Nepříjemná šéfová - jak s ní vycházet?

To mě silně připomíná jeden nejmenovaný obchodní německý řetězec. Bohužel s takovým jednáním nic nenaděláte, buď to budete muset vydržet, nebo se pohlédnout po jiné práci.

Jak se dá bojovat s něčím takovým, když víte, že vás nesnáší, ale usmívá se... teď budou rušné chviliky, kdy přestavu poslouchat všechny ty její nesmysly a budu mlčet a věnovat se své práci, zárověň zkusím hledat jinde, jelikož tohle už nedávám, (jinak mi řekla , že mi závidí, jak vypadám mladě...cca o 10 let a baví tím jakéhokoliv chlapa, dealera, který k nám přijde, nechává ádat kolik mi je...)

kdyby mohla, už jsem mrtvá... nechápu proč mi na rovinu neřekne, že mne tam nechce... v dubnu , když jsem prošla kontrolou, tak měla nojí výpověď na stole a sama jsem jí řekla, že cítím, že tu nejsem vítaná a že mě tu zřejmě nesnese, tak ať mi podepíše výpověď, že půjdu... Nerozumím tomu, proč to neudělá... asi jí baví mě srážet...

Dovolím si nesouhlasit. Máte pravdu, že zaměstnání není kamarádská párty, ale všechno má své meze. Tazatelka nepíše, že by svou vedoucí nerespektovala. Na druhé straně by správný vedoucí měl respektovat i své zaměstnance, pokud je s nimi spokojený. Paní dělá v obchodě, nejvíc zisků firmě dělají zaměstnanci, ne jenom ta vedoucí. Myslím že to není jen otázka platu být v zaměstnání spokojený. Hodně dělají i mezilidské vztahy a kolektiv, v němž pracujeme.

V pátek před tím vánočním večírkem, jsem od "starých pardálů", kteří jsou tam 15 let slyšela, že před změnou společnosti, měli bezvadný kolektiv, ale že ten , začíná od zhora. Něco na tom pravdy bude, když jsem si vyslechla, jak to tam bylo.

Je to neskutečně zajímavé téma " mezilidské vztahy a kolektiv " , zaplať Bůh, že všichni nejsme stejní, za 17 let pracovní kariéry jsem se nesetkala, s takovým člověkem, jako je ona a že spousty problémových lidí bylo. Ale i s těmi se to nakonec po dobrém urovnalo v hodně krátké době( a že když vezmu příklad z barové éry, spousty, stačilo s těmi dotyčnými mluvit a trošku je psychologicky rozebrat.)

Jinak od svých zaměstnavatelů, jsem do teď dostávala pracovní dopuručení, že bych mohla jít rovnou kandidovat na prezidenta ),... a že to nikde není bez problémů a nebylo... v jedné práci, která bohužel zanikla, jsem měla kolegyni, která byla prase a zákazníci nechtěli chodit na její šichty, a když jsem jí opatrně a mile řekla, že si chodí lidé stěžovat, že jim krájí salámy bez rukavic atd., tak aby si na to dala pozor, aby si nešli stěžovat až k šéfové, byla ještě uražená.(nikdy jsem na ní nic neřekla) Byla prostě čuně ve všech směrech a poznala jsem to, až když jsem jí domu přivezla klíče od prodejny,že ti zákazníci mluví pravdu...neviděli jste ten neskutečný bordel) Takže si myslím, že kolektiv a mezilidské vztahy udělají opravdu dost na pracovišti.

Zisky v obchodě dělají všichni od paní uklízečky po vedení... jen někteří o dost více, ale na druhé straně, je někdo musí vést, protože co si budeme povídat, každý máme den, kdy se tak trochu flákneme, ale když vidíte, že na jedné prodejně vedoucí pomáhá na krámě a tady se snaží udělat vše proto, aby nemusela s ničím pomoci, tak je to bohužel tak, jak to je. máme vedoucí lahůdek, která když za ní jde pro radu, je tak odbytá, že žádnou radu nedostane. A za kým jít v tomto případě? Ještě, že jsoui jiní, co dokáží poradit... I já volím tento způsob, že jí radji s radami moc "neobtěžuji" a snažím se si poradit sama i v případě, že volím jiné lidičky.

Jestli mám dobrý plat by se dalo polemizovat, co je dobrý plat?, ale jsou za to alespoň nějaké peníze a ty bohužel dnes dosti potřebujeme. Séfku budu respektovat , respektuji, ale vše má svou hranici.A já nejednám přehnaně zbrkle. právě že si udělám sposty variant, takže o všem dosti přemýšlím. Každý den 90% lidí chodí do práce s tím, že vstávají strachy, včetně mě, jak se vyspí, jakou bude mít náladu, co vlastně přijde a já jsem hned po ruce. Bohužel jsem si již postěžovala u pána, kteý je nad ní a dopadlo to, tak jak jsem čekala. Hůře pro mne. Ale i tak, se to pokusím zvládnout. Život je boj a já jsem bojovník...hnusné je, když posloucháte jak všechny pomlouvá, nikdo jí není dobrý a když to slyšíte na sebe od ní samé, tak máte chuť jí tam se vším prásknout a jít, aťsi to dělá sama. Když mám dovolenou, a potom přijdu do práce, také po ní dávám spousty věcí dohromady, aby to bylo zase dobře, nikdy jsem jí neřekla byť jedinou vítku, že potom to jde na mou hlavu. Prostě jsem to vzala a předělala, protože to beru tak, že jsme jen lidé, kteří chybují, nejsme roboti.

Zárověň se vlastně poohlédnu po nové práci,s tím , kdyby to opravdu už bylo neúnosné. ( Lidé, kteří odešli během toho roku a že jich bylo dost, jsou teď šťastní, jelikož jsou v pohodě a bez ní a jejího věrného psa v podobě asistenta(a propo ten se jí tak bojí, že jí dělá blbečka ve všech směrech. - jinak s tím byl problém , ze začátku, kdy mi řekl, že mě po 14 dnech oš*ká. a jak se zachovala paní vedoucí, já vás varovala, takže jsem to utla a mezi námi se vytvořila dostatečná pohoda pro práci i pro občasné žertíky)

Děkuji za příspěvek a krásný den.

Musíte se pokusit se od jejího chování a celkem od její osoby emocionálně odstřihnout. To je jediná možnost, jak v té práci vydržet. Pokud máte s ostatními kolegy nadstrandartní vztahy a práce Vám jinak vyhovuje, byla by škoda "vyklidit pole" a odejít. V každém zaměstnání narazíte na někoho, kdo Vám nesedí, jinde můžete také po čase zjistit, že vše není podle Vašich představ. ..

Přesně tak, musím se od ní emociálně odstřihnout. Ukázala jsem, že jsem ta co jí poslouchá, naslouchá, i přesto, že mi háže celou dobu klacky od nohy, jsem to snášela. Vůbec to není jednoduché, ale nějak se to dalo zvládnout. Teď opět budu muset nastartovat ten postoj práce a nic než práce. Mám ráda svou práci. Je pravdou, že práce není o zábavě, ale dusno v práci, je také špatně. Určitě se v každé práci najde někdo, kdo vám nesedí. Jsem člověk , který volí raději vše po dobrém a správný rytíř z boje neutíká, takže se pustím do "boje". Ať už to dopadne jakkoliv, budu stále ten poslušný a vstřícný zaměstnanec, ale s tím, že osobní starosti si bude muset nechat pro své kamarádky. (které nemá žádné, ale to je její příběh života). děkuji mnohokrát za příspěvek byla jsem z tohodocela dost utrápená, ale je na čase zvednout hlavu a říci si,: "ještě to zkus a uvidíš". Krásný zbytek neděle.

A od pana vyššího než je ona, jsem dostala odpověď, že všechno moc řeším a hledám problémy tam, kde nejsou...) to bylo na tom to nejsmutnější...)ať si dělám svou práci a ostatní neřeším... což v tomhle má pravdu. (jinak ona má velice luxusní styky s ještě vyšším vedením než je on, tak si myslím, že on jí také potřebuje... aby měl dobré výsledky)

Já doufám, že to jednou pozná sám... že neřeším zbytečnosti...