Dobrý večer, mám takový problém. Moje matka měla nedávno svátek. Ještě v ten den jsem na to myslel, ale vzpomněl jsem si na to až ten večer. Proto jsem se před matkou jen tak zmínil, že vím, že má svátek, ale že mi to nějak vypadlo a tak. Vzala to v pohodě - smála se. Problém je, že jsem na to zapomněl znovu. Šel jsem do obýváku a všiml si, že má načatou lahvinku a občas jí teče slza. No a na otázku jestli něco slavíme mi bylo naznačeno, že ona ano, ale že není naštvaná jen je jí to líto. Vím, že by bylo na místě se slušně omluvit a zítra to hmotně napravit třeba kytkou a bonboniérou, ale to já nechci. Když udělám chybu nemám problém s tím jí přiznat a omluvit se, ale já se necítím být vinen, jelikož jsem žil s vědomím, že jsme se už dávno shodli na tom, že slavit svátky(jmeniny) je zbytečný a hloupý zvyk. Skutečně nevím jak se mám zachovat. Nechci aby byla naštvaná ještě víc, ale taky nechci udělat to co by každý udělal na mém místě. Aniž by to udělal dobrovolně naklusal by zítra s kytkou.
Nesnáším řešení těchto pro mě zbytečných citových prkotin. Pracuju od nevidím do nevidím a nemám čas se tím zabývat. V podstatě i kdybych na to nezapomněl neměl bych čas něco shánět. Dnes jsem místo oběda musel z důvodu množství práce zůstat i ve škole.
7x
Víš, kolikrát se tvoje máma musela zříci pohodlí a překonat překážky, pracovat od nevidím do nevidím a uronit potají slzičku, tak, aby ty jsi měl vše v pohodě a citově nestrádal?
Já bych tu kytku donesl a trošku více ji poobjímal, třeba i s tou slzičkou... zaslouží si to! a nejen ve svátek nebo narozeniny...
Podobný kontext neslyším samozřejmě poprvé a bohužel jsem to čekal. Vím, že to bude znít hrozně, ale skutečně nevím kolikrát. Mimochodem jí potají vyčítám několik životních rozhodnutí, které rozhodně nevedli k pohodě ani jednoho z nás. Asi si myslíte, že můj názor je takový, protože to vidím ze špatného úhlu pohledu, ale probíral jsem to s několika dobrými přáteli (ne jenom mými vrstevníky) a všichni se mnou souhlasí. Já jí to nevyčítám, ale taky mě to mrzí a rozhodně se to nedá srovnat s nějakým svátkem.
Ale to by bylo na jinou velmi osobní debatu.
5x
Nejde o dar, ale o pozornost. Kytku karafiátů a bonbosku dovede přinést každý. Omluvte se mamce a vezměte ji někam ven na jídlo. Nevím, z jakého jste města ale spousta podniků má otevřeno dlouho do noci. Nemusí to být luxus. Bude se mít na co těšit, pro koho se upravit. A povídejte si s ní, ať ví, že na tu chvíli jste jen s ní a že vás zajímá, co dělá a co říká. Pro těch pár chvil opusťte svůj uhoněný život, nemluvte o sobě, ale ať povídá ona. Třeba o víkendu?
Takhle se občas scházím s dcerami, většinou v IKEA a jsem z toho vždycky nadšená a spokojená.
3x
Já bych to neviděla až jako veliký problém. Jasně, že to třeba matku zamrzí. Ale svět se nezboří. A důležité je, aby věděla, že jste dobrý syn po celý rok. Já osobně bych to určitě prominula, také se mi to stalo. 
Nic vám nebrání udělat mamince radost jindy, když bude oba v pohodě a budete mít na sebe čas, posedět si spolu a tu lahvinku si otevřít. Ale nelíbí se mi výmluva, že nemáte čas se tím zabývat a nebo že byste neměl čas něco shánět. To podle mne není ten správný argument. 
2x
Vy jste typický mužský moderní doby. Tady nejde o hmotný dárek nebo o to, že v kalendáři je napsáno něčí jméno. Tady jde o to, že jednou za čas by měl každý druhého (ať maminku, tatínka, prarodiče, děti, kamarády atd.) potěšit něčím pěkným. Může to být vlídné slovo, procházka na nové nebo oblíbené místo, uvaření večeře nebo vzít tu osůbku do restaurace, divadla nebo někam, kam můžete jít spolu a pobavit se.
Nevěřím, že někdo pracuje tolik, aby neměl čas jeden den nebo jen jeden večer věnovat někomu, kdo Vám zasvětil celý život. Víte kolikrát Vaše maminka musela odmítnout doprovodit někoho na tancovačku nebo grilovačku, aby zůstala s Vámi doma? Kolikrát se rozhodla nejít do práce, aby se o Vás v době nemoci musela starat? A dělala to s láskou, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě. A vy jí za to nechcete ani dát políbení. Zkuste chvilku nemyslet na sebe, ale na Vaši maminku, díky které jste tu na světě a buďte rád, že ji ještě máte, někteří by totiž dali cokoli, aby mohli se svými rodiči oslavit třeba takové "obyčejné" a "zbytečné" svátky, jako jsou jmeniny...
2x
ifbv, myslím, že není pravda, že " nemáte čas se tím zabývat". Máte a myslíte na to a mrzí Vás. Jinak byste si neudělal čas nepřišel nám to napsat. Pokud jste se rozumně dohodli, že tyhle rodinné oslavy nebudete slavit, je to OK. Ovšem mamince klidně i bez kytky a bonboniery řekněte, že se to nějak všechno zvrtlo, že jste samozřejmě nechtěl aby zrovna ten večer proběhl takhle smutně . A že ji máte samozřejmě moc rád. Tohle sdělení není žádná "zbytečná citová prkotina", to je věta, která rodinu stmeluje. Až jednou budete mít vlastní rodinu, je hezké, že ji budete umět zabezpečit, ale jenom o práci a financích štěstí v životě není. Občas je třeba říci druhému i pár milých slov od srdce. A Vy ty slova cítíte, jen jim nedokážete dát průchod.Tím si jako chlap ale vůbec nezadáte, naopak. Ostatní už vše bylo napsáno výše. Hezký večer,Karina
1x
Hejkal ti to napsal moc hezky. Víš po čem touží tvoje máma, abys ji objal a přitiskl a řekl, jak moc ji máš rád a jak jí za všechno, co pro tebe kdy udělala, moc děkuješ a tu kytku taky. - stařenka
0x
Chápu, že nemáš čas. Chápu, že jste byli domluvení. Chápu, že mamka to možná bere víc "citově", než Ty. Odpověděli ostatní a souhlasím s jejich názory. Řeknu Ti jen jedno.
Když jsem tohle léto pochopila, že táta umírá, tak jsem věděla, že mu už nestihnu říct, jak moc jsem ho milovala. Smrt byla rychlejší. Asi tak...
0x
Udělej něco nečekaného, ne bombošku či kytku, ale výlet, vycházku, plavání, kino ... prostě něco "jiného" - třeba jí nechej obálku, kde napíšeš, že ten a ten den mají svátek všecky bezva maminy a prostě ji někam pozvi. Neřeš to narychlo, máš-li práci, prostě ji překvap klidně až za týden. Udělá jí to radost, slzy kvůli tomu dni už uplavaly a už určitě nečeká VYDAŘENÉ opakování, takže nějaký den navíc to nespasí.
Uklidním Tě, byť nemile - moje paní sousedka měla teď 70, 3 dny čekala své vzorné syny, NIKDO nepřijel, ani jedna ze 3 dospělých či skoro dospělých vnuček nezvedla ani telefon. Nezapomněli, jedna ze snach poslala pohled - bydlí odsud 5 km. ... prostě se nepohodli o Vánocích a neměli tu sílu jít mamině aspoň k sedmdesátce popřát a na zlé aspoň na chvíli zapomenout.
Cením si toho, že to chceš řešit.
doplněno 26.01.11 00:20:vidím, že babkazov a koliokoli a možná další už radili totéž 
) - omlouvám se, většinou odepíšu a pak dle času mrknu nad sebe, pročítání je dlouhé ...
0x
U nás se jmeniny nijak neslaví, když náhodou obyčejně na počítači zjistím, že ten den je někdo má tak pošlu mejl, jak bych k tomu přišla když nejsem v kalendáři. Vy jste zamomněl na jmeniny a můj muž v den 30 výročí sňatku vítězoslavně přišel s nákupem a konstatoval-na kytku jsem si vzpomněl až ve výtahu ale nakoupil jsem hodně, hladem neumřeme. Na večeři jsme šli do restaurace a bylo doslavené. Posedět, zazpívat něco popít když je nálada, na to není potřeba svátky. Mamince kupte kytičku jakou má ráda kdykoli vás to napadne a máte po problému.
0x
Ahoj ifbv, rozumím Ti. Samozřejmě neznám podrobnosti, jen to, co jsi napsal, ale vzbudil jsi ve mně představu lehýnkého citového vydírání ze strany Tvé maminky. Chraň bůh, abych zde někoho hodnotila, nebo dokonce odsuzovala, zvlášť když o vztazích ve Tvé rodině vím kulový. Oproti ostatním příspěvkům bych Ti ale ráda sdělila, že máš mé pochopení a že mě překvapilo, že Tě všichni odsuzují a že Ti radí automatickou rovnici - prostě ji obejmi a řekni, jak ji máš rád. Pokud tohle doma normálně neděláte, bylo by to strašně divné a křečovité a prostě to nedělej. Řešení krize musí hlavně pasovat na přírodu Vaší rodiny. A rovnou se rozhodnout o tom, kdo za to může, to je vůbec hrozně jednoduché. Ohlasy ostatních, že maminka Ti věnovala celý život a Ty jí ani nechceš dát pusu, jsou citové vydírání par exellence. To se prostě nedělá. Řešení Ti nikdo nemůže poradit, záleží jen na Tobě. Že i ti sebelepší rodiče své děti občas rozčilují (a naopak), je úplně normální. Když se to stane mně, s chutí se o tom vypovídám svému příteli, on zabrblá něco o svých rodičích - o bys měla vidět, jak tuhle táta... bla bla, řekneme si něco ve smyslu, jak jsou ti rodiče někdy neposlušní, zasmějeme se tomu a je to. Ani jeden bychom ale ty svoje nevyměnili ani za nic a nedovedeme si představit, že jednou s námi nebudou. Ve společné domácnosti, a obzvláště vícegenerační, i skutečné blbiny někdy dovedou prohloubit sílu zcela malicherných třenic a sílu vzájemné nevraživosti, dovedou prohloubit povrchová citová zranění. Netuším, zda je to i Tvůj případ. Osobně chápu Tvé pocity i pocity Tvé maminky. Pro ni to jistě není prkotina jako z Tvého pohledu. Člověk, který pláče, nebo ještě hůř, když předstírá pláč, má jistě nějaký důvod, bez ohledu na to, jak pochopitelný se zdá nám ostatním. Obvykle je ale hrozně těžké přistoupit na pohled toho druhého. Vztah musí být ošetřován oboustranně. Je slušné se omluvit, když člověk zapomene na svátek blízkého člověka, a je slušné to odpustit a netrvat na oslavách, když byly předchozí domluvou zrušeny. Pokud někdo nedovede svůj díl této obyčejné společenské normy splnit, je možné, že je někde nějaký úplně jiný skrytý problém. Vnitřní smutek, pocit ukřivdění, nenaplnění, starosti... dotyčný ani nemusí vědomě vědět, že ho něco trápí. Nikoho nelze odsoudit za to, že něco neudělal správně, pokud to není naschvál. Příčina nesprávného jednání může být jakákoli a může být jakkoli závažná či směšná. Vlastně jsem Ti asi neřekla nic konkrétního, jen to, že lidské vztahy jsou složité. Každopádně Ti přeju, abys dokázal najít řešení pro Tebe schůdné, pro maminku přijatelné a pro Váš vztah přirozené. Saša
Všem děkuji za odpovědi. Dnes jsem jí koupil dárek o kterém jsem věděl, že ho chce, ale nikdy by si ho nekoupila a k tomu kytku v květináči. Sice jsem si to vyžehlil, ale úplné nadšení se také nekonalo. Dokonce si o tom všem chtěla asi promluvit, ale já tyto řeči opravdu nemám rád, tak jsem to rychle zamluvil a díkybohu se k tomu už nevrátila.
Vím, že si asi většina teď říkáte, že sice dobrý, ale komu není rady tomu není pomoci, ale já skutečně nejsem na nějaké objímaní, povídání a večeře. Tak se na mě nezlobte a ještě jednou díky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.