S mou přítelkyní chodím už napotřetí. v průběhu posledních asi 4 let. Poprvé to trvalo asi měsíc, mě bylo 16 a nebral sem ten vztah zrovna moc vážně a na jedne akci jsem sem ji podvedl(francouzák) a pak sem s ni chodil jestě asi 2 dny ale svedomi mě dohnalo k tomu se rozejit a přiznat se. po pul roce jsem ji videl v šalině a potom jsem si začli nejak dopisovat a dali jsme to znovu dohromady.
To trvalo asi půl roku ale ustavičně mi připominala mou nevěru, při každym zminěni jmena at už kamaradky, kolegyne, spolužačky nebo nejakyho tematu vždycky si nejak nasla jak v tom hledat nejakou neveru nebo když sem napsal že nekam jednu hned to bylo " a za kym asi" a strašně se uražela, musel sem si davat pozor co a jak řeknu a přemyšlet jak to vezme ona až sem to po pul roce nevydržel a rozešli sme se.
Po pul roce jsem se rozšli a ted sme spolu přes rok je to trošku lepší ale hodně často je to jako v tom půlroce předtím. Je taky naštvana že ju neberu za svyma kamaradama, a když chcu tak řekne že s takovyma ču**** nikam nejede, kdykoliv se zminim o nejakym kamaradovi začne byt uražena atd.
Mám ju hodně rád ale když začne to svoje vždycky mě to hrozně vytoči a nejradši bych se s ni rozešel, už bylo párkrát na méle...
Jak jí mám dokázat že su věrnej, že je pro mě jenom ona, že potřebuju občas vyrazit s kamaradama aniž by v tom viděla milenku nebo se urazila, mam ju hodně hodně rád a tak to nechcu řešit rozchodem, protože když na to pomyslím dou mi slzy do oči.
diky za odpovědi, zkušenosti, rady, atd
5x
Dobrý den. S takovou přítelkyní nic nenaděláte. Ona bude taková pořád. A dokonce, až bude vdaná (jestli vůbec někdy), tak to bude stíhačka, která si vykoleduje jedině to, že každý od ní uteče. Problém je v tom, že má asi hodně nízké sebevědomí, nevěří si, a tak nějak nevěří pak tomu, že byste mohl jí být věrný. Je to velice těžké s takovými lidmi. Jestliže podceňuje vaše kamarády, nepřímo tím shazuje i vás. Źárlivcům nemůžete nikdy věrnost dokázat. Čím se víc budete snažit, tím se oni více budou ubezpečovat v tom, že to děláte jen proto, abyste ji zacpal pusu a stejně vám věřit nebude. Možná, až bude dívčina starší, moudřejší, tak přestane být taková. Ale tomuto moc nevěřím. Vy se tím trápíte, asi vám na ni hodně záleží. Opravdu ona stojí za to? Záleží jí na vás taky tak moc? Není spíš jen taková majetnická? Přestavte si ji jako svoji životní partnerku za pár let... ona na mateřské dovolené, doma dvě malé ubrečené děti, vy v práci... jak to asi bude vypadat? Neustálé telefonáty, kdy přijdete domů, a proč musíte na tu služební cestu, a kde jste se zdržel tak dlouho, proč jste se podíval tak dlouze na tu svoji protivnou kolegyni z práce. I na toto je třeba myslit. Už jste se tolikrát rozešli a zase sešli a vždy kvůli jednomu a tomu samému. Kvůli její žárlivosti. Myslíte si, že v budoucnosti to bude jiné? Tak jsme vám nastínila situaci k přemýšlení.
přesně takhle o tom přemýšlím a dělal sem hodně věcí a zkoušel a nic tak si říkám jestli je chyba ve mě a jestli by se tak chovala i kdybych ji nepodvedl
eulálie to napsala dobře. Bude se tak chovat pořád (a možná to bude ještě horší...) To že jste políbil (před x lety) nějakou holku to nebylo moc pěkné, ale ona se chová tak, jako by jste to dělal stále ( a kdoví co ještě).
Nevidím to jako příjemné pro život, já bych to ukončila - a nevracela se!
Podle všeho jste ještě hodně mladý - tak máte spoustu času najít tu pravou...
Hodně štěstí!
5x
Padlo tady hodně dobrých názorů. Jen přidám pohled z jiné strany.
Pár let nazpátek jsem byla jako slečna pana pisatele. Pár chlápků mě podvedlo (bylo mi 15-18 let), takže pak jsem podvedla já je a znáte to - takové ty teenage lásky na jeden týden. Jenže pak jsem potkala pana Pravého a bylo to. Chovala jsem se jako zde popisovaná slečna, jen s tím rozdílem, že pan Pravý mě nikdy nepodvedl a já jsem si tuto nedůvěřivost, chování stíhačky a nízké sebevědomí donesla z předchozích vztahů. Doteď vlastně nevím, čím jsem si pana Pravého zasloužila, jak to, že vydržel ty moje dětinské eskapády (je o 8 let starší) a záchvaty žárlivosti - ale vydržel. Říká, že jsem mu za to stála, ale párkrát mě chtěl přerazit. No a časem, když jsem si ověřovala, kde je, s kým je, nikdy nelhal, prostě se vždycky choval jako chlap. Tak jsem ho stíhat přestala a po dvou letech vztahu jsem mu začala věřit a začala jsem se chovat jako partnerka a ne jako stvoření s pošramoceným sebevědomím. A tenhle můj duševní "přerod" má na svědomí on - protože vydržel. I tohle se stává.
Je to na pisateli otázky, jak moc o slečnu stojí, do jaké míry je schopný tolerovat ty její záchvaty urážení, žárlení. Zda věří, že se postupem času zlepší její chování. Chce to spolu komunikovat.
1x
Ahoj,kdybych se já líbal s někým jiným,než s mojí přítelkyní,tak věřím,že by mi to odpustila,ale už by mi nikdy nevěřila.
A kdybych měl chut se líbat s někým jiným,tak bych jí to řekl a ukončily by jsme to,protože si sebe vážíme a takhle by jsme si neublížili.Jinak řečeno,nebyly by jsme spolu,kdyby jsme toužily po někom jiném.
Ale mě je 21 a abych řekl pravdu,tak v patnácti jsem udělal podobnou věc tehdejší přítelkyni.Navíc jsem se nepřiznal.
Chci tím říct že chápu,že si jí zklamal a ona má ted pochybnosti,protože ztracená důvěra se špatně vrací,ale bylo ti šestnáct,udělal si chybu a je to čtyři roky a jak jsem pochopil,ted jsi věrnej a máš jí moc rád.Přesto,že nejsem psycholog/psychoterapeut,tak jsem o tom četl pár knížek a myslim,že ta její žárlivost má hlubší kořeny,třeba zklamání se v otci,nebo jiném mužském vzoru z děství.Myslim,že by bylo dobrý vyhledat odborníka,nebo by se to s ní mohlo táhnout celý život a ubližovala by sobě i tobě,nebo by nakonec mohla zůstat sama.
Já bych si sní sednul a řekl v podstatě toto: Lásko,mám tě moc rád,ale tvoje žárlivost mi moc ubližuje a jestli chcem být štastný musíme stím něco udělat.Vím že jsem udělal chybu,byl jsem mladej a blbej,ale dospěl jsem a jsem tu jen pro tebe a nechci aby jsme si ubližovali.Láska bez důvěry neni možná.Chápu,že to nejde ze dne na den,ale když se budem snažit,tak to postupně překonáme.
Doporučil bych ti taky nějakou literaturu,ale protože si knihy půjčuju v knihovně,tak ted přesně nevim,která by ti mohla pomoct.
Ale skus třeba: Charakterové struktury od Carlo Weicherta.Nebo,ale jen pokud je to opravdu pravda,jinak to nedělej!
Jí každej den řikej: Lásko mám tě rád,jsem ti věrnej a můžeš mi věřit.Postupem času jí to přejde do podvědomí a sama tomu uvěří.Tomu se říká sugesce.Ale tím na sebe bereš obrovskou odpovědnost,že tomu tak bude.Nesmíš jí potom sklamat.Jestli si na 100% v otázce věrnosti nevěříš,tak to v žádné případě nedělej.A taky by sis měl několikrát denně říct: Jsem jí věrnej a může mi věřit.Podvědomě se podle toho potom budeš chovat.
Doporučoval bych ti o sugesci/autosugesci něco přečíst.Mohlo by ti to pomoct i v jiných životních oblastech.
Když to nevyjde,vyhledejte obroníka na psychologii.
Hodně štěstí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.