Ahoj, je mi 28r, jsem zdravy, mam slusnou praci, mam kvalitni vzdelani, mam kde bydlet, rodinu ktere jiste nejsem lhostejny, snad par kamaradu...ale nejsem se sebou spokojeny.Nemam poradny konicek, neco na cem bych se realizoval... Nez jsem se rozhodl pripsat svuj clanek dlouhu jsem cetl zde na a zjistil jsem ze nejsem sam kdo ma problemy a dokonce jsem narazil na podobna temata...nazval bych to hledani impulzu do zivota nebo smyslu zivota atd. Takze za posledni 3hodiny se muj stav dost zlepsil. Tech problemu mam vic zkusim to vzit jak me to napada a kdyz uz nic, tak se aspon vypovidam. Mozna jsem nezvolil spravnou podrubriku, ale souvisi to s tim. Mám zvlastni povahu, ne vyjimecnou ale zvlastni: jsem se sebou nespokojeny, chtel bych delat veci lepe ale jsem asi liny je chtit delat lepe urcite netrpelivy. Chtel bych byt lepsi v praci ale nic proto nedelam, nalhavam si ze nemam silu cas atd, jsem takovy permanentne znudeny...jsem doma tesim se do prace ze mi tam bude lepe, jsem v praci tesim se domu, nejsem spokojeny s bydlenim, ale je mi lito davat jednou tolik za najem...celkove bych to videl ve slabosti moji osobnosti, strach se nejak rozhodnout a neco podniknout vyjadrit se jasne co chci. Ziju tim stylem ze hledim do predu i do zadu, oboje prehnane ale ted, mam pocit ze nedelam nic nebo to prave abych byl spokojeny...rekl bych ze sem snilek, ale uvedomuju si ze bych pro to mel neco delat...presto tak nejak se nechavam unaset proudem co je okolo, ale nedelam nic na vic. V praci bych chtel zlepsit ang ale opet, nic pro to nedelam nebo tedy malo...potreboval bych se zdrave nastvat prastit do stolu a udelat neco abych zase nehledel zpet a nedeptal se tim zda jsem se rozhodl dobre atd...liny a znudeny. Kdyz se otocim zpet, stydim se pred sebou jak jsem promrhal cas kdyz jsem byl na skole o prazdninach ani nemluvim, fakt si to vycitam co jsem mohl delat...ted vim, ze az mi bude o 5r vic, zase budu rikat jo tehdy kdyz mi bylo 28r to jsem mohl delat to a ono...vyuztit ten cas vlastne pro cokoliv, co ma smysl, cas nikdo nevrati a nechci si rict az budu stary deda...hele kamarade mel jsi sanci jako kazdy jiny ale podivej se co je za tebou...bylo tu receno, najit si cile, zabavu ve sportu...atd. ano zkusim na tom zapracovat protoze fakt nic poradne nedelam, hlavne proto ze nejsem trpelivy.Bavim se hodiny a hodiny s kamosema o zivote a pripada mi ze lecos moc resim a dulezite veci neresim vubec. Mozna je v necem i zavist, ale ne jako ze bych jim nepral to dobre, ale obdiv ze se umi dobre rozhodnout a stat si za tim. Jsem litostivy, vim to. Prebiram nazory druhych a snazim se kopirovat uspesne, protoze si rikam ze vse uz bylo vymysleno, to co zazivam ja jiste nekdo zazil ale jak z toho neustaleho premysleni ven, jak stoupnout na zem? Zajimave ze hodne lidi si za mnou prijde o radu a pochvaluji si, jo to je zajimave reseni, tajimavy pohled na nejaky problem, to zkusim zmenit ale sam nevim kudy dale...Dalsi ranou pro me byl krach dlouholeteho vztahu. Zazil sem dalsi kratke, krasne, intenzivni ale opet konec. Tim se moje sebevedomi dale podlomilo...rikam si, zda jsem typ cloveka ktery je pro nekoho zajimavy, pritazlivy...proste potencialni partner.Ted kdyz se seznamim s nejakou zenskou pripadam si jako profesionalni kamarad, resi se mnou veci jak s kamoskou a zapadnu u nich do skupiny nepartner (pokecam s nima o vsem ale asi spatnou formou) nemyslim si ze bych byl vylozene skaredy chlap, z toho depku nemam, ale spis to s nima neumim. jak jsem ten snilek jsem naivni. hodne naivni a dale zmateny. jak jsem s holkama zacal pozde a hned skocil do dlouheho vztahu vytvoril jsem si nejaky predstavy...ted ziram jak to funguje v realite.na tom bohuzel skoncil muj posledni vztah s uzasnou zenskou...no to uz je do jine rubriky, urcite to napisu ale jindy aby vase odpovedi mely smysl. Nepocitam ze tu dostanu klic nebo navod na zivot. Snad nekdo pochopi a poradi. Je to na odbornou lekarskou pomoc? Snad ne. Snazim se na to vsechno nemyslet, jde to ale jen nekdy. Jak nemam moc pratel dokazu se o tom vazne pobavit jen s nekolika asi dvouma. Kdyz na to chci nemyslet mam lehke reseni, nejaka zabava ale vzdy je u toho alkohol, to je k nicemu. Nechci si otupit mysl drogou a delat nejaky omezeny cas ze problem neni. on tu je je ve me v moji hlave...diky za vas cas to cist a treba i nejaky nazor, cele je to mozna zmatene ale asi to prave odpovida memu stavu mysli. pavel
5x
Dobrý den. Dovolila bych si vás otipovat jako introverta, který příliš nad vším bádá. Nemáte vysoké sebevědomí, od toho se odvíjí všechny vaše trable. Pokud si vás ženy zařazují do škatulky nepartner - pročpak tomu asi je? Zřejmě ve vás cítí spřízněnou duši, které je možné se vypovídat. Že by se v celičkém světě nenašla jedna jediná, která by ve vás spatřovala objekt své touhy, je málo pravděpodobné. Jenže jste se ještě nepotkali. Chce to prostě ještě nějaký čas. A možná taky od vás ty ženy, o které byste měl zájem, potřebují vidět nějaký signál zájmu. Víte, tato doba je velmi nakloněná konzumu. Lidé se porovnávají s druhými, jestli žijí také tak, jak oni. Když zjistí, že ne, tak se pak různě pinoží, aby dosáhli něčeho, po čem jejich srdce třeba ani tolik nebaží, ale co okolí chápe jako výraz úspěchu. Nehleďte tolik na své okolí, snažte si žít svůj život tak, jak vám se líbí, byť by to nebylo zrovna dle běžné normy. Přeci každý člověk je jiný a všichni nemohou žít stejné životy jako přes kopírák. Z vašeho psaní cítím, jak moc si nevěříte. Zkuste to změnit, zkuste si začít věřit. Je vám 28 let. To není moc, ale na druhou stranu aby se vám nestalo, že vám život jen tak proklouzne mezi prsty. Na minulost zapomeňte, přestaňte se v ní rochnit, to k ničemu nevede. Spíš si z ní vemte jen to ponaučení. To, proč se vám do ničeho nechce, proč se neučíte více angličtinu, bydlít v nevyhovujícím bydlení a pod. , má jeden společný jmenovatel. Vám totiž chybí opravdu spřízněná duše ženského rodu, pro kterou byste se přetrhl, pro kterou by vás bavilo vše změnit, a které na oplátku by záleželo na vás. Určtiě ji jednou potkáte. Však ona někde sedí a taky možná marně přemýšlí, co dělá špatně, že se ne a ne seznámit s prímovým mužem.
Přesně tak to je! Jsem v úplně stejné situaci, akorát jsem holka a jsem o 7 let mladší, ale cítím to úplně stejně... když je člověk sám, nikoho v podstatě nemá, nemá pro koho žít, je těžké se motivovat...
No víte on každý chce to,co nemá.
Nevěřte tomu,že kdo má děti,rodinu,je automaticky šťastný jako blecha a má pro co žít.To je všeobecně profitovaný názor,ale často mylný.
Leckterá matka Vám potvrdí ,že puberta dětí,nesoulad mezi partnery a k tomu třeba ještě starosti v práci a je na snadě ,že ony šťastné matky "majícíprocožít" závidí svobodným jedinců,kteří z jejich pohledu mají minimum starostí v jakémkoli směru. Asi tak.Ale jak říkám ,jsme taková povaha - každý chce to ,co nemá. Lenka
4x
Ahoj
Řekla bych ,že jste úplně normální nebo chcete-li jako většina.Chtěl byste to či ono,ale pohodlnost zvítězí a neděláte pro to nic...
Víte...Chtěl bych neznamená nic,ale CHCI už je poloviční výhra...
Nemyslím si,že je to na odbornou lekarskou pomoc,rozhodně ne.Jsem také přemýšlivý typ,dle mého okolí až moc.Asi zbytečně věci "řešíme"...Je to zbytečné,my to víme,(leč jsme už takoví)...ono to vždy nějak dopadne.Akorát si tím kazíme požitek přítomnosti ,viďte.
Jste inteligentní,hodně nevyužitého toho ve Vás ještě dřímá,nennechte to zakrnět,byla by to škoda.Donuťte se ,dokopejte se do té angliny...Dejte si malé, reálné cíle.Až budete ženatý,nebude už tolik času a energie a ani to učení už třeba nepůjde tak jako teď..
Pro mne jako pro ženu je milé zjištění,že po světě chodí muž,který sní.Lze závidě ženě,kteá potká romatického muže.
Myslím, to vážně.Ve světě vulgárních ,arogantních machrů nebudete mít téměř konkurenci.Určitě se najde taková,která bude podobně založena a nebo Vám bude alespoň rozumět.Každý vztah,který prožijeme (ba každý člověk,kterého poznáme) nás nějak ovlivní,"něco" nám dá...Asi to tak mělo být,měl jste se z toho nějak poučit do vztahu dalšího.
Hlavu vzhůru.Jste zřejmě dobrý člověk,těch je málo a neměli by být smutní,. Ahoj Lenka
Zdravim Lenko,
dekuji za podporu, protoze se z toho musim vyhrabat sam a kazde nakopnuti a motivace jsou jen k dobru.
Premyslivych nas je vice, nepochyabne. Lekarskou pomoci jsem myslel psychologa, zadne prasky...nene to bych nidky nevzal. Uvedomuju si ze jsou lide zdrzbnuti mnohem vice a hlavne z poradnych, opravdovych problemu! To mi dava jistou silu vazit si toho co mam a sebe jako osoby. To se neda vubec srovnavat a nekdo v takove situaci se mi asi bude smat, hele mladej zmatenej nevi co jsou teprve problemy...ano, souhlasim. Ovsem nejsem si jist zda nekoho fakt tak stve vlastni situace. Minule jsem nakousl jak jsem to mel s partnerkama. Uvedomuju si, ze byt ted zamilovany, spokojeny tak ted nebudu sedet u pc a premyslet nad smyslem sveho byti. V tom vidim jisty problém. Neumim byt spokojeny sam, zabavit se sam, proste srovnat se s tim a zit normalne i bez toho. Nevim jak na tom zapracovat, jsem asi moc socialni...mam potrebu se bavit s lidma, a jak nekdo dole napsal introvert, ano dale melancholik atd. V lete sem se po netu sezamil uzasnou holkou.Neuveritelne.Nidky bych neveril, ze se bude takova skvela zenska seznamovat touto formou. Moc vad nemela a kupodivu si z tech vic jak 250ti chlapu z nejakeho duvodu vybrala me.Mockrat jsem se musel stipnout abych se ujistil ze to neni sen.Tak mi bylo.Jenze moje povaha dokazala tohoto vyjimecneho cloveka ode mne zahnat. No povaha, ja jsem to byl...moje nezkusenost. Trvalo to 3mesice a stacilo aby poznala a pochopila. Dost to se mnou zamavalo a zdaleko z toho nejsem venku.beru to jako velkou prohru protoze jsem si myslel ze ona je ta prava.Oduvodneni...premyslivy, bezcitny, nejsem spontanni, neumim se vyjadrovat (dost nesikovne jsem zduvodnil proc nechci spolecne bydlet po dvou mesicich vztahu) problemy v posteli...no krute slyset, proc protoze to je pravda. Jen jsem to necitil jako vazny problem, i kdyz jsem byl upozornen nic jsem nedelal pro zlepseni. Zkousel jsem to az pak nejak zachranit, protoze jsem neveril, ze od cloveka ktery se ke me choval jak nikdo pred tim, mluvil o detech...no neveril sem ze to muze skoncit tak nahle. A skoncilo, jak rychle zacalo tak skoncilo...no to je ta moje naivita. Nepomohlo nic, kytka jakou nemela ani Diana na svatbě, dopisy, sms atd. Popravde asi jsem to tim jeste zhorsil. Myslel jsem ze kdyz se maji lidi radi budou minimalne trpelivejsi...chyba. Rozhodne nebyla ve veku aby se ihned vdala a hned mela deti. Pak jsem si vyslech vetu ze zivot neni o kecech ale o cinech. Misi se ve me ruzne emoce...zlost na sebe i na ni, litost, smutek...No Lenko, ano chybovat muze kazdy, ale je treba se z tech chyb ponaucit...beru to. Jenze ja jsem promarnil obrovskou sanci, ktera se nebude opakovat...Aspon to tak citim. Na osud pochopitelne neverim ani na to ze to tak melo treba byt. To bych se na nej mohl lehce vymlouvat ale ja to byl, moje ciny a rozhodnuti. Reknu vam, tim ze sem snilek tak takove zjisteni reality ve me musi neco zanechat, par takovych zkusenosti a vypestuju si na obranu nejake chovani...bohuzel. Sbohem romanicka predstavo...myslel jsem ze to funguje jinak.
Jest se vratim...Muj otec mi jednou rekl: tvuj deda v zime planoval co bude delat v lete a v lete basnil co bude delat v zime. Vysledek jen zvaneni do vetru. Tvrdy ale pravdivy. Otec je presny opak meho dedy.Ja mam strach ze sem chytl nejaky gen po dedovi. Uz si tak mesic pisu nejake poznamky co delat a nedelat. posloucham audio knihu Ctyry dohody, nevim jestli znate...docela fajn...ale samo se neudela nic. No asi si sam na svoje otazky touto vetou docela vystizne odpovidam...jdu se probehnout abych prisel na jine myslenky..timto vsim si to cele ozivuju coz asi taky neni dobre. diky pavel
Ahoj @pfk
Myslím si na rozdíl od tebe,že přemýšlivých lidí je málo a proto tak obtížně zapadáme do davu.
Často si říkám oč jednodušší život má např.moje sestra(ano,moje vlatní pokrevní sestra,tak rozdílné jsme) a nejen ona ,která nic neřeší.pokud se vyskytne problém nějak to zdůvodní,vyhodnotí a víc se tím nezabývá. Zááááááávidím.
Já řeším vše,maličkosti,zbytečnosti,pomíjivosti.Zkoumavý pohled,pracovní starosti,rodinné...hlava mi často může puknout,co vše v ní koluje.
Vaše zklamání v lásce...zřejmě jste každý čekali něco jiného od toho druhého.Měl byste více mluvit o svých pocitech a představách a ty pak skutečně naplňovat.Aby i Váš partner měl jasno.Na druhou stranu buďte rád,že nesoulad vyšel najevo dříve,než by byly děti ,ptž pak by bylo těch neštstných více.Partnerka již zřejmě chtěla "hnízdit",Vy jste zatím byl ještě ve fázi zvykání si na druhého.
Každý rozchod bolí,ale přebolí.Nic se neděje zbytečně.Každý člověk,kterého potkáme,poznáme a to nejenom milostně ale jinak v běžném životě nám "cosi "dá,nějak nás ovlivní,ať chceme nebo ne.Musíme se umět poučit z toho,co děláme špatně,abychom příště na stejnou chybu nemuseli doplatit znovu.
Docela jste mne pobavil tím popisem svého dědy.Můj muž totiž takhle vytáčí mne...Sedne si v kuchyni,když mám nejvíc práce a mele o tom,co bude dělat v sobotu,v neděli...co potom a jak...No a když nadejde den,na kdy plánoval ,nedělá nic.Najde důvod proč to nemůže dělat a já se můžu vzteky zbláznit.Proč to tedy vykládal?!Ve skutečnosti,bych třeba po něm ani plánovanou činnost nevyžadovala urgentně hned v tu sobotu či tak,ale vytočí mne,že mi zdržoval od práce pro nic za nic.Ale po 21 letech manželství už často moc neposlouchám a myslím si :zase plánuje ,co nebude...
Bude zase dobře ,uvidíte.Vždyť i ve starých písničkách se zpívá...Nevěř,že zrada nepřebolí,ten zázrak už se stokrát stal,ať se trápíš pro cokoli...život půjde dál.
Lenko,
ani nevíte, jak já bych se hnízdil 
přiznám se, že s kamošema podnikám různé zajímavé akce a cesty. At uz po naší vlasti nebo po Evropě, teď vymysleli nejakou exotiku. Je to krásná zábava, ale omrzí se to...opravdu. Jezdil bych, ale už mě to takto nebaví. Je to jen taková nouzovka a letos jak jsem byl naprosto přesvědčen, že to tímto končí a už budu jezdit a podnikat výlety s partnerkou...zcela dobrovolně a s velkým nadšením. Jak bych chtěl něco budovat nebo tvořit a tak vztah rozhodně. Jenže jsem byl přímo zaskočen tím koho jsem potkal...člověka který splňoval možná i 95% požadavků. Jsem hodně tolerantní pokud ty hlavní požadavky ženská splňuje...Takže když to na mě postupně "rozbalila", rozklepali se mi kolena jak malemu klukovi. Přesně to co jsem v předchozím letitém vztahu postrádal jsem měl před sebou a když jsem měl být spokojený, začal jsem přemýšlet jestli už teď hned a proč tak spěchat. Přesně tak to bylo, je to jista osobni slabost, bohužel. Zase to moje váhání...zachoval jsem se uplně opačně, jak jsem chtě..(nikoliv měl) jak jsem psal, nespokojenost s bydlením? To by se vyřešilo, osamělost zrovna tak...fakt se nepoznávám...máš pravdu, jisté ponaučení v tom vidím, ale dost krutý trenink 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.