštěstí, své nejbližší si tak odhánět, je i vyčerpávající pořád na všechny nadávat a neocenit nikoho na světě. Dnes není ostudou jít se poradit, přiznat si chybu. Život je sakra krátký! Jinak s jejím příspěvkem tady to je asi evidentní, nemusíš ji jmenovat, já změnila názor večer, kdy jsem si náhodou četla jinou diskusi na spíš ženské téma, kdy tam jistá xx napadala a kolikrát zbytečně ostatní. Holt jsme tu debílci, co se snažíme pomoct - a je na Vás, paní, zda nás malinko vyslyšíte. My Vám věnujem JEN svůj čas a dobrou vůli, život je to Váš.
Jinak Nutte a Mařenko, Váš táta dopadl zle, ale Nuttův otec je dospělý a svéprávný, bohužel má submisivní povahu, co ho může v tomto vztahu zničit, ale bacha, jsou i typy lidí, kterým to částečně vyhovuje, mají svého partnera v podstatě rádi a radši plní, co je jim dáno, sami by se ztratili.ohužel selhávají jaako opora pro druhé - třeba děti - takže třeba otec ve Vašem dětství se trápí tím, že Vám nepomůže, ale až s bratrem z domu odjedete, bude brát další život jako pro něj normální, příp. vyhovující. Rozhodně tatínka bych "nezachraňovala", max. s ním promluvila, pokud by mě jeho situace tížila.
za sebe, za pochopení a zároveň velice děkuji za náhled z druhé strany co se týče tatínka pro Nutta. 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.